Martin Novák (ZO ČSS 6-23 Aragonit)

To si takhle sedíte ve Slovinsku na základně Jamarského klubu Temnica, utahaní po akci, když ze šumu hlasů v místnosti vypadne slovo Sokotra. Zbystříte, protože v roce 1985 jste o tomto ostrově četli v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců a od té doby vám straší někde vzadu v hlavě. To jako na expedici, na jeskyňářskou expedici? A než se rok s rokem sejde, sedíte v letadle směr Blízký východ a v břiše vám kručí po cholerové vakcíně.

Odborná stránka věci byla, a ještě bude prezentována ve sborníku Speleofóra, ale dle mého stojí za zmínku i jiné údaje, než výčet geologických termínů a metrů polygonu. Stačí začít od toho letadla. Přelet z Abú Dhabí na Sokotru je v režii společnosti Air Arabia, což má svá specifika. Let začíná a končí povinnou modlitbou. Slyšet v letadle mnohohlasé Alláh Akbar je pro nás Evropany minimálně nezvyklé a zkoušet to na běžném charterovém letu, asi bych nepotěšil palubní personál ani spolucestující.

Obr. 1 Hadibo, hlavní město Sokotry.

První, co uvidíte po příletu na Sokotru, budou téměř jistě supi egyptští (Neophron percnopterus). Jsou všude, asi jako u nás vrabci, a budou vás věrně provázet po celou dobu pobytu. Několikrát jsem je zkoušel, inspirován filmem barbar Conan, přilákat napodobováním mrtvoly, ale nikdy jsem neuspěl. Zato, když si za kamenem odložíte exkrement, jsou tam hned. A pak jsou tu kozy, těch je ještě mnohem víc než supů. Koza je skutečným symbolem Sokotry; zapomeňte na proslulé stromy dračí krve, na kadidlovníky, na boswelie a další endemickou flóru, na piedestalu zájmu místních pevně stojí koza. Pro Sokotránce je vlastnictví stáda koz symbolem postavení na sociálním žebříčku, asi jako stádo koní pod kapotou BMW či Mercedesu u nás. Pro původní vegetaci jsou kozy pohromou, spásání semenáčů kriticky ohrožuje obnovu zdejší unikátní flóry; u některých druhů rostlin jsem za celkem pět týdnů, které jsem na ostrově během dvou expedic strávil, neviděl mladou rostlinu, a že jsem se snažil.

Vegetace ostrova je naprosto unikátní, přibližně 30 % rostlinných druhů je endemických. Ode dávných dob jsou některé z nich hospodářsky využívány, zejména pak pryskyřice z místního druhu dračince (Dracaenna cinnabari), proslulá dračí krev. Byla odtud vyvážena již za dob starého Řecka, stejně jako kadidlo a myrha, produkované stromy rodu Boswellia a Commiphora. I samotné jméno ostrova je odvozováno z arabského suq-qutra, což znamená obchod pryskyřicí. Jedním z mých nejsilnějších zážitků na ostrově byl večer u voňavého ohně ze suchých větví kadidlovníků, na kterém se vařila rýže a voda na čaj.

Obr. 2 Dračinec (Dracaenna cinnabari), symbol ostrova.

Sokotra je rájem pro terénní botaniky. Výrazné místní rozdíly v klimatu mají za následek velkou pestrost rostlinných společenstev na ostrově – od hustých dřevinatých porostů ve vlhčích oblastech po pouštní společenství v oblastech pískových dun. Mimo výše uvedených patří k nejznámějším druhům např. proslulá růžově kvetoucí adenia (Adenium obesum subsp. socotranum), bizarní sukulentní dorstenie (Dorestenia gigas) či jediný stromový zástupce čeledi Tykvovitých, Dendrosicyos socotrana. Velkou část ostrova však pokrývá poměrně nevzhledný vegetační typ otevřených křovin, tvořený prakticky monokulturou druhu Croton socotranus. V letních měsících kombinace nulových srážek, prudkého větru a vysokých teplot celý ostrov vysuší a odlistí, zoufalé kozy se stahují k lidským obydlím, kde spásají zbytky kartonů a plastové obaly. Nepřeháním, v hlavním městě Hadibu se kozy živí téměř výhradně odpadky po celý rok, pohled na zvířata, přežvykující pokovené fólie je dost tristní. Z pohledu praktické speleologie je důležitý jeden z místních fíkovníků (Ficus vasta), který je vázán na místa s vyšší vlhkostí v jinak vyprahlé krajině. Zahlédnete-li na krasové planině Sokotry osamělý fíkovník, je velmi pravděpodobné, že roste u jeskyně, ze které získává vodu.

