Michale, před Tvým jmenováním předsedou ediční rady jsi předložil svou vizi fungování rady. Mohl bys krátce shrnout hlavní body?
Určitě se nejednalo o žádné zemětřesení. Ediční rada pod vedením Milana Geršla fungovala dobře. Důležité také je, že se nejedná pouze o mé vize, ale je to souhrn podnětů z debat s mnoha členy ČSS napříč základními organizacemi. Vize bych rozdělil na krátkodobé a ty dlouhodobější. Mezi ty jednodušší patří doplnění eSpelea o nové rubriky, jako jsou například rozhovory se zajímavými lidmi, rešerše literatury, připomenutí významných výročí a událostí či novinek ze světa. Rádi bychom více propojili činnost ediční rady s jednotlivými komisemi a přinášeli nové poznatky z jejich oborů či ve spolupráci s komisí pro vzdělávání připravovali pro členy různé vzdělávací materiály. Využít pro to nejen eSpeleo, ale i sociální sítě, kde má ČSS ještě co zlepšovat. To už jsme ale u těch dlouhodobějších cílů, kam bych zařadil i lepší propagaci činnosti ČSS navenek.
Chceš, aby eSpeleo vycházelo v pravidelných termínech.
To je jeden z těch jednodušeji proveditelných úkolů. Současná představa je vydávat tři čísla ročně – v březnu, v červenci a listopadu. Pravidelnost je důležitá pro čtenáře, kteří budou vědět, kdy se na nové eSpeleo těšit. Ještě důležitější je pro autory. Pravidelnost totiž zajistí, že budou články aktuální. Nemělo by se tak stávat, že zaslaný článek bude otištěný třeba za půl roku či ještě později a informace v něm mezitím zastarají. V neposlední řadě je výhodou i to, že bude možné posílat a publikovat pozvánky na akce, protože budou mít organizátoři jistotu, že budou otištěny před termínem akce.
Plánů máš hodně. Jak se budeš bránit únavě a časovému stresu?
Paradoxně mi v tom právě činnost v ediční radě pomůže. Dlouho jsem přemýšlel, že opustím některé mimojeskyňářské aktivity a závazky, které už mi nepřinášely tolik radosti a uspokojení, ale nedokázal jsem se k tomu odhodlat. Zvolení do předsednictva ČSS a čela ediční rady byl dobrý důvod skončit po šestnácti letech ve funkci předsedy TJ a SK Tetín, na podzim hodlám ukončit svou čtrnáctiletou kariéru obecního zastupitele. Navíc práce geologa a koníček jeskyňaření mají tu výhodu, že se jedná o kombinaci fyzické a mentální činnosti, mezi kterými se dá přepínat.
Jak probíhá spolupráce v ediční radě? Dostalo se ke mně, že komunikace je velmi rychlá a svižná.
Prvním úkolem, kterým mě předsednictvo pověřilo, byla rekonstrukce ediční rady. Jsem rád, že se všichni aktivní členové rozhodli pokračovat, včetně předchozího předsedy Milana Geršla, který pokračuje jako člen rady. Neaktivní členy předsednictvo odvolalo. Kromě mě radu doplnil ještě Marek Audy. Aktuální složení ediční rady je tedy (podle abecedy) Marek Audy, Pavel Bosák, Tomáš Bohanes, Jan Flek, Milan Geršl, Michal Hejna a Jiřina Novotná. Tvoji informaci bych ještě rozšířil o to, že komunikace je nejen rychlá a svižná, ale i stručná, věcná a efektivní, za což všem děkuju. Jediným nedostatkem současného složení rady je, že zde není nikdo, kdo by se plně věnoval internetovým stránkám a sociálním sítím. Pokud by měl někdo zájem, rádi ho ve svém středu přivítáme.
Velké kontroverze vzbudila změna Spelea do elektronické formy. Speleofórum zůstává na papíře.
Musím přiznat, že jsem nebyl velkým fanouškem eSpelea. Na druhou stranu nelze upřít elektronickému časopisu určité výhody, které ale nebyly dosud moc využívány. Myslím tím hlavně interaktivní podobu .pdf souborů, aby byly funkční odkazy na internetové zdroje, aby se dalo přeskakovat mezi obsahem a články, aby bylo možné kopírovat text do google translatoru, čímž by se eSpeleo stalo čitelným i pro cizojazyčné čtenáře apod. První vlaštovkou bylo březnové čtvrté číslo eSpelea a doufám, že se budeme dále zlepšovat.
