Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

Tentokrát zůstáváme s jeskynním bestiářem v Evropě, a to ještě pouze v části obývané Slovany. Ti se s jeskyněmi na některých místech setkávali velmi často, a tak není divu, že našly své místo i v jejich mýtech. Ještě než se však blíže podíváme na čateže, rožanice a víly, zastavme se krátce u slovanské kosmogonie. Kosmogonií rozumíme mýty o vzniku a uspořádání světa a o stvoření člověka. Nejvíce se zachovaly ty novější, již silně ovlivněné křesťanstvím. V některých najdeme zajímavé geologické analogie. Když totiž Bůh stvořil zemi a moře, na chvíli si lehl a usnul. Satan se ho snažil skulit do vody a utopit, ale jak ho kutálel, země se pod Bohem roztahovala, aby nepřišel do kontaktu s mořem. Tak se stalo, že než se Bůh probudil, byla všude souš a na vodu už na ní nezbývalo místo. Bůh udeřil do země holí a ta se zvrásnila, čímž zmenšila svoji plochu a opět se uvolnilo místo pro moře. Tím způsobem vznikly hory a údolí.

Čatež

Čateže potkáme nejčastěji v údolí Soči. Jedná se o napůl člověka a napůl kozla, kdy horní polovina těla je lidská, pouze s kozlími rohy na hlavě, a spodní kozlí. Může měnit svoji velikost. Na louce je veliký pouze jako kytka, v lese jako stromy. Lidem se spíše vyhýbá a schovává se před nimi. Když už s nimi ale přijde do styku, je jeho chování nepředvídatelné. Někdy jim otvírá prameny, aby mohli zahnat žízeň, či obdarovává pastýře lesními plody. Jindy ale lidi straší, láká je do své jeskyně a tam je hubí. Pokud chce někdo čateže opravdu rozzlobit, ukáže na něj rohy. Pak po něm čatež začne vrhat kameny.

Rožanice

Slovanské božstvo lidského osudu známe v češtině pod jménem sudičky. Ve Slovinsku je nazývají sojenice, v oblasti Istrije rodjenice a na Rusi rožanice.

Z českých pohádek o nich víme, že chodí po domech a staveních a nad kolíbkou určují novorozencům jejich osud. Běda, pokud je zapomenete pozvat na svatbu, rodiče Šípkové Růženky by mohli vyprávět.

Ve slovanských mýtech nebylo potřeba zvát je na svatbu, ale rozhodně bylo nutné přinést jim obětiny, aby se zajistila příznivá volba. Oběti se podávaly na obětní stůl a naštěstí nebyly krvavé, postačily jim med, sýr, chléb, kaše a obilí, ze zvířat maximálně kohout. Rožanice mohly přebývat kdekoliv, včetně jeskyní.

Dá se předpokládat, že jeskynní rožanice stály u kolébek všech členů ČSS a jelikož jim naši zploditelé nic neobětovali, vybírají si od nás daň v podobě času, potu a u těch méně šikovných i krve.

Víly

Víly, samovily a samodivy najdeme hlavně u jižních Slovanů. Výraz pochází ze slovesa viliti neboli být posedlý. Z toho vyplývá, že vílou může být občas každý z nás. Ty pravé víly jsou ale mýtické bytosti spjaté převážně s vodním živlem. Pokud si teď českokrasoví jeskyňáři oddychli, že co se týče víl, jsou v suchu, nechť zví, že jsou i víly skalní, přežívající v roklinách a jeskyních. Na Trenčínsku se věřilo, že jsou víly duše zemřelých neprovdaných dívek, které svádějí chlapce ke smrtonosnému tanci. Někdy stráží v jeskyních úchvatné bohatství, ale nikdo, koho do jeskyně vlákaly, už z jeskyně živý nevyšel.

V současném podání se víly objevují v podobě neprovdaných živých dívek a jeskyňář, který jim podlehne, už do jeskyně živý nevejde.

Foto 1 Podle slovanské kosmogonie mohly vzniknout hory tím, že Bůh udeřil holí do země, aby uvolnil místo moři. Zde bychom mohli hledat původ i chorvatského Velebitu (foto M. Hejna).

Literatura:

Profantová N., Profant M. (2000): Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. – 1–259. Libri, Praha.
https://svarunica.com/catez-half-man-half-goat/