Michal Cimbál Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

Ouhrabka V. (2023): Krasové jevy a jeskyně v okolí Rokytnice nad Jizerou. – Ochrana přírody, 5/2023, str. 9–11.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/krasove-jevy-a-jeskyne-v-okoli-rokytnice-nad-jizerou/
Perex článku: Kras v Krkonoších a jejich podhůří je vázán na nesouvislé výskyty uhličitanových hornin uvnitř souvrství fylitů a zelených břidlic železnobrodské, krkonošské i rýchorské části krkonošsko-jizerského krystalinika. Jednotlivá krasová tělesa jsou budována různě kvalitními přeměněnými karbonáty od vysoce čistých 99% krystalických vápenců, přes fylitické vápence až vápnité fylity po různé typy dolomitických krystalických vápenců, krystalických dolomitů a elánů. Víceméně izolovaná karbonátová tělesa jsou uspořádána do pruhů směru Z–V.

Zajíček P. (2023): 300 let od prvního sestupu do Macochy. – Ochrana přírody, 5/2023, str. 30–31.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-historie-ochrany-prirody/300-let-od-prvniho-sestupu-do-macochy/
Perex článku: Propast Macocha patří k unikátním přírodním útvarům Evropy. Má také velmi bohatou historii. Do roku 1914 bylo její dno přístupné pouze shora, po lanech nebo žebřících. Dle literárních pramenů sestoupili první lidé na dno Macochy roku 1723. Výpravu učinil za účasti svého komorníka a místních sedláků brněnský minoritský mnich Lazar Schopper. Pokud se nenajde historická zmínka, která by dokládala starší sestup do této propasti, bude expedice, která se uskutečnila před 300 lety, nadále evidována jako první v historii.

Koudelka M. (2023): Svěcená díra u Javoříčka je známa již více než 150 let. – Ochrana přírody, 6/2023, str. 24–25.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-historie-ochrany-prirody/svecena-dira-u-javoricka-je-znama-jiz-vice-nez-150-let/
Perex článku: Jedná se o nejstarší známou část podzemního labyrintu Javoříčských jeskyní, která je dodnes součástí návštěvnické prohlídkové trasy. Jeskyně s dlouhou a ne příliš známou historií, o které se mnohé zachovalo pouze v lidových vyprávěních a pověstech. Její první podrobnější popis, včetně vyobrazení pochází až z roku 1873. Tato nepříliš vábná podzemní prostora byla zásadním klíčem k objevu Javoříčských jeskyní v roce 1938.

Mihulka S. (2023): Vykopávky v Baskicku odhalily velkou válku z doby před 5 tisíci lety
https://www.osel.cz/13157-vykopavky-v-baskicku-odhalily-velkou-valku-z-doby-pred-5-tisici-let.html
Autor seznamuje čtenáře s výsledkem analýzy kosterních pozůstatků 338 lidí, pochovaných před pěti tisíci lety na masovém pohřebišti v nejmenované jeskyni v oblasti Rioja Alavesa na severu Španělska. Výsledek analýzy ukazuje na to, že neolitické konflikty neprobíhaly vždy jen jako krátké lokální nájezdy za účasti 20 až 30 bojovníků, jak se donedávna předpokládalo. V tomto případě se muselo jednat o velký konflikt se spoustou mrtvých, trvající v řádu měsíců.

Horáček I., Wagner J., Čermák S., Ekrt B., Mlíkovský J., Sabol M. (2024): Oldřich Fejfar (1931–2023), český paleontolog světového věhlasu. – Živa, 1/2024, str. XVII–XIX.
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/oldrich-fejfar-1931-2023-cesky-paleontolog-svetove.pdf
Článek sepsaný k úmrtí významného českého paleontologa a popularizátora vědy Oldřicha Fejfara. Autoři připomínají i jeho začátky: „Nečekaným impulzem pro jeho další působení se ovšem stal především objev Koněpruských jeskyní v témže roce. Mladý student je záhy přijat do kolektivu elitních přírodovědců nastupující generace (František Prošek, Vojen Ložek, Emanuel Vlček, Jiří Kukla aj.) tmeleného ambiciózním záměrem moderního vědeckého zúročení nečekaného objevu. Fejfarovým úkolem je zpracování nálezů obratlovců, jeho hlavním působištěm se posléze stává objekt, který se v nejednom směru vymyká všem dosavadním zkušenostem – výplň fosilní kapsy C718 odkryté stěnou sousedního Císařského lomu. Postupně se ukazuje, že jde o složitý a z paleontologického hlediska mimořádně bohatý komplex 17 vrstev zachycující v souvislém sledu dva glaciální cykly staršího pleistocénu. Podstatnou část fosilního záznamu zde ale tvoří pozůstatky drobných savců, hlodavců a hmyzožravců, tedy skupiny, jíž se od pionýrských prací Jana Nepomuka Woldřicha (1834–1906) v závěru 19. století u nás, a s několika výjimkami ani jinde ve světě, vlastně nikdo nezabýval. Fejfar tak nově vypracoval techniky kvantitativního výzkumu této skupiny a postupně odhaluje její potenciál k mnohačetným srovnáním vývoje fauny, biostratigrafickým interpretacím a paleoenvironmentálním rekonstrukcím. Mimořádné nasazení vydává své ovoce: fosilní záznam lokality C718 (téměř 13 tisíc jedinců 54 druhů) a doklady z dalších staropleistocenních nalezišť Českého krasu, které shrnuje v diplomové práci z r. 1954, přinášejí pionýrské objevy evropského významu. Jako první zde O. Fejfar zhodnotil pro úsek starších čtvrtohor dynamiku změn struktury společenstev v průběhu klimatických cyklů a specifika fe-notypové variability zastižených taxonů . Nové druhy, které odsud později popisuje (Dicrostonyx simplicior, Macroneomys brachygnathus), pak představují, jak dokládají jejich pozdější nálezy v dalších lokalitách, vůdčí fosilie přelomového úseku starého a středního pleistocénu, k němuž lokalita C718 poskytuje suverénně nejbohatší fosilní záznam, jaký je v Evropě k dispozici.“