Myslím, že současná kombinace tištěného Speleofóra a elektronického eSpelea je dobrý koncept.
Nově na Speleofóru bude ediční rada udílet cenu za nejlepší příspěvek do sborníku Speleofórum. Na to se obzvlášť těším.
Převedení ceny na ediční radu mělo dva důvody. Dosud o ceně rozhodovali účastníci Speleofóra, kteří si ale sborník koupili v lepším případě v pátek večer, v horším během soboty, a neměli tak dostatek času si ho celý přečíst. Navíc čtenář vidí pouze výsledek, ale ne tu práci, která se za tím skrývá. Ediční rada tak může posoudit nejen výslednou podobu článku, ale i kvalitu vstupních dat, jako je množství věcných a formálních chyb, čtivost původního textu, kvalita a úplnost obrazových příloh, dodržení termínů zaslání apod. Může se tak stát, že čtenáře rozhodnutí rady překvapí.
S kolegy z Českého krasu vydáváte jednu výpravnou publikaci za druhou. O jeskyních, lomech, podzemí i historii této krásné oblasti.
Chystáš další knížku?Loňský rok byl v tomto ohledu mimořádně úspěšný. V srpnu byla v Srbsku pokřtěna kniha Srdce Českého krasu, obec Srbsko a krajina v jejím okolí, editorů Karla Žáka, Václava Cílka a Martina Majera, na které se podílelo celkem dvacet tři autorů. V září jsem v berounském muzeu pokřtil publikaci Člověk a podzemní svět. V říjnu jsme s Martinem Majerem a mykologem Oldřichem Jindřichem uvedli na trh knihu Houby Berounska a Hořovicka.
V Českém krasu, případně na Berounsku a Hořovicku, je ještě několik oblastí a témat, které si zaslouží svoji monografii a na mnoha z nich se nyní pracuje. Asi nejblíže dokončení je kniha o živé a neživé přírodě Berouna, připravovaná týmem vedeným Karlem Žákem na příští rok. Tam sice budou jeskyně zmíněné spíše okrajově, ale už teď můžeme slíbit, že minimálně jedna jeskyně tam bude uvedena úplně poprvé.
A co klasická jeskyňařina? Na čem teď na Tetíně pracujete?
Tetínská skupina má momentálně 41 členů, z nichž je 26 opravdu aktivních. O průměrném věku se radši zmiňovat nebudu, i když i v tomto ohledu se situace lepší. Více či méně intenzivně pracujeme na sedmi lokalitách, ale ty stovky hodin práce zatím nebyly podpořeny žádným pěkným objevem. Výhodou je, že devět členů je přímo z Tetína či Berouna, takže není problém pořádat odpolední akce ve všední den. Ono je to vždy jen na pár hodin, ale člověk si příjemně pročistí hlavu. Zajímavé výsledky přináší postupné domapovávání a přemapovávání našich lokalit. Nedávno jsme dokončili novou mapu jeskyně Martina, která byla naposled aktualizovaná před třiceti lety. Po domapování nových částí a míst dříve klasickým způsobem nezmapovatelných se najednou jeskyně prodloužila z 451 m na 620 m.
A zapomenout nemůžeme ani na naši činnost v zahraniční, kde se k dlouhodobým aktivitám na Slovensku, ve Slovinsku, v Rakousku či Izraeli loni přidala Sokotra.
Přijde mi, že v Českém krasu se spolupráce mezi skupinami daří.
V tom ti dávám za pravdu. Viděl bych několik příčin. V Českém krasu je pouze pět aktivních ZO s velmi širokou členskou základnou, takže se vazby mezi jednotlivými ZO utvářejí jednoduše. Ke sblížení přispívají i společenské akce otevřené všem jeskyňářům, jakými byly dříve Setkání jeskyňářů či Jeskyňářské bály na Tetíně či dnes všechna ta předvánoční setkání či akce v lomu Na Chlumu. Základem dalšího faktoru je výrok Václava Cílka, že on se ten Český kras tak nějak nepovedl. Na jednu stranu je natolik velký, že si zde jednotlivé ZO územně nekonkurují, naopak některá místa jsou bezprizorní, na druhou stranu zde nejsou žádné natolik atraktivní lokality, aby se o ně jeskyňáři a ostatní výzkumné instituce prali. I když nějaké výjimky se samozřejmě dříve vyskytly. No a v Českém krasu se momentálně bádá v tolika jeskyních, že je úplně jedno, z jaké ZO kdo je, hlavně že má chuť kopat.
Cimbála zpovídal Jan Lenart