www.speleo.cz
Bohuslav Kocour Koutecký
V poslední době stává, že při sportovní nebo podobné činnosti dojde k úrazu a následně se pak řeší odpovědnost za tento úraz a náhrada vzniklé újmy. Příslušné úřady nyní prakticky vždy vycházejí z § 2900 občanského zákoníku, kde je uvedeno: „Každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného“. Vzhledem k tomu, že mezi jeskyňáři již máme případy, kdy na základě drobné nepozornosti došlo k úrazu a dotyční za to byli odsouzeni k trestu odnětí svobody a k úhradě výdajů na léčení zraněných a dalších nákladů v řádu stovek tisíc korun, je nutné důrazně upozornit členy ČSS na to, že soudy již takových případů řešily více a je jisté, že v dalších kauzách budou postupovat shodně, tj. tak, že za škodu na zdraví nebo vlastnictví odpovídá ten, kdo ji svým protiprávním jednáním zavinil, a to i z nedbalosti. Těm, které tato problematika více zajímá, je určen další text níže uvedený.
Speleologie nepatří mezi činnosti, při nichž pravidelně dochází k velkému počtu nehod a úrazů. Je to však bezesporu činnost potenciálně nebezpečná, při níž se snadno může něco stát, zejména při souběhu několika nepříznivých faktorů. Po každé takové události pak následuje její vyšetřování a v případě újmy na zdraví, životě nebo věcné škody i k řešení všech těchto záležitostí úřední cestou. Považujeme proto za potřebné předat jeskyňářům alespoň základní informace o odpovědnosti, která je spojena s akcemi v jeskyních.
V dobách minulých se tyto otázky příliš neřešily. Postižený byl zdravotníky ošetřen, a pokud nešlo o zjevné a hrubé porušení zákonů, nikdo se tím již dále podrobněji nezabýval. To se však postupně mění, důležitou změnou byl nový občanský zákoník, účinný od roku 2014. Dnešní legislativa umožňuje postihnout i dříve nepostižitelná drobná pochybení a příslušné instituce začínají těchto možností využívat, bohužel v náš neprospěch.
Problém odpovědnosti při jeskyňářských akcích se ukázal naplno v souvislosti s hromadným úrazem v jeskyni Lopač ze dne 26. 11. 2016. Ve svislé vstupní šachtě o hloubce 29 m vystrojené pevným kovovým žebříkem, došlo v horní části šachty k pádu jednoho z účastníků exkurze, který tím srazil 3 další lezce, kteří vystupovali po žebříku pod ním. Došlo k vážnému zranění 4 osob, které se naštěstí obešlo bez trvalých následků. Vedoucí této akce byl pak soudem uznán vinným z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se dopustil porušením obecné prevenční povinnosti dané v § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) a byl za to odsouzen k odnětí svobody na 1 rok, s podmíněným odkladem výkonu trestu na 3 roky (rozsudek Okresního soudu v Blansku č.j. 14T 260/2017). Kromě toho dále probíhá občansko-právní řízení vedené proti odsouzenému průvodci exkurze, kde se po něm vymáhá úhrada nákladů léčení a dalších nároků, která byla předběžně vyčíslena na částku 1,5 milionu Kč. Přes všechnu dostupnou právní pomoc byl rozsudek potvrzen krajským soudem, který zamítl odvolání (č.j. 4 To30/2019), neúspěšné bylo i dovolání k nejvyššímu soudu (7 Tdo 676/2019), neuspěla ani ústavní stížnost k Ústavnímu soudu (č.j. III. ÚS 3452/19).
Soudy odůvodnily své rozhodnutí takto (citace – výňatky):
Okresní soud v Blansku:
…účastníci exkurze byli poučeni o způsobu bezpečného pohybu v jeskyni, avšak na skutečnost, že pohyb více než jedné osoby na žebříku je životu nebezpečný, upozorněni nebyli.