Obr. 3 Jižní pobřeží Sokotry.

Kdo chce vidět jiné obratlovce než supy a kozy, musí se trochu snažit. Relativně nejsnáze to jde s ptáky: kolem lidských sídel bývají vidět endemičtí špačci (Onychognathus frater) a vrabci (Passer insularis), nad mořem lze zahlédnout bílé phaetony (Phaethon aethereus). Pro izolované ostrovy je typické nízké zastoupení savčích druhů. Kromě čtyř druhů netopýrů: Rhinopoma cystops, Rhinolophus clivosus, Asellia italosomalica a Hypsugo lanzai, z nichž poslední jmenovaný je jediným endemickým druhem savce na ostrově, a jednoho druhu rejska, Bělozubky nejmenší (Suncus etruscus), jsou všichni ostatní savci Sokotry buď domestikovaní (kozy, ovce, skot, velbloudi, osli) nebo introdukovaní (cibetka, domácí kočky, krysy, myši). V terénu nejčastěji zahlédnete některého ze 20 druhů gekonů, výjimečně ještěrku nebo scinka. Když máte velké štěstí, potkáte chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus). Ten sice není nijak vzácný, ale mimikry má dokonalé. Hada jsme nepotkali žádného, byť se jich na Sokotře vyskytuje sedm druhů, včetně bizarních „žížalovitých“ podzemních zástupců čeledi slepákovití a slepanovití (Typhlopidae, resp. Leptotyphlopidae). No, a pak jsou tu ryby; přemýšlím, co mě na Sokotru táhlo nejvíc, zda to byly jeskyně, místní flóra, nebo právě ryby. Moře je plné krásných, bojovných (a velmi chutných) ryb, které netuší nic o prutu a nástraze. Krámů na ryby jsem vlekl v batohu asi víc než věcí do jeskyně, ale věřím, že kulinářské zážitky z tuňákových steaků a dalších dobrot kolegům vynahradily mé věčné odbíhání k moři.

