30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie   ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek

 

Marek P. Šenkyřík – Gyaneshwarpuri

Novodvorská skupina ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno (1989–1991)  ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno (1991–1996, 2003–2004)

Motto: Za odměnu otce důstojnou prosí onen učedník, který ví. Latinský nápis na pamětní desce na chrámové zdi pod oratoří.

Za mnohaletou spolupráci a pomoc při objevování tajemství křtinského chrámu děkuji panu děkanovi, otci Tomáši Prnkovi. 

 

Prolog

     Dne 9. února 2021 uplynulo 30 let od významného speleo-archeologického objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách, s unikátním tajuplným objevem dvanácti pomalovaných lebek. Připomeňme si, jak k objevu došlo.

Foto 1 Křtinský děkan P. Tomáš Prnka, který byl velkým příznivcem a mecenášem speleologů.

 

Jak došlo k objevu krypty pod věží

     Bezprostřední impulz k objevu krypty kostnice s pomalovanými lebkami jsem dal v prosinci 1990, kdy jsem pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách virgulí zjistil anomálii hypotetické neznámé podzemní prostory. Proto jsme zde, spolu se Zdenkem Foltýnem, provedli vrt do dlažby chrámu, který ověřil existenci neznámé dutiny pod věží o světlosti více než 2 m. Následně jsme zjistili, že existuje staré mikrogravimetrické měření křtinského chrámu od Antonína Novotného z roku 1979. Podařilo se nám tyto výsledky obstarat a byli jsme překvapeni, že rovněž mikrogravimetrie v prostoru pod věží anomálii zaznamenala. Antonín Novotný anomálii interpretoval jako neznámou trojrozměrnou podzemní dutinu a již tehdy ji odkázal k praktickému ověření. Jeho zpráva však zcela zapadla v literatuře s těžkou dostupností a my jsme v době našeho virgulování o ní neměli nejmenší potuchy. Z uvedeného je zřejmé, že ve Křtinách bodovala nezávisle jak virgule, tak geofyzika, na čemž se shodly obě strany udržující přátelství navzdory představám o prestižním duelu mezi proutkařícími speleology a vědci! Zatím však nebylo jasné, kudy do neznámé prostory proniknout. Proto jsme společně s ostatními členy Speleohistorického klubu Brno začali razit umělou sondu z již známé Hlavní krypty, směrem k anomálii určené virgulovým průzkumem a dutině ověřené vrtem.

Foto 2 Historický objevný vrt, jímž byla zjištěna neznámá krypta pod věží chrámu Panny Marie. Stojící s vrtačkou vlevo M. Šenkyřík, klečící vpravo Z. Foltýn. (Foto M. Šenkyřík 1991)

 

Foto 3 Objevná sonda do ossaria pod věží chrámu Panny Marie se potýkala s pevnou základovou zdí. Zajímavostí bylo, že narazila na lícovanou zídku (na fotografii vlevo), které se držela vstříc prostoře v neznámu před námi. (Foto M. Šenkyřík 1991)

 

Představuji se

     Jmenuji se Marek Šenkyřík – Gyaneshwarpuri (1968) a křtinský chrám jsem zkoumal dvacet let. Jsem bývalý student archeologie. Pro úžasné úspěchy v podzemí pod kostelem jsem vynechal studium a už jsem se do školní lavice nevrátil. Objevování mi bylo přednější. A dodnes je. V legendárním roce 1991, v roce největších objevů ve křtinském podzemí, jsem byl předsedou ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno a současně jsem byl majitelem firmy SpeleoPraktik. Svůj čas jsem trávil ve Křtinách, kde jsem křtinský chrám zdokumentoval od půdy do podzemí, včetně jeho historie (Šenkyřík 1992 a, b, c). Pamatuji pátera Tomáše Prnku, křtinského děkana, který mne v mém výzkumu všestranně podporoval. Pan děkan si mne vážil, měl mne rád a vysoko si cenil mé práce vykonané pro Křtiny. Díky mimořádnému zájmu farního úřadu o jednoznačné a definitivní vyřešení otázky existence neznámých krypt a dalších prostor jsem mohl křtinský chrám dobře poznat nejenna amatérské, ale i na profesionální bázi. Nyní je na mně, abych poděkoval všem dávným kamarádům ze ZO ČSS 6-26 ČSS Speleohistorický klub Brno, které jsem měl tu čest vést vstříc objevům, zejména Radovanu Drtilovi, který byl při výzkumu mou pravou rukou.

