Zdeněk Kaltyš Hanžl

 

Teprve začátkem našeho století se začalo vědecky zkoumat podzemí Moravského krasu, což si vyžádalo doposud čtyři životy z řad výzkumníků, nepočítaje do toho sebevrahy, kteří občas skáčou do Macochy, horolezce a jiné.

9. 1. 1941 se stala první tragédie v Kateřinské jeskyni, kde ukončil svůj život v závalu balvanitých sborů dělník profesora Absolona Jan Němec z Ostrova u Macochy. V roce 1965 Plánivská skupina, jako součást speleologického klubu v Brně, udělala významný objev jeskyně 13 C, kde po vykopání vertikální šachty se dostala propastí dále na aktivní tok Bílé vody, která se propadá v jeskyni Rasovna u Holštejna a brzy zmizí v nepřekonaném sifonu. Dále teče neznámým podzemím, aby se opět objevila o 5 km dál v propasti Macoše v horním jezírku spolu s ostatními potoky, což vlastně tvoří pramen řeky Punkvy. Jeskyně 13 C nepustila Plániváky daleko, neboť po proudu i proti proudu je další cesta uzavřena sifony, a proto tuto jeskyni přebírá jako svoje pracoviště profesionální skupina n. p. Moravský kras Blansko, aby ve spolupráci s amatérskou Plánivskou skupinou po vodě prostřílely sifony.

5. 9. 1965 potápěč profesionální skupiny podplaval první sifon, za kterým zjistil další prostory. Byl při tom zajišťován na laně Jiřím Šlechtou, členem Plánivské skupiny. Po návratu potápěč nachází Jirku utopeného ve vodě, a jelikož u toho nebyl žádný svědek, tak je tato tragédie dodnes nevysvětlena.

Plánivská skupina opouští jeskyni 13 C a začne kopat o kilometr dál novou šachtu v Cikánském závrtu na planině mezi Ostrovem a Sloupem, kde předpokládají další průběh podzemní Bíle vody. Aby měli vlastní potápěče, tak se někteří přihlásili do potápěčského Trigon Klubu Brno, kde dostali odborný výcvik a povolení této činnosti. Mezi takovými je i Šolím (člen T. O. Karabina) a později i choť šerifa T. O. Karabina Věra Cigánková.

Po dvou letech úmorné práce o sobotách a nedělích při výkopových pracích na šachtě v Cigánském závrtu se konečně dostali do volných prostor nádherně vyzdobených krápníky. Podařilo se jim objevit to, po čem Absolon mnoho let pátral. Další běh Bílé vody v délce 1 km a po překonání 8 m dlouhého sifonu další kilometr, kde přišli na soutok Bílé vody se Sloupským potokem, jehož průběh je rovněž neznámý. Nazvali tuto jeskyni Amatérskou, na věčnou paměť amatérů, kteří převážnou část objevů a prací prováděli, ať už organizovaně jako jeskyňáři v klubu nebo trampi, kteří převážně pracují na Holštejnsku pod vedením Holštejnské skupiny.

Ostrovská skupina je sama o sobě trampskou osadou Karabina. Snad se v krasu ani nedělá rozdíl mezi jeskyňářem a trampem, neboť je pojí láska k přírodě, pokud její krásy jdou objevovat a ne ochuzovat o krápníky.

Dalo ještě Plánivákům mnoho práce, než zaměřili a zmapovali vstupní šachtu 110 m hlubokou s dómem Objevitelů, jak jej nazvali, o rozměrech 100 × 30 × 35 m. Dále prostory přítokové, odtokové a povodňové chodby až po sifon. Povodňová chodba o délce půl kilometru, šířce 10 a výšce 5 m je za nízkého vodního stavu suchá a na jejím konci se strop náhle sníží na 20 m dlouhou a půl metru vysokou plazivku. Za ní je větší prostora s vodní tůní, uzavřená sifonem do dalšího pokračování, kde bylo doposud šest potápěčů a stačili to jen zhruba prohlédnout. Tuto část jeskyně po sifon publikovali jako svoje objevy v novinách a televizi a chystali se zmapovat další prostory za sifonem.

Na tyto práce si stanovili datum 29. 8. 1970 v sestavě Šlechta Milan (bratr tragicky zahynulého Jiřího v jeskyni 13 C), ing. Marko Zahradníček, Věra Gigánková a Vojanec, na povrchu u telefonu Kovář (Trpaslík). Celková akce měla trvat nepřetržitě 3 dny. Přípravy probíhaly úspěšně, až na to, že Vojanec a Gigánková se nemohli zúčastnit akce pro služební povinnosti a tomu teď vděčí za svůj život.