… obžalovaný v rámci dané exkurze vystupoval a jednal z pozice vedoucího exkurze, byl tak odpovědný i za bezpečnost účastníků.
…členové skupiny zdolávali žebřík 29 m vysoký, který se snažili vystoupat v poměrně obtížných podmínkách (tma, vlhko), nacházející se v jeskyni, která není veřejnosti běžně přístupná. Obžalovaný si navíc byl vědom, že členové skupiny jsou laici, proto jeho poučení mělo být tedy o to důkladnější a odjištění těchto osob zcela automatické.
Krajský soud v Brně:
…obžalovaný měl a mohl vědět, že pohyb více osob na vstupním žebříku do jeskyně Lopač je nebezpečný, a pokud tyto osoby nebudou současně odjištěny, může případná nehoda, konkrétně pád byť i jediné z těchto osob vést k ohrožení života či zdraví lidí, k čemuž také nakonec bohužel došlo.
… povinností obžalovaného bylo účastníky poučit o tom, že se mají po žebříku pohybovat jednotlivě a současně provést jejich odjištění, v situaci, kdy hrozící nebezpečí vyplývá nejen z podmínek při vstupu do jeskyně (vlhko, tma), ale i ze samotného charakteru daného žebříku, který svou výškou odpovídá výšce devítipatrového panelového domu.
Nejvyšší soud:
…soudy shledaly povinnost obviněného účastníky jednak poučit o nutnosti zdolávat žebřík jednotlivě, jednak dospěly k závěru, že účastníci měli být na žebříku jištěni. Nejvyšší soud je toho názoru, že podstatné bylo jištění účastníků, bez kterého by takový žebřík neměl být vůbec zdoláván.
… Situaci v daném případě přitom nelze zcela srovnávat s individuální turistikou, v rámci které se také osoby pohybují bez zajištění po žebřících, neboť jednak zde je každý na vlastní riziko, tedy bez průvodce, jednak může situaci za denního světla mnohem lépe odhadnout. Ostatně při lezení po tak vysokém žebříku, jak tomu bylo v posuzovaném případě, by osoby měly být jištěny vždy, a to právě s ohledem na následky případného pádu, s nímž je třeba vždy počítat. Že se to tak v praxi vždy nedělá, nemůže být argumentem dokládajícím, že je to bezpečné.
V odůvodnění rozsudku je také uvedeno, že takováto exkurze není prací prováděnou hornickým způsobem, proto se na ni nevztahuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 55/1996 Sb., rovněž tak se na ni nevztahuje nařízení vlády č. 362/205 Sb. o bezpečnosti na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
Podobný případ se odehrál také v roce 2007, kdy jeskyňářská skupina pořádala pro děti lanový traverz přes rybník, přičemž jeden z dospělých účastníků z řad veřejnosti utrpěl úraz. Nástup na traverz dozoroval zkušený jeskyňář, který jej navlékl do sedacího úvazku, postižený pak bez jeho pokynu sám vylezl na 3 m vysoký žebřík, zapnul kladku do lana traverzu, ujel cca 1 metr a spadl, pravděpodobně si karabinu nezapnul do úvazku, ale do nějakého textilního poutka. Kladka s karabinou dojela po laně na druhý konec traverzu, muž spadl na záda a zlomil si 2 obratle. Jeskyňář, který mu sedák navlékl, byl odsouzen na tři měsíce s podmíněným odkladem na jeden rok, základní organizace ČSS, která byla pořadatelem akce, pak musela uhradit veškeré náklady – něco přes 150 000 Kč (rozsudek Okresního soudu v Karviné č.j. 1 T 191/2008). Rovněž v tomto případě bylo odvolání zamítnuto a Nejvyšší soud na základě podaného dovolání pak rozhodl v neprospěch ČSS (rozsudek č.j. 4 Tdo 1523/2010-I-37). Stanovisko Nejvyššího soudu ČR bylo zdůvodněno tím, že úraz byl zaviněn porušením základní prevenční povinnosti, která je stanovena Občanským zákoníkem. Doslovná citace odůvodnění, tak, jak jej napsal Nejvyšší soud:
Pokud jde o předpisy vztahující se k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (zákon č. 262/2006 Sb., zákon č. 309/2006 Sb., nařízení vlády č. 362/2005 Sb.), tyto se na provozování předmětné atrakce výslovně nevztahují, neboť upravují práva a povinnosti v souvislosti s výkonem závislé práce. To však v žádném případě neznamená, že při provozování takovéto atrakce je možné bez právních důsledků rezignovat na bazální pravidla bezpečnosti, která vyplývají z občanského zákoníku. Z pouhé absence speciální právní úpravy nelze dovozovat, že ten, kdo takovou nebezpečnou a riskantní činnost, jako je provozování zařízení pro pohyb ve výšce, podniká, nenese za ni žádnou zodpovědnost. Právní teorie a ustálená judikatura uznávají i generální (právem speciálně neupravené) povinnosti, jejichž porušením vzniká právní odpovědnost, včetně odpovědnosti trestněprávní. Nejjednodušší pravidlo, jehož porušením taková odpovědnost nastupuje, přikazuje zdržet se veškerých činností, u nichž nelze vyloučit navození nebezpečných situací a vznik škodlivých následků. Pokud je již nezbytné riskantní a nebezpečné činnosti vykonávat, protože se tím sleduje nějaký všeobecně akceptovatelný přínos, potom spočívá povinnost náležité pečlivosti v tom, aby při jejich výkonu byla dodržována potřebná obezřetnost a aby byla přijata kontrolní opatření umožňující vyhnout se nebezpečí nebo ho udržet v rozumných hranicích. (…..)Ten, kdo toto zařízení instaloval a zpřístupnil veřejnosti, byl povinen na základě obecné prevenční povinnosti učinit vše, aby takové zařízení bylo bezpečné životu a zdraví, a předvídat vznik možné poruchy.
Zavinění jeskyňáře, který traverz obsluhoval, bylo shledáno v tom, že neměl dopustit, aby se poškozený sám zapnul do lana, měl jej zkontrolovat dříve, než se rozjel. Soud neuznal skutečnost, že se připnul a rozjel bez pokynu instruktora. ZO ČSS se pak dle názoru soudu provinila tím, že nebyl stanoven konkrétní provozní řád traverzu nebo dohoda mezi ZO a těmi, kdo traverz obsluhovali, o jejich konkrétních povinnostech. Dále pak bylo konstatováno, že v rozporu s návodem k použití kladky na laně (kladka TANDEM od firmy Petzl) nebyla použita dvě lana tak, jak je to vyobrazeno v návodu, ale pouze jedno lano. Pravdivý a jasný argument obhájce, že příčinou pádu bylo špatné připnutí lezce, nebyl soudem vzat do úvahy, přestože je jasné, že stejný pád by nastal i v případě, že by na traverzu byla dvě lana nad sebou, tak, jak je to na obrázku v návodu. Bezprostřední příčinou pádu bylo špatné spojení karabiny s úvazkem, případně (teoreticky) samovolné vypnutí karabiny vlivem nezašroubované pojistky.
Nelze předpokládat, že se v budoucnu s různými nehodami v jeskyních již nesetkáme. I při největší opatrnosti se může ledacos přihodit. Známá poučka říká, že cokoliv, co se reálně může stát, byť zdánlivě jen teoreticky, se jednou skutečně stane. Nulové riziko při naší velmi rozmanité činnosti neexistuje, žádným opatřením nelze možnost nehody vyloučit. Proto je nezbytné být alespoň kvalifikovaně informován o současné situaci v tomto směru.
