Co nového na Severovýchodě, 3. pokračování – Ψ jeskyně

Jan Moravec

 

Rok 2020 s covidovými prázdninami byl, aspoň u nás na Broumovsku, speleologicky převelice plodný. Během jednoho roku se podařilo objevit, popsat a zmapovat víc lokalit než za předešlých 5 let dohromady. Bylo to fajn, ale opakování raději nepřivolávejme. Představíme jeden (nikoliv poslední) vzorek, co se toho roku urodilo. Totiž Ψ jeskyni. (To jsem zvědav, jak si s tím sazeč Spelea poradí.) Ano, tak jsme ji pojmenovali. Je to prostě jeskyně Psí (Ψ) – ani Fí (Φ) ani Ómega (Ω). A také ani Kočičí, prostě Psí. Proti (prý) zavedeným zvyklostem nazvaná po stále ještě žijícím objeviteli, který má (nejen) na jeskyně dobrý čuch.

 

 

Není to žádná veliká prostora, ale jako jedna z mála zde v pískovcích snese bez rozpaků označení jeskyně. A je poněkud jiného typu než všechny ostatní – další kamínek do mozaiky morfologie a geneze pískovcového (pseudo)krasu. Vlastně jde o puklinu, ale puklinové jeskyně (lépe: propasti) bývají nahoru otevřené, zakryté leda tak nějakými napadanými zaklíněnými bloky. Jako je to třeba u většiny objektů nedalekého „Systému Poseidon“. Tato puklina se nahoře uzavírá a nebýt drobného okna pod stropem, byla by jeskyně afotická.

 

Foto 1  Takový typický terén

 

Tvarem připomíná rozsedlinové jeskyně „typu A“, jaké známe z kaňonu Labe nebo z Českého ráje. Zde ale nejde o rozsedlinu, jsme na dně hluboké rokle, žádné svahové poklesy zde nepřipadají v úvahu. Však je celá v rostlé skále. Volný prostor vznikl vyklizením drceného pásma na tektonické linii, která určuje průběh rokle. Jeho zbytky jsou patrné na obou koncích i ve střední části.

Místo se popisuje dosti obtížně, souřadnice uvádět raději nebudeme. Nachází se v jedné z hlubokých a neprostupných roklí (zde nazývaných „příkopy“, z původního německého Graben) směřujících od jihu do turisticky známé Vlčí rokle. Příkopy mají dost prudké klesání, sevřené mezi několik desítek metrů vysokými kolmými stěnami. Projít je souvisle nelze, jedině proslaňovat – něco jako canyoning (foto 1). Jak kaňonynguje pes? Menší by se vešel do ruksaku, větší musí prokázat velkou psychickou odolnost a dobře snášet pády. Objevitel Dusty je naštěstí kliďas.

 

Foto 2  Portál

 

Pod jedním z kolmých stupňů rokle jsou nad sebou dva portály (foto 2), vlastně jeden, zaplněný uvolněnými a pokleslými bloky. Vstup tudíž připomíná blokové jeskyně (foto 3, 4), ale vzápětí se protahujeme do vysokého úzkého prostoru zcela v rostlé skále (foto 5), který po cca 20 m končí stěnou (foto 6). Pukliny po obou stranách pokračují dále, ale ještě nedošlo k rozrušení a vyklizení materiálu mezi nimi. Zjevně se jedná o velice starý a dlouhodobý proces, o tom svědčí inkrustace na obou stěnách jeskyně – pozůstatek z doby před vyklizením prostoru, kdy puklinami prosakovaly roztoky s obsahem železa. Díky uzavření shora má jeskyně čisté balvanité a písčité dno bez napadaného či naplaveného detritu. I tím připomíná spíše rozsedliny z jiných skalních oblastí než naše domácí lokality.

 

Foto 3  V(ý)lez

 

Foto 4  Objevitelé

 

 

Foto 5  Hlavní prostor (Foto J. Ježek)

 

Ze speleologického hlediska je to „blbodíra“, ale v našich podmínkách docela atypická a zajímavá. A nebyla zdaleka jediným překvapením, které nám „příkopy“ předvedly. O dalších zase příště…

 

Foto 6  Dál to nevede