Marek P. Šenkyřík – svámí Gyaneshwarpuri

 

 

Historie objevu

Silvestrovskou noc 2004/2005 trávím v poustevnickém osamění v Hádeckém údolí. Ve večerních hodinách procházím kolem potemnělé Pekárny a jdu na Doupě. Usedám na Útesu rozhledů a hledím z výšky do nočního tichého údolí. Potom se vracím na Pekárnu uvařit si čaj. Na zpáteční cestě Mokerskou plošinou se nebe náhle rozzářilo vzdálenými výboji ohňostrojů. „Už je to tady,“ pomyslel jsem si. Milióny lidí právě propukají v novoroční veselí. Já však tiše vstupuji do temného portálu jeskyně Pekárny a z klacíků, které zde zbyly po tábornících, si zapaluji ohníček. Vařím si čaj a přitom dlouze hledím do plamenů ohně. Jsem tu sám, a tak začínám nahlas zpívat novoroční modlitby.

Náhle vidím, že z nočního údolí vystupuje vzhůru k jeskyni nějaká osamělá postava. V nočním šeru rozpoznávám dívčí siluetu. Přichází sama. Když se přiblíží, tak se jí ptám: „Kdo jsi, dobrá vílo?“ „Poustevnice Barunka,“ odpovídá mi. Silvestrovskou noc trávila sama u nedaleké Hadí díry. Když ale uslyšela můj zpěv, přišla se na mne podívat.

Zvu poustevnici Barunku ke svému ohníčku a celou noc si pak spolu povídáme o všech možných tajemstvích života a přitom popíjíme silvestrovský čaj. Ráno se rozcházíme každý svou vlastní cestou…

První novoroční den ledna 2005 sestupuji z Pekárny na dno údolí a odtud jdu Ochozským žlíbkem do Ochoze. Přitom se jako obvykle rozhlížím po okolních svazích a hledám skryté závrty. Náhle se mi dere z úst tichý překvapený výkřik: „To se mi snad zdá!“ Nad skalkou v nárazové stěně Ochozského potoka, dvacet metrů vpravo od Paleoponoru, vidím trychtýř propadliny! Prošel jsem tu již tisíckrát, ale závrtku jsem si nikdy nevšiml. Provádím průzkum deprese a zjišťuji, že je zde zavalený jeskynní portálek. V literatuře dosud o této lokalitě není zmínky. Rozhoduji se proto, že tuto novou jeskyni jižní části Moravského krasu pojmenuji na památku poustevnice Barunky jejím jménem.

 

 

 

Karsologická poloha lokality

Tento zavalený jeskynní vchod, který zde nazývám „Barunčina jeskyně Pod Svatými schody“ (GPS  N 49° 14.673´, E 16° 44.854´± 10 m), se nalézá v j. části Moravského krasu, v malém vápencovém hřbítku mezi Ochozským žlíbkem a Hádeckým údolím, který místní lid od pradávna nazýval Svatými schody. Tento velmi romantický skalní útvar je po v. straně obtékán Říčkou a po z. straně pak Ochozským potokem. Oboustranným erozním útokům těchto vodních toků dodnes odolala už jen velmi malá skalní ostrožna 10 až 25 m vysoká, asi 350 m dlouhá a max. 150 m široká. Tento zanikající hřbítek je v prostoru mezi oběma údolími tvořen už jen šíjí, která je při základně široká pouze 50 m. Protože je skalní hřbítek Svatých schodů velmi vystaven erozním tlakům Říčky i Ochozského potoka, jsou zde mimořádně příznivé podmínky pro vznik jeskyní. v současnosti známe pod Svatými schody systémy paleoponorných jeskyní č. 1418 Málčina (délka chodeb 190 m), č. 1420 Netopýrka (délka systému 120 m), č. 1415 Švédův stůl (30 m) a č. 1421 Paleoponor (6,5 m; Himmel a Himmel, 1967).

Tyto paleoponorné jeskyně však zcela jistě nejsou pod Svatými schody osamoceny a velká část podzemních prostor zde zůstává dodnes neobjevena. Např. tudy musí téci do Vývěrů pod Lysou horou neznámou trativodní chodbou podzemní Říčka. Podzemní cestu Říčky, která je dodnes prakticky neznámá, vytyčují ze dna Hádeckého údolí směrem pod Svaté schody linie závrtů a ponorů. Potvrzují ji také kolorační experimenty. Neznámé jsou též odvodňovací chodby směřující pod Lysou horu z Málčiny, Netopýrky i Paleoponoru.