Je sobota ráno 29. srpna, na obloze slunko a rozhlas hlásí slunečné počasí po celý den, až je škoda zalézat do chládku a tmy. U vchodu Amatérky kamarád Trpaslík staví svůj stan, aby zde obětavě dlel u telefonu o samotě po dobu tří dnů. Šlechta, neboli Fetan, jak jsme mu říkali, s Markem odvíjí telefonní linku do vstupní šachty a současně berou sebou několik vaků se spacáky, jídlem, měřicími přístroji, potápěčskými úbory, lampami, automatiky s lahvemi se vzduchem atd. Měli toho hodně, a proto byl postup velmi pomalý. Poprvé uskutečnili telefonní spojení v dómu Objevitelů a podruhé u polygrafu, kde v 10 hod. měnili záznamový papír pro celotýdenní zapisování výšky vodní hladiny. Trpaslík na povrchu potvrzuje i nadále krásné počasí. Pokračují tedy dále povodňovou chodbou a v poledne se hlásí u sifonu. Trpaslík oznamuje, že se zatahuje, obloha – asi bude pršet. Fetan si myslel, že to bude jen nějaká přeháňka, která nebude mít žádný vliv na zvýšení hladiny. Oznamují tedy Trpaslíkovi, že budou pokračovat a že se znovu ozvou za sifonem. Zatím, co nic netušící se oblékají do skafandrů a připravují za sifon materiál, na povrchu běsní bouře s krupobitím – hotové Dantovo Peklo.

Povodeň takového rozsahu byla naposledy zaznamenána v r. 1917. Z oblaků padá voda, jako kdyby ji vylévali z kbelíků. Za chvíli je Cigánský závrt naplněn vodou. Před Punkevními jeskyněmi se valí voda po silnici o výšce jednoho metru. Odnáší sebou zaparkovaná auta.

Trpaslík zoufale točí kličkou polního telefonu v marné snaze varovat kamarády v podzemí. Asi ve 14 hod. se konečně ozývají. Po příkazu – okamžitě vylezte – Fetan odpovídá, že už je pozdě a pro prudký tok z povodňovky nemohou ven. Posílají Trpaslíka k Rasovně, aby zjistil, jak to vypadá na propadání, a domlouvají další spojení na 17.30 hodin.

O půl šesté jim Trpaslík oznamuje, že před Rasovnou je veliké jezero, jehož vody nestačí ponor pojmout. Marko s Fetanem neudali místo, kde se zrovna nachází, jen oznamují, že stoupne-li voda o 2 ½ m, budou v oblacích. Dále posílají Trpaslíka, aby sehnal nějaké potápěče, a že se opět telefonicky spojí v 19.30.

O 3 km vedle na Harbechách prováděla jiná skupina výzkum 70 m hluboké Harbešské propasti, jejíž vchod je situován uprostřed polí v hlubokém závrtu. Přívaly vody, které se valily celým profilem této propasti, jim odřízly zpáteční cestu. Až po 12 hodinách jim lidé z Vilémovic otevřeli zasypaný vchod, protože voda urvala kus břehu a usadila ho na jícen propasti. Přečkali to v dómu 10 m nade dnem.

Toho dne měla také T. O. Farewell výroční potlach spolu s osadami Bezejmenná hvězda a Kondor na starém hradě Víčkově. Jako T. O. Karabina jsme se zúčastnili a přihlásili se také do soutěže sborového zpěvu přesto, že jsme byli v doposud nejmenším obsazení: Palda, Kaltyš, Tom. Jak jsme v duchu nadávali našim kamarádům, kteří měli dojet z krasu a nechávají nás takhle na holičkách.

Když probíhaly soutěže dvojic, objevil se jako přízrak náš Radek, který nám na omluvu sdělil, že po průtrži mračen nejezdily autobusy pro výmoly na silnici, takže šel pěšky do Blanska na vlak. O ostatních z Karabiny neví, protože ráno odešli k Punkevním jeskyním. Ve čtyřech se nám už zpívalo líp a my, nic netušíce, jsme se spokojeně vraceli v neděli domů.

Trpaslík v krasu nikde po okolí žádného potápěče nesehnal, ale vedl k Amatérce několik jeskyňářů, kteří se snažili v 19.30 navázat s Fetanem a Markem spojení. Marně. Telefon zoufale mlčel.

