Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

Když v roce 1947 opustili těžaři definitivně tzv. Husákům lom na Zlatém koni, zanechali po sobě jámu dlouhou 120 m, širokou 60 m a hlubokou 35 m. V roce 1966 zde jeskyňáři z Krasové sekce objevili propast na poměry v Českém krasu s celkem úctyhodnou hloubkou snad až 30 m (nejhlubší část není vzhledem k extrémně úzkým prostorám zmapována), ovšem v nejširším místě širokou pouze 1 m, v nejužším dokonce jen 0,3 m. Nazvali ji Bezejmenná propast. (Někdy se uvádí i pod jmény Žabka nebo V Žábě). V roce 1973 popsal tehdejší stav jeskyně J. Plot takto:

„Vchod leží v severozápadní stěně, asi 6 m pod úrovní I. etáže na šikmé stěně. Má tvar obdélníku o rozměrech 1 × 0,5 m. Propast od vchodu klesá ve směru 12° do hloubky asi 3 m trychtýřem, kde je nejužší místo propasti. Pod vstupní šachtou se propast rozdvojuje. Zhruba severním směrem pokračuje zatím neprůlezná puklina. Druhá chodba šikmo klesá ve směru 192° do hloubky 6,5 m. Tato chodba je vysoká asi 1 m a vybíhá z ní komínek směrem pod vstupní část. Ze dna této chodbičky pokračuje úzká puklina v daném směru. Z této etážky pokračuje ve směru 26° krátká šikmá chodbička, která po 1 m přechází v kolmou šachtu, kde je v hloubce 12 m zaklíněn balvan. Odtud se dá prolézt úzkým průlezem ještě o 3 m níže, kde je propast zatarasena zaklíněnými kameny.“

Foto 1 Husákův lom před rekultivací. Cvičené oko postřehne zhruba uprostřed obrázku jeskyňáře sedícího u vstupu do Bezejmenné propasti (foto J. Plot).

Právě do Bezejmenné propasti se vydali v neděli 21. října roku 1973 dva sedmnáctiletí studenti se svou osmnáctiletou kamarádkou. Kdyby tehdy, okolo nedělního poledne tušili, co přinesou další hodiny, pravděpodobně by si našli jiný program. Jeden ze studentů se totiž v úzkých prostorách propasti zaklínil a nemohl se dostat ven.

Naštěstí se poblíž pohybovali jeskyňáři z Krasové sekce, kteří okamžitě zahájili záchranné práce. Do lomu dorazili v relativně krátké době další jeskyňáři, požárníci, příslušníci veřejné bezpečnosti, záchranáři z Báňské záchranné služby a zdravotníci. V první fázi bylo nejdůležitější zajistit postiženému dostatečný přívod kyslíku. V těsných prostorách se rychle vydýchával vzduch a hrozilo riziko otravy oxidem uhličitým. Požárníci poskytli tři malé lahve s kyslíkem a tři lahve byli přivezeny z berounské nemocnice. Jeskyňáři se s nimi spustili k postiženému a postupně mu pouštěli kyslík, ovšem bylo jasné, že takový přísun kyslíku je možná dostačující pro postiženého, ale už ne pro záchranáře. V tomto okamžiku naštěstí přišla pomoc ze sousedního Velkolomu Čertovy schody, jehož pracovníci poskytli záchranářům lahve s technickým kyslíkem. Záchranáři zavedli do jeskyně hadičky a jejich pomocí se jeskyně větrala.

V průběhu dne byli ještě povoláni odborníci z Hornického ústavu Československé akademie věd a jeskyňáři z Bozkova. Zatímco se u postiženého, který střídavě nabýval a ztrácel vědomí, střídali jeskyňáři a dodávali mu odvahy, probíhaly v jeskyni přípravy na vyprošťování. Kolem jedenácté hodiny v noci, tedy po jedenácti hodinách záchranných prací, se podařilo navázat postiženého na lano. Velice pomalu, doslova centimetr po centimetru, se začal dostávat ven. Kolem půl deváté ráno došlo málem k tragédii, když se v jeskynní atmosféře přeplněné kyslíkem samovznítilo několik lan. Než se je podařilo uhasit, byl jeden ze záchranářů odvezen do nemocnice s popáleninami druhého stupně. Práce ovšem pokračovaly a kolem jedenácté hodiny dopoledne, tedy po třiadvaceti hodinách, se postižený, sice v bezvědomí, ale jinak jako zázrakem nezraněný, opět dostal na denní světlo.

Na úspěšné záchranné akci se podílelo více než čtyřicet lidí a jednalo se tak o akci, která v Českém krasu neměla před tím a naštěstí ani potom obdoby. Mimo jiné se při ní ukázalo, že složky integrovaného záchranného systému a Báňské záchranné služby nejsou vycvičeny na záchranné práce v tak specifických podmínkách, jaké panují v některých jeskyních (nakonec postiženého z vlastního místa uvíznutí fakticky vyprostili jeskyňáři). Vznikla tak myšlenka na založení speciálního záchranného týmu pro práce v jeskyních, předchůdce dnešní Speleologické záchranné služby, tvořeného špičkově trénovanými a vybavenými dobrovolníky z řad jeskyňářů.

Záchranná akce v Bezejmenné propasti neušla pozornosti tehdejšího tisku a zprávy o ní přinesla většina celostátních deníků. Jejich přehled je uvedený v tabulce. Zajímavé jsou články v Zemědělských novinách a Rudém právu, které velebí statečnost kladenských záchranářů, resp. horníků, a podíl ostatních záchranných složek a hlavně jeskyňářů zcela pomíjí. V deníku Svoboda sice jeskyňářům zásluhu na záchraně přiznávají, ovšem vytváří zde dosud neznámé Bořkovické jeskyně.

Celá událost se stala námětem filmu Propast, natočeného v roce 1983. Stěny Husákova lomu nebyly k natáčení vhodné, takže filmaři umístili vchod do lomu Cikánka.

Tabulka Seznam novinových článků o záchranné akci

Foto 2 Kolem roku 2000 byl Husákův lom částečně zavezen a zrekultivován. Na fotografii je zachycen současný stav (foto M. Hejna).