Jan Lenart (ZO ČSS 7-01 Orcus, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita), Radek Tichavský (Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita)

 

Úvod

Krasová krajina nevyniká pouze závrty či jeskyněmi, ale také méně známými a zřídka popisovanými fenomény, jako jsou sesuvy či strže. Právě strže jsou typickým prvkem krasových kaňonů Pustého a Suchého žlebu v Moravském krasu. Jsou nejvýrazněji vyvinuty na svazích odlehlých od Ostrovské plošiny, která oba kaňony od sebe odděluje, v devonských karbonátových horninách macošského souvrství a částečně také v post-devonských platformních pískovcích a slepencích. Strže zde představují jeden z nejdynamičtějších a nejproměnlivějších prvků krajiny. K jejich aktivaci dochází vždy po dopadu extrémní srážky na plochu jejich povodí. K tomu docházelo v oblasti Moravského krasu už v geologické minulosti – viz např. Musil (2020), který na str. 23 popisuje povodňovou sedimentární vrstvu až 7 m mocnou, identifikovanou ve vrtu v Holštejně. Ze současnosti popsali například Musil (2020) či Baldík a kol. (2025) „svahové splachy“ v Suchém žlebu s následnou tvorbou náplavových kuželů při povodni 29. 8. 1970 a Baldík a kol. (2025) také při té poslední v roce 2024.

Článek ukazuje jednotlivé prvky stržových systémů, jejich propojenost, a představuje je jako cenný dynamický geosystém v jinak stabilizované povrchové krasové krajině. A jak tomu bývá, svou roli v aktivaci strží sehrává také lidská činnost.

V rámci geomorfologického průzkumu strží v červnu 2025 byly prostoupeny ty, jejichž aktivaci po extrémní srážkové události 21. – 22. 6. 2024 prozrazovaly kužely vyplaveného materiálu na dnech žlebů. Tehdy v okolí stanic ČHMÚ Blansko a Šošůvka spadlo 70–75 mm srážek za 24 h, v malých sběrných povodích strží to mohlo být lokálně ale mnohem více. Baldík a kol. (2025) uvedli 68 mm ve stanici Sloup a 85 mm ve stanici Brno-Žabovřesky, z toho 64 mm během jediné hodiny. Extrémní srážky způsobující povodně nejsou v Moravském krasu výjimečné. Čachotská (2025) ve své práci uvádí několik takových událostí za více než sto let. Poslední zaznamenaná epizoda však vyniká výraznou hodinovou intenzitou srážek, která může být klíčová pro aktivaci strží (Tichavský a kol., 2018).

 

 

Popisy strží

Strž pod Novými Dvory

Stržový systém je složen ze dvou zdrojnic (obr. 1), z nichž severní aktivně eroduje oslabenou zvětralou polohu (obr. 2) tvořenou subhorizontálně orientovanými vrstvami sedimentárních platformních pískovců a slepenců (Kadlec a Neruda, 2016). Ta je zároveň zdrojem splavenin, které se stržovým systémem dostávají až na dno Pustého žlebu a pravidelně tam vytvářejí náplavový kužel zavalující asfaltovou cestu. Centrální i spodní segment strže byl v době průzkumu výrazně evakuovaný, v mnoha úsecích byla strž čistě skalní s patrnými škrábanci a úštěpky po nedávno unášených sedimentech velikosti i balvanů průměru 0,5 m. Škrábance a nátrže sahaly v některých místech až 1 m nad dno strže v závislosti na jejím příčném profilu. Výrazným prvkem nejen této strže jsou step-pool systémy, kdy se střídají prohloubené erozní mísy či hrnce s nápěchy tvořenými jak dřevní hmotou, tak splavenými sedimenty. Výšky stupňů těchto kaskád jsou i mnohametrové a množství dřevní hmoty zadržené v tomto systému je enormní (obr. 3). Další materiál se do strže dostává z bočních nátrží nebo pomalým ploužením ze svahů. Strž s převýšením více než 100 m je zakončena po 300 m náplavovým kuželem přehrazujícím dno Pustého žlebu.