V obou výše uvedených případech obviněným přitížila skutečnost, že se jednalo o „osoby odborně znalé“, které mohly vyhodnotit rizika takové akce a zajistit bezpečnost pomocí jištění nebo jiným účinným způsobem. Pokud by se jednalo o laiky věci neznalé, byla by v tomto jejich pozice snazší, ale není vyloučeno, že by soud rovněž vyhodnotil jejich jednání jako nezodpovědné a porušující obecnou prevenční povinnost. V případě exkurze do jeskyní za účasti „veřejnosti – ne-jeskyňářů“ ale pod vedením „jeskyňáře – laika“, dopustila by se taková skupina také porušení svých povinností, neboť je zřejmé, že nemůže provádět potenciálně nebezpečnou činnost pod vedením neznalé osoby. Nelze tedy následně argumentovat tím, že vedoucí akce byl také laik.
Mnoho diskusí proběhlo na téma exkurzí na Speleofóru a podobných akcích, kde se platí účastnický poplatek. Z hlediska zajištění bezpečnosti účastníků exkurze a z hlediska odpovědnosti průvodce však není žádný rozdíl, jestli za exkurzi někdo někomu zaplatí nebo nikoliv. Pořadatel a účastník exkurze tím, že se dohodnou na způsobu její realizace, pouze vstupují do smluvního vztahu, kde jsou kromě obecných práv a povinností ze zákona ještě navíc vázáni svým ujednáním ve smlouvě. Smlouva musí být samozřejmě v souladu s platnými předpisy, platná je i smlouva uzavřená ústně, problém je však s prokazováním jejího obsahu – co si strany skutečně ujednaly, tedy pokud je pak svědecky prokazatelná. Ustanovení zákona o tom, že „každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného“ (§ 2900 Občanského zákoníku) platí pro účastníky speleologické akce vždy, bez ohledu na to, jestli se jedná o bádání či exkurzi a bez ohledu na to, jestli za to někdo někomu zaplatil. U členů ČSS lze prokázat, že byli s naší bezpečnostní směrnicí seznámeni (zápis ze schůze, záznam o proškolení v rámci ZO). Pro ty, kdo nejsou členy ČSS, je třeba mít důkaz, že byli s bezpečnostní směrnicí v přiměřeném rozsahu seznámeni a zavázali se ji dodržovat. Tím vzniká smluvní vztah a v případě, že jej účastník exkurze poruší, nenese za to vedoucí akce plnou zodpovědnost. Vedoucí však má stále povinnost ostatní účastníky kontrolovat a pokud bezpečnostní pravidla nedodržují, musí je na to upozornit a sjednat nápravu, případně je i vyloučit z akce.
Pořadatel akce by měl povinnost nahradit vzniklou škodu v případě, že by vedením exkurze pověřil k tomu nekvalifikovanou osobu a nedohlížel na ni. Průvodce, který provádí exkurzi samostatně, byť na zakázku pro někoho, však nemá postavení pomocníka a za škodu zodpovídá, viz znění § 2914 OZ:
Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
Každá nehoda v jeskyni je samostatným právním případem, při jehož posuzování jsou rozhodující konkrétní okolnosti. Žádný univerzální postup zde neexistuje. Každý případ je originál, rovněž tak soudce a právníci. Vždy však platí, že za škodu na zdraví nebo vlastnictví odpovídá ten, kdo ji svým protiprávním jednáním zavinil, a to i z nedbalosti. Při řešení případů jakýchkoliv nehod a jejich následků budou úřady a soudy vycházet především z těchto paragrafů Občanského zákoníku (OZ):
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
Pro nás to znamená, že jako jeskyňář jsem považován za osobu odborně způsobilou ve svém oboru a pokud zanedbám něco, co jsem vědět nebo učinit měl a mohl, jde to k mojí tíži (na rozdíl od laické osoby, která znalosti nemá).
Zvláště důrazně je třeba upozornit na to, že na průvodce jakožto na osobu odborně znalou se vztahují ještě další ustanovení zákona.
Snadno se může stát, že se něco opomene, což lze z právního hlediska považovat za nedbalost, viz § 2912 OZ:
(1) Nejedná-li škůdce tak, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.