Objev legendárního křtinského ossaria s pomalovanými lebkami

     Objevná sonda napříč pevnou základovou zdí byla nakonec dlouhá 5,9 m. Realizovali ji v zimě 1991 Jiří Dofek, Radovan Drtil, Jan Filipenský, Zdenek Foltýn, Jiří Fuchs, Petr Humlíček, Jitka Korvasová, David Košťál, Roman Machatka, Pavel Michna, Jan Mutl, Katka Sobotková, Jiří Šenkyřík a autor tohoto zápisu. Zdí jsme pronikali pět dní a nocí bez přestávky. Pracovalo se na směny. Až tu, po odvalení posledního kamene dne 9. 2. 1991, se před Jiřím Šenkyříkem otevřel otvor vedoucí do neznámé krypty – ossaria. Dovnitř krypty se však neproplazil. Toto privilegium bylo vyhrazeno mně, jako vedoucímu výzkumu.

     Protáhl jsem se otvorem ve zdivu a ocitl se na hromadě kostí. Můj pohled koutkem oka zaujalo něco nezvyklého a neočekávaného. Tam jsem ji spatřil! První pomalovaná lebka! Trůnila na výsadním místě mezi ostatními lebkami, na nejvyšším vrcholu hromady kostí, v rohu krypty, vědoma si toho, že ji nikdo neobjeví. Lebka s vavříny tedy dvě a půl století zírala do tmy podzemní prostory, než jsme přišli my. Obešli jsme však rozsáhlé barokní zazdívky, mající za účel navždy znepřístupnit ponechanou drobnou volnou prostoru s kostmi, a probourali jsme si raději zdí vlastní objevnou chodbu. S tím autoři rozsáhlých zazdívek jistě nepočítali. Nemohli předpokládat naše speleologické možnosti. Ten sejf v podzemí věže byl ve své době zcela neobjevitelný. Tak skrýš pod věží chrámu vydala svá tajemství. Největší záhada Křtin byla nastolena.

     Za mnou se do kostnice proplazili i další kamarádi. V kryptě byl čerstvý vzduch, přestože dvě a půl století nebyla větraná. Hned naproti vyústění objevné sondy byla zjištěna prostorná zazděná hlavní přístupová chodba, vedoucí do dosud zazděných sklepení pod terasu schodiště. Rovněž boční stěny pohřební komory byly sekundárně zazděny. Z původně rozlehlé krypty zůstala jen malá dutinka půdorysu 3,6 × 2,4 m, téměř až ke stropu plná lidských kostí. Byli jsme objevem překvapeni. Nikde žádné viditelné pokračování zde však nebylo. Vše bylo důkladně zazděno.

     O objevu jsme informovali farní úřad. Na návrh pátera Prnky jsme se dohodli na profesionální placené službě, spočívající v přenesení všech kostí z místa nálezu pod věží do sousední Hlavní krypty. V Hlavní kryptě jsme kosti a lebky dál třídili a počítali. Tímto způsobem bylo zjištěno, že do kostnice byly sekundárně uloženy ostatky z nejméně 974 lidí. Některé pomalované lebky byly na vrcholu hromady kostí. Jiné pomalované lebky byly zhruba uprostřed vrstvy kostí a zase jiné ležely při podlaze krypty. Způsob uložení pomalovaných lebek v rámci kostnice je zakreslen na mapce zveřejněné ve sborníku Speleofórum 94, str. 51. Po té si osteologický materiál, zejména všech dvanáct pomalovaných lebek, protokolárně převzaly antropoložky Ladislava Horáčková a Lenka Benešová z Brna, které si na oddělení lékařské antropologie Anatomického ústavu LF Masarykovy univerzity udělaly na kostech svoji odbornou kariéru.

Obr. 1 Výřez z rytiny Filipa Kiliána z 2. pol. 17. století. Rytina znázorňuje dva původní středověké kostely ve Křtinách. Kolem menšího z nich (tzv. Českého kostela) se nacházel hřbitov, z něhož pocházejí tělesné ostatky objevené v kostnici pod věží současného barokního chrámu Panny Marie.

