Objev jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko-habrůvecké plošině (Moravský kras – střed)

Marek P. Šenkyřík – Gyaneshwarpuri

 

 

ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek OS Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek

 

 

Motto: „Zuj si topánky, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá.“ Skutky apoštolů 7,33.

Předmluva

            Díky RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras jsem se rozhodl napsat tento příspěvek o objevu nové jeskyně na Rudicko-habrůvecké plošině, legendární Poustevníkově Děravce. Od jejího objevu uplynulo již dlouhých 13 roků a dosud chyběl zápis v literatuře. Náš milý Toník mne nekompromisně tlačil, abych odevzdal Závěrečnou zprávu o průzkumu jeskyně a tu nabídl ke zveřejnění i ve Speleu. Nejsem sice už členem České speleologické společnosti, přesto doufám, že redakce speleo.cz můj příspěvek osvíceně přijme a zařadí ke zveřejnění. Můj příspěvek je pouhým paměťovým zápisem, neboť veškerá podrobná dokumentace speleologického průzkumu byla vystavena výhradně na internetu na webu marekpoustevnik.cz, ale ten nechtěně a nenávratně zanikl a s ním zmizela i dokumentace Děravky i Závrtu u Habrůveckých smrků. Postupem času se ale podařilo zachránit relativně velké množství archivních pramenů a ty soustředit na můj nový web gyaneshwarpuri.cz. S jejich pomocí se mi podařilo rekonstruovat běh dějin na Děravce. Pokusím se ale nyní ty bájné roky výzkumu, které pro mne tolik znamenaly, vybavit si v paměti a zachovat v literatuře pro budoucnost. Píši tedy na základě přátelské intervence Toníka Tůmy, já sám jsem již nic psát nechtěl. Jen doufám, že za mého života bude na Děravce klid pro mé řádně povolené meditace a nikdo se zde už nepustí do zoufalé těžby. Tento zápis v literatuře je určen především badatelům, kteří nad opětovnou otvírkou Děravky budou přemýšlet třeba až za sto let.

Objev jeskyně Poustevníkova Děravka

            Jeskyně Poustevníkova Děravka se nachází na všeobecně již známém místě na Rudicko– habrůvecké plošině ve střední části Moravského krasu, v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostermannovy studánky. Zde se, při úpatí morfologicky nápadné, jen 1 m vysoké, erozně omleté vápencové skalky, v řečišti inundačního toku, původně nacházela jen malá propadlinka o průměru pouze 1,8 × 1,3 m a hloubce 0,75 m. O tomto ponoru se zmiňoval Burkhardt v roce 1959. Při úpatí této skalky jsme začali dne 28. 11. 2006 s výzkumem. Výkop hloubil Marek Poustevník – Šenkyřík, který dne 20. 2. 2007 v hloubce již 3 až 3,5 m objevil neznámou, zcela ucpanou propasťovitou jeskyni. (Objevitel se od r. 2007 matričně nově jmenuje Marek Gyaneshwarpuri.) Jeskyně je překvapivě již v hloubce cca 3,5 m v lité skále, s pevným skalním stropem. Objevitel jeskyni pojmenoval na památku a počest všem poustevníkům „Poustevníkova Děravka“, na rozdíl od tzv. „Kubáskovy Děravky“, která musí být někde jinde, a jíž se dosud nepodařilo lokalizovat, pokud ovšem vůbec existuje (Acta Speleohistorica 7/ 2006 a Speleo 47/2007). Jedná se o poměrně významný objev a nesporný úspěch, který obohacuje naše poznání rudicko-habrůveckého krasového fenoménu.

 

