Ondřej Belica

V květnu 2021 vyšla česká technická norma věnovaná uzlování. Jedná se o ČSN 83 2610 Uzlování – Terminologie a zabývá se terminologií, termíny a definicemi týkajícími se nejběžnějších uzlů užívaných při pracích ve výškách a nad volnou hloubkou, v horolezectví, vojenském lezení, pracích ve výškách a nad volnou hloubkou policejních jednotek, stromolezectví, záchranářství a speleologii a tyto uzly se snaží definovat a sjednotit.

Obsahuje 46 základních uzlů (4 jednoduché, 15 kotevních, 6 spojovacích, 7 „anomálních“, 4 manipulační, 7 samosvorných výstupových a 3 samosvorné blokovací). Uzly jsou rozděleny do skupin podle principu vázání, fungování a použití uzlu. Z toho pak vychází i jejich názvosloví.

Tak vyšla norma, no a co? Stejně jako jakákoliv jiná česká technická norma není ani ČSN 83 2610 obecně závazná. Jaký má tedy pro speleology význam? A proč je jí věnován článek v eSpeleu?

1. Zkušenosti posledních let ukazují, že v právním státě zdravý rozum postupně nahrazují právníci. Tedy, že i ten, co si vlastní vinou či nepozorností přivodí úraz, se snaží přenést veškerou odpovědnost na jiného, nejčastěji na vedoucího akce. Ostatně touto problematikou se detailně zabývá článek Kocoura Kouteckého v prvním vydání eSpelea https://www.espeleo.cz/espeleo-1-2020/odpovednost-v-jeskynich-ve-svetle-soucasnych-poznatku-bohuslav-kocour-koutecky/.
   (V Kocourem zmiňovaném případu nehody na traverzu v roce 2007 přitížila odsouzenému jeskyňáři i nejednotnost názvosloví. Podle tvrzení znalce nedodržel předpisy o používání karabin (spojek), neboť použil karabinu nevhodného typu, která má být použita pouze tam, kde ji uživatel velmi často nepřipojuje a neodpojuje, například několikrát během pracovního dne. Odsouzený totiž uvedl, že používal karabinu, která měla šroubovací pojistku. Znalec ji chápal jako karabinu se šroubovacím zámkem, jak byla v té době nesprávně v normách uváděna maticová karabina, tzv. maillonka.).
   V takových případech se pak řeší i nesmyslné detaily bez příčinné souvislosti se vznikem úrazového děje. A světe div se, ke škodě může být i nejednotnost názvosloví. A právě nesoulad mezi použitým uzlem a názvem, pod kterým jej jednotlivé strany znají, pomůže norma vyřešit.
2. Dále norma svým způsobem „legalizuje“ použití některých uzlů. Žádný předpis nestanoví, jaký uzel kdy použít. Proto se mnohdy vychází z obecných zvyklostí (za císaře pána jsme používali tento uzel, tak jej budeme užívat i nadále). Navíc některé návody k lezeckým pomůckám znázorňují použití těchto pomůcek na laně zakotveném na nějakém konkrétním uzlu (nejčastěji osmičkovém oku). Použití jiného než znázorněného či zažitého uzlu ke stejné činnosti se pak hůře vysvětluje. Odkaz na normu to usnadní.
3. V neposlední řadě je ČSN 83 2610 dokladem toho, že ČSS je stále ve hře. V minulosti totiž ČSS zpracovávala technické normy se vztahem k oboru, viz např. ČSN 83 2602 Pracovní a osobní ochrana. Blokanty. nebo ČSN 83 2605 Pracovní a osobní ochrana. Karabiny maticové. A právě na zpracování ČSN 83 2610 se členové ČSS aktivně podíleli. Navíc v rámci připomínkového řízení byla ČSS oslovena, aby se prostřednictvím Speleologické záchranné služby a Komise pro speleoalpinismus a související aktivity k návrhu normy vyjádřila.

Co z toho tedy vyplývá? Vlastně jen to, že vyšla norma věnovaná uzlům, která nikoho k ničemu nezavazuje, nikoho do ničeho nenutí a nikomu neubližuje. Ale když na to přijde, někomu může pomoci. A k tomu by normy měly sloužit.