Z hlediska praktické speleologie vápencový hřbítek Svatých schodů představuje jen druhotný krasový problém, kterým je možné se zabývat spíše jen pro vlastní radost a potěchu duše než s vidinou dlouhých objevů. Vápencová troska skalního hřbítku Svatých schodů je totiž půdorysně přísně omezeným malým územím o ploše cca 350 × 150 m, které se nalézá již blízko hladiny podzemní vody, a proto není tato lokální problematika speleology nijak žhavě řešena. Přesto by i zde, v případě vzájemného propojení jednotlivých, vzájemně izolovaných jeskynních celků, došlo ke vzniku jeskynního systému bludištního charakteru i s kilometrovou délkou. Recentní podzemní odvodňovací cesty se nacházejí v těsné blízkosti hladiny podzemních vod vyvěrajících ve Vývěrech Říčky I a II pod Lysou horou. Vývěry Říčky jsou sice od Svatých schodů ještě 700 m vzdálené, ale přesto lze očekávat brzké zanoření odvodňovacích trativodů z podzemí Svatých schodů do trvale zatopených předvývěrových sifonů freatické zóny. Proto zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik je reálný průnik odtokovými chodbami Netopýrky, Málčiny či Paleoponoru do předpokládaných vodních jeskyní za Ochozským žlíbkem pod Lysou horou.

Jeskynní systémy pod Svatými schody však mají svůj velký význam zejména pro duši člověka, který zde dodnes nachází to, co jinde v Moravském krasu už marně hledá. Jeskyně Netopýrka a jeskyně Málčina nabízí totiž jednu z posledních příležitostí svobodné prohlídky středně velkých jeskyní, jejichž přírodní duch není pozměněn betonovými chodníčky, umělým osvětlením a profesionálním personálem. V době, kdy je většina srovnatelných lokalit v Moravském krasu běžnému návštěvníkovi uzamčena, může nonkonformní návštěvník najít v jeskyních Netopýrce a Málčině jednu z posledních příležitostí, kde může plazením v blátě dobrodružně (a přitom bezpečně) uspokojit touhu po tajemství a romantice. Obě tyto jeskyně (v nichž není co zničit) již mají v tomto směru svoji dlouhou tradici a je proto velmi osvícenecké, že zůstávají otevřené…

 

Popis lokality

Zavalený vchod jeskyně Barunčiny Pod Svatými schody se nachází na souřadnicích GPS N 49° 14.673´, E 16° 44.854´ (± 10 m) v dolní části levého břehu Ochozského žlíbku, v místě nápadné nárazové stěny Ochozského potoka z lavicovitě uložených vápenců. Při patě této nárazové stěny je známa jeskyně č. 1421 Paleoponor, od níž se 20 m j. po proudu potoka nalézá zavalený vchod j. Barunčiny. Závrtek, který na existenci jeskyně upozornil, zde zřejmě vznikl již před více roky a je geologicky mladý. Jeho kruhová nálevka o průměru 3 m vznikla v prudce sešikmeném svahu Svatých schodů, ve výšce odhadem 7 m nad hladinou Ochozského potoka. Propad v hloubce 1 m odhalil relikt portálku jeskyně. Bližším zkoumáním v prostoru pod závrtkem jsem zjistil, že se zde velmi pravděpodobně nachází zavalený jeskynní portál. Šířka jeskynního vchodu by měla být při stropu klenby 1,5 m a výška zavalené chodby i více než 2 m.

V závalu, který pravděpodobně uzavírá neznámé pokračování jeskyně, vystupuje vápencová suť a svahová hnědá hlína holocenního stáří. Tektonická puklina, která se zde uplatňuje, směřuje k jeskyni č. 1420 Netopýrka, která je odtud vzdálena 100 m. Speleologicky zajímavý ponor Říčky pod Netopýrkou je odtud přes hřeben hřbítku Svatých schodů 160 m daleko. Barunčina jeskyně tedy směřuje do prostoru, kudy by měla téci neznámou jeskynní strukturou podzemní Říčka.