 

Obr. 2 Typický konsekrační kříž. Předloha vavřínů na pomalovaných lebkách z křtinské kostnice? A stejný duchovní význam?

 

     Vyklízení kostnice trvalo několik týdnů. Kosti jsme transportovali pomocí speciálně sestrojené lanovky. Speleologicky jsme též prozkoumali boční zazděné části krypty pod věží. Tím bylo zjištěno, že do krypty, v níž v nepatrném výklenku byla uložena kostnice, ústilo 3 až 5 zazděných přístupových chodeb. Množství přístupových chodeb a značná naddimenzovanost centrální z nich vedoucí do krypty pod věží je zarážející. Upozorňuje to snad na to, že tato část podzemí věže a terasy schodiště měla být původně zpřístupněna poutníkům. Snad zde Santini projektoval kostnici v pravém slova smyslu, podobnou té, která je například v Sedleci. Snad i ve Křtinách měly být tělesné ostatky vystaveny k prohlédnutí a uctívání. Krypta pod věží byla před zazděním dlouhá 9,5 m! Krypta je v bezvadném stavu, jakoby ji barokní zedníci opustili včera. Přesto uplynulo již více než 250 let. Z neznámého důvodu však bylo již zcela hotové podzemí rozsáhle zazděno a z původně rozvětveného podzemí byla ponechána jen malá dutina vyplněná kostmi. K uložení kostí došlo pravděpodobně v letech 1728–1744. Tomuto datování nasvědčují historické okolnosti. V letech 1728–1738 se křtinský chrám stavěl se dvěma věžemi v průčelí až do úrovně spodních oken. Krátce po vstupu opata Kryštofa Jiřího Matušky do funkce ve vedení kláštera (r. 1738) však došlo ke koncepční změně původního projektu a místo dvou věží byla z úsporných důvodů postavena věž jediná. Tak tuto změnu výstavby vidíme na rytině J. C. Laidiga, nalezené v archivu fary ve Křtinách. Nalezená krypta se nachází přímo v centru těchto dodatečných stavebních změn, což komplikuje interpretaci našeho stavebně-historického průzkumu v podzemí věže. Zda je krypta genetickou součástí podzemí pro dvě věže či věže jediné, není z nálezové situace jednoznačně zřejmé. Nicméně rozsáhlé zazdívání již hotových podzemních prostor nemělo za účel statickou ochranu věže. Mělo nějaký jiný důvod, zde jsme však již na poli spekulací o tajemném úkrytu dvanácti pomalovaných lebek! V roce 1744, kdy byl chrám po stavební stránce zcela dokončen a kdy se již začalo pracovat na výzdobě jeho interiéru, byla kostnice v podzemí věže s největší pravděpodobností zřízena a zazděna.

Foto 4 Geofyzikální měření V. Haška (vlevo), R. Záhory (vpravo) a S. Mayera v roce 1991 vyloučilo možnou přítomnost další neznámé krypty v chrámu Panny Marie. (Foto M. Šenkyřík)

 

Foto 5 Legendární fotografie krypty křtinské kostnice krátce po jejím objevení. Na fotografii vpravo M. Šenkyřík, vlevo R. Drtil. (Foto L. Lahoda 1991)

 

Foto 6 Historicky unikátní fotografie první pomalované lebky učiněná v den objevu 9. 2. 1991. Na fotografii R. Drtil. (Foto M. Šenkyřík 1991)

 

Foto 7 Krypta pod věží – ossarium v průběhu vyklízení kostí. Na fotografii je dobře patrná naddimenzovaná zazděná hlavní přístupová chodba, směřující do zazděných sklepení pod terasou schodiště. Tudy odcházeli řemeslníci zazdívající v pol. 18. století kryptu. (Foto M. Šenkyřík 1991)

 

