Jak mne na stará kolena zachránilo život kopání v jeskyních

Ladislav Pecka – Smrťák (ZO 1-02 Tetín)

 

Předposlední dubnovou sobotu jsem vyrazil spolu s Cimbálem a Todem do Terasovky. Ten den mi bylo naposledy šedesát šest, tak jsem si to drobet užil. Ve funkci posunovače vykopaných hmot posouval jsem naplněné kanystry do Hlavní chodby, odkud je služebně o dost mladší kamarádi vytahovali ven z jeskyně. Výsledkem práce bylo vyřešení jednoho otazníku – kam to vede? Místo něj teď je na konci plazivky otazníků několik – kam vedou?

Následující den mi bylo prvně šedesát sedm, a tak jsem se připojil k Mírům Marušákovi a Permonovi v jejich snažení v Mírově jeskyni v Kodě. Tahal jsem kýble z lanovky, nosil na výsypku, do toho přišel déšť a cítil jsem, že mne docela zmáhá únava. Druhý den jsem měl menší horečku, cítil jsem únavu, nebyl jsem ve své kůži. Stav pokračoval, v pondělí byl svátek od práce, v úterý jsem neměl žádnou službu. Jezdím pro firmu své ženy, vozím seniory po doktorech.

V úterý ale žena zaregistrovala, že nereaguji jako obvykle, dokázal jsem sedět několik hodin ve stejné poloze, necítil jsem se dobře.
Odvezla mne záchranka do berounské nemocnice, odběry krve, kapačky. V pátek magnetická rezonance odhalila příčinu. Ve zkratce: Cystický útvar (cca 21 × 8 × 15 mm) v úrovni obratle C3 a meziobratlovém prostoru C3/C4. Betahemolitický streptococ skupiny G.

Následoval přesun do hořovické nemocnice, šest týdnů na kapačkách, 6 × denně antibiotika. V nemocnici jsem strávil bez jednoho dne sedm týdnů. Nejsem ani po dalších 14 dnech v pohodě, dlouhé válení poškodilo průdušky, dobírám antibiotika, ale stav se zlepšuje.

Kdybych nešel kopat, v krku by mi bujel Vetřelec, který navenek nebyl vidět, dostal by se mezi obratle na míchu, a tak jednou z největších skupinových akcí by v nedaleké budoucnosti byl můj funus. Nastydnutí a únava z akce přispěly k projevení nemoci dříve, než bylo pozdě.

Děkuji sestrám a doktorům z obou nemocnic, děkuji všem členům skupiny, co mě podporovali telefonáty. Zároveň tišili můj informační hlad.

Jaké z příběhu plyne poučení? Choďte kopat, může vám to zachránit život!