Členky ZO ČSS 1-06 a základní organizace ČSOP Nyctalus zpovídá Jan Lenart

Mnozí jeskyňáři znají lom Na Chlumu díky krasovým jeskyním a lezeckému trenažéru. Trochu stranou se nachází nenápadný vstup do unikátní podzemní záchranné stanice netopýrů – jediné v Česku. Můžete ten prostor představit?

Dagmar: Poprvé jsme Základnu využili jako místo rychlé pomoci, když jsme zachraňovali kolonii netopýrů rezavých z Dobřichovic. Při zateplování paneláku v únoru 2009 zahraniční dělníci odtrhli starý polystyrén a netopýry za ním ukryté naházeli do kýblů, které přikryli eternitem a šoupli do křoví. Z celkového počtu 627 zvířat, která jsme převzali, jich bylo živých přes 300, a tak jsme je narychlo ubytovali v upravené skříni, kterou jsme převezli na Chlum. Pak jsme domluvili lépe dostupnou lokalitu a převezli zimující netopýry do pražské štoly v Šárce. V dalších letech jsme nacházeli různá zimoviště, ale vždycky se nakonec ukázalo, že naše přítomnost je nežádoucí.

Anna: Vzhledem k tomu, že se každoročně staráme o různý počet zimujících netopýrů, od zhruba 20 hendikepů až po stovky netopýrů z různých důvodů přijatých během zimy, potřebovali jsme vhodné zimoviště. Předchozí zázemí bylo ve sklepě geologického ústavu v Praze Dejvicích, ale jednoho dne nám oznámili, že sklepy hodlají zrekonstruovat a komerčně využít, ale že stačí, když si naše zimující netopýry odstěhujeme do dvou dnů. Zimoviště netopýrů musí mít stálou teplotu mezi 2 a 10 °C a musí v něm být vysoká vlhkost. Jediná vhodná prostora, kterou jsme v tomto šibeničním termínu dokázali vymyslet jako náhradu, byla vstupní chodba na Základnu u nás na Chlumu. Dříve tu bylo technické zázemí skupiny, ale dnes se pro vysokou vlhkost a menší rozměr téměř nevyužívá. Netopýry jsme sem převezli a oni zde úspěšně dokončili zimování. Ale chodbičku bylo nutné opravit, protože dřevěné podlahy zde byly shnilé a smělo se šlapat jen na některá prkna, jinak na druhé straně chodby letěla přepravka s netopýry do vzduchu. Podlahu jsme tedy vytrhali a za přispění sponzorů položili štěrk a dlažbu. Další rok jsme ještě přidali igelitovou stříšku, protože skapy vody byly natolik velké, že nám kapalo do přepravek na netopýry a v miskách se jim topili červi. Ještě jsme pořídili plastové police, aby se sem vešlo více přepravek, ve kterých netopýři zimují po menších skupinách. Nakonec jsme přidali závěs, protože světlo pronikající otvorem ve dveřích a okolo rámu netopýry rušilo a oni se budili. Největším problémem při zimování je přílišné teplo v chodbičce. Když teplota uvnitř dosáhne 11 a více stupňů, v noci o víkendech otevřeme dveře dokořán, abychom snížili teplotu alespoň o 2 stupně.

Záchranná stanice je vedena pod Českým svazem ochránců přírody. Mne ale zajímá, jak se k péči o netopýry dostaly členky ČSS.

Dagmar: K netopýrům mne přivedla dcera Anna. Když děvčata krmila celkem asi 20 netopýrů a nestíhala, tak přišla Anička: „Mami, pojď nám pomoct, nestíháme krmit.“ Tenkrát jsem viděla poprvé v životě netopýry zblízka. Protože došli mouční červi, krmilo se směsí rozemletých jater, vajec a tvarohu. Netopýři upatlaní od jater vypadali jako odporný hmyz páchnoucí po vnitřnostech a vůbec se mi nelíbili. Jaké bylo moje překvapení, když při následujícím krmení, tentokrát už moučnými červy, jsem uviděla partu fešáků s učesanými kožíšky, kteří si pečlivě olizovali létací blány. Byli krásní! A když Anička chtěla jednoho trvalého hendikepa, Večerníčka, domů, vůbec jsem neprotestovala.

