www.speleo.cz
Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)
Foller J., Kotyzová M. (2023): Čištění odpadních vod v krasových oblastech. – Ochrana přírody, 3/2023, str. 28–32.
Perex článku: Krasové oblasti jsou velmi citlivé na znečištění, které se dostává do podzemních vod nejen přitékajícími povrchovými toky, ale také infiltrací z povrchu a drenáží z okolního nekrasového prostředí. Infiltraci znečištěných vod do krasového podzemí můžeme výrazně omezit zatravněním orné půdy, zejména nad jeskyněmi a kolem závrtů, kde hrozí největší nebezpečí průsaků vod obsahujících hnojiva a pesticidní látky. Kvalitu povrchových toků přitékajících na území chráněných krasových oblastí a čistotu vod, které se dostávají drenáží z okolního nekrasového prostředí, však můžeme ovlivnit při současném stavu legislativy jen stěží.
Zajíček P. (2023): Sto let od objevení jeskyně Balcarky. – Ochrana přírody, 3/2023, str. 42–43.
Perex článku: V Moravském krasu je mnoho nepřehlédnutelných míst, která od nepaměti upoutávala lidskou pozornost. Skála zvaná „Hřebenáč“, portál jeskyně Kůlny, Býčí skála, propast Macocha a mnoho dalších. Patří mezi ně i výrazný vápencový hřeben v těsné blízkosti Ostrova u Macochy zvaný Balcarova skála. Před sto lety zde byly učiněny první speleologické objevy, které vedly k postupnému odkrytí podzemního labyrintu jeskyně Balcarky.
Šimečková B. (2023): Hranická propast a hloubkové rekordy. – Ochrana přírody, 4/2023, str. 2–3.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/hranicka-propast-a-hloubkove-rekordy/
Perex článku: Hranická propast leží na katastru města Hranice v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic vyhlášené v roce 1952. Jde o propast řícenou (light hole), jejíž otevřený jícen leží v nadm. výšce 315 m. Vstupní suchý jícen má rozměry 104 × 34 m a hloubku 69,5 m, níže položené prostory jsou zatopeny uhličitou kyselkou o teplotě 15–22 °C. Dna propasti dosud nebylo dosaženo, maximální naměřená hloubka činí zatím 450 m pod hladinou (2022). Extrémní hloubka Hranické propasti je dána její hydrotermální genezí, tj. krasovým procesem modelujícím prostory směrem zezdola nahoru. Je nejhlubší propastí České republiky a od roku 2016 také nejhlubší zatopenou propastí světa.
Hromas J. (2023): Významný objev (nejen) pro Jeskyni Na Špičáku. – Ochrana přírody, 4/2023, str. 21–23.
Perex článku: Nejstarší písemné zmínky o jeskyních na našem území jsou zahaleny mnoha tajemstvími. Proto za spolehlivý lze považovat až text, který se váže k jeskyni Na Špičáku. Nachází se v jedné z tzv. vlašských knih, což byly rukopisy určené středověkým prospektorům hledajícím naleziště drahých kovů a kamenů. Zpráva je v jedné z těch nejstarších, nazývané Wegweiser zu den Bergwerken in der Oberlausitz und in Schlesien (Ukazatel cesty k dolům v Horní Lužici a Slezsku), kterou údajně již roku 1430 sepsal jistý Antonius (Anton) Wale a která byla jako součást většího svazku (konvolutu) až do druhé světové války uložena ve Vratislavské městské knihovně pod signaturou R454.
Zajíček P. (2023): Na člunech ze dna Macochy Punkevními jeskyněmi. – Ochrana přírody, 4/2023, str. 28–29.
Perex článku: Punkevní jeskyně objevené v roce 1909 patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Evropy. Roku 1914 bylo v rámci návštěvního okruhu zpřístupněno dno Macochy a o 7 let později vyjely první lodě s návštěvníky na tzv. vodní plavbu, avšak proti proudu z vývěru Punkvy jen do Masarykova dómu. V dalších letech byly postupně objeveny další části jeskyně protékané podzemní řekou směrem k Macoše. Až v roce 1933 se podařilo po vyčerpání Zlého sifonu dno Macochy a vývěr Punkvy propojit. Ještě téhož roku byl proražen tunel nad Zlým sifonem a v červenci zahájena vodní plavba Punkevními jeskyněmi v podobě, jak ji známe dnes.
Drbal K. (2023): 160 let od objevu Chýnovské jeskyně. – Ochrana přírody, 4/2023, str. 32–33.
Perex článku: „Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých a tu se již z dáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme.“ Takto popisují v časopise Živa z roku 1863 objevitelský sestup do Chýnovské jeskyně tehdejší kustodi Muzea království Českého v Praze pánové Antonín Frič a Jan Krejčí.
Bílková D. (2023): Jaroslav Hromas – 80 a co má být? – Ochrana přírody, 2/2023, Kulér, str. IX–X.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/kuler-medailonky/jaroslav-hromas-80-a-co-ma-byt/
Medailonek k významnému výročí Jardy Hromase.
Petr J. (2023): První hrobníci a umělci možná žili na Jihu Afriky.
Zvuková příloha magazínu Vesmír se věnuje novým nálezům z Jižní Afriky.
https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2023/06/prvni-hrobnici-umelci-mozna-zili-na-jihu-afriky.html
Perex článku: Naše představa o výjimečnosti člověka Homo sapiens se střetla s novými objevy z jihoafrické jeskyně Vycházející hvězdy. Výzkumy tamních ostatků našeho pravěkého příbuzného Homo naledi, jehož mozek byl velikostí srovnatelný s mozkem dnešního šimpanze, vzbudil ve vědecké komunitě velký ohlas. Homo naledi měl naše předky Homo sapiens předběhnout až o sto tisíc let svou schopností symbolického myšlení a pohřbívání mrtvých. S přepisováním učebnic ale ještě chvíli posečkejme.
Petr J. (2023): 20 000 let starý přívěsek ukrýval DNA svého majitele.
Zvuková příloha magazínu Vesmír se věnuje novým nálezům z Denisovy jeskyně.
Perex článku: Dvacet tisíciletí ležel přívěsek náhrdelníku z jeleního zubu v nánosech Denisovy jeskyně v sibiřském Altaji. Vědcům se přesto podařilo zjistit, kdo ho nosil.
Vítek J. (2023): Když vychladne láva. – Vesmír, 10/2023, str. 590–595.
Perex článku: Vývoj a vzhled krajiny mnohde do značné míry určuje horninové prostředí. Osobitou tvářností se vyznačují třeba vápencová krasová území, pískovcová skalní města nebo žulové kopce „poseté“ oblými balvany. Specifické a v průběhu krátkého období proměnlivé jsou zejména oblasti s probíhající sopečnou činností. Na zemském povrchu existuje přes tisíc aktivních sopek, včetně nyní zdánlivě klidných, „spících“.
Žák K., Budil P., Hejna M., Holeček J., Majer M. et al. (2023): Příroda Berouna. – Machart, Beroun, 1–303.
Rozsáhlá monografie se věnuje mimo jiné i jeskyním v okolí Berouna. Do berounského katastru spadá část kaňonu Berounky a Loděnického potoka (jinak zvaného Kačák), ve kterých najdeme významné jeskyně Krápníková a Nad Kačákem. Kromě jeskyní je jedna kapitola knihy věnována i dalším krasovým jevům a vysvětlení krasových pochodů v okolí Berouna.