Jan Moravec (ZO ČSS 5-03 Broumov)

Slíbil jsem minule nějaké další lokality z pískovců. Pracujeme v suťových závalech vyplňujících rokle Teplických skal a Broumovských stěn. Seznam „nejdelších nekrasových jeskyní“ (např. Mlejnek a Ouhrabka 2011) se brzy dočká důkladné revize a doplnění. Třeba v Teplické jeskyni se blížíme dvěma kilometrům, a to jen v hlavních trasách bez odboček. Ale Teplická jeskyně je velké sousto, o té až někdy příště…

obr. 1: Stupně na toku. Foto: autor

Jeskyně Dědkárna
Velice nadějnou oblastí je rokle jižně nad Teplickou j. Má mnoho názvů – historických (Wichtereyova rokle), turistických (Velký amfiteátr), trampských (Dědkárna) i horolezeckých (Nový svět). Podmínky pro vznik mohutných závalů jsou zde velice příznivé: rokle má při délce 1 600 m a šířce kolem 100 m hloubku od 50 do 100 m a řadu vedlejších roklí a soutěsek. Všechny strany tvoří defilé skalních stěn a věží, ze kterých odpadávají uvolněné bloky do rokle. Od nejnižšího bodu ve Vstupní rokli Teplických skal až po skalní věž Roklík je dno rokle vyplněné závalem Teplické jeskyně (denivelace 70 m). Výše se střídají úseky, kde potok teče volně po povrchu, s dalšími závaly. V horní části, od „Cesty třiadvaceti mostů“ po „Starou Dědkárnu“, je rokle natolik sevřená, že se na nejhlubším dně nemohla vytvořit štěrkovo-písčitá ani suťová výplň, potok si hloubí koryto v podobě úzké soutěsky v rostlé skále. A to při značném spádu (70 m na 500 m délky). Výsledkem je mimořádně estetický systém vodopádů, evorsních útvarů (kapsy, kotle, zářezy) a jezírek na výrazně vrstevnatém skalním podloží. Místy je soutěska nahoru otevřená, většinou je však zakrytá několikapatrovou blokovou akumulací.
Do letošního roku nebyl v celé této oblasti (nad Teplickou j.) speleologicky popsán ani jediný objekt. Jako první vzorek jsme zvolili úsek od lokality Dědkárna (odtud název jeskyně; původně milířová plošina, později … no, na tom nezáleží), kde se stýkají dvě hlavní větve rokle, proti proudu. Mezi začátkem a koncem, tedy mezi místy, kde potok vtéká do podzemí a kde opět vytéká „na den“, je přímá vzdálenost 50 m, délka polygonu 74 m, denivelace 9 m. Výška závalu je mezi 5 a 15 m. Po celé délce tvoří východní stěnu rostlá skála – masiv skalní věže, o kterou se opírají mohutné bloky, čímž vznikly značně vysoké (až 10 m) volné prostory. Horní část jeskyně je již erozí vymodelována v rostlé skále z obou stran.

obr. 3: Přítoková chodba. Foto: autor

Průstup zdola nahoru: Ve spodní části jeskyně je rovné široké písčité dno. Za úžinou teče potok po skalním podloží, na kterém se vytvořila kaskáda stupňů podle vrstevních ploch pískovce (srv. profil č. 5, obr. 1). Do masivu skalní věže odbočuje široký komín (profil 4). Nad tímto místem lze postupovat dvojím způsobem: buď obejít bloky zprava, protáhnout se úžinou (jen pro hubené) a proplazit se cca 3 m louží, nebo přes bloky vystoupat do vyššího patra, prolézt závalem a spustit se o cca 8 m dále. V další části potok protéká pod bloky závalu, ten lze obejít zleva úžinou se skalním stupněm (profil 2).
Tím se dostáváme do prostorného dómu (profily 1 a 2, obr. 2 – na titulní stránce e-spelea) otevřeného průzory na den. Doleva do masivu vede další vysoký komín. Rokle se zde zužuje, ve směru postupu je po celé šířce rostlá skála. Potok přitéká koridorem, jehož obě stěny i dno tvoří jeden masiv, shora uzavřený spadlými bloky. Dno koridoru je cca 2 m nad dnem dómu, potok zde vytváří dvoustupňový vodopád s mimořádně krásným evorsním kotlem (obr. 3). Přítokový koridor má dokonale rovné dno, délku 8 m, šířku od 1 do 1,5 m. Končí stěnou, ve které je ve výšce 2 m výklenek – dno zcela svislého, 2 m vysokého a cca 0,5 m širokého komínu, plně v rostlé skále. Vodopádem v tomto komínu vtéká potok do jeskyně (profil 1, obr. 4). Nad vodopádem již rokle nemá charakter jeskyně, ale úzké vysoké soutěsky otevřené nahoru, resp. vyplněné jednotlivými bloky.
Horní partie – vodopád v „rouře“ komínu a přítokový koridor – jsou unikátním rysem této jeskyně a na ni navazujících pokračování.
Možná někoho napadne otázka: jak je to zde s kořenovými útvary? No, samozřejmě zde žádné nejsou, několik jich je výše ve srázech nad dnem rokle. To má svou logiku. Kořenové útvary vznikají tam, kde je nouze o vodu, tedy v prostorách vysoko nad stálými toky, odkud veškerá voda okamžitě steče puklinami dolů. Tam stromy bojují o každou opožděnou kapku skapové vody. Na dnech roklí u potoků kořenáče nehledejte.

Pokračování někdy příště.

obr. 4: Vyústění přítokového komínu. Foto: autor

Mapa Dědkárny zde

Literatura:
Mlejnek R., Ouhrabka V. (2011): Plutonův chrám. – Ochrana přírody, 2/2011: 8–11.
http://www.etf.cuni.cz/moravec/fotky/indpt16.html