Macek

(HVS, ZO ČSS 6-15 Holštejnská, korona, březen 2020)

Snad každé malé dítě ví, že v Moravském krasu jsou jeskyně. Že jsou jeskyně na Holštejnsku, nejsevernější části Moravského krasu, se snad ví taktéž. Ale že jsou zde jeskynní systémy, to už ví málokdo. A když to třeba i ví, tak si to ani neuvědomí. Sousloví „jeskynní systémy“ známe spíše z velkých komplexů, ale my na Holštejně máme trošku jiná měřítka. Zdejší jeskyně nepatří k největším ani nejznámějším, ale i zde se bádá, kope a objevuje již drahně let. A stále je něco nového k nalezení.

Za mého působení v této krasové oblasti se dosáhlo pěkných výsledků díky spoustě lidí, kteří zde strávili mnoho chvil. Někdo jezdí a kope celý život a neobjeví nic. Někdo má zase to štěstí, že je ve správný čas na správné lokalitě a je účasten objevu. A právě pro chvíle opojné radosti při nahlížení do temna, kde nikdy nikdo nebyl a právě ty se svými druhy jsi tam, a jako jediní na světě máte tu možnost vstoupit do míst jako první, tak pro tento pocit to děláme.

Já však chci nyní psát o jiném krasovém fenoménu – a tím je propojení dvou různých, zdánlivě vzdálených jeskyní. Proto je v titulku to slovní spojení „jeskynní systémy“.

Jeskynní prostředí je sice předvídatelné, ale zároveň nevyzpytatelné a o náhody zde není nouze. Leccos se dá předpokládat – a o to větší je pak radost, podaří-li se plánované uskutečnit. Mohu tedy děkovat osudu, že se mi podařilo býti osobně přítomen u několika podzemních propojení.

1) Nová Rasovna – Spirálka

2) Holštejnská j. a j. Nezaměstnaných

3) Nová Rasovna – vchod z propadání

4) Závrty 68 a 66

5) J. Příčná – Nová Rasovna

6) Lipovecká ventarola – okruh

7) Lipovecká ventarola – Nová Rasovna

1) Začalo to grandiózně – propojením posledního neznámého úseku na Bílé vodě. Započal finální útok na propojení Nové Rasovny se Spirálkou. Kladeňáci (potápěči ZO ČSS 1-05) to už několikrát zkoušeli ze strany Nové Rasovny v jejím koncovém bodu, v Macošském sifonu. Následně v květnu roku 1988 došlo k nebývalé kooperaci dvou sousedních skupin. HVS (Holštejnská výzkumná skupina) a Plániváci (ZO ČSS 6-19) se dokázali domluvit na společné akci (pamětníci jistě ví o jakém problému hovořím). Potápěči se zanořili v Macošáku, a já byl u toho, kdy se 22. 5. 1988 Gabo vynořil v přítokovém sifonu Spirálky. Byl jsem tam jako rychlá spojka – mazal jsem ven, zpět k nám do Nové Rasovny zvěstovat tu radostnou událost, že Gabo je v pořádku venku a záložní potápěč se může v klidu odstrojit.

Bílá voda byla tímto spojením prostoupena a propojena člověkem od svého propadání až po soutok se Sloupským potokem v Amatérské jeskyni.

2) Holštejnská jeskyně proslula svými průkopy. Její sestra j. Nezaměstnaných se jí chtěla vyrovnat. Mapa však dávala tušit, že nepůjde o sourozence, ale o jednu jedinou podzemní prostoru. S prodlužujícími se výkopy už nikdo nepochyboval o jednom systému. Je sice pravdou, že tehdejší měření bylo ovlivněno záhadnou chybou, o to milejší byl výsledek, že nekopeme ještě tři metry, ale ke spojení došlo nečekaně a neočekávaně za jistých dramatických událostí. Naslouchající Vlk s uchem na stěně Holštejnské jeskyně jen tak tak stačil uskočit, když se nenadále proti němu vynořil ze sedimentu oškrt sbíječky ze strany Nezaměstnaných. Toto se událo 26. 10. 1986.

3) Propojení ne zase tak úplně první, ale o to zajímavější bylo v propadání Nové Rasovny. Původní vstup do jeskyně byl od Absolona díky povodním a změnám uložení sedimentů jaksi dlouhá desetiletí zatarasen.

V poslední době se ale povodně vyznačovaly větší intenzitou odnosu sedimentů směrem do jeskyně a tato transportní činnost vody se projevila relativním vyčištěním propadání pod silnicí. Možná i díky prackám nenechavců, které lákalo naznačené pokračování do podzemí, se otevřela cesta starců. Stačilo odhodit pár klacků a vzpříčených dřev a vstoupili jsme do míst, kudy původně vedly ocelové manesmannovy roury Absolonova čerpání. Několik stupňů a síněk a ze stropu na nás civí zbytky polní kuchyně, o patro níže obří acetylenová láhev. Antropogenní artefakty jsou vyváženy nádhernými krystaly pokrývajícími jednu stěnu. Tuto cestu se nám podařilo zmapovat 24. 7. 1994 až pod žebřík ústřední propasti. Následná povodeň opět tuto starou přístupovou cestu uzavřela až do dnešních dnů.