 

 

Archeologická indicie

Vzhledem k rozměrům zavaleného jeskynního vchodu a zejména díky pozici objevené lokality v hustě osídlené krajině v pravěku je naděje, že vstupní zával mohl zakonzervovat volnou dutinu s možným archeologickým obsahem. Propadlý strop jeskynní chodby s následným sesuvem svahové hlíny vytvořil pod závrtkem pravděpodobně menší lokální zával, za nímž se mohou již ve vzdálenosti několika metrů nacházet volné neznámé prostory. Barunčina jeskyně Pod Svatými schody se nachází pouhých 65 m daleko od zadního vchodu šamanské jeskyně Švédův stůl, tzn. na dohled od místa objevu slavné „Ochozské čelisti“ neandertálce. Pouze 250 m vzdušnou čarou je to odtud k hlavní moravské pravěké jeskynní stanici Pekárně. Osídlena byla samozřejmě též celá řada dalších okolních jeskyní.

O objevu zavaleného vchodu archeologicky svůdné Barunčiny jeskyně pod Svatými schody jsem již proto informoval doc. PhDr. Martina Olivu, vedoucího Ústavu Anthropos MZM Brno, který je připraven převzít archeologickou garanci nad speleologickým průzkumem této lokality.

 

Závěrečné doporučení speleologického průzkumu

Vchod do Barunčiny jeskyně pod Svatými schody se nalézá v mimořádně malebném a ekologicky hodnotném zákoutí přírody, nesoucím ducha dávných dob. Je to místo, které je opravdu esteticky mimořádně citlivé na jakýkoli civilizační zásah. Ochozský žlíbek je např. jedním z posledních údolí Moravského krasu, jímž dodnes nevede silnice, a i proto je zvlášť chráněný jako součást přírodní rezervace. Svou velkou estetickou hodnotu zde má i pouhá svahová suť při dně žlíbku porostlá mechem…

Speleologický průzkum této lokality, nalézající se v těsné blízkosti turisticky vyznačené cesty, by tedy bylo nutné provést mimořádně citlivě. Přes vysoké ekologické požadavky je však speleologický průzkum Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v podstatě reálný. Mezi vchodem jeskyně a níže ležící turisticky značenou cestou na dně žlíbku lze mezi stromy snadno natáhnout lano a pomocí této dočasné transportní lanovky překlenout citlivou část svahu žlíbku. Odstraněním závalu by vynikl krásný přírodní výtvor v podobě nového portálu jeskyně, pravděpodobně erozního původu, jejíž objev by mohl být svým významem srovnatelný s jeskyní Netopýrkou či Málčinou… Speleologicky zajímavý se začíná též jevit sousední j. č. 1421 Paleoponor, jehož průzkumem by se snad mohlo podařit dosáhnout podzemní Říčku před jejím odtokem pod Lysou horu nebo do neznámých prostor j. od jeskyně Málčiny.

 

 

Dovětek

Tato lokalita byla známa již J. Himmelovi v 50. letech 20. století, který o ní píše: „Lokalitu jsme znali již v r. 1952. Doporučili jsme ji J. Hynštovi, ten v ní ale nezačal nikdy pracovat pro technickou náročnost. Speleologická skupina pod vedením J. Himmela pracovala v nedaleké lokalitě „Paleoponoru“. Do literatury byla tato lokalita uvedena až M. P. Šenkyříkem. Jde evidentně o zařícený vchod do jeskyně, která je vzhledem k probíhajícímu hlavnímu koridoru soustředěných vod Říčky i Hostěnického potoka velice slibnou lokalitou.

Erodovaný kruhový portálek nad vrcholem závalu je příslibem objevu sestupné komunikace k aktivním vodám, jejichž průběh lze odhadnout v hloubce kolem 10 m. Prolongace jeskyně „Zařícené“ by mohla otevřít cesty i do neznámého pokračování jeskyně „Netopýří“.

Tento zápis J. Himmela se uchoval díky péči webu speleozahady.cz Kamila Pokorného. Propadlý závrtek a pod ním ležící zavalenou jeskyni znal zhruba ve stejné době i Ladislav Slezák, který ji říkal „Zařícená“.

 

 

Literatura:

Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskyně v povodí Říčky. – ZK ROH KSB. Brno.

Šenkyřík M. P. (2005): Objev vchodu Barunčiny jeskyně pod Svatými schody v jižní části Moravského krasu. Nálezová zpráva. – Acta Speleohistorica, 2: 6.