Michal Cimbál Hejna, Božena Vrabcová (ZO ČSS 1-02 Tetín)

Křivoklátsko má většina lidí spojené s rozsáhlým královským loveckým hvozdem, případně s několika královskými hrady. Málokdo by si ho však spojil i s jeskyněmi. Není divu – přestože dnešní chráněná krajinná oblast Křivoklátsko zabírá plochu 628 km², jeskyní z ní bylo dosud popsáno pomálu. Cílek (1989) popisuje nekrasové jevy z buližníků Vraní skály u Zdic, v databázi JESO najdeme jeskyně V Děravé skalce a V Hudlické skále 1 a 2, všechny ležící v okolí Hudlic. Zatím nejrozsáhlejší přehled nekrasových jeskyní na Křivoklátsku přinesli Žák a kol. (2016), kteří kromě jeskyní V Děravé skalce a V Hudlické skále 1 a 2 zmiňují tři menší nepojmenované jeskyně z oblasti Babích skal u Jablečna. Uvádějí i v oblasti zatím nejdelší známou nekrasovou jeskyni v andezitech, o níž píší jako o Zapomenuté a jejíž lokalizaci z důvodu ochrany jeskyně zamlčeli. Dále uvádějí jeskyni Andělka u Roztok u Křivoklátu a konečně jeskyni Podbaba taktéž poblíž Roztok u Křivoklátu. Ve skutečnosti se na Křivoklátsku nachází minimálně šest desítek nekrasových jeskyní delších než 3 m, jejichž průzkum a dokumentace momentálně probíhá. Zdejší nekrasové dutiny se vyskytují nejčastěji v silicitech (buližnících) neoproterozoika nebo ve vulkanitech kambria a jsou několika genetických typů. My se ovšem zastavíme u jediné z nich – jeskyně Podbaby.

Obr. 1 Mapa jeskyně Podbaba (mapoval M. Hejna a B. Vrabcová)

Jeskyně Podbaba leží na levém břehu Berounky v PR Na Babě. Cestou k ní po levém břehu Berounky od Roztok mineme drobný bezejmenný potůček s vodopády či výraznou skalní věž Špičatka, jejíž otevřené pukliny se v budoucnu rozevřou do rozsedlinových jeskyní, než dospějí k neodkladnému kolapsu.

Jeskyně Podbaba samotná je zajímavá hlavně tím, že se objevila v beletrii, přesněji v románu Vydra z Černé tůně z roku 1947.

Foto 1 Titulní strana románu Vydra z Černé tůně. Pytlák Humhal je typicky záporná postava, která si schovává ulovenou zvěř do jeskyně.

Stanislav Reiniš zde píše: „Tma padala na cestu, ale pytlák netápal: dvacet dva kroky k ústí sousední rokle, a tu stojí starý vykotlaný dub, jehož kořeny se u kmene natahují jako hadi, ale dále se nenápadně ukrývají pod trním a hložím.
Humhal se zrakem upřeným k zemi opatrně prošel houštím, úzkou stezičkou se propletl k mohutnému balvanu, svalenému k patě skály, a bez rozmýšlení svrhl srnu a shodil oba zajíce do jeskyňky, která se hloubí mezi balvanem a skálou. Nato spěšně setřel s čela horké krůpěje potu, opatrnicky obhlédl kraj, hodil na otvor sluje soušku a vrátil se na cestu, Po několika krocích však uhnul do rokle, jako by ho spolkla země, a po tajemných stezkách se vrátil domů.“

Další zmínka o jeskyni je o šedesát let mladší a pytlák Humhal už by si do ní zvěř díky zanesení jeskyně neschoval. Žák a kol. (2016) o ní píší: „Na Křivoklátsku najdeme i plochou, dnes neprůleznou dutinu, vzniklou posunem mohutného bloku běžných neoproterozoických sedimentů v nejnižší části PR Na Babě u Roztok, které se někdy říká jeskyňka Podbaba.“

V podobném stavu našli jeskyni i autoři v únoru 2024. Karel Žák (ústní informace) se domnívá, že většina jeskyně byla zanesena sedimenty až během ničivé povodně na Berounce v srpnu roku 2002, což potvrzuje svým svědectvím i Marian Beke. Tomuto nedávnému zanesení jeskyně by nasvědčovalo to, že je vyplněna hlavně organickým materiálem. V jeskyni samotné i v nejbližším okolí najdeme několik vchodů do naštěstí již opuštěného jezevčího hradu. Díky činnosti jezevců je tato momentálně 6 m dlouhá jeskyně při troše plazení opět přístupná a mohla se dočkat své první mapy.

Foto 2 Vrcholová partie Špičatky s pomalu vznikajícími rozsedlinovými jeskyněmi (foto M. Hejna).

Foto 3 Vchod do jeskyně Podbaba (foto M. Hejna).

Literatura:

Reiniš S. (1947): Vydra z Černé tůně. – Nakladatelské družstvo Máje. 1–259. Praha.
Cílek V. (1989): Pseudokrasové jevy v buližnících Vraní skály u Zdic. – Český kras, 15. 70–71.
Žák K., Majer M., Hůla P., Cílek V. (2016): Křivoklátsko, příběh královského hvozdu. – Dokořán. 1–316. Praha.