Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)
„Některé věci v propozicích na exkurzi nebyly, ale neboj, všechno ti půjčíme. Tady máš holínky, tady sedák. Můžu ti půjčit kompletní SRT vybavení, ale jestli chceš, tak tě můžu na předmětných místech vytahovat a spouštět,“ prohlásil náš průvodce Sergio, načež se vysmál mým osmdesáti kilům. Teda aspoň předpokládám, že tak nějak to bylo, neb mluvil španělsky a anglický překlad mi přišel nepřiměřeně krátký. Nerad bych byl nařčený z lenosti, ale nabídku jsem přijal. Jednak proto, abych zbytečně neopotřebovával cizí vybavení, jednak proto, abych si vyzkoušel, jaké to je, nechat se bezpracně tahat. Příjemné. Děkuji, Sergio.
Severně od dnešního města Puras de Villafranca ukládala jedna z prařek před 35 mil. lety hrubozrnný štěrk s valouny o velikosti až 1 m, který byl později zpevněn vápnitým tmelem za vzniku slepenců. Pozdější toky vápnitý tmel rozpouštěly a valouny vyplavovaly ven, čímž formovaly jeskyni nazvanou později Fuentemolinos.
O nejstarším průzkumníkovi jeskyně víme pouze to, že do jeskyně vstoupil někdy před tisícem pěti sty lety, jednalo se o patnáct či šestnáct let starého chlapce a v jeskyni nechal část horní čelisti a část loketní kosti.
První speleologický průzkum jeskyně byl proveden v roce 1959, kdy bylo zmapováno 1 814 m chodeb. Další práce v jeskyni probíhaly v 70. a 80. letech 20. století. V roce 1984 dosáhla jeskyně dosud platné délky 4 084 m, čímž se drží na šestém místě mezi nejdelšími slepencovými jeskyněmi světa.
Jeskyně je vyvinuta ve třech výškových úrovních. Nejnižším patrem protéká v délce 1 800 m potok, jehož hladina se ani při nejvydatnějších deštích nezvedá o více než 60 cm. Na této úrovni jsou také vyvinuty oba vstupy do jeskyně. Jedním z nich je vývěr potoka do údolí, druhým je krátká klesající plazivková chodba ležící výše ve svahu, která ale ústí do hlavní chodby krátce před vývěrem. Spodní patro je nejdelší a chodby jsou zde nejrozsáhlejší. Prvních zhruba 400 m je hlavní chodba široká 4 m a vysoká 8 m, postupně však nabývá puklinového charakteru a strop se zvyšuje až na maximálních 25 m. Směrem dále proti proudu však začíná zase klesat a končí sifonem.
Po sesutých blocích se dá na jednom místě vystoupat do prostředního patra, které leží v úrovni +12 m nad spodním patrem. Je tvořeno 250 m dlouhou chodbou s velmi bohatou krápníkovou výzdobou. Na pohled působí opravdu oku mile, ovšem z geologického hlediska je určitě cennější spodní patro. Stěny pokryté krápníkovou výzdobou jsou k vidění ve většině jeskyní, zatímco chodby ve slepencích jsou podstatně raritnější.
Z prostředního patra se dá vylézt (nebo být vytažen, ještě jednou díky, Sergio) 6 m vysokým komínem do vrchního patra. To je dlouhé 850 m a návštěvníka potěší jezírkem, občasnými excentriky nejrůznějších tvarů a velikostí včetně jednoho ze symbolů jeskyně – pilového listu či sintrových lamel, z nichž jedna vypadá jako obrys České republiky. V jedné části se návštěvník na chvíli cítí jako v Českém krasu, a to v místě, kdy se souká širokou, ale nízkou plazivkou. Navíc naše plazivky ve vápencích mají sice nízký, ale celkem rovný strop. Plazení ve slepencích je zpestřeno tím, že ze stropu vystupují různě velké valouny, mezi kterými musí jeskyňář kličkovat.
Jestli se v plazivce mohl českokrasový jeskyňář cítit jako doma, po výlezu z ní ho tento pocit rychle opouští. Najednou totiž stojí před vyvrcholením exkurze, stěnou zcela pokrytou excentriky o velikosti i přes deset centimetrů. Pak už následuje pouze slanění (spuštění) jedním z komínů zpátky do spodního patra a cesta ke vchodu.
Fuentemolinos sice není vyloženě turistickou jeskyní, ale dá se domluvit její návštěva. Místní jeskyňáři zajišťují po předchozí domluvě zapůjčení veškerého vybavení a provedení po jeskyni. Cena je 40 € za osobu.