Náš úkol vyklízením kostnice v roce 1991 pod věží skončil a podzemí bylo zakrátko speleology opuštěné. V kostnici byly učiněny jen ojedinělé archeologické nálezy: především střepy z 18. století, ale též z předchozích staletí. Dále bylo objeveno několik věnečků z trávy obalených textilií s našitými skleněnými korálky. Tyto věnečky z trávy nalezené mezi kostmi naznačují, že součástí zřizování kostnice a vysypávání kostí byl asi slavnostní církevní obřad. Pro úplnost dodejme, že žádný poklad po premonstrátech v podzemí kostela nebyl nalezen. Do Křtin se pomalované lebky slavnostně vrátily po 14 letech dne 7. 10. 2005. Při té příležitosti byla Hlavní krypta přestavěna a byly v ní vyzděny boční výklenky na uložení kostí. Vstup do prostor pod věží byl zazděn úzkou cihlovou přepážkou a to hned ve vstupu do objevné sondy v Hlavní kryptě. Případní zájemci o vstup do autentických prostor místa nálezu pomalovaných lebek pod věží by to tedy měli s jejím odstraněním poměrně snadné. Od té doby jsou pomalované lebky vystavené veřejnosti. Bohužel poslední dobou se zdá, že osvětlení v kryptě má negativní vliv na černý pigment kresby pomalovaných lebek a kresba vavřínů pomalu bledne a ztrácí se. Proto jsem v roce 2020 vyzval farní úřad, aby nechal pomalované lebky odborně restaurovat. Snad se najde umělec, který se historickou technologií tohoto úkolu zhostí.

     Z původního objevného týmu jsem zůstal křtinskému podzemí věrný dodnes pouze já. Kdysi, když jsme začínali, tak křtinský chrám ještě voněl tajemstvím. Těch dvanáct pomalovaných lebek je náš nejvýznamnější úspěch. Tento nález není dodnes náležitě odborně doceněn, přestože se jedná, podle mého názoru, hned o druhý nejvýznamnější archeologický objev v Moravském krasu – střed, hned po známém Wankelově bronzovém býčku z Předsíně jeskyně Býčí skála.

     Křtinské pomalované lebky jsou nadále velkou záhadou. Nikdo neví, proč je premonstráti ukryli v podzemí chrámu, v jakémsi nepřístupném trezoru v základech věže. Dnes není možné tyto prostory navštívit, proto odkazuji na článek o nálezové situaci zveřejněný ve sborníku Speleofórum 94. Budu rád, když přijmete tento článek jako exkurz do jinak těžko přístupného podzemí pod křtinským chrámem. Mnohé by bylo již zapomenuto, nebýt těch několika fotografií, obrázků, novinových článků a map znovuobjevených s páterem Metodějem Jánem Lajčákem O. Praem dne 10. 9. 2020 v mém speleologickém archivu na faře ve Křtinách.

Nástin interpretace pomalovaných lebek

     Tento objev má své analogie, pomalované lebky v Rakousku, v okolí Salzburgu. Spekuluje se ale o tom, že pomalované lebky by mohly být lebkami českých pánů, popravených za účast na stavovském povstání dne 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Tuto domněnku vnesla do paměti poutního místa ve Křtinách antropoložka Ladislava Horáčková, která pátrala, zda někde v historii českých zemí nechybí dvanáct lebek. Tehdy narazila na novinový článek, v němž se psalo, že lebky popravených českých stavů se tajně ztratily. Odtud byl jen krůček k tomu vztáhnout tuto indicii na křtinské objevy. Od té doby se uměle založená pověst tvrdošíjně drží a má své obhájce, záhadology. Kontinuita s rakouským epicentrem zvyku pomalovávat lebky zemřelých však v případě křtinského objevu není doložena a není ani předpokládána. Myslím, že tuto spřízněnost s rakouskými pomalovanými lebkami můžeme u křtinského objevu vyloučit. V případě Křtin jsme svědky naprosto originálního estetického vyjádření, které v rámci České republiky nemá analogii. Možná takto nezvykle byly označeny ostatky odpočívající v hrobkách původních středověkých kostelů ve Křtinách v době, kdy byly tyto dva kostely rušeny pro potřebu výstavby rozlehlého barokního Santiniho komplexu novostaveb. Proč se však pomalované lebky ocitly s ostatním kosterním materiálem ze zrušeného křtinského hřbitova (býval okolo Českého kostela, taktéž zasaženého barokní výstavbou), v podzemní kostnici v kryptě pod věží chrámu Panny Marie, není vůbec jasné a je to tajemné. Nelze ostatně vyloučit, že pomalované lebky z křtinského ossaria jsou ve skutečnosti ještě starší, neboť víme z dobových pramenů, že ve Křtinách byly uchovávány a uctívány tzv. ostatky svatých přinesené z Říma a jiných svatých míst. K tomu, že se jedná o křesťanské svaté (ve volnějším slova smyslu, tedy Bohu zasvěcené osobnosti) se kloním ve své interpretaci já. Nasvědčuje tomu nakreslený vavřínový věnec, využívaný jako symbol k označování konsekrovaných (tedy vysvěcených) míst, tzv. konsekračních křížů, tak velmi rozšířených na zdech katolických kostelů od doby románské přes gotickou po barokní. A v 17. až 18. století se jako konsekrační znamení místa přímého dotyku světícího biskupa ustálily vavřínové věnce, tak dobře známé z křtinského ossaria. Domnívám se, že kresba na lebkách ze Křtin má pravděpodobně stejný duchovní význam a že pomalované lebky jsou vysvěceny.