Druhý den v neděli posháněli všechny jeskyňáře, co se nacházeli v severní části krasu a sledovali vodní stav, který nebyl vůbec příznivý proto, aby se tam dalo jít. Podle vodočtu bylo jasné, že povodňová chodba je zatopená.

V pondělí ráno ohlašují případ VB v Blansku a Jedovnicích. Ti to hned hlásili požárnímu útvaru v Brně a KNV. Tím se rozjela ohromná záchranná akce v celém kraji a okolí.

Do Holštejna jsou povolávány požární sbory, vojenský útvar, útvar CO, báňská záchranná služba z Ostravy a lékařská služba z Boskovic, n. p Benzina, n. p. Pramen atd.

Přichází dva potápěči Plánivské skupiny. Jedním z nich je Šolím. Pokoušejí se dostat do povodňovky, ale proud je strhává pod skálu a proto se vrací zpět. Za takového vodního stavu tam nelze proniknout.

Šolím, jako jeden ze zbývajících čtyř potápěčů, kteří byli při objevech za sifonem, oznamuje, že asi 300 m za sifonem je 80 m vysoký komín, ve kterém určitě kamarádi budou a mohou tam klidně přečkat 10 dní, když budou šetřit, jídlem a světlem. Spacáky mají, takže jim nic nechybí a jsou to jedni z nejzkušenějších, tak není třeba riskovat a cpát se za nimi. Tomuto jsme všichni věřili a nebylo nikoho, kdo by o tom pochyboval. Na polygrafu byla vyznačena v sobotu největší povodňová špička po 18 hodině a nadále zvýšený povodňový stav.

Palda se dovídá o situaci a jede do krasu, aby odtud svolal všechny jeskyňáře, kteří tam ještě nejsou, buď telefonicky nebo telegramem. Věra Cigánková shání členy Trigon klubu. Tito zajišťují nepřetržitou službu v n. p. Technoplyn pro okamžité plnění lahví vzduchem pro záchrannou akci.

Pozdě večer ve 22 hod., kdy jsem zrovna usnul, zvoní telefon, já v duchu nadávám, kdo mi to budí kluka a běžím k tomu. Palda hlásí: „Sežeň Toma a přijeďte do krasu – Fetan je za sifonem.“ Nebylo třeba už dál nic vysvětlovat. Ihned jsem pochopil, oč jde. Při oblékání jsem stačil říct manželce, že nevím, kdy se vrátím, aby mě omluvila v práci a sbalil jsem malý nafukovací člun, který, jak jsem později zjistil, byl jediný, který tam byl k dispozici.

U Toma byl zamčený dům beze zvonku. Okamžitě se rozhoduji a lezu jako zloděj ze sousedního domu přes dva ploty. Tahám Toma z postele a za chvíli na motocyklu vyjíždíme k Holštejnu.

O půlnoci se hlásíme v lomu, kde měl sídlo právě utvořený štáb, který se skládal z vedoucích čet a všech složek, které se na akci podílely. Jako vedoucího štábu KNV jmenoval ing. Kaleho.

Jeskyňáři zatím každou hodinu měřili vodní stav na pěti místech toku Bílé vody, odkud vysílačkami, které zapůjčila VB, jsme výsledky hlásili na štáb.

N. p. Chema Rájec nám dala 70 ks lahví z umělé hmoty, které jsme naplňovali barvivem, dopisem a rozžatou baterkou. Jako světelné majáky jsme je vypouštěli v různých intervalech po dobu dvou dní po vodě v domnění, že alespoň jednu bójku zachytí a vysypou barvivo do vody, jak mají napsáno v dopise. Pak se sledoval výtok Punkvy, jestli nebude náhodou zbarven. Tím by se potvrdilo, že jsou naživu.

Motocyklisté fungovali jako spojky a ostatní dělali regulovčíky pro přijíždějící požární sbory, kterých se na Holštejn sjelo celkem 95. Celkově stála tato akce 3,5 milionu korun a zúčastnilo se jí asi 700 lidí.

Dále jsme snášeli ze svých základen k Amatérce lezecký a jiný materiál. Rosickouhelné doly nám zapůjčily větší množství elektrických lamp, které jsme v průběhu akce nabíjeli v profikboudě u jeskyně 13 C.

