Boaze Langforda zpovídá Michal Hejna

Izrael se před lety dostal do povědomí jeskyňářů díky přemapování solné jeskyně Malcham a jejímu návratu na prvního místo žebříčku nejdelších solných jeskyní světa. Izrael ale může nabídnout zájemcům o speleologii daleko více. O jeskyňaření v Izraeli jsem se bavil s Boazem Langfordem, členem Izraelského centra pro výzkum jeskyní (ICRC) a doktorandským studentem na Ústavu věd o Zemi na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Protože fotek z izraelského solného krasu se v minulých vydáních Spelea i Speleofóra objevilo dost, požádal jsem Boaze také o výběr z jeho fotografií, doplněný jeho komentářem, reprezentujících i ostatní typy podzemí.

Foto 1 Boaz Langford (uprostřed) při debatě s profesorem Amosem Frumkinem (vlevo) při dokumentaci jeskyně Malcham (foto M. Jakovenko).

Izrael je relativně malá země, ale z jeskyňářského pohledu unikátní. Máte mnoho klasických jeskyní, solných jeskyní či nekrasových jeskyní. Můžeš nám představit Izrael z tohoto pohledu?

Izrael je relativně malá země, má rozlohu asi 20 000 km², ale je překvapivě rozmanitý. Najdeme zde různé klimatické zóny, je vertikálně členitý od hladiny Mrtvého moře v nadmořské výšce –420 m až do více než 2 000 m na Golanských výšinách. Co se jeskyní týče, je odsud známo více než 200 solných jeskyní včetně nejdelší solné jeskyně na světě, jeskyně Malcham, a dále asi 2 500 vápencových jeskyní, z nichž je nejdelší přes 4 km dlouhá jeskyně Haritom. Od nás bylo popsáno zatím deset mořských jeskyní a více než padesát sufózních jeskyní (piping caves), z nichž některé patří k nejdelším na světě. Pokud odhlédneme od přírodních jeskyní k umělému podzemí, je na území Izraele dosud známo více než 3 000 skalních obydlí a úkrytů vytesaných za různými účely. Za zmínku stojí i staré doly, hlavně více než 70 starověkých měděných dolů.

Foto 2 Nálezový stav části mincovního pokladu z jeskyně Teomim. Objev se nám podařil v roce 2009 a dosud se jedná o můj nevýznamnější archeologický nález. Zlatá mince v popředí nese podobu císaře Tiberia, za ní jsou slepené stříbrné mince. Z hlediska kovu je cennější zlatá mince, ovšem z numismatického hlediska byly vzácnější a větší význam měly stříbrné mince
(foto a popis B. Langford).

Foto 3 Poblíž hranice s Libanonem se nacházelo mnoho starých železnorudných dolů. Všechny jsou dnes zavalené a přístupný je pouze tento, tvořený 200 m dlouhou rovnou štolou. Jeho výdřeva je častým útočištěm mnohonožek (foto a popis B. Langford).

Mohl bys nás stručně seznámit s historií a organizací speleologie v Izraeli?

Speleologie nebyla v Izraeli do 80. let 20. století moc organizovaná. Od 60. let začali lidé ze státních institucí, jako je Společnost na ochranu přírody či soukromých klubů, sbírat informace o jeskyních, ale ne organizovaně a spíše na amatérské úrovni, ať už fungováním nebo úrovní výsledků. V roce 1980 založil profesor Amos Frumkin, tehdy mladík po vojně, Izraelské centrum pro výzkum jeskyní (ICRC) a začal se svými kolegy sbírat jednak stará data, jednak shromažďovat nová data. Nebyli zaměření pouze na jeskyně, ale sbírali data o pramenech, významných stromech, kaňonech a dalších povrchových krasových jevech. Postupem času se ICRC stal nejdříve hlavní a později jedinou organizací, která se jeskyněmi zabývala, a shromáždila všechna dostupná data na jednom místě. V tom je výjimečný, protože ve většině zemí se mnoho lokálních klubů zabývá svými lokalitami a většinu dat mají uloženou ve svých archivech, a i když existují celonárodní archivy, nikdy nejsou úplné. Dnes když kdokoliv potřebuje v Izraeli data o jeskyních, může je jednoduše dostat z ICRC a ví, že jsou úplná.
V posledních pěti či deseti letech bylo založeno několik jeskyňářských klubů. Nejvýznamnější je Israel Cave Explorer Club (ICEC) založený Joavem Negevem. Zatímco ICRC je zaměřen spíše na vědu a není jednoduché stát se jeho členem, účel těchto klubů je více společenský, sdružují zájemce o jeskyně a samozřejmě blízce spolupracují s ICRC.

