Michal Cimbál Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

Minulý rok jsme si připomněli 300 let od sestupu Lazara Schoppera do Macochy. Na rok 2024 připadá výročí o sto let mladší, ale jinak neméně významné. V roce 1824 proběhl první speleologický výzkum v Českém krasu.

Nepřímo ho má na svědomí profesor William Buckland, který v roce 1820 navštívil Prahu, seznámil se zde s hrabětem Kašparem ze Šternberka a stal se dopisujícím členem Společnosti Národního muzea (v roce 1848 se stal i čestným doktorem Karlovy univerzity, ale to jen tak na okraj, protože to s naším příběhem nemá nic společného). Díky tomu se čeští učenci dozvěděli o Bucklandových výkopech a objevech v jeskyni Kirkdale publikovaných v letech 1822 a 1823 (více např. Hejna 2017).

Bucklandovy práce přivedly Šternberka na zajímavou myšlenku. I v okolí Prahy, hlavně mezi Tetínem a Karlštejnem, máme jeskyně. Co kdyby i ony poskytly kosterní nálezy?

Ostatně dvě indicie by tomu nahrávaly. Na Karlštejně, v kapli sv. Kříže, byla uložena lebka krokodýla, o které se předpokládalo, že byla vykopána v jeskyních v Českém krasu. To nepřekvapuje, protože už Bohuslav Balbín zaznamenal: „Nedaleko od Karlštejna, asi tak tři sta kroků, ukázali mi tamější obyvatelé jeskyni zlopověděnou strašidly a duchy zemřelých. Rybáři pak, kteří tam často tráví na řece celou noc, říkají, že vídají strašná zjevení, zvláště draky chrlící oheň. Buď stojí prý kolem skal, nebo se pohybují z místa na místo, aneb vláčejí obrovské tělo po skaliskách za velkého rachotu padajících kamenů.“

Tím bychom se vypořádali s první indicií. Za druhou musíme ještě dále do minulosti, do 15. století. Tehdy působil jako farář na Tetíně jistý Václav Hájek z Libočan, který zde sepisoval svoji Kroniku českou. Ačkoliv dnes o její důvěryhodnosti historikové pochybují (jinak řečeno, co Hájek nevěděl, to si vymyslel), v roce 1824 byl ještě považován za nezpochybnitelnou historickou autoritu. Navíc mnohé pasáže ukazují na výborné znalosti reálií Českého krasu. Hájek v kronice mimo jiné píše: „Léta 785. Člověk jeden v městě Thetíně, chtěje sobě loch v zemi udělati, kopal a nalezl hlavu člověčí nesmírné velikosti, kteráž ze země vyňata byla, dva muži jedva ji mohli obsáhnúti. Nalezeny sú při tom i jiné kosti, jednak všecky jednoho člověka hnátové noh byly sú na dvacet a šest noh vzdýli. A to všechno na jedné síni a všem lidem, kteříž tam přišli, ukazováno.“

Kašpar ze Šternberka byl hlavně paleobotanik a k jeskyním žádný vztah neměl. Prvním českým speleologem se tak stal správce karlštejnského panství František Auge. Nutno poznamenat, že ani on se jeskyněmi nezabýval. Jak už to na začátku 19. století bylo obvyklé, jeho záběr byl široký. V roce 1814 vydal knihu o historii hradu Karlštejn a upozorňoval na jeho význam a špatný stav. Stal se také jedním z prvních českých sběratelů zkamenělin a v roce 1823 se stal “sbírajícím členem Společnosti Vlasteneckého museum”.

Jedna ze zásilek zkamenělin pro muzeum také stála na počátku speleologického výzkumu. Dopisem ze 14. dubna 1824 Šternberk děkuje Augemu za zkameněliny a k tomu doplňuje: „Dále bych si přál, aby jeskyně ve vápencovém pohoří u Tetína byly prozkoumány poněkud podrobněji, podle lidové pověsti pochází prý z některé této jeskyně karlštejnská krokodýlí hlava. V Německu a v Anglii jsou četné jeskyně, ve kterých se našly kosti fosilních zvířat. Způsob jak je hledati je následující: obvykle leží v takových jeskyních vrstva později naplavené země či bahna; pod ní se nachází nejčastěji poloha či krusta nakapaných vápenných stalagmitů, v níž nebo pod níž se objevují uložené zde fosilní kosti; bylo by tedy zapotřebí uvnitř největší z těchto jeskyní provésti vykopávky, zda se tam nenajde podobná situace; pro tento pokus věnuji 10 zlatých vídeňské měny; kdyby se snad objevily fosilní kosti, zvláště lebky nebo zuby, pošlete mně laskavě okamžitě zprávu, neboť v tom případě bych se sám zúčastnil při výkopech, aby dělníci nic nerozlámali.“

