Michal Hejna (ZO ČSS 1-02 Tetín)

Do Mediny se jezdí hlavně za hrobem Proroka Mohameda. Málokdo si cestou od jihu uvědomí, že projíždí rozsáhlým lávovým polem Ḥarrat Rahaṭ. Ostatně není divu, kopy chaoticky nahromaděných plochých černých desek připomínají spíše obrovskou skládku asfaltu. A přesto se jedná o největší lávové pole v Saudské Arábii. Celá oblast byla v minulosti vulkanicky aktivní mnohokrát, naposledy v roce 1256. To už je doba, ze které by mělo pocházet mnoho písemných svědectví, a naštěstí také pochází. Tak víme, že se 26. června začala objevovat zemětřesení, následovaná 30. června erupcí. Ta měla takovou intenzitu, že byla pozorovatelná nejen z Mediny, ale i ze 430 km vzdálené Mekky či 800 km daleké Taimy. Oheň byl viditelný po tři měsíce a lávový proud se rozlil do vzdálenosti 19 km a dosáhl šířky až 6 km a mocnosti do 2,5 m. Po své téměř dvaceti kilometrové pouti se zastavil 4 km od Mediny. Jaké pocity tehdy zažívali obyvatelé Mediny si stabilizovaným Českým masivem zhýčkaný Čech může těžko představit.

Lávový proud z roku 1256 je tvořen ze 20,9 % lávou typu pahoehoe, 73,8 % lávou aa a zbylých 5,3 % jsou pozdní stádia výronů. Co se pod těmi havajskými výrazy skrývá? Pokud bych se nějakou nešťastnou náhodou ocitl u Mediny v onom roce 1256, byl bych převažujícím výskytem lávy aa rozhodně potěšen. Jedná se totiž o viskózní lávu, pohybující se rychlostí nižší než lidská chůze. Zjednodušeně řečeno, dá se jí utéct. Na rozdíl od tekuté lávy pahoehoe, která se umí dostat i na 30 km/h.

Foto 1 Kontakt lávového proudu z erupce v roce 1256 s jedním z desítek starších kráterů (foto M. Hejna)

Když se však člověk prochází po lávovém poli s odstupem staletí, uvítal by spíš opačný poměr. Slovo aa znamená v havajštině něco jako „kamenná drsná láva“ a je to označení přiléhavé. V terénu tvoří porézní ostré nepravidelné tvary, velmi těžké a nepohodlné na chůzi, trhající v lepším případě boty a kalhoty, v horším kůži, nehledě na to, že v nich téměř nevznikají jeskyně. To pahoehoe, to je jiný případ. Už jen ten překlad – hladká nepřerušená láva – pohladí po duši a mluví za vše. Je to také typ lávy, ve které vznikají jeskyně nejčastěji. Kdybych si tedy mohl vybrat, v roce 1256 bych byl určitě rád, že většina lávy byla aa, s odstupem staletí bych rozhodně uvítal pahoehoe.

Přestože tedy okolo Mediny leží rozlehlá lávová pole, žádné velké jeskyně z něj popsány nejsou. Vysvětlení může být dvojí. Buď zde opravdu žádné jeskyně nejsou nebo je jen nikdo nenašel. My jsme doufali v druhou variantu. My, to znamená tři Češi a dalších osm jeskyňářů ze čtyř zemí. Medina byla jen krátkou zastávkou na přejezdu mezi dalšími velkými lávovými poli, tentokrát se skutečně velkými jeskyněmi.

Foto 2 Markéta Jakovenko v a Bohuslav Koutecký před jeskyní Crust Cave (foto M. Hejna)

Všimněte si rafinovaně zvoleného názvu článku, univerzálně použitelného při jakémkoliv výsledku průzkumu. Titulek Jeskyně v okolí Mediny v sobě skrývá buď jeskyní několik, ale i jeskyni jedinou. A kdybychom žádnou jeskyni nenašli? Stačí za název doplnit otazník.

Po tomto dlouhém úvodu přejděme na krátkou hlavní stať. Hlavním důvodem, proč se na lávovém poli Harat Rahat zastavit, bylo kromě toho, že jsme jeli okolo, i to, že vedoucí expedice Boaz Langford našel na satelitních snímcích několik zajímavě vypadajících černých skvrn. Ty mohou být způsobené kde čím, ale jak jsme se přesvědčili kdysi na Sokotře nebo před pouhými pár dny na jiné saudskoarabské lokalitě Jabal Al-Hil, můžou indikovat obrovské jeskynní vstupy.

Představme si tedy skupinu jeskyňářů potácejících se ve vedru po ostrých černých lávových deskách poskládaných různě přes sebe, točících se v kruhu, protože tady to někde přece muselo být. Ne že by to bylo úplně nezajímavé, potkáváme občasné zbytky lávových jezírek, desky aa lávy sem tam vytvořily náznak podzemní prostory, nad kterou bychom třeba na Křivoklátsku nebo v Brdech zajásali, ale přeci jen Saudská Arábie není Křivoklátsko, že?

Zajímavější tedy byly výšlapy ke kráterům poblíž silnice (jestli mají nějaké jméno, tak se nám ho nepodařilo zjistit). Tam satelitní snímky žádné velké jeskyně neukazovaly, takže v dobře vystavěném příběhu bychom je překvapivě našli. Toto je ovšem šedá realita, takže na překvapení moc místa nebylo. Ostatně v lávovém proudu mocném 2,5 m moc prostoru na vznik jeskyní není. V ojedinělých proudech lávy pahoehoe nakonec přeci jen objevujeme sem tam jeskyně typu lava tube, dlouhé tak do 5 m. Jedna má 11 m, větší už nenacházíme. Dáváme ji jméno Crust Cave a v rychlosti ji mapuju. Jako takový malý přívažek se dostane do článku o našich objevech v jiných oblastech Saudské Arábie – Jabal Al-Hil a Harrat Kaybar, publikovaného v 85. čísle Newsletteru Komise pro vulkanické jeskyně při UIS.

Foto 3 Když už jsme se pohybovali kolem té Mediny, nechyběla ani noční návštěva mešity Masjid al-Nabawi, ve které leží hrob proroka Mohameda (foto M. Jakovenko)