Sestavil Michal Cimbál Hejna (ZO 1-02 Tetín)

Rekordní přírůstek Mammoth Cave

Mammoth Cave v Kentucky je se svými 676 km nejdelším jeskynním systémem světa. Rekordním pro ni byl rok 2021, kdy bylo členy Cave Research Foundation zmapovaných nových 13 km jeskyně. Jak připomíná článek otištěný v Live Science (https://www.livescience.com/mammoth-cave-system-kentucky-record), Mammoth Cave se stala nejdelší jeskyní světa v roce 1969, kdy dosáhla délky 105 km. Největší nárůst zaznamenala v roce 1972, kdy došlo k propojení Mammoth Cave a Flint Cave za vzniku 232 km dlouhého systému. Délka jeskyně roste každým rokem, nicméně 13 km je největším přírůstkem vyjma připojení dalších jeskyní.

Redakce Spelea jeskyňářům z Cave Research Foundation blahopřeje, ačkoliv se jim podařilo jeskyni prodloužit o 2 %, což je zhruba ekvivalent přírůstku 8 m v Terasové jeskyni u Tetína.

Stejný článek ještě upozorňuje, že nejdelším podvodním jeskynním systémem je 347 km dlouhý systém Sac Actun na Yucatanu v Mexiku.

O guánu a jednom experimentu

Skupina archeologů narazila při výzkumu v jeskyni Noc Moong ve Vietnamu na mocnou vrstvu vlhkého guána. Vzhledem k tomu, že dosud nebyl zkoumán vliv guána na zachování organických materiálů, rozhodli se vědci laboratorně ho ověřit. Do 24 boxů umístili kosti, kameny, uhlíky a další materiál, který se obvykle nachází po pravěkých lidech. Boxy zaplnili vlhkým guánem a umístili je do trouby vyhřáté na 30 °C, aby simulovali tropické podnebí ve vietnamských jeskyních. Po dobu dvou let každý měsíc vyndali z trouby jeden box a sledovali, jak se jednotlivé materiály mění. Výsledek jejich práce je i s fotodokumentací dostupný na stránce https://theconversation.com/a-batshit-experiment-bones-cooked-in-bat-poo-lift-the-lid-on-how-archaeological-sites-are-formed-156865.

Využití mionografie při vyhledávání jeskyní

Využití geofyziky při vyhledávání jeskyní má své příznivce a ještě více odpůrců, najmě otevřeme-li debatu, lze-li mezi geofyzikální metody počítat i proutkaření. Zajímavé výsledky ovšem přineslo v poslední době využití mionografie. Miony jsou nestabilní elementární částice, které obvykle vznikají při rozpadu pionu v horních vrstvách atmosféry (do větších podrobností bychom se pouštěli neradi). Podstatné je, že mohou být využity na podobném principu jako rentgen a pomohly například při objevu neznámých prostor ve Velké pyramidě v Gíze. O využití mionografie ve vulkanologii psal například S. Mihulka zde: https://www.osel.cz/12026-dest-mionu-nam-umoznuje-nahlednout-do-nitra-sopek.html.

Článek o využití mionografie (anglicky Muography) v jeskyních zatím v češtině chybí. Počátkem roku 2022 vyšla monografie „Muography: Exploring Earth‘s Subsurface with Elementary Particles“, která obsahuje též desetistránkovou kapitolu s názvem „Exploration of Underground Cave Systems with Muography“. Citace monografie a abstrakt jeskynní kapitoly je dosažitelný na stránce https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/9781119722748.ch11.

Jeskyně přejí samičkám

Niphargus je nejen jednou ze základních organizací ČSS, ale hlavně slepý korýš, který obývá různé jeskynní biotopy od podzemních pramenů, jeskynních jezírek až po vývěry. Právě pro tuto stanovištní rozmanitost si ho zvolil tým výzkumníků, aby sledoval poměr samečků a samiček v jednotlivých prostředích. Výsledky svého pozorování publikoval v článku „No room for males in caves: Female-biased sex ratio in subterranean amphipods of the genus Niphargus“ (citace a abstrakt na https://www.researchgate.net/publication/354077700_No_room_for_males_in_caves_Female-biased_sex_ratio_in_subterranean_amphipods_of_the_genus_Niphargus).

Jak z článku vyplývá, zatímco ve vývěru je ještě poměr samiček a samečků podobný, v podzemních jezerech výrazně převažují samičky.

Největší jeskynní kresby v Severní Americe

Profesor Jan Šimek s kolegy z University of Tennessee publikovali v časopisu Antiquity nálezy největších jeskynních obrazů v Severní Americe. Jedná se o 3 m dlouhého chřestýše diamantového a 1,8 m vysokou lidskou postavu. Jedná se o tzv. světelné rytiny, tedy rytiny, které jsou běžně téměř neviditelné a objeví se teprve při nasvícení pod správným úhlem. Právě díky tomu, že byly malby osvětlovány pomocí hořících loučí, které na stěně zanechaly stopy, mohly být kresby datovány. Jejich stáří spadá do období zhruba 133–433 n. l. Článek bohužel neuvádí jméno jeskyně, pouze ji lokalizuje do státu Alabama.

Jak doplňují autoři článku, jeskynní kresby byly nalezeny již na všech kontinentech. Nejčastější výskyt je zatím doložen z evropských jeskyní, kde byly objeveny již v zhruba pětistech případech. V Severní Americe došlo k prvnímu nálezu až v roce 1979, tedy po více než sto letech od prvního objevu v jeskyni Altamira ve Španělsku.

O většině jeskynních kreseb dosud pravděpodobně nevíme, protože jsou dnes viditelné pouze pod UV lampou nebo pod specifickým úhlem nasvícení.

Více o článku na https://www.sciencealert.com/cave-art-from-2-000-years-ago-could-be-the-largest-of-its-kind-in-north-america.