V úterý ráno mají vojáci vybudovanou hrázku na potoce pro požárníky, kteří z této umělé nádrže odčerpávají vodu, kterou pak v patnácti hadicích o průměru 75 mm ženou přes čerpadla 3 km daleko k jeskyni Císařské u Ostrova, odkud má přírodní odtok pod Macochu. RAJ nás zásobuje celou dobu teplým jídlem a n. p. Benzina pohonnými hmotami pro všechna vozidla a čerpadla. Vojáci nám staví dva velké stany u Amatérky a zajišťují osvětlení prostoru pro práci v noci.

Transportujeme do Amatérky potápěčům lahve se vzduchem, člun, suché obleky, jídlo, horký čaj, lampy atd.

V 19 hod. sestupuje Trigon klub do Amatérky k provedení akce, neboť voda poklesla pod kritický stav. Vysílačkou žádají štáb o povolení k provedení akce – nedostávají ho a nedostali doposud. – Po čtyřech hodinách čekání se rozhodují, že půjdou pro své kamarády bez povolení. První dvojice dosahuje povodňové chodby a je následována dvojicí druhou. Později se přidává do akce dvojice třetí. Rozvíjí cestou vodící šňůru a telefonní linku. První dvojice, ve které je Šolím, dosahuje konce povodňovky a hlásí, že plazivka je zanesena štěrkem. Žádají o polní lopatky, pro které se vrací. Přivážejí si na člunu náhradní láhve se vzduchem. Po prohrabání plazivky pod vodou Šolím překonává sifon. I když si svítí, pro zakalenou vodu nic nevidí, a proto postupuje po paměti. Hovoří o dalších změnách v přemisťování štěrku a nemůže nalézt další průchod. Dvojice se střídají a Broňa nachází průlez někde jinde, než byl původně. Dostávají se po dvanáctihodinové akci do volných prostor za sifonem, kde nacházejí Fetanovu láhev se vzduchem a přetrženou telefonní linku. Volají do prostoru, ale nikdo se neozývá. Napojí se tedy na přetrženou linku telefonu a zvoní do ní – také nic. Vedoucí Trigonu dává příkaz k zabudování telefonu a vodící šňůry, dále aby se vrátili zpět, vyspat se, protože už byli značně unavení – a po šesti hodinách tam půjdou znovu.

Je středa, 8 hodin ráno. Trigoňáci vystupují na povrch k žádoucímu odpočinku. Vždyť to nejhorší mají za sebou. Teď už zbývá volnými prostorami dojít až ke komínu. To, že se nikdo neozval na Fetanově lince a nedošla zpráva z Punkvy, že se barva ještě neobjevila, neopravňovalo nikoho pochybovat o jejich životě. Vždyť vylezlí v komíně si nemuseli plovoucích majáků všimnout.

Teď nastupuje Báňská záchranná služba (BZS) a půjčuje si od Trigonu dýchací automatiku, protože vlastní nemají. Pod vedením člena profesionálů n. p. Moravský kras Blansko dochází na konec vodící šňůry, kde před hodinou prozatímně skončil Trigon a odtud ušli asi 80 m volnou chodbou, kde našli oba pohřešované, jak jsou spolu lanem svázaní a k nemilému úžasu – mrtví.

Dostávají příkaz je tam nechat a na doporučení lékaře tuto skutečnost zamlčet před panem Zahradníčkem, který prodělal infarkt, tak aby ho to nesložilo znovu.

Těžko je si představit to trpké zklamání nás všech, když po čtyřech probdělých nocích a pěti dnech, kdy se každý snažil ze všech sil přispět na záchranu svých kamarádů, to bylo proti přírodnímu živlu všechno marné. V okolí se rozhostila ponurá nálada a sem tam i slzy.

Po celou dobu záchranné akce čekali u Amatérky na výsledek pan Zahradníček (otec), Marta Šlechtová (manželka s dětmi) a Bedřich Šlechta (bratr). Nezbývalo nám, než jim tuto neradostnou skutečnost šetrně sdělit, neboť štáb se k tomu nemá a raději informuje rozhlas a denní tisk o průběhu záchranných prací a jak se na nich různé složky podílely. O tom, že tam bylo také 50 jeskyňářů a 9 členů Trigon klubu, kteří z 90 % udělali všechnu práci kolem Amatérky – o tom se nezmiňují. Jako kdybychom tam nebyli. Nevadí nám to, neboť to děláme pro své kamarády a ne pro slávu v novinách, ale mrzí nás, že se někdo chlubí cizím peřím. Domlouváme se na příští den, že své mrtvé kamarády vyneseme na povrch a rozcházíme se na své základny, ulehnout ke spánku.