(2) Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.
Na rozdíl od osoby neznalé, lze proti odborníkovi uplatnit povinnost náhrady škody, která vznikla poskytnutím nesprávné nebo neúplné informace, případně špatné rady, viz § 2950 OZ:
Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.
Škodu způsobenou laikem může soud přiměřeně snížit, to však není možné u osoby odborně znalé – viz § 2953 OZ:
(1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče.
Pokud si necháme před exkurzí podepsat prohlášení, že každý jde do jeskyně na vlastní nebezpečí, nezbavuje nás to zodpovědnosti za případné následky nehody – viz níže uvedená ustanovení OZ:
Oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám
vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. Učiní-li to však ještě před vznikem
újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím.
Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k
náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené
úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem
vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto
případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.
Kdo pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností,
že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti tomu,
kdo újmu způsobil.
V případě, že máme písemně doložené, že účastníci exkurze byli seznámeni s riziky konkrétní akce, poučeni o bezpečnostních pravidlech a zavázali se tyto zásady dodržovat, jsme v mnohem lepší pozici, ale odpovědnosti nás to zcela nezbavuje. Záleží na dalších okolnostech a i na tom, jak je soud vyhodnotí. Účinně hájit se můžeme jen v případě, že dotyčný účastník exkurze byl řádně a prokazatelně poučen, ale svévolně nerespektoval pokyny vedoucího akce, což bylo příčinou nehody.
Za připomínku stojí také to, že v případě, že je někdo odsouzen k náhradě škody, kterou způsobil svou nedbalostí, se do této škody nezapočítávají jen přímo vzniklé náklady, ale vše, co soud přizná, může to být kromě nákladů na zdravotní péči a náhrady ušlého výdělku také i náhrada za nemajetkovou újmu (bolestné, ztížení společenského uplatnění) a v případě trvalých následků i úhrada vypláceného invalidního důchodu. V současné době bohužel sílí tendence z každé příležitosti vytěžit maximum finančních zisků, zdravotní pojišťovny mají své specializované právníky, kteří pak pro ně vymáhají peníze všude, kde je to možné.
Úraz nebo jakákoliv závažnější nehoda má za následek automatické spuštění chodu úřední mašinerie. V první fázi věc vyšetřuje policie ČR, která buď dojde k závěru, že nebyl porušen zákon a věc odloží, nebo naopak shledá, že zákon porušen byl, zahájí trestní stíhání a vše předá státnímu zastupitelství, které podá žalobu k soudu. O vině a trestu pak rozhodne soud. Dále pak mohou ti, kteří byli poškozeni, (sám zraněný a dále např. zdravotní pojišťovna) podat žalobu o náhradu škody v občansko-právním řízení. Zde se jedná především o úhradu nákladů na zdravotní péči, kterou zaplatily zdravotní pojišťovny, kromě toho může poškozená osoba soudně vymáhat také úhradu doložených vzniklých nákladů, ušlého výdělku a nemajetkové újmy.
Při naší jeskyňářské činnosti občas provozujeme i aktivity, pro něž je vyžadována zvláštní odborná způsobilost (např. elektrická a strojní zařízení, trhací práce apod.). Je pochopitelné, že v podmínkách podzemí a nedostatku finančních prostředků není možné vše do detailu dodržet, značná část jeskyňaření by tím byla zcela znemožněna. Nicméně v případě nějakého problému je jisté, že úřady nebudou nic zohledňovat a budou striktně postupovat podle psaných předpisů.