Foto 4 První „profesionální“ fotka, kterou jsem kdy udělal. V jeskyních jsem fotil od začátku, ale jednalo se převážně o dokumentační fotky. Před lety objevili těžaři v jednom fosfátovém lomu jeskyni a ohlásili ji na ICRC. Byli jsme požádáni o dokumentaci, ale těžaři na nás dost tlačili, protože chtěli pokračovat v těžbě. V termínu, na kdy byla dokumentace domluvená, jsem zrovna dělal zkoušku na univerzitě. Proto jsme nevyjeli brzo ráno, jak jsme původně plánovali, ale až dopoledne. Do jeskyně jsme zalézali v poledne, lezl jsem jako první a zevnitř se mi naskytl takovýto pohled. Fotka je udělaná s přirozeným světlem, bez jakéhokoliv přisvícení. Bohužel, krátce po naší návštěvě byla jeskyně odtěžená
(foto a popis B. Langford).

Foto 5 Největší prostora jeskyně Ajalon. Jeskyně byla objevena při těžbě ve vápencovém lomu a při průzkumu v ní byl nalezený unikátní ekosystém úplně odříznutý od povrchu. Energii dodává systému sirný pramen. Hned po objevu byla jeskyně vyhlášena chráněným územím. V jeskyni je stoprocentní vlhkost a teplota 28 °C, takže se tam člověk cítí jako v sauně. Podmínky nepříjemné pro pohyb, ale šílené pro fotografování. Výroba této fotky trvala několik hodin, podílelo se na ní jedenáct lidí a výsledná fotografie je složena jako panorama z dvaceti šesti dílčích fotografií
(foto a popis B. Langford).

Jaké vydáváte jeskyňářské časopisy?

ICRC vydává od roku 1980 tradiční magazín Nigrot Curim. Dosud bylo vydáno 21 čísel, každé v rozsahu 100 až 200 stránek. Jak je vidět, vychází spíše nepravidelně. Začal jako opravdu amatérský časopis, jak provedením, tak obsahem, ale postupem času se stal uznávaným vědeckým časopisem. Od posledního čísla jsem jeho editorem já a momentálně pracuji na dalším, dvacátém druhém čísle. Časopis je psaný hebrejsky, ale každý článek má anglický souhrn. V nedávné době vyšla první dvě čísla časopisu vydávaného ICEC, takže máme dva jeskyňářské časopisy.

Foto 6 Hlavní prostora Hyena Cave. Jedná se o dosud aktivní hyení doupě, využívané po hodně dlouhou dobu. Pouštní hyena si tahá mršiny do doupat a žere je až v bezpečí v podzemí. Živí se sice i mršinami divokých zvířat, ale v jejím jídelníčku dominují domestikovaná zvířata. Na fotce vidíme mimo jiné pozůstatky velbloudů či psů. Jeskyňář v pozadí je celý zahalený, což nebývá v teplých izraelských jeskyních vždy pravidlem, ale hyení doupata obsahují velké množství infikovaných klíšťat a jejich přisátí by mohlo mít pro člověka fatální následky
(foto a popis B. Langford).

Co tebe osobně přivedlo k jeskyním?