Anna: Já se k péči o netopýry dostala při studiu zoologie na Přírodovědecké fakultě, kde jsem si netopýry zvolila jako cílovou skupinu pro seminárku a diplomku. A v té době v Praze v podstatě ještě příliš nefungovala záchranná stanice pro volně žijící živočichy, a tak jsme netopýry přijímaly s kolegyní Helenou Jahelkovou. První větší zkušeností byla péče o kolonii asi 20 netopýrů rezavých, která se na zimu nastěhovala do skladu ve sklepě ministerstva zahraničí, kde ale spouštěla opakovaně alarm. Proto netopýři museli pryč.

Foto 1 Dagmar při kontrole hibernujících netopýrů ve zrekonstruované chodbě (foto A. Bláhová)

Foto 2 Přepravka se zimujícími netopýry hvízdavými (foto A. Bláhová)

Předpokládám, že do stanice se dostávají často různí stromoví a dutinoví netopýři. Bylo třeba někdy zachránit také netopýry z podzemních prostor?

Dagmar: To je příběh Julinky a Juliána. Julián se narodil 17. 6. 2013. Matka Julinka si při odchytu do chiropterologické sítě v Hranické propasti 16. 6. zlomila dva prsty, byl domluven převoz do Prahy na ráno 18. 6., ale v noci se jí narodilo mládě Julián. Julinka uhynula v prosinci 2013, mládě tak stihla odchovat do dospělosti.

Anna: Na netopýry z podzemí si vzpomínám ve dvou případech. Jednou jsme odchytli u nás v Netopýří jeskyni vyhublou samici netopýra velkého s whitenose syndromem. Týden jsme ji krmili a pak vypustili zpět do jeskyně. Po druhé jsme našli při zimním sčítání netopýrů ve štolách na Velké Americe na zemi ležícího netopýra vodního. Byl vyhublý a zimu by pravděpodobně nepřežil. S tím jsme samozřejmě nepočítali, tak jsme hledali, v čem ho donést domů. Nakonec nám skvěle posloužila síťovaná taštička (asi na plavky), kterou ve štole patrně odhodil některý z černých návštěvníků lomu. Netopýr dokončil zimování u nás a na jaře jsme ho také vypustili.

Co se s netopýry ve stanici děje?

Dagmar: Na Chlumu v zimě hibernují zdraví netopýři a naši trvalí hendikepové. Zraněná zvířata držíme doma při pokojové teplotě, aby se jim rány rychleji hojily. Rovněž intenzívní výkrm extrémně hubených zvířat probíhá v teple, protože zimující zvířata mají zpomalený metabolismus a nemohou přijímat potravu.

Anna: Netopýry nejprve prohlédneme, zda nejsou zranění nebo extrémně vysílení. Pokud ne, zbavíme je případných parazitů v srsti a pak je nakrmíme. Vykrmené netopýry buď pouštíme, nebo zazimujeme a pouštíme na jaře. O zraněné pečujeme dle rad veterinářky nebo našich zkušeností. Ty, které už nemůžeme vrátit zpět do přírody, protože měli příliš velká zranění, ochočíme a předvádíme je na osvětových akcích, aby si je lidé zblízka prohlédli a zjistili, že jsou v podstatě strašně roztomilí a nebáli se jich, zbytečně je nezabíjeli a nevyháněli z jejich úkrytů, pokud to není zcela nezbytné.

Foto 3 Anna při vypouštění kolonie netopýrů hvízdavých po dokončeném zimování (foto D. Zieglerová)

Kolik zabírá taková péče času?
Dagmar: Netopýry zazimované na Chlumu kontrolujeme asi jedenkrát týdně, od prosince do konce března to je tak 10 až 15 návštěv. Dáme jim čistou vodu, pokud umějí žrát z misky, nasypeme něco moučných červů. Důležité je kontrolovat jejich kondici. Pokud netopýr „trajdá“ po přepravce a nespí, během několika dnů zhubne, má prohlubeň za krkem a mezi lopatkami a hrozí úhyn hladem. Že zvířata v přepravce nespí, zjišťujeme podle vody v misce znečištěné kočkolitem, který používáme jako podestýlku.

Anna: Pokud přijmeme netopýra, jenom krmení trvá třeba 20 minut u každého. Když jich je hodně, zvlášť během zimy, necháváme probuzených jen tolik zvířat, aby každá z nás krmila maximálně 6 zvířat. To vyjde na zhruba 2 hodiny večer u televize, víc časově nezvládáme. Takto krmíme netopýry zhruba týden, pak jdou opět spát a my si přivezeme domů do tepla další várku na výkrm. Podle toho, kolik kolegů má zrovna čas, jsme schopni v zimě takto krmit 20 až 30 zvířat týdně. Jinak běžná péče o cca 15 trvalých hendikepů zabere zhruba 20 minut denně, protože ty jsme už naučili žrát samostatně z misky.

