Referát ZO ČSS 5-03 Broumov na 14. sympoziu o pseudokrasu (Karłów, Góry Stołowe, Polsko)

1. Geologie území Broumovské vrchoviny

Broumovsko je z pohledu geologie i geomorfologie součástí Sudetské horské soustavy, převážně tvořené pra- a prvohorními horninami krystalinika. Mezi jeho masívy zformovanými variským vrásněním má mimořádné postavení vnitrosudetská pánev, především svou pestrou geologickou skladbou. Jako mezihorská tektonická kotlina byla vnitrosudetská pánev od počátku svého vzniku postupně zaplňována pestrou škálou nejprve karbonských, permských, triasových fluviálních i vulkanických hornin. Její poslední a nejmladší výraznou horninovou výplní jsou sedimenty mělkého moře, které toto území zaplavilo v období svrchní křídy. Po ústupu křídového moře se toto území již trvale stalo souší a v průběhu následných třetihor a čtvrtohor byl jeho povrch vystaven působení všech vnitřních i vnějších vlivů na formování reliéfu až do jeho současného stavu. Pozice geologické skladby i povrchového reliéfu vnitrosudetské pánve byly významně ovlivněny třetihorními horotvornými procesy. Toto alpinské vrásnění v českém masivu proběhlo jen formou poklesů, výzdvihů a posunů horninových bloků nebo jejich vyklenutím podél četných geologických zlomů. Původní stav většinou subhorizontálně uložených hornin byl tak značně pozměněn a stal se základem pro dotvoření současného středohorského reliéfu zdejší krajiny.

Vnitrosudetská pánev se nachází na území Polské i České republiky. Česká část o rozloze 545 km² je její jihozápadní částí a horopisně tvoří Broumovskou vrchovinu. Geologickými poměry tohoto území se zabývalo mnoho autorů, pro speleologickou praxi je důležitá především publikace Táslera R. et al. (1979) vč. přiložené geologické mapy Broumovské vrchoviny v měřítku 1 : 100 000 a také podrobná geologická mapa křídového území v měřítku 1 : 50 000 (Čech S., Gawlikowská E.) z roku 1999.

 

 

 

2. Geomorfologické členění a vymezení pseudokrasových oblastí

Geologicky o geomorfologicky pestře modelovaná Broumovská vrchovina je dále členěna na geomorfologické podcelky: na západě Žacléřskou vrchovinu (149 km²) tvořenou sedimenty i vulkanity karbonu a permu, na východě Meziměstskou vrchovinu (172 km²) tvořenou sedimenty i vulkanity permu a sedimenty triasu a mezi nimi uprostřed Polickou vrchovinu (224 km²), výhradně tvořenou mořskými sedimenty svrchní křídy.

Pro speleologii je významná Polická vrchovina, jejíž povrch na výchozech křídových sedimentů, opuk a především pískovců je příhodný pro velmi členitý reliéf. Křídové sedimenty dosahující mocnosti 500 až 600 metrů byly vlivem alpských horotvorných pochodů v průběhu třetihor až počátku čtvrtohor hlubokými geologickými zlomy rozpukány a zprohýbány do mísovitého tvaru složité brachysynklinály s řadou izolovaných horninových bloků o nestejné výšce jejich zdvihu i úklonu z původně subhorizontálních vrstev. Výrazné zlomy jsou řazeny ve směru SZ–JV (zlomy podélné), případně kolmo na tento směr (zlomy příčné). K výrazným podélným zlomům Polické vrchoviny patří Polický zlom a Bělský zlom, nejdůležitější příčnou poruchou je Skalský zlom. Na takových zlomech docházelo k posunům s výškovým rozdílem větším než 100 metrů. Tato situace se stala určující pro následný vývoj reliéfu Polické vrchoviny včetně vývoje systému jejího odvodnění.

Osou odvodnění se stala řeka Metuje a její hlavní přítoky, kterými jsou Ledhujka, Židovka a Dřevíč.

Odvodnění téměř všech vod vrchoviny prostřednictvím Metuje směřuje na Labe a jeho vodami na Severní moře. Po hřebenech křídových vnějších okrajových kuest pak probíhá linie rozvodí mezi Severním a Baltickým mořem, do kterého jsou odváděny vody východně sousedící Meziměstské vrchoviny.