Při soudním projednávání se uplatňují nejen platné zákony, ale také vše, na co se zákon odkazuje. Např. nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bezpečnosti při práci ve výškách stanovilo, že k takovýmto činnostem mohou být použity pouze takové prostředky, které jsou k tomu určeny a jsou používány v souladu s návody k používání dodanými výrobcem. Tím se návod přibalený k lanu, slaňovátku či jiné součásti naší výstroje stává závazným dokumentem a jeho nerespektování pak soud vyhodnotí jako porušení důležité povinnosti, což se stalo v případě výše zmíněného lanového traverzu v roce 2007. Každý výrobce lezeckých potřeb důrazně upozorňuje v průvodní dokumentaci na nebezpečí, s nímž je tato činnost spojena, pro ilustraci cituji z průvodního letáku firmy Singing Rock:
„Aktivity ve výškách jako je horolezectví, jeskyňářství, slaňování, skialpinismus, záchranářské a výškové práce jsou nebezpečné aktivity, při kterých jsou možná zranění i smrt. Osobně nesete odpovědnost za jakékoliv případné škody, zranění nebo smrt, k nimž by došlo ve spojitosti s použitím tohoto výrobku. Nejste-li schopni nést odpovědnost za takové riziko, nepoužívejte tento výrobek.
Odpovídající znalosti způsobů jištění a metodiky použití výrobků jsou nezbytné. Proto může tento výrobek používat pouze odborně vycvičená a kompetentní osoba, nebo osoba pod trvalým přímým dohledem takové osoby.“
Stejně tak je závazná i naše bezpečnostní směrnice. Přestože jde o náš vnitřní dokument a není obecně závazným právním předpisem, určitě z ní budou soudy vycházet při projednávání jakékoliv nehody v jeskyních. Důkazem je nedávný případ zranění horolezce při slaňování a v důsledku toho vzniklá judikatura, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2019 (spis. zn. 6 Tdo 425/2019) – cituji:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 3 T 59/2018, byl obviněný Ch. F. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že ačkoli sportovní lezení na venkovních skalách je rizikovým sportem a při jištění lezce nebo spouštění lezce je zdraví a život v rukou osoby, která lezce jistí, což na osobu, která jistí, klade zvýšený požadavek opatrnosti vyplývající ze zákonné prevenční povinnosti upravené § 2900 občanského zákoníku, porušil obviněný tuto povinnost tak, že při spouštění poškozeného, z výšky asi 10 metrů nad zemí, a to tím, že ačkoli si obviněný mohl být sám jako zkušený lezec vědom veškerých možných důsledků svého nedbalého postupu, nezajistil dostatečně volný konec lana zejména tím, že na jeho konci neudělal uzel, aby lano neproklouzlo jisticí pomůcku grigri, a při spouštění poškozeného nekontroloval vedle samotného průběhu spouštění poškozeného i volný konec lana, a to zejména kolik lana ještě zbývá, aby předešel proklouznutí příliš krátkého lana jisticí pomůckou, což se skutečně stalo a zapříčinilo pád poškozeného z výšky asi 7 metrů na zem, v důsledku čehož poškozený utrpěl těžkou újmu na zdraví.“
„K části argumentace vztažené k nedostatku v subjektivní stránce lze konstatovat, že zavinění podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jež soudy u dovolatele shledaly, spočívá v tom, že pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Protože podstatou nedbalostního jednání je nedodržení potřebné míry opatrnosti, bylo třeba posuzovat, zda takové zanedbání lze obviněnému klást za vinu. Z tohoto hlediska lze souhlasit s názorem soudů nižších stupňů. Obviněnému proklouzl konec lana jistící pomůckou v důsledku hrubého porušení základních pravidel jištění, která znal a byl si jich vědom. Zejména pak za situace, kdy s poškozeným spěchali, nekontroloval konec lana a nezajistil jej ani bezpečnostním uzlem proti proklouznutí. V uvedeném směru nabývá významu i metodika Českého horolezeckého svazu, na kterou ve svých rozhodnutích poukázaly soudy nižších stupňů, neboť se jedná o jediný regulační prostředek u tohoto velmi riskantního (extrémního) sportu, jenž má přispět k tomu, aby si osoby tento sport provozující osvojily takové návyky, které mají možnost vzniku úrazových dějů minimalizovat. Již proto nelze bagatelizovat její význam, neboť jiná pravidla stanovena nejsou a jejich potřeba je zřejmá. Zmíněná pravidla totiž zvyšují bezpečnost osob věnujících se tomuto sportu. Již proto nelze soudům nižších stupňů vytýkat, že příslušná ustanovení metodiky při posuzování věci obviněného zohlednily. Uvedený postup nelze hodnotit jako neočekávaný, neboť při posuzování odpovědnosti (též trestní) sportovců, tak soudy postupovaly i v minulosti. Přiměřeně lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž jako závazná pro lyžaře na sjezdové trati shledal pravidla chování pro lyžaře vydaná Mezinárodní lyžařskou federací (FIS), které neměly podobu obecně závazného právního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1506/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 68/2010, publikované pod č. 55/2010 Sb. rozh. tr.). Na tomto základě lze dovodit, že horolezci by se, při výkonu jejich činnosti měli zmíněnou metodikou, jež v daném odvětví lidské činnosti konkretizuje § 2900 o. z., řídit.“
Kompletní rozhodnutí Nejvyššího soudu je možno dohledat přímo pod tímto odkazem.