Žádné lebky nebo zuby Auge nevykopal, tudíž se nemusel Šternberk trmácet z Prahy. Jak vyplývá z dopisu, který poslal Auge Šternberkovi 9. května 1824, vykopávky dle instrukcí provedl. Píše: „Na výzkum v jeskyních vápenného pohoří u Tetína jsem zatím neměl čas, … proto jsem zkoumal jeskyně, které se vyskytují ve vápencových vrstvách na břehu Berounky mezi Karlštejnem a Srbskem; jsou tam čtyři.
Jejich vznik, jak se zdá, souvisí prostě se smršťováním vlhké hmoty během vysychání, proto je jejich tvar podobný gotickému oblouku.
První a druhá je velmi malá, podlahu té první tvoří pouhý pevný vápenec, druhé hluboký štěrk, v němž jsem dal kopat na loket hluboko, přitom narazil na popel, který je snad pozůstatkem ohňů rozdělávaných rybáři nebo pastevci; na povrchu této podlahy jsem našel velké množství kostí, zčásti ze zajíců a z části z ovcí, což by mohly být zbytky hostin lišek přebývajících v těchto slujích.
Třetí jeskyně je ta, v níž se Vaše Excelence jednou ukryla před deštěm při říční plavbě z Berouna do Karlštejna; je to okrouhlé sklepení, podlahu tvoří tvrdá hornina, ze zadní části vede nahoru jakýsi komín podobný točitému schodišti, jehož stěny jsou trochu pokryty vápenným sintrem. Kromě … několika pavouků jsem tam nenašel nic, ačkoli jsem lezl tak vysoko, jak to dovoloval průměr komína, který se ve výši asi dvou sáhů velice zužoval.“

Foto 1 Tomáškův lom (v popředí) a Petzoldův lom (v pozadí) odtěžily několik jeskyní, mezi nimi pravděpodobně i některé z těch, ve kterých proběhl první speleologický výzkum v Českém krasu (foto archiv autora).

Zde bohužel končí přepis dopisů tak, jak je publikoval K. Sklenář (1984). O čtvrté jeskyni Sklenář píše pouze, že je její popis nejpodrobnější a že také neposkytla žádné nálezy. O celém prvním vědeckém výzkumu českých jeskyní se dochovaly pouze tyto dva dopisy. Auge se tak pravděpodobně nechal odradit neúspěchy a k průzkumu skal u Tetína již nedošlo. Pro vývoj bádání v Českém krasu nutno říci, že bohužel. V historii neplatí žádné kdyby, ale zde se nabízí. Kdyby totiž Auge kopal v okolí Tetína, určitě by jeho pozornosti neušla jeskyně Turská maštal. Kdyby jeho pozornosti neušly jeskyně Turské maštale, vykopal by v nich velké množství pravěkých (resp. předpotopních) kostí. A kdyby vykopal velké množství předpotopních kostí, podnítil by další jeskynní výzkumy v okolí a vývoj poznání Českého krasu se mohl vyvíjet úplně jiným směrem. Je ovšem otázkou, zdali by to bylo dobře či ne. Sice si Turské maštale musely počkat na pořádný průzkum a výzkum dalších padesát pět let, ale za to byl proveden na mnohem vyšší vědecké úrovni, než by tomu bylo v roce 1824.

Augeho průzkum byl významný ještě z jednoho hlediska. Vraťme se k jeho zmínce o nálezu popela jeden loket hluboko (čili asi 60 cm). Auge ho sice připisuje rybářům či pastevcům, ale K. Sklenář má na nález trochu jiný pohled. Z jeho poznání nálezových situací z jeskyní Českého krasu šlo téměř jistě o pravěkou kulturní vrstvu, vzhledem k hloubce uložení možná i z období paleolitu. Může se tak jednat o první zaznamenaný objev paleolitického osídlení v celé rakouské říši.

Revizní výzkum není možný. Dostáváme se totiž k poslední a zásadní otázce, jaké že to jeskyně Auge zkoumal. Z dnešního pohledu to není možné určit. S největší pravděpodobností se jednalo o jeskyně na pravém břehu Berounky, které byly později částečně či zcela odtěženy při stavbě železniční trati či těžbou v Tomáškově lomu.

Literatura:

Balbín B. (1986): Krásy a bohatství české země. – Panorama. 1–352. Praha.
Flajšhans V. (1918): Václava Hájka Kronika česká podle originálu z r. 1541. – Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. 1–434. Praha.
Hejna M. (2017): O jeskyni, která měla dokázat biblickou potopu. – Speleo, 73: 55–57. Praha.
Sklenář K. (1984): Za jeskynním člověkem. – Československý spisovatel. 1–384. Praha.