Jeskyně mě bavily už jako teenagera. Tenkrát jsem si myslel, že jeskyně mají rádi všichni, podobně jako třeba sezení na pláži, a utvrzovalo mě v tom to, že se lidi zajímali o jeskyně a jeskyňáře, o každý nový objev. Podobně jsem to měl i já, ale postupem času jsem zjistil, že lidi baví hlavně o tom číst, ale ne do nich chodit. V sedmnácti letech jsem s kamarádem kontaktoval ICRC a zúčastnil se s nimi jednodenní pracovní akce v Judské poušti. Musím říct, že to pro mě byl strašidelný zážitek. Lezli jsme volným lezením po nestabilních skalách k těžko přístupným jeskyním, téměř bez jištění. Z dnešního pohledu vím, že to byl tehdejší styl a pro zkušené jeskyňáře to byla, nechci říct rutina, ale byli zvyklí takhle pracovat. Já jsem si ale řekl, že už nikdy, že to bylo naposledy.
Neplánovaně jsem se k jeskyním opět vrátil před vojnou. V Izraeli máme možnost pracovat jeden rok před vojnou někde jako dobrovolníci a já se rozhodl strávit ho prací pro Společnost na ochranu přírody. Na začátku roku se vždy konají vstupní kurzy pro dobrovolníky a já seděl ve třídě s kolegou, který měl dělat dobrovolníka pro ICRC. Ve volném čase jsem s ním začal chodit do jeskyní, učil se mapovat a dokumentovat jeskyně, pohybovat se v nich a na druhý pokus už to vyšlo a chytilo mě to.
Postupem času jsem začal vyjíždět i do zahraničí. Moje první zahraniční expedice byla paradoxně v roce 2012 do jeskyně Krubera-Voronja, v té době nejhlubší jeskyně na světě. To byla úžasná škola. S ukrajinskými jeskyňáři jsem se v následujících letech zúčastnil expedic do nejhlubších tureckých jeskyní a do jeskyně Dark Star, nejhlubší jeskyně Uzbekistánu. Tím jsem s takhle hlubokými jeskyněmi skončil, ale každý rok se snažím vycestovat někam do zahraničí poznat různé typy krasu a jeskyní, potkávat nové lidi, vyměňovat si s nimi zkušenosti a nechávat se inspirovat. Často také jezdím do jiných zemí Středního východu, Jordánska a Saudské Arábie. Z jeskyňářského hlediska se také jedná o zajímavé země se spoustou klasických jeskyní, ale i lávových jeskyní či nekrasových jeskyní v pískovci. V případě Jordánska se dá říct, že mnoho jeskyní je známých a zdokumentovaných díky činnosti ICRC.

Foto 7 Klíčová sufózní jeskyně z oblasti Hakikar´s Havarim. Kolega jeskyňář a zároveň archeolog pracoval v této oblasti na vykopávkách a šel se projít. Při tom narazil na jeskyni a v ní našel staré pohřebiště beduínů. Byla to první objevená sufózní jeskyně (piping cave) v této, dosud z jeskyňářského pohledu panenské, oblasti. Dnes už jich známe více než padesát s délkami až přes kilometr. Jeskyni jsem navštívil krátce po objevení a tahle kompozice s lebkou člověka žijícího před staletími a současného jeskyňáře v pozadí mi přišla zajímavá
(foto a popis B. Langford).

Co je z tvého pohledu tvůj největší jeskyňářský úspěch?

Úspěchy bych rozdělil na ryze jeskyňářské a speleoarcheologické. U jeskyní by to byla organizace mezinárodních expedicí zaměřených na zmapování jeskyně Malcham, momentálně nejdelší solné jeskyně na světě. Na druhou stranu to byla známá jeskyně a dělali jsme jen mapu. Teď dokumentujeme jednu solnou jeskyni zmapovanou v 80. letech 20. století Italy, kteří ji nakreslili jako ne moc dlouhou rovnou chodbu. Při revizi mapy jsme zjistili, že se ve skutečnosti jedná o komplikovanou rozvětvenou jeskyni. V současnosti máme zmapované více než čtyři kilometry chodeb a zdaleka nejsme u konce. Vypadá to a doufám v to, že by se mohlo nakonec jednat o druhou nejdelší solnou jeskyni na světě.
Nejvýše ale řadím naše archeologické objevy v jeskyni Teomim. Jeskyni objevila britská expedice v roce 1873 a od té doby ji různé expedice zkoumaly ještě několikrát. Jeskyně je zajímavá tím, že je v ní pramen vody, takže se v minulosti často stávala úkrytem před různými nebezpečími. Objevuje se také v mnoha starých příbězích. Nepřekvapí, že z ní pocházelo mnoho archeologických nálezů. Jedná se také o jeskyni oblíbenou mezi turisty. Nám se v této tak často navštěvované jeskyni povedlo najít v její těžko přístupné části poklad z doby povstání Bar Kochby (pozn. 132–135 n. l.). Jednalo se o železné zbraně, několik bronzových mincí, 98 stříbrných mincí a stříbrnou náušnici a pět zlatých mincí z období vlády císařů Tiberia, Nera, Vitellia a Vespasiana. Mimo jiné se jednalo o první nález mincí z té doby, který učinili odborníci a ne hledači pokladů.