Za existence nepropustných vrstev v horninové výplni Polické vrchoviny se tektonicky podmíněný pánvovitý stav křídových i podložních hornin stal základem pro existenci kolektorů s významnou zásobou kvalitních podzemních vod.

 

Vlivem procesů celkové denudace i dílčí modelace se na měkčích opukách většinou vytvářel reliéf zaoblenějších tvarů, kdežto na pevnějších pískovcích reliéf výrazně členitý až do podoby rozsáhlých skalních měst. Obnažené pískovce tektonicky narušené kvádrovcovým rozpadem jsou podél svislých puklin a vrstevních spár vystaveny vlivům povětrnostních sil a za podílu gravitačních svahových pohybů, rozvolňování a řícení skal, sufoze a odnosu zvětralin na nich vnikl divoký skalní reliéf o výškovém rozpětí i více než 100 metrů.

Polická vrchovina je na podkladě hrubého členění jejího povrchu dále členěna na geomorfologické okrsky: Polickou stupňovinu, Broumovské stěny a Stolové hory (jejich českou část) po obvodu a Polickou pánev a Adršpašsko-teplické skály uprostřed. V okrsku Polická pánev jsou jako samostatný geomorfologický tvar vyčleněny skalní oblasti Ostaš, Hejda a Kočičí skály. Geomorfologii a geomorfologické členění zdejší oblasti řešilo více autorů, nejprve Demek J. a kol. (1965), později Czudek T. a kol. (1972), Balatka B. a kol. (1973) a opakovaně Demek J., Mackovčin P. a kol. (2006, 2014).

Na základě geomorfologického členění a s odkazem na výskyt i podzemních pseudokrasových jevů (jeskyní a propastí) bylo vypracováno i členění místních karsologických oblastí (viz Mapa 7.).

Jednotlivé karsologické oblasti jsou dle hustoty výskytu podzemních pseudokrasových jevů dále děleny na menší karsologické podoblasti.

 

 

 

 

 

3. Pseudokrasový fenomén – povrchové a podzemní pseudokrasové jevy

Pestrá a často až bizarní modelace pískovcových skalních měst již od poloviny 20. století poutá pozornost řady odborníků, řešících genezi, typizaci a klasifikaci povrchové i podzemní modelace na nekrasových horninách, pro které započalo označování povrchové či podzemní pseudokrasové jevy, obecně pseudokras (Balatka B., Sládek J. 1984; Kunský J. 1957; Panoš V. 1965; Vítek J. 1977). Do tohoto procesu se velmi účinně zapojila i speleologie.

Na podkladě současných poznatků o pseudokrasových tvarech a geomorfologických procesech podílejících se na jejich genezi jsou tyto děleny na:

• – makroformy: soutěsky, kaňony, rozsedliny, rozvodní plošiny a hřbety, skalní pilíře a věže,
• – mezoformy: jeskyně, závrty, různé skalní perforace a skalní útvary typu tors,
• – mikroformy: skalní dutiny a výklenky, skalní voštiny, škrapy a skalní mísy.

 

 

 

Také v reliéfu terénů Polické vrchoviny se uplatňují všechny tři hlavní formy pseudokrasové modelace:

• – pásmo odnosem nejméně narušené (s plochým nebo oblým povrchem krytým zvětralinami a jen nízkými skalními výchozy,
• – pásmo rozčleněné roklemi a kryté skalními výchozy typu tors – plošně převažuje ve všech částech terénů zdejšího pískovcového pseudokrasu,
• – pásmo skalních měst s výrazným vertikálním členěním hlubokými kaňony, soutěskami a rozsedlinami, se skalními hřbety i samostatnými skalními věžemi s výškou i okolo 100 metrů, s výraznou a pestrou modelací jejich povrchu – toto pásmo se vyskytuje zejména v Adršpašských a Teplických skalách, ale i v částech terénu na Hejdě, na Ostaši (Bludiště), v Kočičích skalách a v mnoha částech Broumovských stěn i české části Stolových hor, v druhém a třetím uvedeném pásmu se vyskytují i podzemní pseudokrasové jevy jeskyně i propasti.