Proto znovu zdůrazňuji, že se hluboce mýlí každý, kdo spoléhá na to, že mu nehrozí žádný právní postih, pokud na nějakou naši činnost neexistuje konkrétní závazný předpis. V takovém případě mohou státní orgány vycházet z právní normy obsahově nejbližší (právní zásada „per analogiam iuris“), případně i z dokumentů, jako je právě naše bezpečnostní směrnice. Důkazem pro to jsou výše uvedená rozhodnutí nejvyššího soudu ČR a není pochyb o tom, že stejně budou soudy postupovat i v budoucnu.
Všechny čtyři soudy, které se zabývaly nehodou v Lopači, se shodly na tom, že jištění na žebříku mělo být zcela automatické. Tato skutečnost (spolu s dalšími) je dnes zaznamenána natrvalo v judikatuře a v případě další podobné kauzy bude v soudním řízení aplikována. Stejně tak bude uplatňováno i vše, co je uvedeno v citacích odůvodnění rozsudků.
Z případů, které se v minulosti staly, pro nás vyplývají tyto závěry:
Před exkurzí řádně poučit účastníky o charakteru akce a nechat si o tom podepsat prohlášení – formulář je na našich stránkách www.speleo.cz.
V úsecích, kde reálně hrozí nebezpečí pádu, bude nutné provádět jištění. Místy to bude obtížné, budeme muset nalézat vhodné způsoby, jak jištění účinně provádět. Můžeme samozřejmě nadále lézt i bez jištění, ale v případě úrazu nás pak nemine vyšetřování a postih. Pokud však děláme něco s vědomím, že porušujeme nějaká pravidla, jsme většinou výrazně opatrnější. Důležité je si uvědomovat, že něco porušuji. A stejně tak je důležité si přiznat, že lezení po kolmém a dlouhém žebříku je skutečně riskantní, a to nejen pro méně zdatné osoby, ale i pro nás, zejména pokud jsme unaveni po namáhavé akci nebo vynášíme materiál. Několikrát jsem se setkal s tím, že zahraniční jeskyňáři, kteří byli zdatní a zkušení, se báli po našich žebřících lézt a někdy si tam dali lano a jistili se pohyblivým zachycovačem pádu.