 

 

 

 

Peklo

Představuje nejvyvinutější stržový systém v oblasti obou žlebů (obr. 1). Strž se začíná zahlubovat bezprostředně pod betonovým propustkem pod silnicí z Nových Dvorů do Suchdolu (N49°23.40063‘, E16°42.96752‘). Následuje asi 100 m dlouhý úsek aktivního zahloubení v jemných sedimentech a zvětralinách (obr. 4). Místy je strž až 2 m hluboká. Následuje úsek s nízkým gradientem bez známek výraznější eroze, avšak zhruba na dvoustém metru od propustku se nachází velká, zpětnou erozí vymletá deprese. Zde již strž znovu eroduje dříve naplavené dnové a zřejmě také antropogenní uloženiny (skládka). Obnažené kořeny stromů odhalují recentní aktivitu. Následuje asi 500 m dlouhý úsek s nízkým gradientem až pod Němcovy jeskyně. Místy se nachází boční nátrže v dříve uložených terasách, postupně se rozvíjí systém step-pool popsaný u strže pod Novými Dvory, avšak mnohem méně výrazný. Také množství dřevní hmoty napadané do strže není nikterak významné, naopak větší morfotvornou roli hrají stromy přímo rostoucí ve dně (obr. 5) a zejména jejich mohutné kořenové systémy, které pomáhají stabilizovat nápěchy. V některých místech se dle známek na stromech i ve skalním korytě již tudy valila při posledním přívalu až metr vysoká přílivová vlna. Není tak divu, že hnula i s kamennými bloky o velikosti osy až 0,5 m. Dolních 300 m strže již představuje klasickou ukázku skalního koryta s vyvinutými step-pool kaskádami se zadrženými sedimenty (obr. 6). V tomto úseku bylo nalezeno také mimořádné místo, kde příval eroduje starou výplň strže (obr. 7). Některé stupně dále dosahují výšky až mnoha metrů. Strž je ukončena velkým náplavovým kuželem na dně Pustého žlebu (obr. 8 a 9). Sedimenty vyplavené ze strže zde pokrývají asi 150 m dlouhý úsek dna kaňonu. V odlehlém břehu asfaltové silnice je viditelná terasa zřejmě staršího kuželu. Celková délka strže je 1 km a převýšení 100 m.

 

 

 

 

 

 

 

Dolní díly I

Strž začíná nenápadně v jednom z úpadů Harbešské plošiny (obr. 1). Systém step-pool se vytvořil až v její dolní části, avšak nápěchů je zde málo, neboť se strž nachází mimo maloplošné zvláště chráněné území, v jejím okolí je hospodářský les a tím pádem absolutní nedostatek zdrojové dřevní hmoty. Strž se tedy vyznačuje převážně skalním korytem. To je v některých částech na řezu až přísně pravidelného neckovitého tvaru, což naznačuje vývoj strže v zóně intenzivního vertikálního rozpukání. Strž je po 150 metrech o 60 m níž zakončena při patě žlebu malým náplavovým kuželem.

 

 

Dolní díly II

Strž se zahlubuje v úpadu Harbešské plošiny zhruba 50 m od hranice pole-les (obr. 1). V akumulační oblasti strže se vytvořil až 100 m dlouhý a při patě až 60 m široký vícegenerační náplavový kužel s několika erozními dráhami. Celková délka strže je 200 m s převýšením 65 m.

 

Strž v Jurově stráni

Dráha strže se zahlubuje ihned na hranici pole-les (obr. 1). V těchto místech je i více než rok po povodni značné množství splavené hlíny. Strž se záhy mění až ve 2 m hlubokou soutěsku a je přerušena dvěma až 5 m vysokými skalními stupni, pod nimiž se vytvořila erozní vývařiště. Celková délka strže je 250 m s převýšením 120 m. Unikátní je zakončení celého systému na dně Dolní Úzké. Tam ústí stržová dráha vyčištěným erozním korytem zavěšeným v kolmé skalní stěně 20 m nad dnem žlebu. Při přívalu zde vzniká suťopád (debris fall), kdy ostrohranné úlomky transportované stržovým systémem vypadávají do volného prostoru žlebu, následně rotují vzduchem a přistávají zhruba 6 m od paty skalní stěny na zem. Lesní křoviny zde byly dopadem suti totálně zlikvidovány a vznikla terasa s plochou 5×4 m, vysoká v čele 1 m (obr. 10). Ostrohranné úlomky se zdají být vytříděné a dopadaly nesporně se značnou energií, což vedlo k jejich vzájemnému zaklesnutí a homogenizaci povrchu terasy. Od stěny odvrácené čelo terasy se uklání strmě pod úhlem 30°, naopak vlastní terasová plocha se uklání 5° směrem ke stěně. Pod čerstvou terasou se nacházejí fosilní nánosy dřívějších událostí a kmen blízkého věkovitého smrku je zjizven dávnými impakty. Bylo by unikátní suťopád zdokumentovat v době jeho aktivace. Jde beze sporu o zcela unikátní geodynamický fenomén v rámci České republiky.

