sestavili Kelf a Cimbál

–852
Lze počítat za počátek historie jeskynního bádání. Asyrský král Salmanassar III. s průvodem svých rádců navštívil prameny Tigridu. Byl zřejmě veden myšlenkou ověřit si, zda tyto vody pocházejí opravdu z podsvětí, jak tradovaly staré báje. Jak letopisec zaznamenal do hliněných destiček, skutečně se zastavil u jedné z vyvěraček v horách na horním toku řeky. Voda vytékala z jeskyně s krápníky, a i když tok nebyl příliš vydatný, byl označen za pramen života a štěstí starověkých říší ležících v povodí Tigridu.

–322
Zemřel řecký filozof a přírodovědec Aristoteles. Ve svém rozsáhlém díle se věnoval i jeskyním. Mimo jiné vyslovil ve své knize Meterologica domněnku, že stalaktity jsou v jeskyních formovány ve velmi chladném prostředí, kde se vylučují teplo a vlhkost.

202
Dochovaný starověký popis známé, dnes turisticky přístupné jeskyně „Wokey Hole“ ve Walesu. Pochází od Klementa Alexandrijského z doby římského panství v Británii.

622
Mohamed meditoval v jeskyni Hirá-a, kde rozmlouval s Bohem. V jeskyni našel úkryt, když utíkal z Mekky.

1002
Mnich William of Malmesbury popsal návštěvu blíže nespecifikované jeskyně v Itálii. Mimo jiné zaznamenal, že „všechno bylo tmavé a hrůzyplné; netopýři, vylétající z děr, napadali naše oči a tváře; cesta byla úzká s děsivým srázem a řekou pod ním“.

1342
Jak zaznamenal Giovanni Boccaccio ve své knize Genealogia deorum gentilium (Genealogie bohů a pohanů), v tomto roce vykopala skupina dělníků poblíž města Trepani v Itálii jeskyni, v níž našli postavu sedícího muže vysokého téměř 60 m. Nález okamžitě vyvolal diskuzi, kdo byl tím neznámým obrem. Jednou z možností byly pozůstatky legendárního krále a zakladatele vesnice Eryxe. Eryx byl polobůh a zemřel při boxerském zápasu s jiným polobohem, slavným Herkulem. Populárnější teorie hovořila o tom, že se jedná o Kyklopa Polyféma, a že je to tudíž jeskyně, kde byl tento jednooký obr oslepen Odysseem a jeho posádkou. Spor zůstal dodnes nedořešen.

1452
Neznámý autor zanechal v Jasovské jeskyni ve Slovenském krasu bezpečně datovaný nápis nesmírné historické ceny. Jde o oslavné sdělení o vítězství vojsk Jana Jiskry z Brandýsa nad uherskými voji proslulého barona Hunyádyho v bitvě u Lučence. Umístění nápisu nasvědčuje, že v té době musela být jeskyně již prozkoumána.

1502
Zemřel švýcarský duchovní Felix Faber (nar. 1441). Ve své knize Historia Suevorum popisuje část koloběhu vody. Podle něj je voda vytahována z moře hvězdnými silami do nebe do mraků a pak padá dolů v podobě deště, krup nebo sněhu. Na příkladu Alp ukazoval, že se voda vsakuje v dolinách a propastech horní části hor a vytéká z pramenů na úpatí.

1592
Císař Rudolf II. byl iniciátorem jednoho z prvních organizovaných průzkumů jeskyní. Popud k němu byl dán z Prahy, tehdy sídelního města „Svaté říše římské národa německého“ a cílem byla jeskyně Geldloch u Ötscheru. Jednalo se o pověstmi opředenou jeskyni, v níž měly být ukryty keltské poklady nesmírné ceny. Vzhledem k prázdné pokladně, prázdné díky válce proti Turkům, hledal císař jakékoliv zdroje. Vyzval proto majitele panství Freiding Reicherta von Streim k vyslání výpravy pod vedením učeného pána Christopha von Sallenberg. Ten sice žádné poklady nenašel, ale zanechal podrobný popis jeskyně včetně pozůstatků činnosti hledačů pokladů.

1592
Narodil se Jan Amos Komenský (zemřel 1670), z jeskyňářského hlediska zajímavý hlavně tím, že do své mapy Moravy z roku 1624 zakreslil Hranickou propast.

1602
Narodil se jeden z největších učenců své doby Athanasius Kircher (zemřel 1680). Jeho životní dílo je dvanáctisvazková kniha Mundus Subterraneus, popisující podzemní svět plný jeskyní, které rozdělil jeho současník Jean Gaffareal na jeskyně božské, lidské, zvířecí umělé a přírodní.

1612
Neznámý návštěvník vyryl v jeskyni Na Špičáku iniciály A. K.

1682
Kapitán Collins nakreslil mapu jeskyně Perk Park Hole. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných map.

1692
Vytvořen dosud nepublikovaný plán Veteránské jeskyně u Orsony, podle H. Trimmela uložený ve státním vojenském archivu ve Vídni.

1712
Opatem kláštera ve sv. Janu pod Skalou Emiliánem Koterovským bylo iniciováno budování podzemních krypt, ve kterých pak byli pohřbíváni klášterní mniši. Při práci našli dělníci v travertinové stěně dva lidské „hnáty“ neobyčejné velikosti. Ty pak byly vystaveny na obdiv poutníků. V literatuře z 19. století, popisující klášterní pamětihodnosti, se dovídáme i o lidské lebce, která byla nalezena v jeskyni a měla abnormální tvar. Byla prý vložena ke kostem některého mnicha, odpočívajícího v jednom z hrobů vytesaných sklípkovitě v řadách nad sebou do jeskynní stěny v kryptě.