Mammoth Cave, jeskyně ležící v Kentucky v USA, je známá nejen jako nejdelší jeskyně na světě, ale také díky nálezům starověkých mumií. Tyto mumie jsou pozůstatky prehistorických domorodých Američanů, kteří v této oblasti žili před tisíci lety. Lidé totiž začali objevovat Mammoth Cave už před 12 tis. lety a od doby před 5 tis. lety z ní těžili pomocí mušlí a dalších primitivních nástrojů sádrovec a další minerály. Suché stabilní prostředí jeskyně zachovalo mnoho archeologických artefaktů, které by venku dávno podlehly zkáze, včetně několika lidských mumií. Jednalo se jednak o jedince, kteří v jeskyni zahynuli za tragických okolností, jednak o jedince pohřbené zde záměrně. Proč o nich psát zrovna teď? Skoro u každé se vyskytuje významné datum končící číslicí pět a skoro každá tedy letos slaví nějaké výročí.

V roce 1811 byla Mammoth Cave vyhledávanou turistickou atrakcí, ale zároveň také těženým ložiskem ledku. Právě horníci našli v roce 1811 první mumii, nemluvně ve věku devět až dvanáct měsíců. Bohužel, když ji vynesli ven z jeskyně, rozpadla se během několika hodin na prach. To nepotěšilo majitele jeskyně Charlese Wilkinse. Nevíme, jestli si uvědomil vědecký význam objevu, ale určitě si uvědomoval jeho ekonomický potenciál. Mumie by byla vítaným turistickým lákadlem, které by ještě více zvýšilo návštěvnost jeskyně.

Pan Wilkins naštěstí nemusel smutnit dlouho. Už na konci roku 1811 objevili horníci další mumii, tentokrát ženy. Mumie seděla vzpřímeně, paže a ruce byly složené a omotané malou šňůrkou. Byla pokryta dvěma jeleními kůžemi a velkým kusem látky utkaným z vnitřních vláken stromové kůry. Tmavě zrzavé vlasy měla ostříhané nakrátko a zuby byly v perfektním stavu, což svědčilo o jejím úmrtí v mladém věku. Pohřbena byla s mnoha artefakty, včetně kolouších kopýtek, podle nichž dostala jménu Fawn Hoof. Charles Wilkins nechal mumii opatrně vyjmout, nakonzervovat a vystavil ji na návštěvní trase. A zde se dostáváme k prvnímu výročí, protože ji posléze v roce 1815 prodal. Mumie pak cestovala po výstavách po celých Spojených státech až do roku 1900, kdy se dostala do sbírek Smithsonova Institutu ve Washingtonu.

Další mumie byly objeveny v roce 1814. Jednalo se o hromadný pohřeb muže a ženy opět s bohatým doprovodným archeologickým materiálem. Bohužel, kromě dochovaných popisů a náčrtů mumií se o nich moc neví. Mumie ženy se ztratila neznámo kde, mumie muže byla vystavena v Americkém muzeu v New Yorku, které bylo zcela zničeno při požáru v roce 1865. Rok 1814 byl na mumie bohatý, bohužel i třetí mumie následovala osud předchozích. Horníci ji zakryli velkými kameny s tím, že ji vyzvednou později. K tomu však došlo až v roce 1840, kdy byla značně poškozená a její další osud je neznámý.

Až v roce 1875 ohlásil majitel jiné turistické jeskyně Grand Avenue Cave, Larkin Proctor, objev mumie nahé ženy ležící ve spánkové poloze na levém boku. Nález a vystavení mumie přinesly jeskyni obrovskou publicitu a mnohonásobně zvýšily návštěvnost. Nález ale přinášel i mnoho nejasností. Okamžitě se totiž objevilo podezření, že byla mumie ve skutečnosti objevena v Salt Cave, která byla součástí Mammoth Cave, a že ji od nálezců Proctor koupil. To nic nemění na tom, že se Little Alice, jak byla mumie pojmenována, stala nejznámější mumií objevenou v okolí Mammoth Cave. Prvního podrobného antropologického vyšetření se mumii dostalo až v roce 1958, kdy vyšlo najevo, že Malá Alice zemřela někdy během prvního století našeho letopočtu, a hlavně, že se vlastně ve skutečnosti jednalo o Malého Ala.

Zatím poslední mumie byla v Mammoth Cave objevena v roce 1935. Při úpravě turistické trasy objevili průvodci v jeskyni mumifikovanou hlavu vykukující z písku. Na rozdíl od předchozích mumií byla tato vyzvednuta odborníky a nálezová situace podrobně zdokumentována. Jak se ukázalo, jednalo se o pravěkého horníka, zavaleného při těžbě sádrovce uvolněným blokem kamene. Jako doba tragédie byl stanovený rok 445 př. n. l. Mumie dostala jméno Lost John a byla původně vystavena v jeskyni, ovšem už po roce se na ní začaly objevovat stopy degradace. Proto byla nejdříve uložena do depozitáře a v roce 1976, po přijetí zákona o zákazu vystavování pozůstatků původních obyvatel, pohřbena poblíž místa původního nálezu.