4) Ponorové jeskyně na okraji obce Holštejn směřují svým průběhem pod planinu, která se zvedá od výšky 30 m a výše, a pokračují směrem na jihozápad (na Macochu). A právě pole nahoře je pokryto mnoha závrty. Skoro všechny jsme za éry Móky otevřeli. Už tehdy se dalo tušit, že nějaké souvislosti tu budou. A zde se přání stalo skutkem. Horní závrt na polích č. 66 se podařilo spojit se závrtem č. 68, který se nachází dole v údolí před Holštejnskou jeskyní. Stalo se tak po „veselých“ událostech, kdy jsme využívali tehdejší novinku v rozpojování hornin a to Cevamit. Nevěřili byste, jaké popáleniny dokáže udělat ještě nezreagovaný Cevamit na lidském těle.

Závrt 68 má ve spodní části horizont protékající vodním tokem, zde se na konci známých částí zvedá vysoký komín. Byl zdolán až do neprůlezných úžin 62 m vysoko.

Horní závrt 66 opět končil úžinami. Až zmíněný Cevamit dokázal rozšířit cesty pro vodu již dávno známé. Spojení se uskutečnilo 11. 11. 2000 a celková denivelace je úctyhodných 90 metrů.

5) Známé pořekadlo, že příroda pracuje za nás, se opět projevilo ve své maximální síle dne 19. 8. 2007. Po jedné velké povodni jsme se vypravili na exkurzi zkontrolovat vodní stavy. Nyní už všude sucho, klasicky lezeme do j. Příčná. Všude je nádherně čisto, ale za vstupní propástkou se začínají dít věci. Tam, kde jsme se dříve namáhavě plazili, je nyní prostora na postavení. Podstatná část jeskyně se změnila. Je zde vidět velký odnos sedimentů směrem do jeskyně. A protože jsme v ponorové oblasti, obrovská síla vody dokáže přemístit nekrasové kulmské břidlice celou jeskynní soustavou přes Macochu až zpět, na světlo boží.

Čekám, kdy nás zastaví štěrková bariéra, ale opak je pravdou. Následují vyčištěné chodby, jimiž pohodlně vzpřímeně jdeme. Přibližuji se ke koncovému sifonu a nemohu uvěřit svým očím. Chodba pokračuje dále. Kde kdysi byl skalní břit zavalený kulmáky, nyní zeje díra a za ní se zvedá puklinová chodba vzhůru. Sápeme se tam a po pěti metrech je mi to jasné. Jsme v chodbě Mariánovské v Nové Rasovně. No je to úžasné, takto přijít k hotovému…

6) Další propojení se netýká spojení dvou jeskyní, ale jde o spojení dvou nezávislých větví jeskyně jedné. Lipovecká ventarola – výzkum probíhal na několika vzdálených čelbách. A protože kopání je mnohem zajímavější než nezáživné mapování, tak nám souvislosti trochu unikaly. O to větší překvapení nás čekalo při objasnění zdroje neznámých zvuků. Ač jsme si mysleli, že naše čelby jsou kdo ví jak od sebe vzdáleny, opak byl pravdou. Dne 29. 7. 2018 se nám podařilo propojit Blátivý dóm s částmi pod Malým čerťákem pod Netopýřím dómem. Takže vznikl super exkurzní okruh v rámci jedné jeskyně.

7) Jako poslední zde uvádím propojení Lipovecké ventaroly s Novou Rasovnou. Už slyším ty námitky, co že to melu za nesmysly, když toto neexistuje. Ano, spojení se ještě neuskutečnilo, ale je jen otázkou času, kdy se tak stane. Pracujeme na tom. Největší úsilí směřuje ze strany Lipovecké ventaroly. Neb kdo zná místní reálie ví, že dostat se na konec známých částí v Nové Rasovně dá už samo o sobě dost práce. A pracovat v JPS (Jeskyně pravěkých symbolů)? Míst je tam několik možných, pro mladé ambiciózní a silné je to zajisté výzva – ale takové nemáme. Poslední pokus o kontakt dýmovou zkouškou skončil negativně. A tak jen věřím a doufám, že tohoto posledního, největšího a nejprestižnějšího propojení se brzy dočkám…

Trochu, a možná i více, se zde egoisticky chvástám, jak jsem byl u těchto událostí. Ano, ale právě proto bych velice rád poděkoval všem kamarádům, s kterými jsem mohl tyto vzrušující a nezapomenutelné okamžiky sdílet.