Proti následkům z eventuálního vzniku újmy (úraz apod.) u účastníků speleologické akce, se může pořadatel akce nebo průvodce pojistit – tzv. „Pojištění odpovědnosti“. Pozor však na podmínky pojistné smlouvy, většinou tam bývá celá řada výluk a často je tam v několika stranách psaných drobným písmem někde skrytá zmínka, že v případě porušení toho či onoho ustanovení zákona není pojišťovna povinna plnit. Pojištění je nezbytné dobře ověřit a nespoléhat na nějaké všeobecné informace – viz nynější shledání toho, že po dlouhá léta využívané pojištění rakouského alpského klubu OEAV zřejmě neplatí pro naše jeskyňářské aktivity v zahraničí. Jak je to doopravdy, pak ukáže až konkrétní pojistná událost. Příkladem je úraz českého jeskyňáře v jeskyni na Slovensku, který byl pojištěn výslovně pro speleologii a z jeskyně byl vyproštěn místními záchranáři. Zdravotní péči v nemocnici včetně ošetření lékařem ještě v podzemí pojišťovna uhradila, avšak ve smlouvě nebylo výslovně uvedeno krytí záchranné akce, takže náklady na vrtulník a činnost záchranného týmu ve výši cca 250 000 Kč byly vyúčtovány postiženému, který je pak musel splácet.
Pro naši potřebu zjevně nebude dostačující obecné „připojištění odpovědnosti osob za škodu z běžného občanského života“, které se sjednává spolu s jiným pojištěním, ani tzv. „pojistné na blbost v zaměstnání“, protože činnost v jeskyních nelze považovat za běžný občanský život ani za činnost v zaměstnání. Některé pojišťovny nabízí pojistky na extrémní sporty (např. lyžování na ledovcích, potápění, vysokohorská turistika apod.), kde se mimo pojistného plnění pro pojištěnce sjednává i pojištění jeho odpovědnosti za škody, které může při této činnosti způsobit jiným osobám.
Pokud se již nějaká nehoda stane, důrazně se doporučuje vše ihned zdokumentovat a zajistit svědky. Při projednávání před soudem s časovým odstupem několika měsíců nebo i let je pak těžké něco v náš prospěch zpětně dokazovat, lidé už si různé podrobnosti nepamatují a jejich výpovědi pak soud hodnotí jako málo věrohodné. Doporučuje se také ihned kontaktovat předsednictvo ČSS, které může zajistit odbornou pomoc prostřednictvím věci znalých osob. Konzultace problému s jeskyňářem, který má potřebné znalosti a zkušenosti, je nezbytná okamžitě, každopádně dříve, než proběhnou výslechy účastníků nehody a svědků. Pokud se do úředních záznamů dostanou – byť i jen nedopatřením – údaje nepřesné nebo takové, které není nutné uvádět a které pak budou použity proti nám, může nás to velmi citelně poškodit. Stejně tak může být zdrojem problémů i jen nesprávná formulace v protokolu, kterou si pak úřady vyloží tak, jak se jim to hodí.
Nežijeme v nějaké zaostalé asijské nebo africké zemi, kde lidský život a zdraví nemá valnou hodnotu a proto ani tamní úřady se tím příliš nezabývají, případně s pomocí bakšiše nebo známostí lze ledacos zamést pod koberec. Navíc v chudé společnosti ani nelze nějaké větší částky vysoudit. V naší nynější společnosti západního typu patří život a zdraví k hlavním prioritám. Má to však za následek také to, že jakákoliv újma v tomto směru je čím dál, tím více sankcionována. Přibývají případy, kdy žalující strana spolu s právníky hledá způsoby, jak na takové kauze co nejvíce vydělat. Kvalifikovanou úvahu a zdravý rozum nahradila strohá a bezohledná soustava paragrafů. Proto je nyní více než dříve důležité nedávat úřadům zbytečně příležitost k tomu, aby nás semlely ve svém byrokratickém soukolí. I v případě, že jsme v právu, je pro nás střet s úřadem vždy nerovný boj, státní orgán má na rozdíl od nás placený aparát, své právníky s příslušnými zkušenostmi a dostatek času.
Dnes víme, že pro nehody v jeskyních již existuje precedens, budeme proto muset to vše vzít na vědomí a naši činnost těmto poznatkům přizpůsobit.
P. S. Právnickou recenzi tohoto článku laskavě provedla JUDr. Vladimíra Marešová, za což jí patří upřímné poděkování.