            Jeskyně je však zcela hermeticky ucpána hnědým hlinitým sedimentem, není ale naštěstí ucpána prastarými rudickými vrstvami, uloženými na povrchu Rudicko-habrůvecké plošiny. Znamená to, že k ucpání podzemních prostor zde došlo v geologicky relativně nedávné době. V dalším speleologickém průzkumu do větší hloubky mi pomáhali Milan Hnízdo a pak také Zbyšek Macháček. Jedné pracovní akce se zúčastnil Kamil Pokorný z badatelské společnosti Agartha. Pracovali jsme zde radostně pod hlavičkou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek až do jejího násilného zrušení Valnou hromadou České speleologické společnosti. Naše malá, ale duchovní základní organizace jednoduše neměla v zájmově již rozděleném Moravském krasu nárok na vlastní samostatný život. Naše ZO měla pouhé tři řádné členy (mne, Milana Hnízdo a Arnošta Hlouška z Habrůvky, který k nám přestoupil ze ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, ale do výzkumu na Děravce se aktivně už nezapojoval). Arnoštova osobnost pro nás měla především morální kredit a znamenal pro nás mnoho: pravé kamarádství. Zemřel dne 10. 12. 2016 ve věku 87 let a pochován je ve Křtinách. Po zrušení naší ZO ČSS 6-31 jsme nezatrpkli a v průzkumu pokračovali dál již jen jako nezávislé občanské sdružení Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek. Spolu jsme pak sledovali neznámou jeskyni do celkové hloubky 9,6 m pod terénem. Pronikali jsme zcela ucpanou ponornou propastí o dostatečné šířce více než 1 m. Propast je založena na tektonické poruše přibližně jv. směru (paměťový údaj), směřuje tedy do prostoru nedalekého Závrtu na Chvalkově. V hloubce cca 10 m jsme hloubení speleologického výkopu přerušili, neboť jsme plánovali nejdříve sanaci vstupního úseku propasti těsně pod povrchem v hloubce 0–3 m. Z tohoto důvodu byla vykopaná dutina opět zcela zasypána kamením, abychom tak získali pevný základ pro zamýšlené betonování Ponorné studny ve vchodu jeskyně. K tomu však již nedošlo a propast je v tomto stavu zavalená dodnes.

            V roce asi 2009 mne totiž opustil hlavní tahoun výzkumu Milan Hnízdo. Jeho zlostná žena mu prostě dala ultimátum: „Buďto já, nebo Děravka.“ Milan se k ní vrátil a Děravku opustil. Tím ale skončil i speleologický průzkum Děravky, neboť jsem neměl dalšího obětavého společníka k těžbě a sanačním pracím. Zůstal jsem tedy u jeskyně osamělý. Výzkum Děravky trval celé tři roky (2006–2009). Na Děravce jsem zůstal sám a k vyzdívání vstupních partií propasti jsem již neměl energii. Žil jsem poblíž propasti v malé dřevěné poustevně jako pouhý meditační poustevník další čtyři roky (2008–2012). Krátce po roce 2016 poustevnu zrušila ŠLP Křtiny. Zůstaly po ní kamenné základy a krb signovaný letopočtem 2009. Je proto třeba zdůraznit, že Děravka má kromě nesporné speleologického hodnoty i svůj duchovní a meditační rozměr… Děravka je Boží Hora. Hora Osamění. Děravka má Srdce.

Nebyla objevena tzv. Kubáskova Děravka

            Při hloubení naší mohutné speleologické sondy o průměru cca 3,5 m byla zastižena stará šachtice našich předchůdců o průměru do 1 × 1 m, celá vyplněná kamením. Tak se podařilo zjistit, že šachta našich předchůdců sahala do hloubky jen cca 2 m pod povrch a byla bez jakéhokoliv náznaku zkrasovění. Ražení šachty bylo tedy neúspěšné a do větší hloubky byly již sedimenty neporušené. Sondě navíc stál v cestě do podzemí skalní hřebenáček, který bylo třeba nejdříve odstranit. Zjistil jsem, že k hloubení této staré šachty došlo v krajním případě v 70. letech 20. století. Informoval mne o tom hajný p. Nečas, který od 70. let působí na pozemcích ŠLP Křtiny, a který si zřetelně pamatoval na skupinu dávných výzkumníků, kteří zde kopali sondu. Žádná jména si však ale nepamatuje. Pravděpodobně ale pocházeli z Býčí skály a šlo o kolektiv okolo Rudolfa Burkhardta, který neúspěšně zkoumal nedaleký Závrt u Klostermannovy studánky a věnoval svoji pozornost celému krasovému reliéfu nad Býčí skálou a Rudickým propadáním. Tyto výkopové práce byly tedy neúspěšné a nevedly ještě k objevu jeskyně, která tu ve skutečnosti opravdu byla. Tím se podařilo rámcově spolehlivě datovat starý speleologický výkop u skalky zmiňovaný v literatuře Burkhardtem již roku 1959, který měl lokalitu zakreslenu i ve své speleologické mapě závrtů mezi někdejšími konci Býčí skály a Rudického propadání. Nejednalo se tedy v žádném případě o pozůstatek činnosti poněkud mýtického Viktora Kubáska z roku 1914! (Speleo 47/2007 a Acta Speleohistorica 7/2006). Nepodařilo se nám lokalizovat tzv. Kubáskovu Děravku, zmiňovanou Bočkem roku 1922.