Vzpomínáte si na nějaký raritní případ netopýra ubytovaného ve stanici?

Dagmar: Zajímavý byl případ netopýra z jednoho panelákového balkonu. Pán, který nás zavolal, tvrdil, že mu netopýr zalezl do boty. Přinesl běžeckou tretru, na které nebylo na první pohled nic neobvyklého. Až když jsme botu rozšněrovali, našli jsme poměrně velkého netopýra rezavého, který zalezl až do špičky a tenhle báječný úkryt nehodlal opustit. Nakonec jsme ho za jeho hlasitého nadávání vyšťourali nožičkou od brýlí, která, jak jsme usoudili, by ho nemusela nijak zranit.

Anna: Já si vzpomínám na netopýra, kterého jsem přijala poté, co se srazil s cyklistou. Na první pohled mu nic nebylo, ale měl stále roztažená křídla. Pak mě ale zaujalo, že má pořád otevřenou tlamku. Zkusila jsem mu ji opatrně přivřít, ale nešlo to. Chudák měl vykloubenou sanici. Tak jsem mu namazala jazyk vazelínou, aby mu neoschl a neodumřel, a jela za paní veterinářkou. Ta mu v narkóze po hodině téměř beznadějného snažení nakonec sanici vrátila na místo a netopýr tlamku zavřel. Pár dní jsem ho krmila kaší, ale nakonec odletěl zpět do přírody.

Foto 4 Netopýr Leislerův vypadá sice hrozivě, avšak kvůli vykloubené sanici je úplně bezbranný (foto A. Bláhová)

A od Dáši a Anny ještě několik rad na závěr.

Když večer netopýr vlétne do místnosti
Pokud netopýr zmateně poletuje po místnosti, otevřete dokořán okna, zhasněte, odejděte z místnosti nebo se usaďte někde v rohu u stěny a počkejte, až se zvíře zorientuje (chvíli může létat po místnosti) a samo vylétne ven. Pokud se usadí např. na záclonách a víc než půl hodiny se nehýbe, můžete ho odchytit a vypustit z krabice umístěné v okně apod.

Netopýr nalezený přes den
Netopýr nalezený ve dne na zemi nebo visící na viditelném místě s největší pravděpodobností potřebuje pomoc člověka. Pokud jste nalezli netopýra ve dne, dejte ho do papírové krabice hned. Dovnitř  vložte zmuchlaný kus látky nebo toaletní papír (aby se mohl schovat) a vodu v ploché misce (např. víčko). Po setmění ho dejte v odkryté krabici na vyvýšené místo a umožněte mu odletět. Pokud netopýr neodletěl, hned ráno volejte odborníky.
Nedávejte netopýra na půdu! Zraněný nebo vysílený netopýr někam zaleze a bude pomalu umírat bez pomoci. Na půdě může uhynout i zdravý netopýr v dobré kondici, pokud nemá vhodný vletový otvor (otevřené okno, vikýř). V zimě zde netopýr může zmrznout nebo uhynout hladem a žízní. Netopýři, a to ještě jenom několik málo druhů, obývají půdy v letním období, protože jsou vyhřáté sluncem a je zde teplo.

Netopýr v zimě
Netopýr nalezený v zimě vždy potřebuje okamžitou pomoc člověka. Netopýr v období zimního spánku bývá studený a ztuhlý, může vypadat jako mrtvý. Každý takový nález ihned konzultujte s odborníky. Odchytněte netopýra do krabice.

Jak bezpečně odchytit netopýra
Netopýra chytnete tak, že zvíře lehce přehodíte hadrem i přes hlavu a jemně uchopíte i s hadrem a vložíte do papírové krabice. Nikdy nesahejte na netopýra holýma rukama! Krabici si připravte předem, dejte do ní plochou misku s vodou, např. víčko od dětské výživy nebo od PET lahve. Krabici zaklopte víkem, udělejte malinké dýchací otvory. Pozor na díry v krabici, netopýr se protáhne otvorem o velikosti 0,5 × 2 cm. Krabici umístěte na bezpečném místě při pokojové teplotě.