 

U Čertova mostu

Strž začíná nenápadným erozním zářezem pod zarůstající lesní cestou, zhruba 40 m pod hranicí pole-les (obr. 1). Strž se postupně prohlubuje a začínají se vytvářet stupně step-pool systému v úseku dlouhém 150 m. Následně strž překonává strmou část svahu. Zde na 80 m dlouhém úseku jsou vyvinuty monumentální nápěchy s dřevní hmotou (obr. 11), střídající se s erozními skalními úseky. Závěrečná část strže je vnořena do staršího náplavového kuželu, který je v proximální části intenzivně erodovaný (obr. 12). Naopak v distální části došlo k nánosu značného objemu suti, takže proud zde nabyl charakteru murové dráhy (obr. 13), jaké známe z Hrubého Jeseníku či Moravskoslezských Beskyd (Tichavský a kol., 2017; Pánek a kol., 2025). Materiál je zde nanesen na mohutný náplavový kužel, který je rozbrázděn řadou dřívějších erozních rýh. Celková délka strže je 350 m s převýšením 150 m.

 

 

Dřevo ve stržích

Živé stromy i tlející mrtvé dřevo představují v NPR Vývěry Punkvy přirozený prvek zdejších strží. Velké kusy mrtvého dřeva vytvářejí v korytech stabilní stupně, které při přívalových srážkách zachytávají transportovaný materiál. Díky tomu fungují jako významný stabilizační prvek a zadržují značné množství sedimentů, které by jinak při přívalech výrazně navýšily objem materiálu v akumulačních kuželech žlebů.

Na druhou stranu ale vývraty starých stromů uvolňují ve strmých svazích zvětraliny, které jsou pak splaveny nebo gravitačně sesunuty do strže. Strom tedy svým vyvrácením do strže nejprve materiál uvolní, aby ho následně po dlouhé roky na dně strže zase zachytával.

Živé stromy v korytě místy usměrňují hlavní proudnici toku a zároveň slouží jako cenný přírodní archiv, poskytující informace o minulých extrémních průtocích. Ve stržích Pustého žlebu lze na stromech a kořenech pozorovat až pět generací různě starých jizev, svědčících o poměrně častých reaktivacích v nedávné minulosti. V Suchém žlebu jsou patrné alespoň dvě nedávné události, při nichž došlo k nárazům transportovaného materiálu do kmenů a kořenových systémů. Ve zhlaví některých strží pak obnažené kořenové systémy poukazují na recentní rozšiřování dna a zpětnou erozi.

 

 

 

Impakt balvanů jako zdroj suti

Není pochyb o tom, že iniciace stržové eroze je podmíněna litologicky nebo tektonicky oslabenými zónami. Zajímavé je ale zjištění, jak se již jednou vzniklá strž erozně chová při následných přívalových povodních. Při návštěvě strže Dolní díly I více než rok po události (září 2025) byly již její skalní povrchy omyté srážkovou vodou (dříve byly špinavé). Bylo tak dobře vidět, jakému náporu musely skalní povrchy strže čelit. Na mnoha místech jsou dochované viditelné jizvy po impaktu unášených balvanů s následným úštěpem skalního povrchu (obr. 14). Při pohledu pod lupou lze vidět, jak impakt unášeného balvanu rozpukal skalní povrch a připravil jej tak k dalšímu rozrušování. Zdrojem unášeného materiálu ve strži tak není jen volná zvětralina, ale také přímo při povodni drcený vápencový skalní povrch. Strž se tímto způsobem nárazově prohlubuje a rozšiřuje.

 

 

Strže ovlivněné člověkem

Byť se čtyři z pěti popsaných strží nacházejí v NPR Vývěry Punkvy, je dynamika všech zásadně ovlivněna hospodařením v krajině a jednorázovými antropogenními zásahy. Hlavní roli při vzniku strží, a zejména také jejich recentní aktivitě, hraje typ hospodaření ve zdrojové ploše vody napájející strže – v našem případě tedy na plošinách nad stržemi, odkud dochází k povrchovému odtoku a splachu sedimentů. Jelikož se ve všech případech nachází v těchto zdrojových plochách pole (obr. 7), již mimo oblast NPR, je plošný odtok při extrémní srážce v povodí velmi intenzivní. To umožňuje vznik povodně typu flash flood, která má pak ve strži schopnost dynamicky měnit její charakter. Dochází k hloubkové i boční erozi, transportu masivních horninových bloků i dřeva, tvorbě nápěchů a náplavových kuželů.

