Sestavili Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín) a Kelf (ZO 6-21 Myotis)

1732

Narodil se německý farář Johann Friedrich Esper (zemřel 1781). V roce 1774 představil v knize „Ausführliche Nachricht von neuentdeckten Zoolithen…“ dvě teorie vzniku jeskyní. Podle první všechny kosti v jeskyních, vápenec i jeskyně samotné jsou stejného stáří a vznikly přímo při potopě. Jak voda pomalu stoupala, utíkala všechna zvířata na nejvyšší kopce, aby se zachránila. Tím se srocovalo velké množství zvířat na jednom místě. Jak víme, všechna se pak utopila a jejich těla byla splavena do puklin, které vznikaly díky sesuvům zemin a četnými zemětřeseními. Těla usazená v jeskyni byla zakryta bahnem, a když se začala rozkládat, unikal z nich plyn, který vytvořil v ještě nezpevněném vápenci dutinu.

Podle druhé teorie se jeskyně začaly formovat už v době, kdy byly hory pod vodní hladinou. Voda plnila pukliny v ještě plastické hornině a tlakem v nich vytvářela jeskyně. Zároveň se těmito jeskyněmi odváděla voda z povrchu do nitra.

1742
Narodil se topograf F. J. Schwoy (zemřel 1806). Jeho nejznámější a nejvýznamnější dílo je třísvazková „Die Topographie von Mähren“. Přátelsky se stýkal s Hugo Františkem Salmem, který zakoupil jeho pozůstalost a věnoval ji v r. 1818 Františkovu muzeu. Pro Moravský kras je cenný jeho přínos na poli literárním a historickém – byl první kdo literárně zpracoval pověst o zlé macoše (2. svazek Topografie).

1772
V roce 1772 se uvádějí v Českém krasu tři blíže neurčené jeskyně s krápníkovou výzdobou: „Im „Index fossilium“ den Born im Jahre 1772 in Prag herausgibt, werden drei Hőhlen im Bőhmischen Karst ihrer Tropfsteinbildung wegen erwähnt.“ (podle T. Hoeniga 1909).

1782
Narodil se Jules de Malbos (zemřel 1867). Ten byl tím, koho dnes nazýváme renesančním člověkem. Byl jedním z průkopníků prehistorických výzkumů ve Francii a v této oblasti jsou ceněny hlavně jeho práce věnované dolmenům. Publikoval ale i práce z botaniky a geologie, psal básně a věnoval se politice. V letech 1825–1850 byl starostou města Berrias. Když v roce 1850 opustil Malbos starostenský úřad, začal se soustavně zabývat jeskyněmi. V následujících čtyřech letech v oblasti Ardén navštívil a důkladně prozkoumal na 150 jeskyní. Většinu z nich buď přímo objevil nebo byl aspoň prvním vědcem, který je navštívil. A většinu z nich také jako první opublikoval. Mezi jeho objevy byla i čtrnáct kilometrů dlouhá jeskyně Grotte de la Cocalière, která je dnes považována za jednu z nejkrásnějších turisticky zpřístupněných jeskyní ve Francii.

1802
Narodil se Adolf Schmidl (zemřel 1863) považovaný za jednoho ze zakladatelů speleologie. Původně vystudoval práva a filozofii, působil jako učitel, v letech 1844–1847 byl redaktorem Rakouského časopisu pro literaturu a umění a projevoval se i jako nadaný výtvarník. Z hlediska jeskyní pro něj bylo zásadní období let 1847–1857, kdy působil jako hlavní matrikář nově založené Císařské akademie věd ve Vídni. Z Vídně to měl kousek do slovinského Krasu. Schmidl začal pracovat na přesném popisu jeskyní Slovinska a své nejdůležitější nálezy zveřejnil v roce 1854 v knize „Die Grotten und Höhlen von Adelsberg, Lueg, Planina und Laas“. Kniha rovněž obsahovala pojednání o jeskynní fauně, jeskynní meteorologii a dalších otázkách jeskynního průzkumu. Po slovinských jeskyních se Schmidl zaměřil na jeskyně v Rakousku, na Slovensku či v Maďarsku. Všude tam jeskyně nejen popisoval a mapoval, ale podobně jako ve Slovinsku prováděl i meteorologická měření, zajímal se o jeskynní faunu a stranou jeho zájmu nezůstávala ani hydrogeologie. Do vědeckého světa uvedl názvy pro krasové jevy, jako jsou dolina a ponor, které jsou dnes používány jako oficiální mezinárodní termíny. Schmidl se také pokusil o první pojmenování pro obor studia jeskyní, ale jeho Höhlenkunde (studium jeskyní) se trvale neujalo. Toto plodné období plné jeskyňářské práce představené ve třech knihách a několika desítkách článků bohužel skončilo Schmidlovým přeložením do Budapešti, kde byl jmenován profesorem historie, geografie a statistiky na polytechnice.

1802
Zemřel Erasmus Darwin (nar. 1731). Erasmus Darwin v sobě spojoval básníka a vědce. Jeho hlavní zálibou byla botanika, které věnoval i své nejslavnější básně. Nejznámější vědecké dílo se však věnuje jiným oborům. Kniha „Zoonomia“ je věnována patologii, anatomii a psychologii a obsahuje také počáteční úvahy o evoluci. Darwin se dotýká i otázky jeskyní. Podle něj protéká voda v podzemí přes centrální horké jádro a vlivem teploty se tam mění na vodní páru. Ta v podzemí exploduje, a tím vytváří dutiny.

1832
Prof. Albín Heinrich se stal kustodem Moravského muzea, jehož sbírky přivedl do vzorného pořádku. Tak vznikl z jeho pera i popis našeho jeskynního území. Je zřejmé, že Heinrich, jenž se zkoumáním moravských jeskyní nezabýval, mohl použít starších pramenů jen v nahodilém a nekritickém výběru.

1842
V Krakově je zpřístupněno 81 m z 276 m dlouhé Dračí jeskyně. Podle legendy sídlil v jeskyni drak, kterého zabil král Krak, zakladatel města. Tuto legendu najdeme poprvé už ve 12. století v kronice Mistra Vincenta zvaného Kadlubek. Podle něj podstrčil Krak drakovi ovčí kůži naplněnou sírou. Drak dostal po netradiční večeři ukrutnou žízeň a pil, dokud nepraskl. Kdy se tak mělo stát, nevíme. První zmínka o Krakově pochází z roku 966, kdy už se zde nacházelo důležité obchodní hradiště.

1852
Narodila se Luella Agnes Owenová (zemřela 1932), jedna z prvních žen, které se věnovaly jeskyním. Od roku 1890 publikovala články v odborných časopisech Spelunca, Société de Spéléologie, American Mining Engineer Journal či American Geologist. Proslavily ji hlavně výzkumy jeskyní v oblasti Ozarks a Black Hills ve státech Missouri a Jižní Dakota. V roce 1898 publikovala jejich výsledek v knize s názvem „Cave Regions of the Ozarks and Black Hills“, která byla první a na dalších padesát let jedinou knihou věnující se jeskyním v této oblasti. V této knize se také jako jedna z prvních věnovala problematice ochrany jeskyní a brojila proti ničení krápníkové výzdoby. Výzkumná a publikační činnost věnovaná jeskyním nakonec tvořila pouze několikaletou epizodu jejího života. Poslední její vědecká práce o jeskyních s názvem „Les Cavernes de Ha Ha Tonka“ vyšla v roce 1898.