Co nového na severovýchodě Čech

Jan Moravec (ZO ČSS 5-03 Broumov)

Kholova poustevna
aneb speleologická památka na jednoho prahoumlesáka

     Nejedná se o žádný objev ani o významnou jeskyni. Leč označení „jeskyně“ je zde na místě (na rozdíl od mnoha jiných pseudokrasových také-jeskyní) a pak je tu jeden zapomenutý lidský příběh.

     Nejdřív něco o té „poustevně“. Broumovské stěny jsou rozčleněny soustavou puklin rovnoběžných s hřebenem do dlouhých rovnoběžných skalních kulis ve směru SZ–JV v liniích stejné elevace. To z nich činí jeden z nejhůře prostupných terénů, jaké si lze představit. Kulisy mají zaoblená temena a na obě strany svislé skalní stěny. Kontinuita kulis je pře-rušená erozí destruovanými částmi a zejména roklemi v kolmém směru. Typická vzdálenost sousedních kulis je cca 15 m, výška od metrových terénních rýh na vrcholu hřbetů mezi roklemi až po 40 m vysoké stěny na dně roklí.

     Pod zřícenými a zaklíněnými skalními bloky na dně roklí a v úzkých soutěskách mezi kulisami vznikají mnohé, i dosti rozsáhlé podzemní prostory. Ale o ty tentokrát nejde. V tomto terénu, dosti vysoko ve srázu na jv. straně Kovářovy rokle, je menší skalní masiv oddělený od výše stojící kulisy, snad relikt kulisy již rozpadlé. Je rozdělen puklinami na několik částí. Podél největší pukliny, která vede v hlavní ose masivu, je v dolní části erozí (zejména mrazovým zvětráváním) vyklizený prostor o délce 10 m, výšce 3–4 m a šířce od 2 m do 25 cm. Ono nejužší místo dělí jeskyni na dvě části. Přední část – z náhorní strany (od JV) je shora zcela krytá, uvnitř masivu. A právě tento prostor sloužil jako lidské obydlí. V zadní části je puklina krytá jedním velkým zaklíněným balvanem, dále už je nahoru otevřená. O rozměrech obyvatelného prostoru vypoví mapa a profily.

     V Hlavňově, nejbližší vesnici pod Stěnami, se v nejstarší generaci traduje vzpomínka na „poustevníka Kólu“ (čemuž by v místním dialektu odpovídalo běžné příjmení Khol či Kohl). Ale ani hlavňovští pamětníci, ba ani jejich rodiče, jej neznali osobně.

     Žil pravděpodobně kolem poloviny 19. století. Někdo o něm hovoří jako o poustevníkovi, tedy jakémsi zbožném mnichovi, který se v divočině Broumovských stěn oddával kontemplaci, vždyť v soutěsce nad poustevnou měl ve skalních stěnách umístěné obrázky čtrnácti zastavení křížové cesty. Nejstarší pamětník, pan Josef Rotter (zemřel předloni ve věku 96 let) to však podával jinak: Khóla nebyl žádný mnich, ale něco jako bezdomovec, žebrák či tramp. V teplejší části roku skutečně pobýval ve své „poustevně“, sbíral lesní plody a sušil bylinky, kteréžto komodity pak v okolních  vesnicích směňoval  za  potraviny.  Na  zimu  se  uchyloval  do maštale k  jednomu  sedlákovi  do Hlavňova (ke kterému, to si už nikdo nepamatuje). Povědomí o „poustevníkovi“ bylo dlouho živé. Svědčí o tom i fakt, že dominantní skalní věž v Kovářově rokli pod poustevnou nese název Poustevník (vylezena a pojmenována byla r. 1967) a u vstupu do sluje je nápis (již značně erodovaný) Kholova poustevna, nejspíše z téže doby.

     O tom, že byla „poustevna“ obývána, nelze pochybovat. V hranách vstupu jsou vysekány záseky, ve kterých byl evidentně zavěšen trámek se zástěnou chránící vnitřní prostor před větrem. Spáry kolem měkčích vrstevních ploch jsou přitesány, takže vznikly poličky. Ohniště hned za vstupem může být původní nebo až novodobé trampské. V úzkém vnitřním prostoru jsou v půlmetrové výšce na obou stranách drážky na prkna, snad jako sedátko a stůl (takto je tam kdosi nedávno znovu instaloval), snad měl na nich Khóla položené další prkno jako lože. Další stopa – několik vytesaných schodů – se nachází na dně rokle pod soutěskou, kterou musel obyvatel sestupovat pro vodu.