Typ hospodaření v záchytné oblasti srážkových vod tak výrazně ovlivňuje hydromorfologické procesy ve strži, ale také na dně krasových žlebů. Baldík a kol. (2025) publikovali pozorování z Harbešské plošiny bezprostředně po přívalové srážce z roku 2024, kdy došlo z kukuřičných polí k plošnému odnosu ornice. Dá se předpokládat, že trvalý travní porost nebo les by intenzivní srážky zachytil lépe, případně by přítok vody do strže rovnoměrněji rozložil v čase. Strmé svahy žlebů jsou sice dnes pokryty lesem, dříve tomu tak ale nebylo (Musil, 2020; Baldík a kol., 2025) a právě v době obnažení svahů v minulých staletích můžeme hledat počátky tvorby současných aktivních stržových drah.

Důležitý vliv na strž Peklo má propustek pod silnicí mezi Novými Dvory a Suchdolem, který koncentruje veškerou srážkovou vodu výše položené plochy polí do jediného průtočného profilu (obr. 1), stabilizuje místní erozní bázi v konkrétní nadmořské výšce a způsobuje tak zpětnou erozi níže po proudu. Jedná se o typický vliv propustku na intenzitu stržové eroze. V neposlední řadě má pozitivní erozní vliv také lesní hospodářství v oblasti strže Dolní díly I, kde chybí dřevní hmota a strží tak „proletí“ veškerý erodovaný materiál lehce až na dno žlebu. V době průzkumu byla na dno strže na několika místech naházena nařezaná polena a kameny byly naskládány na sebe do podoby hrázek, zřejmě ve snaze vytvořit antropogenní nápěchy a pokračující erozi tak bránit. Posledním vlivem je odtěžování náplavových kuželů při vyústění strží na dna žlebů. Kužely ve všech případech ústí přímo na silnice procházející žleby a bez neustálého odstraňování náplavů by byly tyto silnice brzy pohřbeny nánosy sedimentů. Odtěžováním kuželů ale dochází ke snižování základní erozní báze a tím pádem také k podpoře zpětné eroze ve stržích.

 

Závěr

Strže Pustého a Suchého žlebu jsou typickou ukázkou komplexního dynamického přírodního ekosystému, který vzniká díky synergii geologického podkladu, reliéfu, hydrometeorologických jevů, vegetace a lidské činnosti. Složité vazby mezi výše popsanými přírodními i antropogenními procesy poukazují na komplexnost stržových systémů, a tím i hodnot, které vnáší do zdánlivě neměnné povrchové krasové krajiny. Suťopád nad Dolní Úzkou je unikátním fenoménem v prostoru České republiky.

 

Literatura

Baldík, V., Hadacz, R., Chalupka, F., Kryštofová, E., Kuda, F., Nečas, J. (2025): Velká voda v Suchém žlebu. – Speleofórum, 44: 9–14.

Čachotská, M. (2025): Hydrologické povodňové riziko a hodnocení míry zranitelnosti území na příkladu městyse Sloup a Sloupských jeskyní. – Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: https://theses.cz/id/rnvtrg/.

Kadlec, J., Neruda, P. (2016): The Moravian Karst: An Interconnection Between Surface and Subsurface Natural Sceneries. – In: Pánek, T., Hradecký, J. (Eds.): Landscapes and Landforms of Czech Republic: 249–262. Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-319-27537-6_20

Musil, R. (2020): Údolí hlavních vodních toků v Moravském krasu. – Speleo, 78: 1–67.

Pánek, T., Tichavský, R., Břežný, M., Galia, T., Kilnar, J., Tolasz, R., Šustková, V. (2025): Debris flows triggered by storm Boris (September 2024) in the Czech Flysch Carpathians. – Landslides, 22: 2493–2498. https://doi.org/10.1007/s10346-025-02526-7

Tichavský, R., Šilhán, K., Tolasz, R. (2017): Tree ring-based chronology of hydro-geomorphic processes as a fundament for identification of hydro-meteorological triggers in the Hrubý Jeseník Mountains (Central Europe). – Science of the Total Environment, 579: 1904–1917. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2016.12.073

Tichavský, R., Kluzová, O., Břežný, M., Ondráčková, L., Krpec, P., Tolasz, R., Šilhán, K. (2018): Increased gully activity induced by short-term human interventions–Dendrogeomorphic research based on exposed tree roots. – Applied Geography, 98: 66–77. https://doi.org/10.1016/j.apgeog.2018.07.008