Michal Cimbál Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín), Jan Flek (ZO ČSS 6-21 Myotis)

4004 př. n. l.

Vznik Země podle výpočtů Jamese Usshera z Armagu (1581–1656). Ve své době byl významným učencem, lingvistou a univerzitním profesorem. V roce 1654 spočítal na základě Bible stáří světa na 5700 let. Dosáhl dokonce daleko přesnějšího výsledku než dnešní geologové, protože dokázal stvoření Země datovat na 23. říjen roku 4004 př. n. l. K tomuto datu bychom měli směřovat i vznik, resp. stvoření všech jeskyní.

1114 př. n. l.

Začátek vlády asyrského krále Tiglatha-Pilesera I., který je považován za jednoho z nejvýznamnějších asyrských panovníků vůbec. Byl králem dobyvatelem a díky úspěšným vojenským výbojům se mu podařilo asyrskou říši výrazně rozšířit. Tento král se ale do historie zapsal i něčím, co by on sám, ve srovnání se svými úspěšnými bitvami, historickým činem asi nenazval. Během návratu z jednoho z početných vojenských tažení se zastavil u jeskyně Birkleyn v jihovýchodní části dnešního Turecka, která byla považována za pramen řeky Tigris. Tiglath-Pileser I. nebyl s největší pravděpodobností prvním návštěvníkem jeskyně, ale rozhodně byl prvním, který svoji návštěvu zvěčnil v podobě skalního reliéfu. Stal se tak prvním zdokumentovaným návštěvníkem jeskyně, kterého známe podle jména.

824 př. n. l.

Konec vlády asyrského krále Samlanassara III. Také on patřil mezi významné dobyvatele, také on navštívil při svých taženích Birkleynskou jeskyni a také on zde zanechal reliéf. Tím se stal druhým návštěvníkem jeskyně, kterého známe podle jména. I Samlanassarovi III. ale náleží jedno jeskynní prvenství. Návštěvu jeskyně nechal král zvěčnit i na bronzovém reliéfu na vstupních dveřích do svého paláce, čímž se postaral o nejstarší vyobrazení jeskyně, kterou jsme schopni identifikovat.

344

Narodila se sv. Marie Egyptská. Jednalo se o velmi inteligentní a krásnou ženu. Již ve dvanácti letech utekla do Alexandrie a začala se zde oddávat hříšnému životu. Po sedmnácti letech se vydala do Jeruzaléma, kde chtěla v prostopášnostech pokračovat. Zde se snažila navštívit chrám Božího Hrobu, ale nějaká neviditelná ruka ji vždy zastavila. Tehdy si Marie uvědomila svůj hříšný život a začala se modlit k Panně Marii. Ta se jí zjevila a nakázala jí přejít řeku Jordán a v poušti rozjímat. Tak si Marie našla v poušti jeskyni, kde strávila dalších 47 let.

1204

Svatořečení sv. Prokopa papežem Inocencem III. Nad jeho kanonizací však visí stín pochybností, neboť Prokop měl být jedním z pěti svatých kanonizovaných tímto papežem, ale zatímco se zachovaly papežské listiny potvrzující kanonizaci čtyř z nich, list potvrzující kanonizaci sv. Prokopa neexistuje. O jeho svatořečení se poprvé dozvídáme až ve 14. století z pramenů z doby panování Karla IV.

1374

Zemřel řezenský kanovník a učenec Konrád z Megenburgu (nar. 1309). Byl jedním z nejplodnějších německých spisovatelů 14. století. V jeho biografii najdeme více než třicet knih na téma historie, astronomie, filozofie, morálky či života svatých. Věnoval se také básním a hymnům.
Jeho nejčtenější knihou ale byla a je kniha Buch der Natur (Kniha přírody). Kniha má osm kapitol – Přirozenost člověka; Obloha, sedm planet, astronomie a meteorologie; Zoologie; Obyčejné a aromatické stromy; Rostliny a zeleniny; Drahokamy a polodrahokamy; Deset druhů kovů a Voda a řeky.
Pro nás je v tomto případě zajímavá část Zoologie, kde autor mimo jiné píše o dracích: „Drak se zdržuje ponejvíce ve skalních jeskyních, zvláště pak mezi dvěma skalními útesy. Činí tak pro nadměrnou horkost svého těla a své povahy. Taková místa vyhledává obzvláště rád, když dlouho poletoval po krajině nebo když je v létě nesmírné vedro.“
V kapitole Voda a řeky uvádí, že prameny jsou dotovány hlavně dešťovou vodou, což byla na tehdejší dobu převratná myšlenka.

1684

Narodil se slovenský polyhistor M. Bel (zemřel 1749). Bel mimo jiné popsal podivné kosti z karpatských jeskyní, které určil jako dračí. Věřil, že mají léčivé účinky.