Geologická a geomorfologická situace divokého a chaotického pískovcového reliéfu zdejších skalních měst je velmi příhodná i pro výskyt podzemních pseudokrasových jevů v podobě jeskyní a propastí. Je jim rovněž věnována pozornost již od počátků obecného studia pseudokrasové problematiky (Kunský J. 1950; Rubín J., Skřivánek F. 1963; Vítek J. 1980; Kučera B., Hromas J., Skřivánek F. 1981). Byla navržena morfogenetické typizaci pseudokrasu a typizace pseudokrasových jeskyní (Vítek J. 1980, 1981), ale byly rovněž popsány základní poznatky o povrchových i podzemních pseudokrasových tvarech v kvádrových pískovcích na Broumovsku (Vítek J. 1979). Tyto materiály se staly podkladem a vodítkem pro následný speleologický výzkum ve zdejších pískovcových skalních městech.

 

 

4. Výzkum, evidence a dokumentace pseudokrasových jeskyní – stav k roku 2020

Speleologický výzkum pseudokrasových oblastí na Broumovsku byl zahájen v 70. letech minulého století skupinou krasové turistiky z Odboru turistiky Tělovýchovné jednoty Broumov. Malá skupina těchto nadšenců v oblasti speleologií dosud nedotčené přinesla první poznatky o stavu a charakteru zdejšího pískovcového pseudokrasu. Vodítkem jí byl přímý kontakt na Státní ústav památkové péče a ochrany přírody v Praze (na dr. Skřivánka a dr. J. Hromase), inspirující spolupráce s řadou českých i slovenských jeskyňářských skupin i několik studijních cest do blízkých krasových nebo pseudokrasových oblastí. Řada poznatků a informací získaných krasovými turisty z Broumova mohla být použita i v prvním odborném popisu pseudokrasu na Broumovsku (Vítek J. 1979). V roce 1979, rok po založení České speleologické společnosti, se také broumovská skupina krasové turistiky přeměnila na základní organizaci ČSS pod označením 5-03 Broumov.  Publikace „Pseudokrasové tvary v kvádrových pískovcích severovýchodních Čech“ se stala výchozím materiálem pro zdejší následnou speleologickou aktivitu a její autor RNDr. Jan Vítek se stal jedním ze spolupracujících odborníků s touto nově ustavenou základní organizací.

Nová jeskyňářská skupina si za svůj hlavní program stanovila výzkum, evidenci a dokumentaci pseudokrasu v pískovcových skalních městech na Broumovsku. Postupně jí byla vydávána výjimka pro speleologickou činnost opravňující jí k této činnosti v těchto chráněných územích. Téměř výhradním zaměřením na pseudokrasovou problematiku se aktivita této skupiny stala značně ojedinělou v postavení ostatních ZO – problematice pseudokrasu se věnoval jen menší počet ZO a to v kombinaci s krasem nebo historickým podzemím. Specifikem aktivit na Broumovsku byla nejen dosavadní speleologická nedotčenost těchto terénů, ale rovněž pověření orgánů ochrany přírody k evidenci celé široké škály pseudokrasových povrchových i podzemních jevů, společně tvořících fantastický reliéf skalních měst. Speleologický výzkum tím byl zaměřen na celou širokou problematiku pseudokrasu, sloužící k evidenci a poznání jejich celkového přírodního prostředí. Speleologické aktivity proto sloužily nejen k evidenci a dokumentaci jeskyní, ale rovněž jejich geo i biogenních výplní, studiu mezo- a mikroklimatických poměrů v podzemí a inverzních částech skalních měst i k evidenci významných povrchových pseudokrasových jevů. Na tak rozsáhlé ploše mající výrazný povrchový i podzemní pseudokrasový reliéf to byl nemalý úkol, ve kterém však prioritou byla evidence pseudokrasových jeskyní a propastí, vypovídající o intenzitě uplatnění povrchového i podzemního reliéfu. Celoroční intenzivní aktivity byly prováděny v blocích:

• – základní speleologický výzkum v jednotlivých částech pseudokrasového terénu s evidencí nejen podzemních lokalit (jeskyní, propastí a skalních převisů), ale i významných jevů povrchové pseudokrasové modelace,
• – dokumentace podzemních lokalit a v některých případech i povrchových částí pseudokrasového reliéfu k získání přehledu o jejich morfologickém charakteru a parametrech jejich rozměrů (délka, denivelace apod.),
• – evidence, dokumentace a monitoring minerálních i biotických výplní podzemních prostor, např. forem jeskynní mykorrhizy,
• – studium a monitoring mezo- a mikroklimatu,
• – studium a dokumentace antropogenního vlivu v terénu pseudokrasového reliéfu (tesané nápisy a znaky i speleoarcheologie).

