Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

Psi jsou domestikovaní déle, než se předpokládalo

Podobně jako v případě lebky z Koněpruských jeskyní, i pažní kost psovité šelmy z jeskyně Erralla v Baskicku, nalezená Jesusem Altanou, ležela dlouho v depozitáři (od roku 1985), než se ukázalo, o jak významný nález jde. V případě téměř úplné pažní kosti bylo těžké s tehdejšími znalostmi a možnostmi přesně určit, o jakou psovitou šelmu se jedná.
Nový výzkum kostních pozůstatků, obsahující mimo jiné studii DNA, provedl loni tým Lidské evoluční biologie na Baskické univerzitě (UPV/EHU), vedený profesorkou Conchi de la Rúou. Kosti se podařilo identifikovat jako pozůstatky Canis lupus familiaris (pes domácí). Přímé datování uhlíkovou metodou ¹⁴C udalo stáří kostí 17 410 – 17 096 let před současností. To znamená, že pes z jeskyně Erralla žil v období magdalénienu ve svrchním paleolitu, což z něj činí jednoho z nejstarších domácích psů, kteří byli dosud v Evropě nalezeni.
Pes z jeskyně Erralla sdílí mitochondriální linii s několika dosud analyzovanými magdalénienskými psy. Původ této linie je spojen s obdobím chladného klimatu, které se shoduje s posledním ledovcovým maximem, ke kterému došlo v Evropě asi před 22 000 lety. K domestikaci psa tak mohlo dojít ještě dříve, než jsme dosud předpokládali.

https://www.sciencedaily.com/releases/2022/11/221128101244.htm

Nechtěné krasovění v Izraeli

Mrtvé moře bylo vždy dotováno řekou Jordán. V poslední době ale dochází k čím dál intenzivnějšímu využívání vody z Jordánu a zbytkový přítok nedokáže Mrtvé moře dotovat natolik, aby vyvážil výpar. Výsledkem je každoroční pokles hladiny o jeden metr. To sebou nese mnoho negativních následků, z nichž ten, že se kempy musejí posouvat blíže k moři, je ten nejmenší.
V okolí Mrtvého moře se totiž za staletí a tisíciletí usadila mocná vrstva soli, která byla saturovaná mořskou vodou a chránila usazeniny před sladkou vodou a rozpouštěním. Poklesem hladiny ale mořská voda ustoupila a sladká voda rozpouští usazenou sůl za vzniku rozsáhlých podzemních dutin. Ty se projevují propady, kterých v posledních letech přibývá s frekvencí několika set ročně. Jejich důsledkem je porušená infrastruktura, zrušená letoviska, zborcené vojenské kempy a další budovy, nutné přeložky silnic a zákazy vstupu do rozsáhlých příbřežních oblastí.

Foto 1 Mrtvé moře a solné usazeniny u Ein Gedi (foto M. Hejna).

Foto 2 Propadlý bývalý vojenský tréninkový kemp u Ein Gedi (foto M. Hejna).

Dvakrát k mimozemským jeskyním

V časopisu Journal of Geophysical Research Planets byly v loňském roce publikované dva články věnované mimozemským jeskyním. Jejich hlavním autorem je Dr. Just Wynne (mimochodem, docela zajímavý chlapík, viz https://jutwynne.com/). Při přípravě prvního článku s názvem Fundamental Science and Engineering Questions in Planetary Cave Exploration shromáždil tým 31 vědců, inženýrů a astronautů, kteří vytvořili seznam 198 otázek, jež je nutné v souvislosti s planetárními jeskyněmi zodpovědět. Z nich pak vybral ještě širší tým, čítající 82 hlav, 53 nejdůležitějších otázek. Z důvodu úspory místa se zde nebudeme všem věnovat, zájemci mohou najít celý článek na odkazu:

https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2022JE007194

Druhá studie s názvem Planetary Caves: A Solar System View of Processes and Products vychází částečně z první studie. Katalogizace mimozemských jeskyní a procesů jejich vzniku nebude jednoduchý úkol. V současnosti je známo 3 545 potencionálních jeskyní na 11 planetách a měsících. Procesy, které by mohly vést k tvorbě jeskyní, jsou dokonce známy i z komet a asteroidů. Celý článek je dostupný na:

https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2022JE007303

Wynne věří, že první robotická výzkumná mise k jeskyním na Marsu a Měsíci by mohla být vypravena v horizontu pěti až deseti let.

O jednom těžko uvěřitelném paleontologickém omylu

I velmi renomovaný vědec se někdy kuriózně splete. Potkalo to i emeritního profesora na University of Oregon Gregory Retallacka. Ten vyrazil v roce 2020 na geologickou konferenci do Indie, a jelikož byla konference z důvodu covidu zrušena, navštívil aspoň mimo jiné jeskyně Bhimbetka poblíž Bhópálu. Tam si na stěně všiml zkameněliny, kterou identifikoval jako Dickinsonii, živočicha žijícího zhruba před 550 mil. let. Jednalo se o přelomový nález, který kromě mnoha indických novin přitáhl pozornost i The New York Times či časopisu Nature. Proč? Až dosud se předpokládalo, že jsou horniny staré asi miliardu let, ale chyběl pro to důkaz. Retallackův nález by vznik Indického subkontinentu posunul o téměř půl miliardy let dopředu. Senzace se ale nakonec nekonala.
Loni na místo vyrazili výzkumníci z Floridské univerzity a zjistili, že se zkamenělina během dvou let výrazně rozpadla a odlupuje se od skály, což zkameněliny běžně nedělají. Při podrobnějším průzkumu vyšlo najevo, že se nejedná o zkamenělinu, ale o zbytek hnízda divokých včel, které se v oblasti běžně vyskytují. Ke cti profesora Retallacka je nutno přičíst, že se ke svému omylu postavil čelem a výsledek nového výzkumu podpořil.
Výsledky revizního výzkumu včetně fotografií „fosilie“ jsou dostupné na:

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1342937X23000254?via%3Dihub