Ve čtvrtek se opět v 7 hodin všichni sejdeme u Amatérky a organizujeme vyprošťovací akci. Po dotazech, kde se Amatérka nachází, přijíždí štáb s ing. Kalou, který stroze dává příkaz, abychom tady nezavazeli a opustili prostor, že si to už BZS zajistí sama.

Žasneme nad tímto rozhodnutím a tážeme se, kdo bude sledovat vodní stav. Odpověď zní: „Nepotřebujeme vaše měření vodních stavů, protože meteorologická stanice hlásila, že nebude pršet a to mi stačí.“

„Dobře, ale z piety tu zůstaneme do té doby, než budou naši kamarádi vyneseni na povrch a alespoň nás nechte vynést si náš materiál z jeskyně.“
„Ne, nikdo mimo BZS tam nesmí.“

RAJ podává jídlo, které odmítáme přijmout, protože už jsme tam neoficiálně a třeba bychom někomu něco snědli.

BZS odmítá sestoupit do Amatérky, protože není zajištěno měření vodního stavu. Štáb do večera shání lidi z Akademie věd a těmi to zajišťuje. Ing. Kala na nás posílá VB, abychom vyklidili prostor. Polovina nás odjíždí do Brna, abychom šli druhý den do práce, ostatní se rozcházejí na své základny.

V noci BZS prováděla vyprošťovací práce. Vsunuli Fetana a Marka do gumovaných pytlů i s olověnou potápěčskou zátěží, aby neměli moc práce přes sifon. Na mém člunu je přeplavili do dómu Objevitelů, kde je nechali ležet a odmítli je vynést, že už to není jejich práce, je po suchu vynášet na povrch. Těmito okolnostmi byl štáb donucen sehnat zbytek jeskyňářů, kteří ještě zůstali v krasu a ti je šli ochotně vynést. Byl pátek 6 hodin ráno, kdy byli Fetan s Markem konečně venku k předání pohřební službě.

Amatérská jeskyně byla úředně uzamčena pečetí a do konce roku je zákaz výzkumů v celém Moravském krasu. Této doby využíváme k lesní brigádě a za to získáváme zdarma kulatinu na výdřevu.

Po novém roce, kdy už je povolen výzkum, chystáme se dokončit započaté dílo Plánivské skupiny, nyní už jako celý klub současně s Trigonem. Akce je domluvena na únor, kdy je předpoklad zamrzlé půdy a neprší.

Jsou stanoveny tyto úkoly:

1. Zjistit, jak vysoko sahala voda 29. 8. 70 za sifonem.
2. Proč nebyla možnost se zachránit.
3. Zjistit, zda tam něco zůstalo z jejich materiálu, aby se vědělo, kam až došli.
4. Zaměřit a zmapovat nové prostory.
5. Prozkoumat neprolezené chodby a zaměřit vysoký komín, aby se z povrchu do něj mohl otevřít nový vchod.

Zveme ke spolupráci profesionální skupinu n. p. Moravský kras, jehož ředitelem je dr. Slezák. Nejenže si diktuje podmínky, ale chce převzít Amatérku jako jejich pracoviště. Různými vlivy se snaží naši únorovou akci překazit tím, že poukazuje na špatnou výdřevu.

Spor o Amatérku se řešil na ministerstvu kultury a školství v Praze a vyšli jsme z toho zatím vítězně.

V březnu dostáváme klíče pod podmínkou, že uděláme novou výdřevu. Plníme podmínky s výdřevou a narážíme na nedostatek pracovních sil. Palda, jako vedoucí připravované akce, má s tím velké starosti. Většina pochybuje o tom, že budeme mít Amatérku stále ve svém držení, a proto nehodlá pro někoho jiného dřevit. Máme totiž zatím povolenou jen tuto jednu akci ve výše uvedených pěti bodech. Nás pár, co dřevíme, si myslíme, že teprve po splnění požadavků, v případě odebrání klíčů, můžeme pak říct, že nám Amatérku bezdůvodně vzali.

Účinnou pomoc při transportu kulatiny do podzemí nám poskytují zase trampi, z nichž bych jmenoval alespoň ty nejznámější Georgina a Víťana. Tito, zrovna jako my, vědí, že za to nic nedostanou, ale zato mají ten vnitřní pocit uspokojení, že něco dobrého udělali pro poznání přírody.

 

 

TULÁK 1971, č. 3–4, vydává pro vnitřní potřebu JLC Brno
Text nebyl redakčně upravován