Autoři:
Jan Sirotek (ZO ČSS 6-25 Pustý žleb), Radek Nejezchleb (ZO ČSS 6-19 Plánivy),
Petr Chmel (ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut), Tomáš Roth (ZO ČSS 6-19 Plánivy),
Ludmila Ondrouchová (ZO ČSS 6-25 Pustý žleb), Pavel Ulbrich (ZO ČSS 6-19 Plánivy),
Radek Hejl (ZO ČSS 6-15 Holštejnská), Zdeněk Motyčka (ZO ČSS 6-25 Pustý žleb),
Lenka Špačková (individuální člen ČSS), Jiří Hovorka (ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut),
Jan Lenart (ZO ČSS 7-01 Orcus), Petr Maceček (ZO ČSS 6-15 Holštejnská),
Jindřich Pernica (ZO ČSS 6-19 Plánivy), Vít Baldík (ZO ČSS 6-14 Suchý žleb)

Úvod

Je to už dva týdny, kdy se odehrála akce SKRZ, jejímž cílem bylo poprvé v historii zrealizovat tzv. Bělovodský traverz a projít tak spojitě podzemím od ponoru Bílé vody v jeskyni Nová Rasovna až do Výtoku Punkvy v Pustém žlebu. Tento počin, o kterém snili speleopotápěči již před 40 lety, měl být jakousi symbolickou oslavou práce generací krasových badatelů, kteří se po několik staletí snažili poodhalit podzemní svět mezi Holštejnem a Macochou.

Nejednalo se o žádnou objevnou cestu ani extrémní potápěčský výkon, vždyť všechny jeskyně i sifony, kterými se trojice potápěčů vypravila, jsou známé už celá desetiletí. Přesto se jednalo asi o nejdelší podzemní traverz, který lze v českých podmínkách uskutečnit. Celá trasa měřila cca 7,5 km, z čehož zhruba 1 km představovalo potápění. Nešlo tedy o žádnou jednoduchou exkurzi, ale intenzivní dvoudenní zátěž, jak pro trojici potápěčů, tak jednotlivé podpůrné týmy.

Celá akce SKRZ měla ale ještě jeden rozměr a z mého pohledu ten nejdůležitější, kterým byla spolupráce širokého kolektivu jeskyňářů nejen z Moravského krasu, ale z celé republiky. Bylo již mnohokrát řečeno, napsáno a je to zcela zřejmé, že jeskyňařina včetně speleopotápění je týmová záležitost. Sebelepší potápěč by ničeho nedosáhl, kdyby mu nepomáhali s transportem těžké výstroje kamarádi nosiči.

Když jsem před více než třiceti lety začal jezdit do Krasu, byl tento přesně rozparcelován na zájmová území jednotlivých skupin. Nebylo to asi tak dramatické, jako v osmdesátých letech, ale pořád si jednotlivé skupiny držely značný odstup. K mapám jeskyní měli přístup jen vyvolení, jeskyňáři se potkávali maximálně v hospodě u kulečníku nebo na Speleofóru a smíšené expedice do zahraničí nebyly běžnou záležitostí. Společné kopání vůbec nepřipadalo v úvahu. S postupem času ubylo aktivních jeskyňářů, a především větší zahraniční expedice vyvolaly potřebu spojování se a vytváření týmů složených z členů napříč jednotlivými ZO ČSS. A tento duch se díky bohu přenesl i do domácích podmínek. A díky tomu se také mohla uskutečnit akce SKRZ, kterou by nikdy nezvládla zorganizovat a provést jedna skupina.

Jakýmsi předskokanem Bělovodského traverzu byl traverz Sloupský, který se uskutečnil na podzim roku 2023. Fyzicky a logisticky se jednalo o výrazně jednodušší počin. Byl ale výbornou školou, na které jsme si vyzkoušeli organizaci podobné akce a perfektní týmovou souhru několika podpůrných týmů. A tento týmový duch se beze zbytku přenesl i na akci SKRZ, kde se dle mého názoru ještě znásobil. Díky tomu se všechno podařilo. Tato radost ze spolupráce byla téměř hmatatelná již v rámci přípravných akcí, plánování logistiky, ale hlavně pak v podzemí při potkávání potápěčů s jednotlivými podpůrnými týmy.

Když jsme v sobotu s Bradkem a Petrem vylezli z kulis kamenů před Červíkovými jeskyněmi na dno propasti Macochy, nemohl jsem se ubránit dojetí, když jsme uviděli ten dav na platu. Měli jsme samozřejmě radost, z toho, že se podařil ten průstup. Ale ještě mnohem víc mě potěšilo, že se na tom podílelo tolik lidí z mnoha různých skupin a že i na nich bylo vidět, jak je to bavilo. Definitivně se to potvrdilo na večerní afterparty U Němců. Jsem moc rád, že doby rivality v Krasu definitivně pominuly a že můžeme dělat věci všichni dohromady. Děkuji moc všem, byl to úžasný zážitek! Jenom marně přemýšlím, jakou taškařici vymyslíme na příště, ale už se na ni moc těším.

Tato zpráva je jakousi kronikou či snahou o písemný otisk celé akce SKRZ. Stejně, jako celá akce SKRZ, bylo i psaní této zprávy kolektivní záležitostí. Jednotlivé kapitoly a pasáže psali společně různí účastníci a vzájemně se doplňovali. Věřím, že zmíněná atmosféra této akce se nám alespoň částečně podařila přenést do tohoto písemného svědectví.

Události jsou myslím popsány docela autenticky a pokud by se vám zdálo, že si z toho všeho někde děláme legraci, vězte, že celé SKRZ bylo plné srandy a že tak se to skutečně stalo. Přeji vám hezké čtení!

Honza Sirotek

Obr. 1: Společné foto části účastníků akce SKRZ společně s dalšími kamarády po úspěšném konci u Punkevních jeskyní (foto: J. Šanda)