www.speleo.cz
Jan „Kelf“ Flek (ZO ČSS 6-21 Myotis)
Ivanova jeskyně ve Svatém Jánu: nejstarší zpráva o jeskyních u nás – v darovací listině Přemysla I. z roku 1205, která potvrzuje nedochovanou listinu Břetislava I. z roku 1037. Současně o ní můžeme hovořit jako o první zpřístupněné jeskyni u nás – už v 11. stol. zde existovala „capella in spelunca sancti Johanni Baptiste … – tedy kaple v jeskyni.
Dvě události třicetileté války spojené s moravskými jeskyněmi
Jeskyně Vokounka: podle pověsti byl do propasti svržen Vavřín Vokoun, olomučanský sedlák, který zradil Švédům nedaleký Nový hrad.
Jeskyně Švédův stůl: Průchozí jeskyně Švédův stůl v údolí Říčky u Ochozu u Brna na jihu Moravského krasu prý dostala jméno podle slavného švédského vojevůdce, generála Lennarta Torstenssona, který tu prý na kameni u jeskyně pojedl při obléhání Brna v roce 1645.
Mundus subterraneus Německo: Athanasius Kircher, publikoval „Svět pod zemí,“ je to zřejmě první vědecká učebnice, která zobrazuje zemskou geografii přes textový popis, stejně jako četné ilustrace.
Kras u Prachovic a Vápenného Podola: nejstarší zpráva o krasových jevech je od J. A. Weitha. Autor popisuje zajímavý pramen vytékající z jeskyně.
Samuelova jeskyně ve Sloupu v Čechách: V roce 1718 vyhloubil Samuel Görner jeskyni ve skalním bloku a žil tam jako poustevník. Pocházel ze starého sklářského rodu Görnerů, v němž mělo řemeslo optiků tradici už od roku 1678. Ačkoli byl Samuel vyučen okrasným zahradníkem, zabýval se broušením skleněných čoček. Samuel zde žil do roku 1735, pak přesídlil do poustevny na Sloupském hradě, jako pátý v řadě ze sedmi tam žijících poustevníků. Zdejší jeskyně zůstala opuštěná. Asi před 100 lety byla skála upravena jako vyhlídka.
Jeskyně na Radhošti, Cyrilka: Josef Kuffner uvádí, že r. 1755 prof. bývalé olomoucké university Josef Vratislav z Monse (1773–1793) prozkoumal zmíněné divné otvory na Radhošti a podal o tom nálezu zprávu. Vratislav Monse zhotovil náčrtek soustavy podzemních chodeb na Radhošti. Nákres se nalézá ve sbírce rukopisů Musea Františka Josefa v Brně.
Eldon Hole v Derbyshire: Abbé Carnus, profesor z blízkého města Rodez, se sám spustil na dno této propasti. Popsal sintrové náteky, které viděl na skalních stěnách, jako „světlé sírové a bitumenové inkrustace“. Ze dna propasti našel cestu do velké boční prostory, ale k podzemní řece se nedostal. Zajímavé je, že již před jeho sestupem byli místní obyvatelé přesvědčeni o existenci podzemního toku, ačkoli z povrchu není vidět a ani zvuk tekoucí vody není slyšet. Snad kdysi byl podzemní tok zjistitelný i z povrchu za povodňových situací anebo Carnusovu průzkumu předcházel jiný, důkladnější.
Grotte de Miremont u Rouffignacu, Francie: francouzský geodet Nicolas Thomas Brémontier vytvořil první mapové dílo, které je vynikající svou přesností.
Sloupské jeskyně: jsou uříznuty sintrové desky pro stůl do zámku v Rájci. Salmové se stávají prvními organizátory amatérské speleologie.
Býčí skála: Christian Karl Andrée (1763 Hildburghausen – 1831 Stuttgart), ve svém Patriotisches Tageblattu 1805 v celkovém popisu Moravy (také sep. Das Markgrafthum Mähren, Brünn 1805, S. I–14) píše o krasu: „Veliké jeskyně, které se rozprostírají několik mil severně od Brna a pravděpodobně ve své souvislosti podkopávají celé pohoří. Mezi nimi nejpřístupnější a nejblíže Brna je t. zv. Býčí skála (její jméno pochází od toho, že kdysi se z její strmé plochy zřítil býk), poblíž tavicích pecí knížete Lichtensteina v Adamově. Tato jeskyně byla po prvé navštívena císařovnou r. 1804. Na rozkaz knížete a péčí důlního inspektora Rudzinského byla tato jeskyně zařízena pro pohodlí badatele jako snad žádná jiná na zemi (vydlážděné schody, vyrovnané cesty, přes vodu položeny lávky a po celé rozloze umístěno více než 1000 lamp, takže ji lze rychle osvětlit).“
Jeskyně Peklo: Lednicko-valtický areál na jižní Moravě je známý nejen krásným zámkem a zahradami, ale také největší a nejstarší umělou jeskyní na světě, která se jmenuje Peklo. Lidé mohou obdivovat nejen uměle vytvořené krápníky, ale i ty skutečné, které nechal architekt přivézt z Moravského krasu.
Císařské jeskyně: Hugo František Salm podal první popis průzkumu Císařské jeskyně, který proběhl v letech 1790–1800 a byly při něm objeveny Ostrovské síně a jezírka. K bohatější publikační činnosti nabádal své úředníky, přátele, Karla z Reichenbachu, J. Horkého, K. Süsza, Ch. K. Andrého, a další. I díky těmto jeho snahám vznikla první známá mapa Sloupských jeskyní, kterou roku 1800 nakreslil K. Süsz.
Kateřinské jeskyně: Franz Calla 1825. Tak se na stěnu uvnitř Kateřinské jeskyně uhlíkem podepsal nejspíše jeden z prvních jeskynních průvodců tehdejších turistů v Moravském Švýcarsku. Nemohl tušit, že tím za dvě stě let pomůže odhalit pozůstatky kreseb z pravěku. Jelikož jde o typické místní příjmení, mlhavě tušíme, co ho do Kateřinské jeskyně v údolí Suchý žleb v Moravském krasu přivedlo. Možná byl dokonce příbuzným posledního legendárního vytahovače mrtvol z nedaleké Macochy Martina Kaly. Sebevrahy, jejichž těla byla roztříštěna a znetvořena, si připoutával na prsa a nechával se vytáhnout.
Macocha: katolický kněz a český buditel Matěj Josef Sychra popsal v roce 1825 své dojmy z Macochy takto: Hrůza zajisté pojme každého, leč nelekavý rek jest,… kdo na zem se položiv, do ní jako bezedné propasti se dívá. Má-li oko zvětšujícím sklem vyzbrojené, zahlídne na dně potůček Punkva jménem, jenž se pod zemí prejští a vůkol něho hrozné skuliny z vydrolené skály, kteréž se pekelným vrtům podobají.