190 let. Pohled do Macochy, jak je popisován r. 1831

190 let. Pohled do Macochy, jak je popisován r. 1831

     Hlavní stěna ohraničující propast Macochu z jihozápadu, od spodního jezírka až k hornímu můstku, má výšku 138,4 metrů. Jako magnet přitahovala a stále přitahuje svou mohutností, délkou i romantickou scenerií pohledy nejen horolezců. Katolický kněz a český buditel Matěj Josef Sychra popsal v roce 1825 své dojmy z Macochy takto: „Hrůza zajisté pojme každého, leč nelekavý rek jest, kdo na zem se položiv, do ní jako bezedné propasti se dívá. Má-li oko zvětšujícím sklem vyzbrojené, zahlídne na dně potůček Punkva jménem, jenž se pod zemí prejští a vůkol něho hrozné skuliny z vydrolené skály, kteréž se pekelným vrtům podobají.“

     V Bauerových Erholungen (Vídeň 1831) zpracoval obsáhle macošskou pověst Josef Böhm Die Stiefmutter, oder Macocha, die Kalkhöhle in Mähren. Bohužel, že v rozvláčně románovitě rozvedeném vykládání známé pověsti není žádných topografických příspěvků. Dospěje prý se zde, kdo chce navštíviti tuto jeskyni, nikoliv bez námahy na vrcholek skály, kde je vápencová jeskyně.

     Nejlépe je svěřiti se zkušenému průvodci, ten zarazí kůl do země, k němu se přiváže zvědavý cestující, ležící na břichu, jinak podrží sedláci cestujícího, který nevypadá, že by se odměnil, pouze za nohu. J. Böhm poznamenává, že staré jméno Propast bylo změněno na Macocha, jak vypravuje pověst (sirotek Václav otce Ladislava z Vilímovic, děj se odehrává r. 1626).

     Z roku 1835 pochází popis Macochy také z díla slovenského literárního historika, spisovatele a slavisty Pavla Josefa Šafaříka: „Stěny této jeskyně jsou tak příkré, že pozorovatel si na hořejším kraji na břicho lehnouti musí, aby byl s to bez převážení těla podívati se do dna, kterýžto pohled strašný bolest a brnění skrze kosti celého těla, jakoby smrtelný třas, prohání… což i pospolu příčinou bylo, že leckterý nešťastník na mysli pomatený se zdáli několika mil sem přišel, aby se zde jistě a romanticky snad také o život připravil.“

     Experiment popisuje historik A. Ellrich: „Musíte se plazmo přiblížit k plochému kameni, který přesahuje přes kraj skalní stěny a je jediným bodem, z něhož můžete celou propadlinu přehlédnout. Tohoto kamene se nikdy nedotkne lidská noha, nýbrž jen břicho, neboť ani ten nejsrdnatější nemůže se odvážit na něm se rovně postavit.“