Foto 8 Ukládání a počítání lebek v Hlavní kryptě před transportem na odborné antropologické zpracování do Brna. Na fotografii M. Šenkyřík (vpravo) a R. Drtil (vlevo). (Foto I. Zehl 1991 ČTK)

     Klíč k pochopení celé kresby však ukrývá nepovšimnutý symbol v podobě kříže písmene T na čele (tau?), který se dosud nikomu nepodařilo dešifrovat. Zde poslední slovo řeknou patřiční odborníci na typologii symbolu kříže. Přesto právě v pochopení tohoto tau je utajen klíč k pochopení celé této záhady pomalovaných lebek ze Křtin. Domnívám se, že toto tau je odkaz na biblický text v knize Ezechiel 9, 4, kde se píše: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají.“ Ezechiel měl vidění anděla, který mu přikázal označit písmenem „tau“, tedy posledním písmenem hebrejské abecedy, všechny spravedlivé – ostatní byli zabiti. Tento verš se přímo vybízí. Možná právě proto se křtinští řeholníci rozhodli nalezené lebky z podzemí původních starých kostelů na památku označit. Proč ostatky svých předků nebo ostatky svatých nakonec tak ne-důstojně pohodili (ukryli?) v kostnici pod věží není vůbec zřejmé.Foto 9 Šest z dvanácti objevených pomalovaných lebek či jejich zbytků bylo vystaveno ve speciálním výklenku v Hlavní kryptě. (Foto M. Šenkyřík 2006)

 

     Na základě svého studia typologie tzv. konsekračních křížů jsem dospěl k poznání, že symbol konsekračního kříže se vyvíjel z prostých kruhových tvarů, až se v 17. až 18. století ustálil v typický vavřínový věnec nebo rostlinu vavřínu podobnou. Myslím, že do tohoto období můžeme pracovně datovat pomalování na lebkách ze Křtin. Kresba tedy podle této indicie vznikla v 17. až 18. století. Jsou to svaté ostatky. Proto mají konsekrační znamení: vavřínový věnec a kříž v po-době písmene tau. Vavřínové věnce jsou i antický symbol. Vavříny v minulosti zdobily hlavy mnoha významných osobností.

     Ale všechno může být i jinak, vysvětlení nálezu pomalovaných lebek může být prosté, neboť náhodné vlivy nejde ani v nejbujnější fantazii předpokládat. Všechno, co bylo napsáno, je jen logická dedukce. Jedno je však jisté – pomalované lebky jsou po gotické soše Panny Marie Křtinské druhým největším magnetem Křtin.

