Velká voda na Kačáku a krátká zpráva o výzkumu v jeskyni Martině v Českém krasu

Pavel Kubálek (ZO ČSS 1-11 Barrandien, Ústav archeologické památkové péče středních Čech, p. o., e-mail: pavel.kubalek@uappsc.cz)

Začalo to nenápadně. V květnu roku 2021, po jedné z prvých covidových vln, jsme se (ZO ČSS 1-11 Barrandien) domluvili na akci v jeskyni Nad Kačákem. Podmínkou účasti byl čerstvý negativní test na covid. Už po cestě z Hostimi bylo jasné, že se děje něco mimořádného. Na neobvyklých místech vyvěrala voda (třeba na cestě), v korytě Kačáku (Loděnického potoka) byly jasné povodňové příznaky a stále zvýšený průtok vody (foto 1) a cestou byly popadané stromy.

Postupně jsme se scházeli před portálem jeskyně a nadšeně si sdělovali postřehy z cest a z minulých dní, kdy intenzivně pršelo. Opravdové překvapení jsme zažili po vstupu do jeskyně. Před Dómem splněných přání (tj. asi v půli vstupní chodby jeskyně; viz Vlk, Novotná, Novotný 2001) bylo jezírko (foto 2). To sice po pár metrech končilo, ale na konci vstupní chodby bylo další a hlubší. Hloubka byla v kritických místech větší než „na holínky“ (o jiné obuvi nemluvě) a v místě vyhloubené sondy dokonce přes 2 m. Bylo jasné, že pro tentokrát z bádací akce v jeskyni nic nebude. Prolezli a zdokumentovali jsme, co se dalo a vydali jsme se před jeskyni na oběd.

Foto 1 Rozvodněný potok Kačák

Foto 2 Jezero před Dómem splněných přání v jeskyni Nad Kačákem

Malá odbočka k historii jeskyně
Krátce po objevení jeskyně tetínskými jeskyňáři v roce 1975 započal kvůli archeologickým nálezům ve vstupních částech jeskyně, před nynějším vstupem do jeskyně, řádný archeologický výzkum, vedený Slavomilem Venclem, který pokračoval až do roku 1982 (Vencl et al. 2009). Nové nálezy byly za vstupem, uvnitř jeskyně, mezi měřickými body 4 a 5, mimo denní světlo.

Výzkum
Během několika dní proběhl ve spolupráci s místními jeskyňáři (foto 3, 4) v jeskyni malý záchranný archeologický výzkum, který byl v režii ÚAPPSČ (děkujeme za podporu!). Místo nálezu kostí a keramiky bylo během několika akcí začištěno, zdokumentováno (foto 5) a připraveno k zakonzervování nálezové situace. Shodou okolností je to místo, ve kterém se nachází velmi komplikované souvrství a křížení jeskynních prostor. Je pravděpodobné, že místo dokumentovaného příčného řezu souvrstvím (foto 6) je nad odbočkou do zatím neobjevené části jeskyně (foto 7). Historická a společenská hodnota souvrství však vyžaduje provedení řádného archeologického výzkumu (který by měl být vykonán ve spolupráci s přírodovědnými obory), bez jehož uskutečnění nejsou ospravedlnitelné další objevné jeskyňářské výkopy na tomto místě. Tetínské jeskyňáře ctí, že to respektují.

 

Foto 3 Martin Majer dokumentující nálezovou situaci v jeskyni Martině na Tetíně

Foto 4 Lukáš Baloun a Tomáš Dvořák při začišťování nálezové situace

Foto 5 Dokumentace má klíčový význam při výzkumu. Zapisující Alžběta Bergerová.

Foto 6 Pohled na příčný západní řez souvrstvím. Podstatná je hrana v popředí a sklon spodní vrstvy (pod vodorovnou výtyčkou). Hrana je okraj jámy, ve které se vytvořilo zkoumané archeologické souvrství. Spodní vrstva řezu na snímku má jasný pravostranný úklon. Jáma se pravděpodobně vyklízela vpravo dolů, do zatím neznámých částí jeskyně.

Foto 7 Místní jeskyňáři v sondě, pohled od západu. Největší zájem vyvolala informace, že část před řezem byla pravděpodobně vyklízená do neznámých spodních částí jeskyně (na snímku vlevo dole).

Foto 8 Diskutující objevitel jeskyně Míra Hahn a archeolog Václav Matoušek přímo nad zkoumaným místem v jeskyni Martině.

