-red-

Objev nových zombie hub

Filmaři z BBC objevili při natáčení série BBC Winterwatch v Severním Irsku nový druh houby, který mění jeskynní pavouky na zombie. Hostitelský pavouk byl identifikován jako jeskynní pavouk Metellina merianae. Další exempláře této houby byly nalezeny v jeskynních systémech v Severním Irsku a Irské republice také na příbuzném pavoukovi Meta menardi.

Infikovaní pavouci opustili své úkryty a migrovali na exponovaná místa, podobně jako například mnohem známější mravenci infikovaní houbami rodu Ophiocordyceps, popsané z brazilských deštných pralesů.

Tým vedený Dr. Harry Evansem z CAB International, který tento nový druh houby popsal, ho pojmenoval Gibellula attenboroughii na počest Sira Davida Attenborougha, průkopníka přírodovědných programů BBC. Trochu to připomíná starý kreslený vtip Pavla Kantorka, na kterém zvedá vědec hlavu od mikroskopu a hlásí: „Miláčku právě jsem objevil nový druh zhoubné bakterie a pojmenoval jsem ho po tobě.“

Zdroj:  H.C. Evans, T. Fogg, A.G. Buddie, Y.T. Yeap, J.P.M. Araújo. The araneopathogenic genus Gibellula (Cordycipitaceae: Hypocreales) in the British Isles, including a new zombie species on orb-weaving cave spiders (Metainae: Tetragnathidae). Fungal Systematics and Evolution, 2025; DOI: 10.3114/fuse.2025.15.07

Naši pravěcí předci a opalovací krémy

Před zhruba 41 tis. lety došlo k tzv. Laschapově exkurzi. Není exkurze jako exkurze a této bychom se asi dobrovolně zúčastnit nechtěli. V tomto případě se totiž jednalo o proměnu a krátkodobé oslabení magnetického pole Země, se kterým se pojilo zvýšené pronikání škodlivého UV záření. Vědci si již dříve všimli, že se jedná o dobu, kdy lidé Homo sapiens začali více využívat jeskyně, zatímco Homo neandertalis začínají mizet. Je tak možné, že se ke klimatickým změnám a soupeření s Homo sapiens přidal další důvod.

Výzkum vedený vědci z University of Michigan naznačuje, že Homo sapiens mohli využívat ochranné technologie, jako je okr a přizpůsobené oblečení. Oděv šitý na míru měl dvojí výhodu. Byl výrazně teplejší, takže lidé mohli cestovat dále od svých ohnišť a přístřešků a hledat potravu. A také poskytoval lidem lepší ochranu před UV zářením. Experimenty také ukázaly, že okr má vlastnosti podobné opalovacímu krému a dodnes existují etnografické populace, které ho používaly primárně k tomuto účelu.

Vedoucí autor studie, Agnit Mukhopadhyay, použil modelovací nástroje k analýze spojitosti mezi magnetickým polem Země a kosmickým zářením. Výsledky ukazují, že oblasti s oslabeným magnetickým polem se shodují s místy, kde se objevují některé lidské aktivity, jako je právě zvýšené využívání jeskyní a okrů.

Agnit Mukhopadhyay, Sanja Panovska, Raven Garvey, Michael W. Liemohn, Natalia Ganjushkina, Austin Brenner, Ilya Usoskin, Mikhail Balikhin, Daniel T. Welling. Wandering of the auroral oval 41,000 years ago. Science Advances, 2025; 11 (16) DOI: 10.1126/sciadv.adq7275

Co skrývají saudskoarabské krápníky

Že je v krápnících zakonzervovaná klimatická historie Země, se ví už dlouho. Tým vedený Monikou Markowskou z Max Planckova institutu se v posledních letech věnoval krápníkům z různých jeskyní v Saudské Arábii. S jakým výsledkem? Saharsko-arabská poušť byla už nejméně před 11 mil. let jednou z největších biogeografických bariér na Zemi, která omezovala šíření raných lidí a zvířat mezi Afrikou a Eurasií. Nicméně se zdálo, že občas byla tato hranice dočasně propustná. Díky krápníkům se podařilo zrekonstruovat klimatickou historií až do doby před 8. mil. let. Ukázalo se, že se v tomto období objevilo několikrát období vlhčích fází a Arábie se zazelenala. Obsáhlý článek se věnuje jak všem možným použitým metodám, tak jejich interpretaci, ovšem chybí nějaký zjednodušující závěr.

Kdyby se ovšem chtěl někdo celým rozsáhlým článkem prokousat, najde ho zde: Monika Markowska, Hubert B. Vonhof, Huw S. Groucutt, Paul S. Breeze, Nick Drake, Mathew Stewart, Richard Albert, Eric Andrieux, James Blinkhorn, Nicole Boivin, Alexander Budsky, Richard Clark-Wilson, Dominik Fleitmann, Axel Gerdes, Ashley N. Martin, Alfredo Martínez-García, Samuel L. Nicholson, Gilbert J. Price, Eleanor M. L. Scerri, Denis Scholz, Nils Vanwezer, Michael Weber, Abdullah M. Alsharekh, Abdul Aziz Al Omari, Yahya S. A. Al-Mufarreh, Faisal Al-Jibreen, Mesfer Alqahtani, Mahmoud Al-Shanti, Iyad Zalmout, Michael D. Petraglia, Gerald H. Haug. Recurrent humid phases in Arabia over the past 8 million years. Nature, 2025; DOI: 10.1038/s41586-025-08859-6

Foto 1 Saudskou Arábii dnes pokrývá většinou poušť. Jak ukazují poslední výzkumy, nebylo tomu tak vždy (foto M. Hejna)

Rozluštění písma Dhofari

Na Arabském poloostrově ještě zůstaneme, jen se přesuneme do Ománu. Právě tam a v sousedním Jemenu se na stěnách jeskyní a převisů objevují asi 2400 let staré nápisy v donedávna záhadném písmu, pojmenovaném po nejdůležitější lokalitě písmo Dhofari.

Ahmad Al-Jallad, lingvista z Ohio State University, si všiml, že na jednom z nápisů je pouze 26 unikátních symbolů, které se neopakují. Z toho vyvodil, že se jedná o abecedu. Al-Jallad se pokusil písmena porovnat s písmy starověkého Jemenu a severní Arábie, jejichž abecedy začínají posloupností hl-ḥ-m, a proto se nazývají halḥam . Usoudil, že písmena Dhofari musí být ve stejném pořadí. Porovnáním glyfů Dhofari s jejich ekvivalenty v halḥamu jim Al-Jallad mohl přiřadit zvuky a získat schopnost vyslovovat – a začít luštit – slova dávno ztraceného jazyka.
Ukázalo se tak, že tento jazyk nebyla arabština, ale starověký příbuzný předislámských domorodých jazyků Ománu, které se místy používají dodnes.

Jak je vidět, stále je co objevovat. Celý článek je dostupný na https://www.science.org/content/article/mysterious-pre-islamic-script-oman-finally-deciphered