Athanasius Kircher a jeho Mundus Subterraneus

Michal „Cimbál“ Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

 

Athanasius Kircher

Athanasius Kircher patří bezesporu k nejzajímavějším osobnostem 17. století. Je přesně zdokumentováno, že se narodil 2. května ve vesnici Geise poblíž Fuldy jako sedmé dítě a čtvrtý syn Johanna Kirchera a jeho ženy Anny. Co ovšem známo není, je rok, kdy se tak stalo. Ani sám Athanasius Kircher nevěděl, jestli se tak stalo v roce 1601 nebo 1602. Každopádně později uváděl rok 1602 (Lelková 2011).

Anthanasius Kircher měl tak široký záběr zájmů a znalostí, že byl ve své době považován za největšího učence. Co si ale představit pod šířkou znalostí? Kircher je autor jedné z prvních vědeckých prací o egyptských hieroglyfech, čímž si zasloužil titul jednoho ze zakladatelů egyptologie. Našel zálibu v pozorování mikroorganismů v mikroskopu a jako jeden z prvních našel v mikroorganismech původce moru. K jeho dalším zájmům patřila orientalistika, lékařství a také geologie. V roce 1631 vydal svou první knihu a do své smrti v roce 1680 publikoval 44 knih (Lelková 2011).

Není divu, že bývá srovnáván s Leonardem da Vinci. A ještě něco mají společného. Odkaz Leonarda da Vinci se vyskytuje ve slavném románu Daniela Browna Šifra mistra Leonarda. Athanasius Kircher zase figuruje v románu Labyrint kostí ze série Sigma Force.

 

Mundus Subterraneus

Dvanáctisvazková kniha Mundus Subterraneus, díky které si Kircher zasloužil tento článek, vyšla poprvé v roce 1665 a ještě za jeho života se dočkala tří vydání. Jedná se o ucelený pohled na naši Zemi a Lelková (2011) ho představuje takto: „Šíře témat, kterými se Kircher ve svém díle zabývá, je přitom zarážející a sahá od sopečné činnosti a tepelného hospodaření Země, systému rovnováhy vody a ohně v koloběhu Země, přes teorie vzniku kamenů a kovů, zkameněliny, hornictví, metalurgii, alchymii až k podzemním živočichům a démonům. Mimo obecných otázek však obsahuje také řadu případových studií, grafů, nákresů a ilustrací, které ještě rozšiřují záběr díla.

Základním principem, který podle Kirchera řídí geologické procesy, je rovnováha vody a ohně, zajišťující, aby teplota země nebyla příliš vysoká nebo nízká. V centru Země se tak podle něho nachází věčný oheň, který vystupuje na zemský povrch četnými komíny a pod povrchem Země vytváří síť ohnivých žil a výdutí. Celý model tak připomíná lidské tělo se sítí žil a tepen.“

Popisovat detailně všechny Kircherovy myšlenky je nad kapacitu tohoto článku a čtenářovy trpělivosti. Originální latinské vydání je k dispozici na internetu na https://archive.org/details/mundussubterrane00unse/mode/2up.

Na dalších řádcích se podívejme hlavně na kapitoly věnované jeskyním (tak, jak je zpracovali Glaise, resp. Kempe a kol., neb latinou nevládnu, angličtinou ano).

Patero typů jeskyní

V úvodu kapitoly o jeskyních přejímá Kircher rozdělení jeskyní do pěti kategorií, jak je definoval Kircherův současník J. Gaffareal. Ten rozdělil jeskyně na božské, lidské, zvířecí, umělé a přírodní.

Božské jeskyně jsou jeskyně, v nichž se objevily nebo byly uctívány různé božské bytosti. Mezi uváděnými příklady najdeme kromě skutečných jeskyní i římské katakomby. Mezi božské jeskyně patří i virtuální podzemní prostory, jako například peklo.

Lidské jeskyně zahrnují zajímavý mix různých bájných jeskyní obývaných obry, múzami a dalšími nadpřirozenými bytostmi, ale řadí sem také poustevny.

Mezi živočišné jeskyně patří doupata lvů, vlků, medvědů, hadů a dalších živočichů.

Umělé jeskyně jsou jeskyně vytvořené lidmi a konečně přírodní jeskyně jsou přirozenými dutinami, které představují základ Kircherovy představy o Zemi (Kempe a kol. 2013).

 

Kircherův model Země

Země není podle Kirchera kompaktní hmotou, ale obsahuje hustou síť podzemních chodeb a sálů. Ty vedou napříč Zemí a zasahují až do zemského jádra. Celý systém připodobňuje k cévnímu systému lidského těla. Některé jeskyně jsou otevřeny na povrch, jiné jsou nepřístupné. Kircher byl výborný analytik, zcestovalý člověk a mimo jiné přímý pozorovatel výbuchu Stromboli v roce 1638. Do podzemí umístil obrovské oceány a dvorany plné lávy. Jeskyně rozdělil na tři typy. Jeskyně, kterými proudí oheň (magma), kterými proudí voda a kterými proudí vzduch.

Sopky jsou pouze výduchovými ventily jeskyní vyplněných ohněm. Na jeskyních vyplněných vodou ilustruje svoji představu koloběhu vody. Někde u jižního pólu je otvor, kterým vytéká voda do oceánu a proudí na sever, kde je obřím vodním vírem Maelströmem znovu pohlcována do podzemí. Všechny prameny potoků a řek jsou také vývěry těchto vodních jeskyní na povrch. V místech, kde dochází k propojení vodních a ohňových jeskyní vznikají gejzíry či horké prameny. Vodní a ohňové jeskyně mají svůj význam a udržují Zemi v rovnováze. Láva ohřívá vodu, takže ta nezamrzá a může proudit ve svém koloběhu. Voda naopak ochlazuje lávu a tím brání velkým sopečným erupcím.

Na závěr zmiňuje Kircher mimo jiné několik známých jeskyní vyplněných vzduchem, tedy těch, které je možné navštívit. Zde se drží soudobých představ a do podzemního světa umísťuje obry, draky a neznámé lidské civilizace (Glaise 2012).

Kircherova představa Země je jako celek samozřejmě z dnešního hlediska úsměvná, ale obsahuje několik na svou dobu revolučních myšlenek. V podstatě správně vysvětluje vznik sopek a sopečných erupcí, nastiňuje koloběh vody a správně zaznamenává vznik gejzírů.

Literatura:

Glaise J. (2012): Athanasius, Undergroundhttps://publicdomainreview.org/essay/athanasius-underground

Kempe S., Naumann G., Dunsch B. (2013):  Athanasius Kircher’s chapter XX „About caves, fractures and the innumerable passages of the earth“ and the Grotto of Antiparos from „Mundus subterraneus“, 1678, translated from Latin – 16th International Congress of Speleology, Brno, July 21–28, 2013. Proceedings, 1: 59–64.

Lelková I. (2011): Athanasius Kircher (1602–1680) a jeho vliv na přírodní filosofii v Českých zemích. – Disertační práce, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova: 1–257. Praha.