Vedle stoupajícího počtu evidovaných jeskyní (viz Tabulka č. l.) až v posledních dvou desetiletích počal stoupat i počet dokumentovaných jeskyní. Teprve v roce 2020 byla z hlediska geomorfologie i speleologie komplexně zpracována oblast Kočičí skály, první ze všech 8 speleologických oblastí na Broumovsku (Jenka O., Kopecký J. a kol., 2020).

 

 

Jednotlivě byla provedena dokumentace jeskyní i v ostatních pseudokrasových oblastech, pozornost byla věnována zaměření a dokumentaci situací velkých blokových akumulací ve dnech roklí kryjících složité jeskynní systémy protékané podzemními vodními toky. Toto bylo provedeno jako příčný řez systémem jeskyně Pod Luciferem (Kopecký J. a kol. 2012) a Teplické jeskyně (Kopecký J. a kol., 2016, 2017a), dále byla provedena i dokumentace jednotlivých povrchových forem pseudokrasového reliéfu nebo i celých úseků pseudokrasového terénu. Velká pozornost byla věnována i specifické dokumentaci lokalit kořenových tvarů, jejíž metodika byla vypracována na příkladu lokalit z Broumovska (Kopecký J., 1999; Kopecký J. a kol. 2021).

O výsledcích a aktuálním stavu výzkumu pseudokrasu ZO ČSS 5-03 Broumov průběžně informovala speleologickou obec, také při příležitosti konání 1. i 2. mezinárodního sympozia o pseudokrasu organizovaných touto ZO na Janovičkách u Broumova již v roce 1982 a 1985 (Kopecký J. 1982; 1985), poté ještě mnohokrát při příležitosti dalších mezinárodních i domácích sympozií, konferencí i pracovních aktivů. S tématem pseudokrasu a speleologie byl vypracován i samostatný oborový dokument jako jeden z podkladů k vyhlášení CHKO Broumovsko (Jenka O., Kopecký J. 1987), zveřejněna byla rovněž řada populárních článků především v lokálním tisku.

Stav pseudokrasových jevů pískovcových skalních měst na Broumovsku z pohledu státní ochrany přírody v celé ČR byl nejprve zahrnut do publikace o chráněných územích Královéhradeckého kraje (Kopecký J. 2000), stav evidence zdejších pseudokrasových jeskyní pak byl zařazen do jejich celostátního přehledu (Kopecký J., Mlejnek R., Ouhrabka V. 2009). Stálá aktualizace stavu evidence je nyní vedena pro orgány státní ochrany přírody prostřednictvím JESO (Jednotné evidence speleologických objektů) vedené při Správě jeskyní České republiky.

 

 

 

5. Další studia a monitoring pseudokrasového fenoménu

Mimořádná rozmanitost geo- i biogenního prostředí pseudokrasového povrchového i podzemního pseudokrasového reliéfu pískovcových skalních měst na Broumovsku si vyžádala také široké pojetí zdejších speleologických aktivit. Vedle zaměření na výzkum, evidenci a dokumentaci jeskyní a propastí a nejhodnotnějších prvků povrchového reliéfu byla aktivita ZO ČSS 5-03 Broumov postupně nasměrována i do dalších navazujících problémů. Pro četný výskyt lokalit obsahujících jeskynní mykorrhizu se zdejší terény staly centrem jejího řešení, při spolupráci s odborníky se brzy stala samostatnou biospeleologickou problematikou, řešenou již i mezinárodně (podrobnosti přinese v průběhu sympozia samostatný referát). V návaznosti na výzkum a dokumentaci kořenových struktur byl v nejchladnějších částech zdejších skalních měst potvrzen i výskyt glaciálních reliktů mezi bezobratlými živočichy. Místní jeskyňáři proto iniciovali a také se organizačně podíleli na dalším monitoringu bezobratlých a dalších drobných živočichů (Růžička V., Kopecký J. 1998).

ZO ČSS 5-03 Broumov byla rovněž zapojena do odborného geomonitoringu. S polskými kolegy z AR Wroclaw se účastnila nejen výběru geodetických bodů malé geodetické sítě Ostaš a spojovací geodetické sítě Ostaš – Hejšovina, ale i vybudováním jejich geodetických bodů na českém území. Následně poté aktivně asistovala u všech měřicích akcí prováděných polskými geodety a řešila také údržbu těchto sítí (Krtička L., Kopecký J. 1990). S ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR Praha broumovští jeskyňáři od roku 1985 spolupracovali na projektu a postupném vybudování systému OSTAŠ, sestávajícím z 8 měřidel TM-71 rozložených v terénu Ostaše, Kočičích skal a Hejdy. Až do současné doby členové ZO provádějí pravidelné odběry snímků z měřidel (12 × ročně) i potřebnou terénní údržbu (Kopecký J. 2005).