Virgulový plán versus náš geofyzikální průzkum a vrtné práce

     Slečna Ludmila Danielová a jeskyňář Norbert Havlíček v roce 1943 detekovali virgulí rozsáhlý podzemní labyrit pod celou Santiniho stavbou. Havlíček anomálie zmapoval, zakreslil a odkázal k praktickému ověření budoucím generacím badatelů. Byli si svými výměry anomálií upřímně jisti. Potvrzení správnosti těchto virgulových záměr totiž viděli i ve svědectví místního občana Antonína Cvilinka, které se vztahovalo k jeho údajné návštěvě krypty pod kostelem roku 1893, tedy před zadlážděním vstupní kamenné desky. Toto Cvilinkovo svědectví se nepodařilo nikdy objasnit. Cvilink uvádí ve svém svědectví bludištní charakter krypty pod chrámem. Tyto Cvilinkovy legendární katakomby se nepodařilo nikomu objevit a dnes se shodujeme v názoru, že byly jeho osobním výmyslem. Speleologové totiž v roce 1991 udělali v celé stavbě chrámu Panny Marie a přilehlém ambitu síť vrtů až 5 m hlubokých, které na žádné  další  neznámé  podzemí  nenarazily. V centrální  prostoře  chrámu Panny Marie, před hlavním oltářem, na ose mezi oltáři sv. Barbory a Čtrnácti svatých pomocníků byl vrtem zjištěn antropogenní zásah do geologického podloží ve tvaru příkopu, hluboký 4,5–5 m, vyplněný velmi kyprou zavážkou s úlomky cihel. Možná, že zde původně měla být další krypta, která nakonec z úsporných důvodů nebyla vystavěna. Poslední slovo řeklo v roce 1991 geofyzikální měření, které se k výskytu neznámých prostor vyjádřilo rovněž negativně. Vladimír Hašek, Stanislav Mayer a R. Záhora zaznamenali v chrámu Panny Marie jen drobné anomálie a existenci dalších neznámých krypt zcela vyloučili. V úvahu přichází nanejvýš malé chodbičky. Kromě již známé hrobky opata Matušky, Hlavní krypty a ossaria pod věží se v podzemí kostela s vysokou pravděpodobností nenacházejí žádné další podzemní prostory. Všichni se shodujeme v názoru, že anomálie zaznamenané virgulí N. Havlíčkem a L. Danielovou a informace o rozsáhlém podzemí pod křtinským chrámem od A. Cvilinka byly bohužel jen pouhou jejich autosugescí. Ale i tato epizoda neodmyslitelně patří k historii objevných prací na této lokalitě.

Obr. 3 Výřez z rytiny J. C. Laidiga, okolo r. 1738, která nabádá k domněnce, že sklepení pod terasou schodiště, včetně krypty pod věží, mělo být původně zpřístupněno veřejnosti.

 

Obr. 4 Mapa historického podzemí kostela ve Křtinách. Stav v roce 1991.

 

 

Obr. 5 Nálezová situace pomalovaných lebek v rámci kostnice.

 

Závěr

     Speleologický průzkum chrámu Panny Marie ve Křtinách úspěšně realizovala v letech 1990–1993 ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno a firma SpeleoPraktik, pod vedením někdejšího studenta archeologie Marka Šenkyříka. Myslím, že jsme křtinský chrám svědomitě prozkoumali. Speleologové jen doufají, že neubrali mariánské svatyni ve Křtinách nic na jejím tajemství, ale spíše je z podzemí vyzvedli na světlo Boží. Zde máme na mysli především pomalované lebky, které jsou stále záhadou a dodnes nevysvětleným nálezem z křtinského podzemí.

Foto 10 Ossarium v době vyklízení kostí. Na fotografii M. Šenkyřík. Objev další pomalované lebky. Čára křídou na stěně krypty znázorňuje, kam až sahala vrstva kostí. (Foto M. Šenkyřík 1991)

 

Literatura:
Šenkyřík M. (1992a): Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. – 1–34. Blansko.
Šenkyřík M. (1992b): Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky v chrámu Panny Marie ve Křtinách. – Speleo, 7: 26–28. Praha.
Šenkyřík M. (1992c): Podzemí ve Křtinách – stručný přehled objevů v roce 1991. – Speleofórum, 11: 22–23. Brno.
Sobotková K., Šenkyřík M. (1993): Tajuplné podzemí křtinské. – Speleo, 10: 33–36. Praha.
Šenkyřík M., Horáčková L., Benešová L. (1994): Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. – Speleofórum, 13: 47–56. Brno.
Šenkyřík M. (2005): Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Křtinách. – Speleo, 43: 16–17. Praha.

Další literatura týkající se historie chrámu Panny Marie ve Křtinách:
Prnka T., Dočkalová M., Horáčková L., Šebela L., Šenkyřík M., Unger J. (1991): Kryštof Jiří Matuška, 1702–1777. – Vydal farní úřad ve Křtinách. Blansko.

Odkaz na webové stránky s problematikou křtinského podzemí:
http://gyaneshwarpuri.cz/krtiny_kostnice.html