Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

„Vy Češi rádi kopete, měl bych pro vás úžasnou jeskyni,“ řekl jednou izraelský jeskyňář Boaz Markétě. (Je zajímavé, že se spousta zahraničních kolegů domnívá, že kopeme, protože nás to baví. To však není Boazův případ, ten jenom chtěl, abychom si někdy zakopali na opravdu nadějném místě.) „Je to ve vojenském pásmu,“ pokračoval ještě, „takže neorganizuj moc velkou expedici. Vezmi spíš méně lidí, ale ty nejlepší.“ A tak jsme se s Pavlem Cibulkou a Tomášem Kozou ocitli od 21. do 28. července na Hermonu.

Foto 1 Pohled na masiv Hermonu přes kemp Nimrod (foto M. Hejna)

Foto 2 Hřeben Hermonu s četnými závrty (foto M. Hejna)

Hermon je součástí Golanských výšin. Do Izraelského držení se dostal při Šestidenní válce v roce 1967, před tím byl součástí Sýrie. Syrská dále zůstává podstatná část Hermonu, včetně jeho nejvyššího vrcholu ležícího v nadmořské výšce 2 814 m. Nejvyšší část izraelské části Hermonu a zároveň Izraele je vrchol Mount Duvdenan, ležící ve výšce 2 236 m n. m. Hermon je zároveň jediné místo v Izraeli, kde pravidelně padá sníh. Tím pádem zde také leží jediný izraelský lyžařský resort, přístupný i v létě, kdy na vrcholovou část Hermonu jezdí vyhlídková lanovka. Tím se dostáváme k zajímavému paradoxu. Hermon je totiž zároveň přísně střežené vojenské příhraniční pásmo, ono máte-li za sousedy Sýrii a Libanon, není se co divit. Jak lze zkombinovat vojenské pásmo s turistickým centrem? Překvapivě snadno. Stačí osadit vjezd do oblasti branou otevřenou pouze od osmi do šestnácti hodin a zakázat vstup mimo silnici a značené cesty.

Ubytováváme se v nedalekém kempu Nimrod. Zapomeňte ovšem na všechny představy, které jste až dosud o kempech měli. Mírně svažitý terén pod vrcholem kopce, hrbolatý a hlinitý. Nahodile postavené jurty a tee-pee, před nimi na volném prostranství rozprostřená křesla a gauče, tady skoro neprší, a když už zmoknou, tak zase uschnou. Z vybavení tři veliké lednice postavené u plotu, ze dřeva stlučené toalety a sprchy. K tomu nepřetržitý vítr, který pouze mění svoji intenzitu. V noci vytí šakalů, a hlavně nechodit bosi, pozor na hady a štíry.

Ale zpět k Hermonu. Zatímco většina Golanských výšin je tvořena vulkanickými horninami, masiv Hermonu je tvořen vápenci. Ve vrcholové partii leží několik závrtů, které na jaře pohlcují vodu. Barvicí zkouška podle našich izraelských kolegů prokázala spojení Hermonu s vývěrem řeky Banias, jedním z pramenů Jordánu. Hermon v sobě tedy skrývá potenciál jeskynního systému s hloubkou 1 600 m. Otázka je pouze, kudy do něj.

Jeskyně Ar-Ar je ponor v nadmořské výšce 1 600 m. Leží asi 40 m pod horním parkovištěm lyžařského resortu, v boku rokle odvádějící vodu při dešti či tání sněhu. Izraelci tam před lety chvíli kopali a prokopali se do menší prostory s náznaky pokračování. Na jaře ale byla jeskyně zase zanesená. Jasně se tak ukázalo, že máme-li zde kopat, je nezbytné odvést tající sníh mimo jeskyni. Většinu expedice jsme tak strávili kopáním obchvatu a betonováním koryta. Výsledek naší práce prověří nadcházející zima.

Kromě již zmíněných čtyř Čechů se na pracích podílelo v různé roli a po různou dobu dalších dvacet izraelských kolegů. Zpočátku jsem si je snažil poctivě zapisovat do deníčku, ale po několika dnech jsem to vzdal. Zápisky typu – první den přijelo pět Izraelců, druhý den dva odjeli a tři přijeli, třetí den pět odjelo a dva přijeli – začínaly moc připomínat slovní úlohu o cestujících a autobusu.

Foto 3 Jeskyně Ar-Ar po průtrži mračen (foto M. Jakovenko)

Foto 4 Nové koryto se začíná rýsovat (foto M. Hejna)

Jeskyně Ar-Ar ale nemusí být nezbytně jediný vstup do systému. Plánované povrchové průzkumy oblasti však komplikovalo několik překážek. Jelikož jsme se pohybovali ve vojenském pásmu, museli jsme získat povolení. Na pohyb u jeskyně a jejím širším okolí jsme ho obdrželi, na ostatní části území se ho nepodařilo vyřídit. Průzkumu oblasti pod vchodem jsme věnovali jeden den, kdy jsme procházeli část údolí pod vstupem do jeskyně, hlavně okolí výrazného polje. Bohužel tento den nijak nevybočil, co se týče počasí, z celotýdenního trendu a teploty se pohybovaly nad 35 °C. Počasí jsme měli krásné až moc, naštěstí aspoň nad jeskyní poskytovaly trochu stínu stromy a natažená plachta. Tedy, abych si jen nestěžoval, v deníčku mám poznamenáno, že se ve středu 25. 7. od 11.45 do 11.53 schovalo sluníčko za mrak a stín zakryl celý Hermon.

Úspěšná byla také návštěva u pastevce koz nad městem Majdal Šams. Kromě toho, že nás pohostil kávou a čajem a zahrál nám na vlastnoručně udělanou flétnu, potvrdil, že zná v okolí několik jeskyní a je ochotný nám je ukázat. Jednu z nich, ležící mimo vojenské pásmo, nám později označil barevným terčíkem viditelným z cesty. Zatím krátká jeskyně dostala podle trosek letadla ležícího okolo vchodu a v jeskyni samotné jméno Letadlová.

Foto 5 Polje s periodickým jezírkem (foto M. Hejna)

Hermon, jako oblast ležící na styku Izraele, Sýrie a Libanonu je turisticky zajímavý i pro nejeskyňáře. Zatímco Libanon z hřebenu Hermonu spíše tušíme než vidíme, do Sýrie lze nahlédnout z několika vyhlídek. Na některých slouží jako vyhlídkové věže tanky Sherman, které zde zůstaly jako pozůstatky Říjnové války v roce 1973.

Ale vraťme se zpět k jeskyním. Exkurze ke kaldeře Ram a Holubí jeskyni vedla mimo vápencové území do vulkanické části, a navíc se jedná o natolik zajímavé objekty, že si zaslouží samostatný článek.

Po zednicko-turistické expedici Hermon 2023 tak můžeme doufat, že expedice Hermon 2024 přinese první objevy.