ZO se věnovala evidenci nejzajímavějších forem proželeznění pískovců a vlivu železitých inkrustací na bizardní mezo- a mikromodelaci skal i registraci výskytu sekundární tvorby pisolitů v jeskyních (Kopecký J. 2002; Kopecký J., Jenka O., Adamovič J. 2002), rovněž i pestrým formám jeskynního ledu a námrazy. Podstatný je rovněž základní monitoring klimatického prostředí v jeskyních i inverzních částech reliéfu skalních měst (Kopecký J. 1998), z čehož nejdůležitější je uzavřený monitoring v oblasti Kočičích skal (Kopecký J. a kol., 2017).

 

6. Závěr

Téměř padesátiletou speleologickou aktivitou bylo prověřeno, že pseudokrasové terény na Broumovsku s výskytem komplexní škály povrchových a podzemních pseudokrasových jevů patří k nejhodnotnějším oblastem svého druhu. Díky dosaženým výsledkům ve výzkumu, dokumentaci a monitoringu obrovité škály geo- a biosféry jejich přírodního prostředí zde bylo potvrzeno hierarchické řazení terminologie v pseudokrasové problematice:

• – jako pískovcový fenomén je chápán a označován soubor živých a neživých složek krajiny vázaný na specifický typ pseudokrasového reliéfu,
• – pískovcový reliéf je soubor všech geomorfologických tvarů od velikosti tabulové hory nebo strukturní plošiny až po nejmenší voštiny, tedy komplexní soubor makro, mezo- a mikroforem, které se vyskytují v pískovcových terénech,
• – pískovcový pseudokras je souborem forem reliéfů, které jsou nápadně podobné (morfologicky shodné) obdobným formám ve vápencovém krasu.

Pseudokrasové terény na Broumovsku jsou i nadále velmi perspektivní pro následné rozsáhlé speleologické aktivity, kdy bude docházet k objevům nových i nečekaných podzemních prostor a jejich zajímavých výplní. Je odhadováno, že současný stav evidence s počtem 185 jeskyní je jen zhruba jednou třetinou odhadovaného počtu. Velkého nasazení bude vyžadovat především potřebná dokumentace podzemních i povrchových lokalit speleologického zájmu. S jistotou je možné tvrdit jen to, že zdejší oblast poskytuje příležitost ještě pro několik generací zájemců pro aktivní speleologii.

 

Použitá literatura:

Balatka B., Sládek J. (1984): Typizace reliéfu kvádrových pískovců České křídové tabule. Rozpravy ČSAV, 94 (6), 80 str. Praha.

Jenka O., Kopecký J. (1987): Speleologie v CHKO Broumovsko (Oborový dokument). MS. KSSPPOP Vč. kraje v Pardubicích. Archiv CHKO Broumovsko a ZO ČSS.

Jenka O., Kopecký J. a kol. (2020) : Kočičí skály a jejich pseudokrasový fenomén. MS. 22 str. textu, fotografická a mapová příloha + 28 samostatných grafických příloh jednotlivých lokalit speleologického zájmu. Archiv ZO ČSS 5-03 Broumov.

Kopecký J. (1982): Pseudokrasové jeskyně v kvádrových pískovcích Broumovské vrchoviny. Sborník 1. sympozia o pseudokrasu v ČSSR, str. 68. Vyd. ČSS, Praha.

Kopecký J. 1985): Stav a problematika výzkumu pseudokrasu v kvádrových pískovcích Broumovské vrchoviny. Sborník 2. sympozia o pseudokrasu, str. 127–133. Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. (1998): Současný stav měření mikroklimatu v pseudokrasových terénech Broumovské vrchoviny. Pískovcový fenomén: klima, život, reliéf. Knihovna ČSS sv. 32, str.16–24. Praha.

Kopecký J. (1999): Dokumentace kořenových tvarů. Pseudokrasový sborník I., Knihovna ČSS, sv. 35, str. 61–68. Vyd. ČSS, Praha.

