Vliv poškození oka na pevnost horolezeckého motýlka

Josef Wagner

     Jeden ze základních a velmi často používaných uzlů ve speleoalpinismu je motýlek. V praxi je běžné a doporučené použití „ motýlka“ v celém lanovém řetězci k zajištění lezce připojením odsedací smyčky s karabinou do oka „motýlka“ při překonávání například spojení dvou lan, překonání překážky na výstupové nebo sestupové trase. Stejně tak je „motýlek“ používán k vyřazení poškozeného úseku lana. Otázkou je, zda v takovém případě poškození lana, které bude v oku motýlka, naruší pevnost lana tak, aby oko nebylo možné použít pro jištění lezce při překonávání uzlu. Pro odpověď na tuto otázku byl realizován test, při němž byly úseky lana v oku motýlka různě poškozeny a byla sledována síla, kterou bylo zapotřebí vyvinout na trhacím stroji k přetržení lana.

     Oko motýlka bylo postupně poškozeno naříznutím horkým nožem na jeho různých částech – oplet z vnitřní a vnější strany horní části a vrcholu oka, v různých částech spodní části oka a také byly pro-vedeny testy, kdy lano v oku bylo zcela zbaveno opletu. Celkem bylo provedeno 33 testů, z toho 3 na nepoškozeném laně a na každém ze vzorků poškození byl proveden test třikrát.

Obr. 1 Přechod přes motýlka

     Na základě výsledků lze konstatovat, že ze třiceti testovaných horolezeckých motýlků došlo u dvaceti z nich k přetržení v uzlu (tedy poškození lana nemělo vliv na přetržení), u třech zkoušek došlo k protržení druhého – kotevního uzlu, nikoliv poškozeného oka motýlka. Pouze v šesti případech došlo k přetržení poškozeného oka a poškození tak mělo vliv na snížení pevnosti celého lanového řetězce. V žádném případě při přetržení neklesla síla potřebná k přetržení lana pod 9 kN.

Obr. 2 Pořadí zkoušek a místa poškození motýlka

     Testování bylo prováděno na nových, nepoužitých lanech Courant Truck o průměru 10,5 mm, vyrobených v roce 2021. Nebyly tedy zohledněny případné rozdíly, které mohou vzniknout a mohou mít vliv na pevnost lana při jeho dlouhodobém používání, případně používáním lana jiných průměrů, jiných výrobců a také míra poškození může být různá.

Obr. 3 Zkušební vzorek č. 2-3 po provedené zkoušce

Obr. 4 Zkušební vzorek č. 3-3 po provedené zkoušce

Obr. 5 Zkušební vzorek č. 5-2 po provedené zkoušce

Obr. 6 Zkušební vzorek č. 10-2 po provedené zkoušce

     Pro praxi je však také nutno připomenout, že lezec při sebejištění odsedací smyčkou v oku motýlka nevisí pouze v samotné smyčce, ale je připojen vždy k dalšímu výstupovému nebo sestupovému prostředku (většinou blokantu), který není určený k zachycení pádu, ale jako zdvojení sebejištění poslouží.

     Co lze konstatovat závěrem. Cílem testů bylo zjištění, zda poškození lana v oku horolezeckého motýlka sníží pevnost uzlu natolik, aby oko nebylo možné použít k zajištění lezce při překonávání uzlu. Překvapením bylo, že snížení pevnosti v důsledku uvázání uzlu bylo v drtivé většině případů významnější než vliv poškození lana. K přetržení ok zkoumaných uzlů nebo kotevních uzlů docházelo v rozmezí sil 9,22 – 22,18 kN (průměrně při 18,64 ± 0,89 kN), což je pro zajištění lezce zřejmě dostatečné (při dodržení zásady, že kromě zajištění se do uzlu je na laně nasazen další prostředek, který v případě přetržení uzlu zabrání pádu).

     Podrobnější postupy při testování a výsledky jednotlivých testů najdou zájemci o tuto tematiku na stránkách České asociace pro práce ve výškách z. s. https://craa.cz/2021/08/11/vliv-poskozeni-oka-na-pevnost-motylka/

     Testování provedl člen TK ČSS O. Belica za přispění Jaroslava Čecha, Courant, Lezectví.cz a Worksafety.cz. Obrazová dokumentace Ondřej Belica.