V průběhu celého našeho malého záchranného speleoarcheologického výzkumu se na něm vystřídalo několik místních jeskyňářů, ale i jeskyňářů z jiných skupin a místních obyvatel.
Kromě jiných nás přišel navštívit a pomoci jeden z objevitelů jeskyně Míra Permon Hahn (foto 8), lesní správce Stanislav Krejčí, nemohl chybět ani místní patriot a organizátor Ladislav Smrťák Pecka. Dokonce se na výzkum přijel podívat a kriticky jej zhodnotit legendární archeolog Václav Matoušek, za doprovodu naší paní ředitelky Ireny Benkové (foto 9), která jako archeoložka také aktivně působila a působí v Českém krasu.
Kvůli přístupu tetínské skupiny a v zájmu jeskyně jsme se snažili co nejdříve a nejrychleji udělat potřebné. Protože zaměření ÚAPPSČ je především na záchranné archeologické výzkumy, vyvolanými stavbami ve Středočeském kraji, tak neplánovaný výzkum probíhal za plného provozu, ve volnějších dnech, když se nám podařilo vyvázat z jiných povinností. Podařilo se to zvládnout během několika pracovních akcí, které proběhly v průběhu pár týdnů. Pak místo jeskyňáři podle dohody zakryli zídkou a zakonzervovali ho tak pro další výzkum (foto 10).

 

Foto 9 Diskuze před jeskyní

Foto 10 Po dokumentaci byl příčný řez zakryt geotextilií a následně ochráněn zídkou z kamení. Zakončení terénní části výzkumu úsměvem.

Závěr
Po uvolnění napjaté pandemické situace došlo krátce ke skokovému vzrůstu aktivit, které se mohou zapsat do historie Českého krasu. Zde uvedený příklad dokládá, že nepřízeň podmínek pro zkoumání jedné jeskyně (jeskyně Nad Kačákem) může znamenat výhodu pro výzkum jeskyně druhé (jeskyně Martina). V jeskyni Martině díky aktivitě tetínských jeskyňářů došlo k odhalení souvrství s archeologickými nálezy, kvůli kterým byl vyvolán malý záchranný archeologický výzkum. Výzkumem zachycené artefakty a vrstvy v jeskyni Martině jsou předběžně datované do doby bronzové a jsou srovnatelné s nálezy Vencla (2009). Nalezeny byly ostatky nejméně dvou nedospělých, pohlavně neurčených jedinců stáří asi 10 let. Odhadnutý dožitý věk vylučuje, že by šlo o další část ostatků jedince z výzkumu Vencla, protože podle Blajerové (Vencl et al. 2009) šlo o dítě ve věku asi 6 nebo 7 let. Blíže se výsledkům našeho výzkumu budou věnovat připravované odborné články.
V závěru bych si dovolil vyzvednout přínos tetínských jeskyňářů a jeskyňářek. Už od samotného objevení jeskyně ukázkově spolupracují s archeology a přírodovědci. Nehledí jen na objevené metry jeskyní, ale i na to, že při jejich objevování mohou být zničeny nebo poškozeny stopy dávné minulosti. Svým přístupem umožňují dalším specialistům zkoumat jeskynní prostředí a dokumentovat naši historii. To, že nahlásili archeologické nálezy v jeskyni a přerušili v ní na krátký čas své aktivity, neznamená jen pouhé splnění podmínek výjimky ze zákona, opravňující je k jeskyňářské činnosti, ale hlavně naplňuje samotnou podstatu jeskyňářství, a to hledat, zkoumat a objevovat nové a zpřístupňovat to i pro druhé. Bez jejich pojetí jeskyňářství by artefakty, zvířecí a lidské kosti, skončily bezcenné na hromadách, s promarněnou jedinečnou příležitostí rozšířit naše poznání. Náleží jim za to poděkování a pochválení. Spokojenost byla na všech stranách – archeologové zachránili ohrožené nálezy a zdokumentovali nálezovou situaci a jeskyňářům ubyla práce a starosti s vyklizením kritického místa. Jen navíc přibyla lákavá možnost, že by jeskyně mohla pokračovat opačným směrem, ale to by byla úplně nová kapitola. Avšak kdo ví, třeba i na to v blízké době dojde…

Poděkování
Poděkování za ochotu a pomoc náleží především místním jeskyňářům ze ZO ČSS 1-02 Tetín, za vstřícnost Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, p. o. a jeho zřizovateli Středočeskému kraji. Dále vlastníku pozemku Velkostatku Tetín za vstřícnost, archeologovi Václavu Matouškovi za konzultace, za technickou pomoc Danu Peckovi i všem ostatním zúčastněným jeskyňářům.

Literatura:
Vencl S., Beneš J., Blajerová M., Opravil E., Peške L., Světlík I. (2009): Pravěké osídlení jeskyně Martina, k. ú. Tetín, okr. Beroun. – Památky archeologické, 100: 5–48. Praha.
Vlk L., Novotná J., Novotný M. (2001): Jeskyně Nad Kačákem opět delší. – Speleofórum, 20: 27–29. Praha.

Autor fotografií Pavel Kubálek