Petr Šimon Janíček (ZO 6-25 Pustý žleb)

 

Cílem expedic Banski Suchodol pod vedením speleo klubu Helictit je od roku 1968 průzkum vysokohorských jeskyní, s hlavním zaměřením na jeskynní systém 9-11. Dále pak průzkum fauny, geologie karu a ledovce v oblasti pod vrcholem Banski Suchodol. Expedice také spolupracuje s Národní laboratoří pro tuberkulózu v Sofii. Nevím, jestli je to pouze moje štěstí, nebo jeskyňářská tradice, ale díky otevřenosti kolegů nejen na Speleofóru ve stylu: „Pokud chcete jet někdo příští rok na expedici s námi, napište,” jsem měl možnost dostat se do spousty zajímavých míst. Využil jsem tedy pomaturitních prázdnin a jako jediný český zástupce vyrazil na přelomu srpna a září na expedici v národním parku Pirin nad Banskem v Bulharsku.
Po velmi brzkém vstávání v neděli 27. 8. 2023 a úspěšném propašování nadměrného transporťáku přes gate jsem se ocitl v Sofii, kde na mě už čekali místní. Mé prvotní nadšení z jejich relativně dobré angličtiny vystřídalo zjištění, že to vlastně jeskyňáři nejsou a že dělají pouze odvoz. Cesta do Banska ubíhala rychle, tématem rozhovorů byl hlavně alkohol, turistika a kritizování pomalé výstavby dálnic. Když k tomu přičtu fakt, že kousek od Suchdola máme naší domácí základnu, jsem vlastně pořád doma. Tuto iluzi ovšem vystřídal fakt, že do tábora nás čeká přes 7 hodin dlouhá cesta do kopce. Je sice fajn mít určité věci dvakrát, ale pak ten batoh váží 30 kg. Transport s koňmi jsme bohužel nestihli. Ještě než vyrážíme se dovídám, že expedice bude kvůli počasí a nedostatku členů o půlku zkrácena.

Vydáváme se tedy na dlouhou cestu. Zjišťuji, že vedoucí expedice Mihail je velmi zajímavý člověk. Studoval různě po světě, mluví velmi dobře anglicky a má dobrý nejen politický rozhled, stejně jako jeho žena, která na nás už čekala v táboře. Dorazili jsme tam až za tmy. Tábor se nachází na místě bývalého lyžařského bivaku. U ostatních členů to s angličtinou už tak jednoduché nebylo. Na druhou stranu, pořád ji ovládali víc, než já bulharštinu. Naše, s Poláky osvědčená přímá úměra – více alkoholu – více si rozumíme, i když každý mluvíme svým jazykem, tady nefungovala. Nevím, jestli kvůli tomu, že je bulharština češtině už moc vzdálená, nebo proto, že jsme žádný alkohol neměli.

 

 

Po náročném dni jsme se v pondělí probudili s krásným výhledem, posnídali a vyrazili pro vodu. To zde obnášelo asi hodinovou cestu k tajícímu ledovci, odházení kamení, naplnění lahví naběračkou, cestu zpět a převaření. Kombinace ledovcové vody a topení dřevem dávaly vodě docela zajímavou chuť. Ledovce bohužel postupně ubývá. Když jsem srovnal satelitní snímky s Mihailovým vyprávěním, zjistil jsem, že si pamatuje velmi přesně, kde byl ledovec dřív.

Zbytek dne jsme věnovali aklimatizaci a hledání nových vchodů do jeskyně 9-11. Název sice vypadá, jako by místní jeskyňáři byli maskovaní teroristé, jeskyně se ale jmenuje podle čísel vchodů, které do ní vedou. Ty značí, v jakém pořadí byly objeveny. Až poté se zjistilo, že vedou do jedné jeskyně. Povedlo se nám objevit jedno další potenciální místo, kterým by se možná dalo do jeskyně dostat. Ověření této hypotézy bude ale ještě trvat, oblast je plná nestabilního kamení.

Následující den měla přijít bouřka. Věnovali jsme se tedy zabezpečení stanu a přesunutí věcí do zemljanky. Počasí zde bývá drsné (kolem 2 300 m n. m.). Jaké bylo naše překvapení, když žádná nepřišla. Obhlédli jsme tedy jeden další potenciální vchod a po odkopání sněhu objevili malou, cca 7 m dlouhou jeskyni s ledovou výzdobou. Je již 81. jeskyní v této oblasti.
Ve středu jsme konečně vyrazili do jeskyně 9-11. Měli jsme v plánu dostat se do druhého většího dómu, po cestě provést fotodokumentaci a odebrat vzorky bakterií pro Národní laboratoř pro tuberkulózu v Sofii. Mým modelem byl bulharský kolega Tim Brauchle, kterému tímto děkuji za trpělivost a skvělou spolupráci. Jeskyně měla být dle slov místních kompletně vystrojená.

Realita byla ovšem poněkud odlišná. Navíc jsme zapomněli v táboře plaketky, takže jsme u vchodu museli nějaké najít. Poté jsme byli nuceni vrátit se asi ve ¼ plánované trasy kvůli chybějícímu kotvení. I přes to se nám vzorky odebrat podařilo, stejně jako zdokumentovat tu část jeskyně, do které jsme se dostali. Poučení pro příště – mít na takových akcí u sebe aspoň malou kovárnu.

 

 

Poslední den v táboře jsme sbalili věci a vyrazili za pomoci dvou koní dolů do Banska. Pro nás to byla příjemná procházka, pro koně už tak moc ne. I kdybychom získali financování vrtulníku, není ještě jisté, že bychom nějaký vůbec sehnali. Pokud by se ale náhodou našel nějaký mecenáš, této expedici by sponzorování pomohlo! Díky vrtulníku bychom mohli třeba dopravit vzorky ledovce v dusíku do laboratoře, což v létě s koňmi možné není, stejně jako v zimě kvůli lavinám.

Dole v Bansku jsme zatím ústně předali výsledky expedice správě parku a zamířili do Sofie. U Mihaila v bytě jsem se opravdu cítil jako doma. Manželé byli velmi pohostinní a rodnou zemi mi připomínalo i české pivo z českého krýglu, které jsem nemohl odmítnout. Obecně mají Bulhaři naše piva velmi v oblibě.

 

 

Ráno v pátek 1. září jsme v Sofii předali vzorky z jeskyně do laboratoře. Výsledky tohoto výzkumu budou prezentovány na Balkánské speleologické konferenci 19. – 22. 10. 2023.

Ve zbývajícím čase do odletu jsme ještě v neděli 3. září zdokumentovali nedávné objevy v jeskyni Zidanka.

I přesto, že z původního ambiciózního plánu plného explorací a bivaků se mnoho uskutečnit nepodařilo, hodnotím expedici pozitivně. Vysokohorský kras má jedinečný charakter. Když k tomu přičtu krásný národní park, tábor úplně mimo civilizaci a nové přátele, nemusím hledat další důvody, abych se vrátil. Těším se na příští ročníky a potenciální objevy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Expedice se zúčastnili:
Konstantin Stoitchkov, Mihail Hadzhitodorov, Petr Šimon Janíček, Tim Brauchle, Trayana Hadzhitodorova a Svetlin Zhelyazkov.

Autorem fotografií je Petr Šimon Janíček.
Autorem fotografie expedičního týmu je majitel koní.