1774

Vyšla kniha německého faráře Johanna Friedricha Espera (1732–1781) s názvem Ausführliche Nachricht von neuentdeckten Zoolithen. V ní najdeme dvě teorie vzniku jeskyní.
Podle první se na vzniku jeskyní podílejí mrtvá zvířata. Všechny kosti objevované v jeskyních, vápenec i jeskyně samotné mají být stejného stáří a vznikly přímo při potopě. Jak voda pomalu stoupala, utíkala všechna zvířata na nejvyšší kopce, aby se zachránila. Tím se srocovalo velké množství zvířat na jednom místě. Jak víme, všechna se pak utopila a jejich těla byla splavena do puklin, které vznikaly díky sesuvům zemin a četnými zemětřeseními. Těla usazená v jeskyni byla zakryta bahnem, a když se začala rozkládat, unikal z nich plyn, který vytvořil v ještě nezpevněném vápenci dutinu.
Podle druhé teorie se jeskyně také formovaly v době, kdy vznikaly horniny. Voda plnila pukliny v ještě plastické hornině a tlakem v nich vytvářela jeskyně. Zároveň se těmito jeskyněmi odváděla voda z povrchu do nitra Země.
Ve stejné knize se Esper také věnuje drakům, o kterých píše: „Člověk čte s potěšením, jaké příběhy se uvádějí k důkazu těchto draků. Jejich spolehlivost je v oněch karpatských horách tak jednoznačná, že o nich nelze pochybovat. Vídají je v těch končinách často. Přes den se skrývají v tamních jeskyních, které jsou četné, a vycházejí jen v noci na lup. Odnášejí ovce a kozy ze stád; také medvěd, jak se tvrdí, na to doplatí, když vstoupí do jejich jeskyň. Uvádějí se dokonce očití svědkové, kteří taková zvířata viděli v Sedmihradsku… Hrom zabil v hrabství spišském draka, z něhož zbylá hlava chová se v domě tamního soudce. V roce 1673 se to samé stalo jinému z oněch zvířat. Jistý pan Vette, který k výše uvedeným zprávám přispěl, viděl z něho ještě hnát, který uvnitř vypadal jako sklo, zevně se ale podobal kosti. Týž získal u jeskyní nedaleko Železných vrat dračí zub těžký šest liber, který ale patří spíše slonu.“

1774

Hynek Schiffer zavraždil svého otce a jeho mrtvolu ukryl ve skalní rozsedlině na Chmelnici u Dubé.

1784

Narodil se budoucí docent na katedře mineralogie v Oxfordu William Buckland (zemřel 1856). Všestranný vědec stál u zrodu samostatné katedry geologie na Oxfordu, jejímž se stal prvním profesorem. V roce 1824 se stal prezidentem Londýnské geologické společnosti. Kariéru udělal i v církevních kruzích, kdy se stal děkanem se Westminsteru. Buckland měl přesah i do Čech. V roce 1820 se stal dopisujícím členem Společnosti Národního muzea a v roce 1848 byl jmenován čestným doktorem Karlovy univerzity. Bucklanda proslavily hlavně výzkumy v jeskyni Kirkdale.

1784
Narodil se Andrew Cross (zem. 1855), nadšenec a propagátor elektrické energie. Mimo jiné se pokoušel vyrábět diamanty pomocí elektrolýzy. Elektrickou energií také vysvětlovat vznik krápníků. Podle Crosse vznikala elektřina na kontaktu vápence a jílových vrstev. Dalším zdrojem mohla být tzv. zemní energie, v jejíž existenci věřil, a která měla procházet buď trhlinami, nebo kolmo na ně. Díky elektrické energii se z vody v jeskyni stává elektrolyt, ze kterého se uvolňuje rozpuštěný uhličitan vápenatý. Na vznik krápníků mají vliv i další podmínky jako jsou teplota, světlo či konstantní pohyb vody, jako například její odkapávání ze stěny. Pohyb byl důležitý, protože usnadňoval pohyb atomů k příslušnému elektrickému pólu. Přirovnal to k jemnému železnému prachu vysypanému v magnetickém poli na papír, kdy je potřeba k tomu, aby se prach uskupil do charakteristických siločar, na papír poklepávat nebo s ním jemně vibrovat. Dále si myslel, že prokázal, že ve tmě rostou krystaly výrazně rychleji než za světla, protože sluneční paprsky v sobě také obsahují elektřinu a elektrický proces v roztoku mohou zpomalit nebo úplně neutralizovat.

1784

Sestup K. Rudzinského do Macochy. Rudzinsky se nechal spustit společně s pozořický správcem F. Postawkou, inženýrem Janem Thallherem a lesníkem F. Fechterem. Na dně strávili asi pět hodin. Jedná se o první odbornou výpravu do Macochy, jejímž výsledkem byl první plán propasti. Rudzinsky, kterému bylo tehdy 33 let, o své výpravě osobně vyprávěl císařovně Marii Terezii a Františkovi I., od nichž dostal za odměnu drahocennou tabatěrku.

1794

Zemřel Rudolf Erich Raspe (nar. 1736). Nejvíce se proslavil jako spisovatel a tvůrce postavy Barona Prášila, ale aktivní byl i na vědeckém poli. Je autorem prací s tak rozličnou tematikou, jako je historie umění, zoologie či geologie. O jeskyních se Raspe domníval, že vznikly při posunech bloků hornin. Při posunu bloku vzhůru pod blokem vznikne dutina neboli jeskyně. Bohužel nedokázal vysvětlit, jaká síla by mohla tento posun bloků vzhůru způsobit.