Popis objevené jeskyně

            Jeskyni tvoří jediná ucpaná propast asi směřující na JV, nazvaná Maháprabhudžiho studna, vytvořená pravděpodobně na tektonickém zlomu, který směřuje přibližně pod 23 m jižně vzdálený mísovitý Závrt na Chvalkově. V hloubce 3,5–5 m pod terénem se nachází tzv. „Meditační kout“ o šířce nejméně 1,7 m. Velká část prostory je dosud vyplněná sedimenty. Se speleologickým výzkumem bylo pokračováno jv. směrem, kde byla též dosaženo maximální hloubky 9,6 m pod terénem. Bylo tedy dosaženo relativně malé hloubky vzhledem ke skutečnému potenciálu propasti. Propast pokračuje pohodlně dál vertikálním směrem a šlo by ji zcela jistě speleologicky zkoumat do hloubky. Hloubkový potenciál této ucpané propasti činí cca 150 m! Je to tedy potenciál jedné z nejhlubších suchých propastí v České republice. Zda je propast celá ucpaná, nebo jsou dole kamenné špunty, které zastavily přítok sedimentů, nejde v současnosti jednoznačně rozhodnout, ale volné dutinky a inundační řečiště nalézané v sedimentech naznačují, že nemusí být celá hermeticky ucpaná. Ponorem Děravky byly ale z povrchu náhorní plošiny zcela jistě splaveny do podzemí tuny plaveného sedimentu. Případný výzkumník by se tedy musel obrnit nezměrnou trpělivostí a být spokojen s objevy, které si i sám vykope.

Geneze jeskyně

            Dne 31. 3. 2006 byl pozorován aktivní ponor při úpatí skalky do dosud neznámé jeskyně. Poustevníkova Děravka je tedy jeskyní erozního původu s nápadně erozně modelo-vanými stěnami (facety). Povodí ponoru je relativně velké, uvážíme-li, že na povrchu Rudicko-habrůvecké plošiny k ponoru spáduje velké množství přítokových žlíbků, jednak od Černých hlín a dále ze směru od Kloster-mannovy studánky, které se hydrologicky aktivují za jarního tání sněhu a po mimořádně vydatných dešťových srážkách. V současnosti je voda od ponoru odkloněna umělým zásahem. Jedná se tedy o jeskyni speleologicky perspektivní, pravděpodobně kdysi odvodňující do Býčí skály, resp. Rudického propadání. Srbský sifon je od Děravky jen 380 m vzdálený. Směr do Křtinského údolí se nejeví tak pravděpodobný. „Je Děravka přítok do již hotového bludiště pod Rudicko-habrůveckou plošinou, v jehož existenci se opírala víra generací badatelů?“ V okolí ponoru Děravky se totiž nachází velké množství rozptýlených závrtů nejasné geneze ve vztahu k hypotetickým neznámým podzemním prostorám. Proto jsem tento závrtový cedník nazval „Děravkou“, a tento název se již mezi speleology vžil. Opakuji, že je to území speleologicky neprávem opomíjené, které může speleologicky velmi mile překvapit…

Závěr

           Z výše uvedeného vyplývá, že případný speleologický průzkum ponorné propasti lze doporučit. Případný výzkumník si však bude muset poradit s mocnými sedimentačními náplavami, které se do podzemí dostaly ponorem. Vzduch v jeskyni je v hloubce 10 m čistý. Je jistě potěšující, že se zde nenachází zvýšená koncentrace CO2. To je dobré znamení, neboť se zdá, že malým průduchem napříč sedimentem přece jen jeskyně trochu dýchá. Je škoda, že se tohoto speleologického dobrodružství sám již nezúčastním, i když k tomu mám stále vůli i chuť. Řádný speleologický průzkum jeskyně Poustevníkova Děravka je tedy stále žádoucí a snad jednou vrhne světlo na toto neprávem opomíjené závrtové území východně od Býčí skály a Rudického propadání.

Literatura:

Šenkyřík Poustevník M. (2006): Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. – Acta Speleohistorica, 7: nestránkováno, Brno.

Šenkyřík Poustevník M. (2007): „Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko-habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. – Speleo, 47: 27–34. Praha.

Webové stránky: gyaneshwarpuri.cz/deravka.html