   Co ovšem překvapí, je množství ve stěnách vysekaných obdélníkových nik, opravdu jako při-pravených pro svaté obrázky. A to i v zadní, hůře přístupné a neobyvatelné části. Ani ty niky pro zastavení křížové cesty (?) nechybí. Jsou vysekány v pravidelných rozestupech ve stěnách soutěsky, která bývala hlavní přístupovou cestou z náhorní cesty po hřebínku mezi Kovářovou a Pískovou roklí, přesně podle tradice. Leč hledal a počítal jsem je usilovně, nenašel jsem jich víc než 12. A jsou hodně malé; obrázky by byly miniaturami.

     Že by žebrák Khóla byl opravdu tak zbožným člověkem – poustevníkem – a oddával se zde mystickému rozjímání? To nevypadá věrohodně. Musíme si položit otázku, byť s vědomím, že na ni asi nikdy nenajdeme odpověď: co bylo dřív – poustevna (se svatými obrázky) nebo „poustevník“ (žebrák Khóla)? Obé je představitelné.

     Nedaleko odtud je slavná kaple Hvězda, jeden z barokních klenotů zdejšího kraje. Je doloženo, že při kapli byla „poustevna“, totiž domek správce, který se o kapli staral a přisluhoval při mších. Posledním správcem Hvězdy před jejím zrušením r. 1786 v rámci josefinských reforem byl Christian Goldstein, člověk s pověstí „svatého muže“. Údajně měl další obydlí v rokli pod Hvězdou (tedy v dnešní Kovářově rokli), kde pobýval v letní době. (To zní logicky, na hřebenu u Hvězdy není voda.) Jistě znal důvěrně i široké okolí a naše „Kholova poustevna“ mohla být jeho dílem, skutečně určeným ke kontemplaci. Žebrák Khóla by ji pak po půlstoletí jen znovu adaptoval a využil.

     Nebo to mohlo být opačně. Zejména ta podezřelá „křížová cesta“ může být pozdějším doplňkem. Kdo by si s tím asi dal práci? Nejspíš známý mystifikátor Antonín Krtička, knihkupec z Police nad Metují, Jiráskův epigon a propagátor turistiky, který sbíral a publikoval pověsti tohoto kraje; mnohé si ovšem zcela vymýšlel. Nejvíc se proslavil, když r. 1921 „objevil“ v jedné skalní soutěsce na Ostaši vytesaný kalich a letopočet 1627, čímž doslova (!) vyrobil turistickou atrakci prvního řádu – tajnou modlitebnu pronásledovaných evangelíků Sluj českých bratří. Dodnes je tak na turistických cedulích charakterizována, ačkoliv nikdo nepochybuje o tom, že jde o falzum vytvořené A. Krtičkou. A aby té mystifikace nebylo málo – ona Sluj českých bratří má i svůj záznam v JESO jako jeskyně, ačkoliv na ní není jeskynního vůbec nic. (Ale to se týká i mnoha jiných evidovaných pseudokrasových objektů.) Ale to jsme odbočili, i když ne daleko. Snad i Kholovu poustevnu mínil Krtička zpopularizovat a zpřístupnit. Jelikož ale hledal a psal příběhy s velkým duchovním a mravním obsahem, lépe by se mu hodil poustevník–mnich s vlastní soukromou křížovou cestou než houmlesák.

     Kholova poustevna byla obydlím kategorie … řekněme čtvrté paleolitické. Musel zde ale být božský klid. Cítil se zde Khóla, nejchudší občan českého království, šťastně? Asi mu nic jiného nezbývalo. Rozhodně se v těch místech líbí nám. Zejména při prolézání neprostupných soutěsek, děr, skalních věží … A při vědomí, že na konci výzkumné výpravy čeká koupel v hlavňovském rybníku a orosený půllitr v hospodě Na hrázi.