Michal Cimbál Hejna a Jan Kelf Flek

1852
Tímto rokem se datuje systematický průzkum jeskyní Moravského krasu, ať již po stránce archeologické nebo speleologické, který prováděl dr. J. Wankel. Na jeho výzkumy, při nichž již byly řádně vysvětleny všechny souvislosti týkající se hydrografie, navázali na sklonku století M. Kříž a F. Koudelka systematickou topografií Moravského krasu. Ve stejném roce vydal Wankel v časopise věnovaném vědám přírodním v Praze (Lotos) obsáhlý článek: Über die Höhlen des Grauwackenkalks in der Nähe von Blansko.

1852
Topograf Karel Kořistka (1825–1906) provedl výškoměrná měření v oblasti Moravského krasu. Měření provedl přes Adamov, Ochoz, Křtiny po Sloup a Macochu s tím, že se znalostí nadmořské výšky je možno stanovit souvislosti těchto míst s jinými potoky. Vyslovil myšlenku, že kóty Punkvy, Macochy a Sloupských jeskyň mohou podat objasnění o podzemních potocích ve vápencových jeskyních. Z jeho měření vyplývá, že Punkva není nic jiného než spojení Luhy a Sloupského potoka s holštejnskou Bílou vodou, neboť oba potoky mají při vstupu do jeskyň skoro tutéž výšku. Kořistka odhadl také hloubku Macochy na 133,81 m. V r. 1860 vydal Vlastivědu Moravy, je autorem rozdělení Moravského krasu na tři oddíly. Z tohoto vychází i dnešní členění na tři samostatné systémy vycházející z povodí toků.

1872
Zemřel malíř Jakob Alt (nar. 1789). Známý byl zejména díky svým akvarelům a litografiím s krajinářskou tematikou. Jisté období svého života působil Jakob Alt také v oblasti Moravského krasu, kde vytvořil soubor litografií železářských objektů salmovských železáren a také litografie s motivy krajiny Moravského krasu. Tyto litografie byly uspořádány do dvou alb – „Blansko und dessen Umgebung in Mähren“ a „Blansko und Adamsthal“.
Obě alba se zachovala jak v provedení kolorovaném, tak tradičním. Jakob Alt v těchto albech litografií zobrazil například Klamovu huť, Paulininu huť, Starohraběcí huť či Macochu a zanechal nám tak důvěryhodné svědectví o tom, jak vypadala oblast Moravského krasu a jeho okolí v polovině 19. století.

1882
Rakousko-uherský archeolog Josef Szombathy (1853–1943) vytvořil první mapu Mladečských jeskyní.

1892
Zemřel významný moravský kněz, básník, folklorista, speleolog, skladatel textů duchovní hudby, národní buditel Jan Nepomuk Soukop (nar. 1826). Soukop si svá působiště ve Sloupu a okolní krasové prostředí tak zamiloval, že svůj vztah k Moravskému Švýcarsku (podle tehdejšího pojmenování) vyjádřil v několika knižních publikacích, např. ve sbírce básní a pověstí Kytečka ze Sloupa, v průvodci Macocha a její okolí (byl to právě on, kdo zpopularizoval pověst o Macoše) nebo v knize Přírodnické bádání. J. Soukop se také řadí mezi první české speleology.

1902
Bylo uznáno stáří Altamiry. Pravěké malby objevil v jeskyni don Marcelino de Satuola už v roce 1879. Stěny pokryté nádhernými obrazy pravěkých bizonů a dalších zvířat ale donu Satuolovi štěstí nepřinesly. Tehdejší vědecká obec je jednoznačně odmítla, prohlásila je novodobým padělkem a Satuola byl prohlášen za podvodníka. Teprve v roce 1902, pod tíhou dalších nálezů podobných pravěkých obrazáren, bylo uznáno stáří maleb v Altamiře na cca 20 000 let. Don Satuola se ale této satisfakce nedožil, v té době byl už čtrnáct let mrtvý.

1912
Dělníci v obecním kamenolomu Na Baránce odkryli ve skalní stěně svislou puklinu, čímž došlo k objevu Zbrašovských aragonitových jeskyní.

1922
Šest let po své smrti se dočkal Karel Jaroslav Maška umístění pamětní desky v místech svého nejslavnějšího nálezu, čelisti neandertálského člověka, v jeskyni Šipka u Štramberku.

1922
Sloupské a Šošůvské jeskyně byly spojeny v jeden celek.

1922
Narodil se geolog Vladimír Homola (zemřel 2014). Ke geologii jej přivedl – tak jako řadu dalších českých geologů – zájem o speleologii. Již v posledních letech středoškolského studia se zúčastňoval výzkumů Jaroslava Petrboka v Českém krasu a výzkumů prof. Absolona v Moravském krasu. Po dokončení studia geologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze na jaře roku 1947 se stal odborným asistentem Ústavu pro geologii a paleontologii University Karlovy. V letech 1939–1950 se intenzivně věnoval výzkumu jeskyní Českého krasu. Jako jeskyňář prolézal jeskyně, dokumentoval je, snažil se prokopat a objevit další prostory. V roce 1939 také zahájil jako student své výzkumy v Chýnovské jeskyni. S vydatnou pomocí Václava Rothbauera (vnuka Josefa Rothbauera, objevitele jeskyně) pronikl do dalších částí systému. Kromě toho věnoval značné úsilí poznání hydrologie krasu, geologii a morfologii podzemních prostor.

1922
Narodil se archeolog František Prošek (zemřel 1958). Je považován za zakladatele moderního českého výzkumu paleolitu. Ostruhy získal při archeologických průzkumech jeskyní v Českém ráji, ale nejvýznamnější stopu zanechal na Koněprusku (průzkum Koněpruských jeskyní, Dolní jeskyně, Děravé jeskyně). Působil i na dalších českých a slovenských lokalitách.

1922
Jaroslav Petrbok poprvé použil název Český kras (viz samostatný článek).

1952
Masiv Hůrka s Hranickou propastí je vyhlášen národní přírodní rezervací.

1972
Výnosem ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 12. dubna 1972 č. j. 4.947/72 – II/2 byla zřízena chráněná krajinná oblast Český kras.

1972
Propojením jeskyní Mammoth Cave a Crystal Cave se Mammoth Cave stala nejdelší jeskyní světa.

1982
Byla založena Speleologická záchranná služba.

2002
Zemřel jeden z nejvýznamnějších českých geologů Ivo Chlupáč (nar. 1931). V mládí patřil ke spolupracovníkům Jaroslava Petrboka a podílel se na jeho jeskynních vykopávkách. Je po něm pojmenována 25 m dlouhá jeskyně Chlupáčova sluj v lomu Kobyla u Koněprus, která poskytla mimo jiné archeologické nálezy ze středního a mladšího paleolitu.