Jan Lenart (ZO 7-01 Orcus)

Mnohé již bylo napsáno k exkurzím do jeskyní. Zastavím se krátce u těch, které zakončují v neděli Speleofórum. Už delší dobu je nastavena praxe, kdy účastník exkurze svým podpisem na seznamech exkurzantů v předsálí deklaruje svůj záměr exkurze se zúčastnit. To proto, aby se nestalo, že vedoucí exkurze pak čeká před jeskyní na svou skupinu marně. Letos se to bohužel stalo.

Další podpis pak přichází na řadu těsně před exkurzí, kdy účastník deklaruje, že rozumí Bezpečnostní směrnici ČSS a chápe, do čeho jde. Příkladem dobré praxe byla exkurze do Horního Suchdolského ponoru vedená Jindrou Dvořáčkem, který nejprve trpělivě všem nad mapou jeskyně vysvětlil plán akce, veškerá rizika a únavové i časové souvislosti. V průběhu plazení pak měl o skupině skvělý přehled i na dálku pomocí předávky informací.

Je dobré, když se kromě objevitelských postupů účastníci dozvědí také něco o geologii, geomorfologii nebo hydrologii jeskyně a odcházejí pak z exkurze s pocitem skvělého zážitku. Být vedoucím exkurze – průvodcem skupiny osob v prostředí, jakým je jeskyně nepřístupná veřejnosti – je nejen zodpovědnost, ale také prestižní záležitost. Je vhodné se na tuto roli připravit nejen z hlediska bezpečnostního, ale také informačního a někdy i tak trochu divadelního. Co takhle mít s sebou i nějaká schémata, plány nebo fotky a prezentovat je na vhodném místě přímo v jeskyni? To už by byla skutečně profesionální prohlídka ale ne vždy je to vzhledem k náročnosti terénu vhodné.

Závěrem mého komentáře nabízím polemiku, zda by nebylo zajímavé nabídnout našim členům pro exkurze některé neotřelé lokality. Zatímco do Skleněných dómů, Horního Suchdolského ponoru nebo do Šachty za Evropou a Indií bylo plno, do Amatérky šla jen hrstka osob a do Ostrovských Vintoků nebo Býčí skály dokonce nikdo.

Jindra Dvořáček školí před vstupem do jeskyně (Foto J. Lenart)