Jan „Kelf“ Flek (ZO ČSS 6-21 Myotis), Michal „Cimbál“ Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

1835
Neznámý malíř namaloval Skalku skřítků v Doupovských horách. Jako první tak zachytil skupinu unikátních jeskyní vzniklých vyvětráním kmenů a větví pohřbených kdysi sopečným bahnotokem.

Obr. 1 Pohled na Skalku skřítků v současnosti (foto M. Hejna)

1845
Arcivévoda František Karel Josef Habsbursko-Lotrinský během podzimní cesty po Moravě navštívil Hranickou propast, do které sestoupal se svým doprovodem až k vodní hladině. V Moravské krasu navštívil „pamětihodnou jeskyni Bejčí skálu nazvanou, jakož i propast Macochu na panství rájeckém“.

1845
Zeměměřič Karel Ebner a c. k. tajemník František Špatný nakreslili půdorys a řez Prokopskou jeskyní. Mapa je významná ze dvou důvodů. Jednak se jednalo o první mapu jeskyně v Českém krasu, jednak byla jeskyně před koncem 19. století odtěžena lomem a díky mapě máme představu, jak tato 120 m dlouhá jeskyně vypadala.

1865
Angličan Alfred Brothrers udělal v jeskyni Blue John v Derbyshire první známou jeskynní fotku v Evropě. V celosvětovém měřítku však první nebyl. Prvenství patří Williamu Crooksovi, který pro londýnský časopis Photographic News vyfotil americkou Mammoth Cave.

1875
Byla objevena švýcarská jeskyně Hölloch, když si Alois Ulrich povšiml, že na dně jindy suché propasti Peklo někdy vyvěrá silný proud vody. Poté, co propast prozkoumal, nalezl zde vchod do neznámé jeskyně, která byla následně pojmenovaná podle propasti (Hölle loch znamená pekelná díra). S jeskyní souvisejí ještě dvě pětková výročí. V roce 1905 byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti, díky povodním a nezájmu ovšem byly prohlídky brzo ukončeny. S dalším výzkumem se pokračovalo až po druhé světové válce (do té doby měla jeskyně pouze 5 km známých chodeb), byly objeveny další kilometry chodeb a v roce 1955 se 55 km dlouhá jeskyně stala ve své době nejdelší jeskyní na světě.

1875
Dobový tisk otiskuje poučný příběh z Kateřinská jeskyně. „Výstraha cestujícím do jeskyň moravských. Píše se nám z pramene úplně věrohodného: Dne 2. t. m. vraceje se ze svých cest, pan Klím. Č, z C. navštívil „Macochu“ na Moravě a když se nazpět ku skalskému mlýnu dostal, byl vybídnut průvodčím Jan. Kučerou z Vilímovic, aby též nedalekou jeskyni Kateřininu ohledal. Byly dvě hodiny odpol., když se p. K. do jeskyně této, od Blanska hodinu vzdálené odebral. Průvodčí vzal s sebou jen jednu svíčku a něco trávy na znamenání zpáteční cesty. Po půl hodině obrátili se oba navštěvovatelé zpět, ale cesty předešlé nenašli. Když svíčka, sirky a veškeré výkresy cestovatelovy shořely, obemkla je smrtelná temnota, v níž devatenáct hodin v strašných úzkostech tápajíce, smrt hladem očekávali. Konečně po systematickém hledáni v sále, z něhož východu nalézti lze nebylo, průvodčí horník přece na denní světlo jen 20“ (pozn. asi 36 m) vzdálené se dostal a přivolav syna mlynářova p. F. Julínka, cestovatele zachránil. – Příčina všelikého tu možného neštěstí byla by napilost vůdcova bývala. Cestovatelé a zvlášť mladí studující nechť si této zprávy povšimnou a s málem svítivá a bez znamenání cesty šňůrou, větvemi neb řezačkou a bez náležitě osvědčeného vůdce do nebezpečí života ať se nedávají.“

1885
Sudetoněmecký horský spolek zpřístupnil veřejnosti jeskyni Na Špičáku, ale provázení v podzemí se nevyplácelo, a tak činnosti brzy zanechal.

