Jan „Kelf“ Flek (ZO ČSS 6-21 Myotis), Michal „Cimbál“ Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

316
V Sebaste v Arménii zemřel poustevník svatý Blažej. V době pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem se schovával v blíže nespecifikované jeskyni, kde pečoval o nemocná a raněná zvířata. Svůj život tam ale nezachránil a nakonec zemřel tak, že mu bylo sedřeno maso hřebenem na česání vlny.

1546
Jiří Bauer, známější pod latinským jménem Georgius Agricola (1494–1555) vydal 10. díl spisu Da Natura fossilium. Je to bez nadsázky první souborná kniha o nerostech a doslova v ní píše, že je třeba: „zkoumati rozdíly, vlastnosti a upotřebení hmot vykopávaných, tak řečených fossilií“. Jako prvý zavádí mezi kameny určitý systém – dělí je na čtyři třídy: země (terra), ztuhlý roztok (succus concritus), kámen (lapis) a kov (metallum). Jedním z nerostů, které zde popisuje, je nickamínek, Agricolou nazývaný paretorium.

1786
Kníže Karel Josef Salm–Reifferrsheid sestoupil v četném doprovodu do jedné z propastí Sloupských jeskyní. Mimo svoji historickou hodnotu spočívá význam této události v tom, že kníže Salm nechal před sestupem do propasti zbudovat schody a upravit cestu až k jejímu dnu. Sloupský farář F. Tichý popisuje ve sloupské farní kronice sestup knížete Salma do Sloupské propasti v tom smyslu, že kníže Salm tam našel „v jedné mohyle naplavenou hlínou přikryté: čelisti, zuby, páteř, žebra atd. takové velikosti, že převyšují daleko kosti zvířat našich zemí jako býků, skotu, koní, proto usouzeno, že jsou to kosti nějakého draka vulgo lindwurma.“

1836
Zemřel Hugo František starohrabě Salm-Reifferscheidt (1776–1836), moravský šlechtic, syn Karla Josefa Salm–Reifferrsheida, průkopník průmyslu, vědec, milovník umění, sběratel, mecenáš a speleolog. Mimo jiné také sestoupil v roce 1808 do Macochy. Při tom přeměřil hloubku propasti a zpřesnil ji na 155 m. Na dno Macochy nechal také spustit vor, se kterým se vypravil na plavbu proti proudu Punkvy do dnešních Punkevních jeskyní. Dostal se do útrob jeskyně do vzdálenosti asi 76 m (40 sáhů), kde jeho další postup zastavil sifón. Dalším Salmovým prvosestupem byl průzkum Rudického propadání. První výprava se dostala do hloubky jedenadvaceti metrů, kde ji zastavila hrana třicetimetrového vodopádu. Při další výpravě v roce 1810 už byli průzkumníci na vodopád připraveni a dostali se pod něj. Až na dno jeskyně, resp. na horizontální chodbu, kterou teče Rudický potok dále do jeskyně, se jim dostat nepodařilo. Sestup byli nuceni zastavit v hloubce asi 40 m v místě, které dodnes nese jméno Salmův mys.

1846
Zásluhou představeného premonstránského řádu v Jasove, Alojze Richtera, byla zpřístupněna pro veřejnost část Jasovské jaskyně. Ta byla známa odnepaměti, o čemž svědčí osídlení v neolitu (bukovohorská kultura), bronzové době, halštatské době (starší železné době) a římské době. Ojedinělé archeologické nálezy poukazují i ​​na možné krátkodobé paleolitické osídlení. V nejvyšším podlaží, v suchém výklenku v Husitské síni, se na stěně nachází známý, švabachem psaný nápis z roku 1452, popisující vítězství vojsk bratříků nad Janem Huňadym u Lučence.

1856
Narodil se Vilém Putick (1856–1929), český lesnický inženýr a průkopník moderní speleologie, který se zasloužil o systematický výzkum krasu na území dnešního Slovinska a patřil k nejvýznamnějším badatelům v této oblasti na přelomu 19. a 20. století. Spolu s Ivanem Andrejem Perkem stál také u vzniku Društva za raziskovanje jam Ljubljana, založeného 12. května 1910 jakožto nejstarší dosud fungující speleologické organizace ve Slovinsku. Na jeho počest je dnes udělována Nagrada Viljema Putticka, kterou toto sdružení každoročně oceňuje nejvýznamnější speleologické objevy.

1966
Byla objevena Optimistická jeskyně, se svými více než 264 km nejdelší sádrovcová jeskyně světa a v celkovém žebříčku šestá nejdelší jeskyně světa. Skupina lvovských speleologů z klubu Cyclop vedená Myronem Savchynem narazila už v roce 1965 poblíž vesnice Korolivka v Ternopilské oblasti na silný průvan, který unikal zpod velkého sádrovcového bloku. Po celoročním plánování a dvou dnech kopání se speleologové kanálem proplazili 100 metrů úzkou chodbou. Dne 8. května 1966 tak poprvé vstoupili do neznámého labyrintu. Průzkum a mapování započaly okamžitě – koncem roku 1967 již zdokumentovali téměř 10 kilometrů chodeb.

1966
Dne 27. prosince 1966 byla v Mexiku objevena Jeskyně vlaštovek (Sótano de las Golondrinas), která se stala známou jako nejhlubší vertikální propast světa. Její téměř 370 metrů hluboká šachta umožňuje volný pád bez lana a přitahuje pozornost nejen speleologů, ale i extrémních sportovců, hlavně BASE jumperů.

1976
Proběhla rozsáhlá expedice do ekvádorské Cueva de los Tayos. Jeskyně je se svou délkou necelých 5 km nejdelší jeskyní Ekvádoru, ovšem proslulost získala jinak. Erich von Däniken ve své knize Zlato bohů v roce 1973 publikoval několik svědectví o tom, že se v jeskyni nachází hromady zlata, neobvyklé sochy a kovová knihovna, kterou zde zanechala neznámá civilizace s pomocí mimozemských bytostí. Expedice, která proběhla před padesáti lety se zúčastnilo přes sto lidí, včetně astronauta Neila Aldena Armstronga. Přesto, že se žádné artefakty nepodařilo najít, mnoho lidí stále věří, že tam opravdu jsou.

1996
V únoru 1996 byl v Mexiku objeven vstup do zatopeného jeskynního systému Ox Bel Ha. K dnešnímu datu dosahuje jeskyně délky přes pět set kilometrů a je nejdelší podvodní jeskyní a druhou nejdelší jeskyní všeobecně na světě. Jeskyně obsahuje cenné fosilní nálezy a unikátní ekosystémy.

2006
V jeskyni Howe Caverns v New Yorku byla poprvé zaznamenána smrtící plísňová nákaza netopýrů známá jako syndrom bílého nosu (White-nose syndrome). Návštěvníci našli dno jeskyně pokryté mrtvolami drobných netopýrů. Ti, co ještě viseli na stěnách, měli kolem nozder výrazný bílý porost plísně. Během dalších šesti let zahubila plíseň v Severní Americe více než šest milionů netopýrů.