Foto 1 Profesor Fejfar s manželkou u kosterních nálezů v Jeskyni na Chlumu.

Foto 2 Hejna a kol. při přípravě článku k jeskyním Radotínského potoka vytvořili první mapy několika jeskyní, včetně jeskyně Komín ve štole (foto M. Majer).

Hejna M., Vrabcová B., Majer M. (2023): Jeskyně údolí Radotínského potoka. – Český kras, 49, 45–56. Beroun.
Autoři v článku shrnují revizi jeskyní v údolí Radotínského potoka, které se věnovali v letech 2021–2023. Během ní navštívili všech 19 známých neodtěžených jeskyní a nově objevili další čtyři. Vytvořili nové mapy všech jeskyní a porovnali jejich stav s historickými mapami, pokud existovaly. U jedenácti jeskyní se jednalo o jejich první mapu. Součástí článku je i podrobný popis historie objevných a průzkumných prací.

Žák K., Kolčava M., Hejna M., Živor R. (2023): Databáze jeskyní Českého krasu: doplňky a změny za období od 1. října 2021 do 30. září 2023. – Český kras, 49, 76–82. Beroun.
Autoři tradičně rekapitulují všechny nově objevené jeskyně a změny v již dříve známých jeskyních Českého krasu za poslední dva roky. Co ze seznamu vyplývá? Ke změnám či úpravám došlo u 41 jeskyní, 19 většinou krátkých jeskyní bylo nově objeveno a zdokumentováno. K datu uzávěrky je tak z Českého krasu evidováno 741 jeskyní o celkové délce 26 771 m. Nárůst délek jeskyní tvoří 1 059 m. Více než polovinu nových metrů ale nepřinesly nové objevy, ale má je na svědomí podrobné mapování některých jeskyní, kdy k celkové délce přispěly domapované komíny a úzké, již známé plazivky. Nejvíce se na nárůstu podílely jeskyně Čeřinka (+ 253 m), Martina (+ 163 m) a Arnoldka (+ 162 m).

Bílková D. (2023): Duchem stále mladí jeskyňáři a letošní jubilanti JARDA (Hromas) a PAVEL (Nosek). – Český kras, 49, 83–84. Beroun..
Článek k osmdesátiletým narozeninám dvou významných jeskyňářů. Zatímco Jardu Hromase není potřeba příliš představovat, Pavel Nosek už není dnešním jeskyňářům příliš známý. Jedná se mimo jiné o několikaletého předsedu ZO ČSS 1-04 Zlatý kůň, zakladatele ČSS a jejího prvního hospodáře a pokladníka. Stál u zrodu Spelea a založil nakladatelství Zlatý kůň. Byl to on, kdo přivedl Káju Saudka ke spolupráci s ČSS.

Plus jeden bonus na závěr pro všechny, které nezajímá jenom vápenec.

Hons R. J. (2024): Atlas našich hornin. – Vlastním nákladem. 1–240.
První vydání Atlasu našich hornin vyšlo v roce 2017 a koncem roku 2023 se dočkalo druhého, rozšířeného vydání, v němž jsou zastoupené vzorky hornin nejen z Čech, Moravy a Slezska, ale nově také ze Slovenska.
Kniha je rozčleněna do několika částí. Po všeobecném úvodu jsou postupně představovány horniny vyvřelé, usazené a přeměněné. V textových oddílech je kladený důraz na srozumitelnost a stručnost. Kniha představuje 146 vzorků hornin. Základem je vždy velká fotografie 12 × 9 cm v měřítku 1 : 1, která je doplněná krátkým popisem a zvětšeným detailem, který zobrazuje 12mm výřez tak, jak jej vidíme silnou lupou.
Jak uvádí autor: „Obrazových publikací, které se věnují minerálům a drahým kamenům je u nás k dispozici celá řada. S příručkami, jež by obrazem a slovem přibližovaly fascinující svět hornin se však setkáváme málokdy, přestože horniny budují celou pevnou kůru Země a při výpravách do přírody na ně narážíme doslova na každém kroku. Bez jejich znalosti se při poznávání neživé přírody neobejdeme. Zahrnují pestrou paletu materiálů a mnohé se pyšní velmi dekorativním vzhledem.
Nově vydaná kniha je určena žákům, studentům, učitelům a ostatním zájemcům o neživou přírodu – všem, kdo chtějí do světa hornin proniknout a pro pozorování kamenů mají k dispozici jen základní pomůcky.“
Více informací o knize, včetně náhledů vybraných stránek, najde čtenář na stránkách
http://www.radioaktivnistranky.cz/vlastnipublikace.html.