1885
Učitel, přírodovědec, spisovatel a překladatel Bohumil Bauše na základě průzkumu Prachovských skal publikoval: „Babinec u Lachmanovy jeskyně, to jsou zříceniny a řítící se balvany a zase kolmé stěny místy štíhlými smrky kryté, plné slují a jeskyň, z nichž jedna, poznamenaná letopočtem 1715, sloužila za útulek v dobách válečných, a r. 1848 jakýs poustevník zde třeštil, nábožensky na duchu pomatený, po němž jeskyně jméno podržela.“

1895
Dr. Fr. Přikryl nechal rozšířit vchod jeskyně Cyrilka a spolu s R. Mládkem uskutečnili její průzkum. Domníval se, že jeskyně Cyrilka na Pustevnách je spojena s podzemními chodbami jeskyně Volářka na Radhošti (od sebe jsou obě lokality vzdáleny asi 4 km) a pouze v místě zvaném Záryje, kde je svah přemodelován řadou depresí a terénních stupňů, se jeskynní prostory zavalily skalními bloky. Dr. Fr. Přikryl zhotovil také plánek radhošťského podzemí, který je však spíše autorovou fantazií než vyjádřením skutečnosti.

1895
Klub Českých turistů postavil u Macochy turistickou útulnu. Jednalo se o jejich první chatu postavenou v tehdejším Českém království.

1905
První mapa krasových jevů v okolí Ludmírova. Martin Kříž vyhotovil mapu závrtů (ztrát) při silnici Ludmírov – Hvozd na úpatí hvozdecké „Stráže“.

1925
V americkém Kentucky se odehrála nejslavnější jeskynní nehoda v historii, při níž zemřel jeskyňář Floyd Collins. Collins se narodil 20. července 1887 a jeskyně ho zajímaly odmalička. V roce 1917 objevil Great Crystal Cave a se svojí rodinou ji zpřístupnil pro veřejnost. Jeskyně ale ležela stranou silnice a Collins hledal nějakou, která by byla pro turisty přístupnější. Předposlední lednový den roku 1925 mu při průzkumu Sand Cave zablokoval v plazivce uvolněný skalní blok nohu a uvěznil ho v jeskyni. Záchranné práce zastavil 4. února kolaps přístupové chodby. Následovala rozsáhlá záchranná akce, během níž se začala razit 17 m hluboká šachta. Ta byla dokončena 16. února, ale Collins byl nalezen mrtvý.
Celá záchranná akce měla ještě jeden rozměr. Spadala do počátku rozhlasového vysílání a byla mediálně velmi sledovaná. Na místě se jeden čas pohybovalo až 150 novinářů, probíhalo přímé rozhlasové vysílání a třeba 8. února policie odhadovala, že se kolem jeskyně pohybuje více než deset tisíc zvědavců. O Floydu Collinsovi bylo publikováno mnoho knih, byly složeno několik písní, a dokonce i jeden muzikál.

1935
V červenci tohoto roku George B. a Ruth L. Peabodyovi a Haakon a Asiang Frieleovi prozkoumávají čedičový útes v kaňonu Jasper na východním konci Blue Lake, asi 40 kilometrů severně od Soap Lake ve státě Washington. Čtveřice hledala zkamenělé dřevo, když narazí na malou jeskyni na úzké římse asi 90 metrů nad jezerem. Aniž to tušili, objevili naprosto unikátní jeskyni, jedinou svého druhu na světě. Jednalo o dutinu vytvořenou před 15 mil. let tělem nosorožce rodu Diceratherium, kterého zalil lávový proud.

1945
Antonín Boček s aktivními válečnými speleology založil bezprostředně po válce Speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou se sídlem v Brně (20. 6. 1945 dojednáno u A. Bočka v bytě; 15. 10. 1945 byl oficiálně klub ustanoven) a stal se jeho prvním předsedou.

1985
Jeskyně Altamira byla jako první jeskyně s prehistorickými malbami zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.