Vlasta Havelková

Český jih, roč. 49, č. 29, ze dne 16.07.1921

K stým narozeninám 15. VII. 1921

Vidím Tebe, můj drahý tatínku při sklonku Tvého žití, jak sedíš přikován k lenošce, kdež Tě uvrhla při pádu v kosti poraněná noha. Dlouhých pět let jsi vyseděl. Jak jsi naříkával často častokráte, že Tvá milovaná sbírka praehistorická a anthropologická, jež jsi více než čtyřicet let pilně sbíral, musela doputovati do Vídně, do té Vídně, kterou jsi opovrhoval, se vší její slávou a vládou nezáviděnou. Vím, vím tatínku můj, že jsi své sbírky ponejvíce z krásného ráje blanenského z Moravského krasu nasbíral a nabízel je Zemskému museu v Praze, Clam-Martinicovi i ostatním tehdy vynikajícím osobnostem za laciný peníz 10.000 zl., aby alespoň dostals chudou náhradu za oběti, které jsi přinesl vědě, ale nenalezl jsi sluchu. Řeklo se: nemáme ani místa pro naše české starožitnosti, kam bychom dali věci moravské? Jen si je nechte na Moravě. Nabídl jsi své sbírky až konečně v Rajhradském klášteře, kdež tenkrát byl opatem osvícený Kalvoda, nalezls pochopení o koupě sbírky, kteráž čítala přes 30.000 vzácných kusů archeologických a nesčítatelně kostí fauny předpotopní, koster zvířat i jedinečnou kostru jeskynního lva. Bohužel pan opat zemřel, než byla koupě uzavřena a pak vůbec jež se dále nevyjednávalo.

Můj drahý! Ty jsi byl nemajetným venkovským lékařem hutním knížete Salma. Ty jsi lid léčil, ale neutiskoval, a málo se přihodilo, že požadoval jsi od zámožného pacienta nepatrný celoroční honorář. Ideálnímu Tvému srdci, zaujatému pro dobro a milosrdenství, příčilo se, abys bral peníz od chudého za léčbu. Vím, vím, jak jsi naopak často dával ze svého, abys ulevil lidem, umírnil v bídě i hladu a má dobrá matka Ti v Tvé ušlechtilé snaze věrně pomáhala.

Spořivě jste žili, peněz bylo málo, ale dosti pro nás skromně vychované čtyry dcery. Tys odešel na odpočinek s malým výslužným a krásné Tvé sbírky vymámili Tobě páni vídeňští v okamžiku, kdy jsi se odhodlal přesídliti do Olomouce. Viděli páni vídeňští Szombati a Hochstädter, že nemáš kam bys rozsáhlé sbírky umístil a proto nešetřili výmluvnosti, aby dostali lacino výsledek mnohaleté činnosti sběratelské a badatelské.

Dostali je konečně a dobře pochodili. Za cenu 20.000 zl. získali nejkrásnější památky našeho kraje a k tomu tuším i nějaký řád.

Plakala jsem tehda, když mne o tom zpravili, ale nebylo již pomoci. Sbírky byly pro národ i rodinu ztraceny.

Můj drahý! Slyším Tebe ještě, s jakým nadšením jsi vypravoval o svých nálezech, jak jsi celé večery hovořil s matkou o vznešenosti a kráse přírody i dávných krajinách, našich událostech dějinných a převratech geologických a přírodních. A zase vypravoval jsi jindy o Praze, o národech slovanských a jejich spojitosti archeologických i ethnografických; kterak Němci dějiny i vědu tendenčně zbarvují, aby ponížili a znehodnotili národ náš.

Byla jsem ještě mladou dívkou a již tehdy v srdci mém rozehřál jsi nadšení a lásku k lidu a národu slovanskému vůbec. Tys nebyl Němec, jak někteří tvrdili. Otec Tvůj pocházel z Bavor, ale Tvá matka byla Češka rodilá v Praze a hovořila vždy jen po česku. Tehdy, za tvého mládí, byly školy německé a v rodinách úřednických se mluvilo vesměs jen německy, tehdy jsi dobře česky mluvit se nenaučil, ale Tvé srdce cítilo vždy po česku.

Byl jsi přítelem Mánesovým a vidím Tebe, jak jsi rozradostněn jásal, když konečně zavítal k nám. Můj tatínku! Což oni o tom tuší, že když jsi sbíral s pietou drahocenné v zemi uložené památky, že tak činils proto, že měl jsi smysl pro vědecké poznatky, nikoliv abys s nimi obchodoval, jak činili jiní. Není pravdou, že jsi se nepokusil zabrániti, aby se ložiště kostí zvířat v jeskyních nashromážděné neničil, naopak všemožně jsi pracoval, aby se v ničení ustalo. Co kdo ví, že ty jsi první burácel ty, kteří přilétli k Tobě, aby jako kavky a křikem klovali tam, kam Ty jsi jim ukázal cestu? Idee a výsledky svého bádání uložil jsi ve svých spisech. Až věda naše sprostí se německých brejlí, pozná se správnost Tvých tvrzení.

Tak žiješ v mnohých duších a v našich srdcích dále čist a neposkvrněný a legendární Tvá osobnost bude se stkvíti čistotou charakteru.

Moji rodičové! Přijměte od nás čtyř dcer vroucí vzpomínku. Žehnáme památce Tvé i matky, že jste do našich srdcí vložili símě dobré, pravé lásky k Bohu, k vlasti i k člověčenstvu.

Tak žijete v nás dále i v duších svých vnuků s pravnuků, my milujeme Vás a cítíme Vaši přítomnost kolem nás.

21. červen 1921