Kopecký J. (2000): Geologická, geomorfologická, klimatická, paleontologická a speleologická charakteristika – CHKO Broumovsko, str. 234–272. In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds.) a kol.(2002): Chráněná území ČR – díl V. : Královéhradecko (410 str). Vyd. AOPK ČR, Praha.

Kopecký J. (2002): Proželeznění pískovců skalních oblastí Polické vrchoviny. Pseudokrasový sborník 2., str. 57–62. Knihovna ČSS, sv. 27. Praha.

Kopecký J. (2005): Geolaboratoř Ostaš. Broumovské noviny č. 1/2005, str. 12–13. Broumov. Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. a kol. (2012): Jeskyně pod Luciferem. MS. 9 str. textu, 2 str. fotopřílohy (4 foto) 1 tabulka (seznam jeskyní), 1 str. klíč speleolog. Mapování, 5 graf. Příloh. Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. a kol. (2016): Speleologická a geomorfologická dokumentace vyměřeného příčného profilu č. 2. „Propad“ přes blokovou akumulaci dna Vstupní rokle a systému Teplické jeskyně. MS. 10 str. textu, 1 mapa a 6 grafických příloh (4 v měřítku 1:50, 2 v měřítku 1:100. Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. a kol. (2017a): Teplická jeskyně – příčný profil č. 2 „Hlavní vchod“. (Příčný profil vedený napříč dnem Vstupní rokle a tzv. Hlavním vchodem do systému Teplické jeskyně. MS. 10 str. textu, 1 tabulka, 1 mapa, 1 str. fotopřílohy (2 foto), 1 str. klíč speleolog. Mapování + 1 grafická příloha. Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. a kol. (2017b) : Mezo- a mokroklimat jeskyní Kočičích skal (Jednorázové přeměření mezoklimatu ve skalním terénu Kočičích skal a mikroklimatu zdejších pseudokrasových jeskyní). MS., 9 str. textu + 4 mapy, 6 tabulek, 3 grafy (celkem 22 str.). Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. a kol. (2021) Metodika popisu a dokumentace kořenových struktur. MS. 8 str. textu + 8 grafických příloh. Archiv ZO ČSS.

Kopecký J. Jenka O., Adamovič J. 2002): Broumovsko. In: Železivce české křídové pánve.Str. 128–137. Knihovna ČSS, sv. 38. Praha.

Kopecký J., Mlejnek R., Ouhrabka V. (2009): Pseudokrasové jeskyně křídy vnitrosudetské deprese. Str. 341–352. In: Hromas J. ed., 2009): Chráněná území ČR – díl XIV. Jeskyně (608 str.). Vyd. AOPK ČR Praha.

Krtička L., Kopecký J. (1990): Geodetická prostorová síť na Ostaši v Broumovské vrchovině. In: Sborník 4. sympozia o pseudokrasu, Podolánky (Beskydy). Knihovna ČSS, sv. 23, str. 54–60. Praha.

Kučera B., Hromas J., Skřivánek F. (1981): Jeskyně a propasti Československa. 252 str. Nakl. Academia, Praha.

Kunský J. (1950): Kras a jeskyně. 200 str. Přírodovědné nakladatelství, Praha.

Kunský J. (1957): Typy pseudokrasových tvarů v Československu. Československý kras 10, str. 108–125. Praha.

Panoš V. (1965): Problém krasovění nekarbonátových hornin. Časopis pro mineraligii a geologii 10, str. 105–109. Praha.

Rubín J., Skřivánek F. (1963) : Československé jeskyně (Turistické zajímavosti ČSSR) 106 str. + 32 str. fotopřílohy. Vydalo Sportovní a turistické nakladatelství, Praha.

Růžička V., Kopecký J. (1998): Pavouci pseudokrasových jeskyní v severovýchodních Čechách. Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf. Knihovna ČSS, sv. 32, str. 102-112. Vyd. ČSS Praha.

Vítek J. (1977): Povrchové tvary v křídových pískovcích severovýchodních Čech Památky a příroda 2., str. 426. Praha.

Vítek J. (1979): Pseudokrasové tvary v kvádrových pískovcích severovýchodních Čech. Rozpravy ČSAV, 89(4), 57 str. Praha.

Vítek J. (1980): Typy pseudokrasových jeskyní v ČR. Československý kras 30, str. 17–28. Praha.

Vítek J. (1981): Morfogenetrická typizace pseudokrasu v Československu. Sborník ČSGS 86/3, str. 153–156. Praha.