Všichni stárneme. Tento nezadržitelný proces přináší vědomí pocitu užitečnosti, ale také rezignace i vzdoru. Záleží na povaze a rozhodování každého z nás. Není proto nic zvláštního na tom, že se někteří z nás rozhodli pro bádání v jeskyních. Pan profesor Karel Zapletal, který nám na univerzitě vtloukal do hlav geologii a tektoniku Himaláje, nám při vší úctě neopomenul sdělit, že speleologie je romantickou nástavbou geologie a že ten, kdo by se jí věnoval profesně, se neuživí. Jak moudrá to byla slova pro dobu, kdy si naše lidově-demokratická vlast poroučela větru i dešti a člověk rval vnitřnosti matičky Země, jak jen to bylo možné.

A najednou je tu speleolog, který touží po poznání a při tom hledá bílá místa pod mapou, kam by vstoupil jako její výlučný objevitel. Jak krásná je to představa hraničící téměř s touhou cestovat na Měsíc. Ano, jsou mezi námi lidé, kteří jeskynní vědě zcela propadli. Celý svůj aktivní věk jsem žil mezi nimi. Znal jsem je osobně a snažil se jim poskytovat podporu. Jedním z nich byl i Zdeněk Šerebl, Zdenál, jak jej kolegové oslovovali. Dotáhl to až na „profíka“ s velmi širokým záběrem do profesí, které si vyžadovala moderní speleologie. Byl příkladem opravdového VIP speleologa se vším všudy.

Všichni stárneme. Dne 5. ledna 2025 nás navždy opustil ten, který dovedl „tančit mezi krápníky“, kamarád Zdenál Šerebl. Velká škoda.

Laďa Slezák