Sokotra byla již kolem roku r. 500 př. n.l. centrem vývozu pryskyřice z dračinců, kadidla, myrhy a produktů z aloe. Roku 300 př. n.l. se Sokotra stala přístavem pro obchodníky, kteří zde hledali nejen cenné zboží, ale i vodu a odpočinek. V tomto období ji údajně navštívil Alexandr Veliký, který byl překvapen její plodností a příjemným klimatem. Došlo však také k deportaci místních obyvatel a jejich nahrazení řeckými usedlíky, kteří zde pěstovali aloe. V řeckých kronikách asi 100 let př. n.l. se uvádí, že byl ostrov obydlen řeckými, indickými a arabskými zemědělci, rybáři a uprchlými vězni, ale především sběrači a obchodníky s pryskyřicí. V téže době objevil Hippalus pro Evropu přímou cestu z Rudého moře do Indie, čímž došlo k rozvoji obchodu mezi řecko-římským Egyptem a Indií. Čína reagovala otevřením mořské obchodní hedvábné cesty. Význam Sokotry jako přístavu rostl. Kolem roku 50 zde údajně ztroskotal apoštol sv. Tomáš během cesty do Indie a přinesl tak na ostrov křesťanství, které zde bylo až do období kolem roku 700 dominantním náboženstvím, poté přebírá vládu nad oblastí islám. Na ostrově se tedy vystřídaly rozličné národy a rasy a na místních obyvatelích je to znát. Od typických černošských a semitských typů až po ty vyloženě europoidní, včetně všech možných jejich kombinací. Původní populace patří k linii arabské etnické skupiny Mehri, známé jako kmen Al-Mahrab, která si na Sokotře říká bedu (bedu – v sokotránštině člověk). Obyvatelstvo mluví většinou sokotránsky. Jde o jeden ze šesti známých jazyků představujících izolovanou formu neovlivněnou moderní arabštinou (tzv. MSAL – Modern South Arabian languages). Další jazyky této skupiny jsou: Mehri, Shehri, Bathari, Harsusi a Hobyot, kterými se hovoří v jižní Arábii. Zajímavé je, že sokotrí nemá psanou formu, existuje jen jako mluvený jazyk. Domluvit se s místními je docela velký problém, s angličtinou nemáte šanci, v Hadibu a občas i mimo něj se domluvíte arabsky, ale v odlehlejších částech ostrova se používá jen sokotrí. Modelová situace: v odlehlé centrální části ostrova jsem byl požádán, zda bych se nepodíval na bolavé koleno místní stařenky. Samozřejmě jsem jej nemohl vidět na vlastní oči, takže na jedné straně kamenné zdi (hlídán rodinnými příslušníky) jsem stál já a náš řidič, mluvící arabsky a sokotrí, a na druhé straně zdi byla pacientka, arabsky mluvící spoluexpedičnice Markéta a zbytek rodiny. Já jsem říkal Markétě, na co se má paní zeptat a případně kam sáhnout, ta to tlumočila do arabštiny řidiči, který to poslal přes zeď v sokotrí. Zpoza zdi přišla odpověď v sokotrí a přes arabštinu zpět. Prostě tichá pošta. Zdravotní péče na ostrově prakticky neexistuje, před dvěma lety stály poblíž letiště stany polní nemocnice armády Saudské Arábie, loni už jsem je tam neviděl. Široce jsou rozšířeny chlamydiové záněty rohovky a oční spojivky, které způsobují postupnou ztrátu nejprve zraku, pak i oka. Ostrované všechny trable zahánějí žvýkáním qatu, mladých výhonků rostliny Catha edulis, které mají mírně povzbuzující účinek. Konzumenta qatu poznáte na první pohled, rozžvýkané listy má nacpány vedle jazyka, zvenčí má na tváři bouli jako křeček.

Obr. 4 Markéta a oheň.

I přes všechna trápení jsou obyvatelé velmi příjemní a vstřícní. Mimo Hadibo a Qalansii nelze koupit nic, ale kdekoliv na cestách se s námi místní o jídlo podělili v rámci jednoho z pěti pilířů islámu, almužny zakát, neboť poutníci jsou považováni za posly Boží. Jak praví Korán: „Věřte v Boha a posla Jeho a rozdávejte z toho, v čem učinil vás posledními vlastníky! Těm z vás, kdož uvěřili a almužnu rozdávali, je určena odměna vysoká.“  Takže kamkoliv jsme přišli, pohostili nás alespoň přeslazeným čajem s kozím mlékem, a když bylo jen trochu z čeho, podělili se s námi i o kozí sýr, kyselé mléko, fermentované datle a vařenou rýži. Ty tvoří většinu jejich jídelníčku. Jí se ze společné míry pravou rukou a striktně muži a ženy zvlášť.

Muži, pastevci, znají perfektně své okolí, čehož jsme využívali při hledání jeskyní. K naprosté většině vchodů jsme se dostali tak, že jsme odchytili kolemjdoucího pastevce koz a zeptali jsme se, zda ví o nějaké díře. Bohužel nerozlišují mezi jeskyní a abri, takže několikrát jsme se v horku plahočili do kopců, abychom nakonec dorazili k mizernému výklenku ve skále. V jeskyních totiž, podle místních, žijí nebezpečná zvířata, a ještě horší džinové, a proto do nich zásadně nelezou. Navíc nám pokládali záludné otázky, jako např. co nás vede k tomu jet půl světa a lézt tam do jeskyní.

A jaké že ty jeskyně tam vlastně jsou? Neprozradím, počkejte si na Speleofórum.

Závěrem děkuji Markétě, Kocourovi a Cimbálovi za příjemnou společnost a těším se na další akci.