Rudolf Musil

            Ve Speleookénku je popisována speleologická aktivita některých jeskyňářských skupin, v tomto případě se zabývám činností základní organizace ČSS Dagmar v roce 2018 . Jedná se o speleologickou skupinu, která je nesmírně aktivní a vždy obdivuji jejich systematickou práci. Jako jedna z mála skupin si nenechala pro sebe mimořádně bohaté paleontologické nálezy z jeskyně Dagmar, o jejichž multidisciplinární zpracování je až do dnešní doby po celém světě od USA až po Japonsko velký zájem (Musil et al. 2019). Poněkud jinak je tomu však u Jedelské ventaroly, kde v současné době provádějí speleologický průzkum.

            Jeskyňáři vykopali a z jeskyně odstranili několik desítek kbelíků sedimentů, a jak bývá obecně běžným zvy-kem, neuvedli ani jejich základní popis. Tím se definitivně ztratily všechny informace, které nám sedimenty mohou dát. Při odstraňování sedimentů přišli pak na sintrovou desku,, uvádějí její mocnost kolem 30 cm. Zřejmě se jednalo o podlahový sintr, který se za určitých klimatických podmínek tvoří na povrchu sedimentů z vody, která skapává z jeskynního stropu. V každém případě to znamená přerušení sedimentace a nejsme schopni říci, na jak dlouhou dobu. Rychlost tvorby sintru závisí na mnoha činitelích, především však na klimatických faktorech. Mohlo by se však jednat i o přerušovanou tvorbu sintru (což je poměrně snadno zjistitelné), závěry by pak byly poněkud jiné. Autoři neuvádí ani jaké sedimenty byly v jeho podloží a nadloží, které nyní již budou pravděpodobně zcela odstraněny. Pokud došlo ke zničení podlahové sintrové desky, ztratila se tím možnost datování stáří akumulace sedimentů (a tím i doba funkčnosti ventaroly), časová délka tvorby sintru a možnost rekonstrukce venkovního prostředí.

           Ve zprávě se zároveň uvádí: „Především jsme za pomoci sbíječky rubali sintrem prolité hlíny na konci levé odbočky, které chodbu ucpaly v celém jejím profilu.” Bližší popis chybí. Jednalo se zřejmě o zasintrované hlíny, přes které se doopravdy běžnou technikou těžko dále dostává, jedinou možností je doopravdy pouze sbíječka nebo trhaviny. Sedimenty tohoto typu jsou charakteristické pro začátek středního pleistocénu (interglaciál cromer, před 0.781 lety) mohou být však i starší. V Moravském krasu, pokud je mě známo, nebyly zatím nikde popsány.

            Uvádím tyto připomínky proto, abych ukázal, že i v dnešní době stále dochází při speleologických výzkumech ke ztrátě důležitých informací, a to nejen pro danou lokalitu a její nejbližší okolí, ale v tomto případě i pro studium geneze celé severní části Moravského krasu. Informace ze středního a možná i spodního časového období jsou totiž výjimečně zachovány pouze v této okrajové krasové oblasti, v ostatních částech krasového území byly již dávno erozními procesy odstraněny. Tím je tato krasová oblast výjimečná, a proto i důležitá, a bylo by proto zapotřebí jí věnovat výjimečnou pozornost. Jakákoliv další ztráta informací by těžce postihla možnosti studovat vývoj krasové oblasti v dřívějších dobách.

Literatura:

Flek J. (2020): Speleookénko. – eSpeleo, 1: nestránkováno.

Musil R., Děkanovský O., Ivanov M., Doláková N., Mrázek J., Juříčková L., Lundberg J. (2019): Dagmar Cave (Czech Republic, Moravian Karst), a unique palaeontological site of the Cromerian Interglazial.– Quaternary International, 504: 56-69. International Union for Quaternary Research, Elsevier.