Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

Golanské výšiny se skládají ze dvou geologicky odlišných oblastí rozdělených řekou Sa‘ar. Menší z nich je pohoří Hermon tvořené hlavně vápenci, zabírající plochu přibližně sto kilometrů čtverečních. Vlastní Golanské výšiny zabírají plochu asi desetkrát větší. Původně se jednalo také o vápencové území, ale během tří etap silné vulkanické činnosti v obdobích před 5 až 3,1 mil. let, 2,9 až 1,7 mil. let a 1,6 mil. let až 7 tis. let překryla vápence několik desítek metrů mocná vrstva výlevných hornin. Přestože se expedice Hermon 2023 pohybovala hlavně na Hermonu, podívali jsme se během několika výletů i na sopečné horniny, přesněji na kalderu Ram a lávovou Holubí jeskyni.

Obr. 1 Mapa Holubí jeskyně (mapoval M. Hejna)

Foto 1 Pohled na kalderu Ram od kempu (foto M. Hejna)

Foto 2 Vchod do Holubí jeskyně (foto M. Hejna)

Jezero Ram najdeme v nadmořské výšce 950 m, je dlouhé 580 m, široké 600 m a hluboké do 10 m. Pravděpodobně ho můžeme ztotožnit s jezerem Phiale popisovaným už židovským historikem Josefem Flaviem. Známé však bylo lidem odnepaměti. Z jeho okolí pocházejí archeologické nálezy z dob před 800–235 tis. lety. Zatímco z dálky vypadá Ram jako blankytné oko obklopené zelenými stráněmi ovocných sadů, z blízka už tak líbezně nepůsobí. Špinavá voda ke koupání neláká. Nízká hladina vody odkryla bahnitý lem jezera, v němž leží vytažené loďky a mrtvé ryby. Další živé v jezeru asi zůstaly, o čemž svědčí množství rybářů na jeho břehu. Svou první kalderu bych si dokázal představit i hezčí.

Foto 3 Nestabilní vchod neustále opadává a zvětšuje se (foto M. Hejna)

Další místo, kam nás veze zaměstnanec našeho kempu Abi se svým kamarádem, je lávová jeskyně, jejíž jméno nám překládají jako Holubí jeskyně. Večerní výpravu tvoří dále čtyři čeští jeskyňáři ze ZO 1-02 Tetín – já, Markéta Jakovenko, Pavel Cibulka, Tomáš Koza – a izraelský jeskyňář Yonatan. Dlouho jedeme po silnici, pak konečně sjíždíme. To je konečná pro náš osobák a přesedáme do Abiho terénní Toyoty. Ve čtyřech se mačkáme na korbě. Na nerovné cestě jedeme krokem, přesto každou chvíli nadskočíme a v lepším případě tvrdě dosedneme zpět na polínka převalující se na korbě, v horším případě nás kovový rám auta dloubne do žeber. Kolem nás se táhne do nedohledna vyprahlá plošina, jen místy ozdobená osamělým keřem či stromkem. Občasné zbytky nasucho skládaných zdí dávají tušit, že v lepších dobách byla krajina obydlena hustěji. I takhle vypadají Golanské výšiny. Když začínáme tápat, kudy dál, objeví se odkudsi muž na motorce. Před sebou má posazeného psa s packami položenými na řídítkách, oba si jízdu evidentně užívají. Malá zajížďka jim nevadí a připojují se k naší výpravě. Díky nim už najdeme jeskyni snadno. Její přítomnost zdáli signalizuje drátěná ohrada, která má sloužit jako zábrana proti pádu krav. Jak se později ukazuje, dost neúčinná.

„Já pamatuju vchod mnohem menší,“ říká náš průvodce a řidič Abi, když se nakláníme nad otvorem o průměru asi 10 m. „Každý rok se zřítí část stropu a vchod se rozšiřuje.“ Pak nám ještě vypráví, že z dómu, do kterého koukáme, pokračuje asi 200 metrů dlouhá chodba. Jeho slova téměř zanikají v šustotu křídel desítek holubů, které jsme svým příchodem poplašili, a kteří v organizovaném zmatku vylétávají ven z jeskyně. Řícení stropu věříme, to s chodbou se nám moc nezdá. V jeskyni také žádnou nenalézáme, z čehož Abi elegantně vybruslí řka, že je asi taky zavalená.

Foto 4 Do jeskyně nepadají jen kameny (foto M. Hejna)

Zhruba dvacetimetrový sestup po laně uvázaném za zadní nápravu Toyoty končí na vrcholku kuželu, vzniklého propadnutím a zřícením stropu. Jeskyni tvoří prostora okrouhlého tvaru o průměru 30 m. Mezi kameny na první pohled upoutá pozornost napůl mumifikovaná mršina krávy. Kolegové záhy hlásí další nálezy. Asi metr dlouhá kostra hada, další kráva s obřím kamenným blokem v místech, kde bývá obvykle hlava, nespočet mrtvých holubů. Nám však dělají starosti spíše jejich živí souputníci. Každou chvíli svým pohybem uvolní ze stropu další kameny, čímž z nás dělají adepty na následování osudu druhé z krav. Ač neradi, musíme jeskyni opustit.