Marek Audy, Richard Bouda (ČSS)
Často se nás různí lidé ptají, jak jsme to dokázali, že o našem objevu píšou po celém světě? Nedokázali. Mediální zpráva se stále šíří sama bez našeho většího přičinění a žije si vlastním životem.
Poprvé jsme členy ČSS informovali o objevu gigantického jezera na dně propasti Atmos ve sborníku Speleofórum 2023. Uvedli jsme, že jde zřejmě o největší podzemní termální jezero naší planety. Abychom tento světový objev náležitě zdokumentovali, rozhodli jsme se zúčastnit soutěže o grant „Expedice Neuron”, vyhlašované stejnojmennou nadací pro podporu české vědy. Soutěž probíhá ve dvou kolech a mohou se jí zúčastnit české vědecké týmy prakticky z jakéhokoliv oboru. Z 18 přihlášených postoupily do finále tři projekty, které bylo nutné obhájit osobní prezentací před odbornou komisí nadace. Před touto finální exhibicí se mi po 35 letech vrátili pocity, které jsem zažíval před zkouškami na vysoké škole. V nadaci Neuron naštěstí panuje velmi přátelská atmosféra, tréma z nás před komisí spadla a projekt jsme na celé čáře obhájili.
Podmínkou získání grantu je publikování vědeckých (recenzovaných) a také populárně vědeckých článků. Hlavními autory a koordinátory těchto článkům jsou Jan Kaštovský s Michaelou Wipplingerovou z Jihočeské univerzity a Jiří Bruthans s Jakubem Marešem z Univerzity Karlovy.
Část grantových financí je povinně vyhrazena na výrobu dokumentárního filmu z expedice. Profesionálního zpracování filmu se ujal Miroslav Náplava. Záběry dodalo opět několik autorů, v největší míře však Evžen Janoušek (Gino) a autoři článku.
Dominantní částka pak byla použita na pořízení lidarového skeneru Geoslam Horizon RT.
Skenování (nejen jeskyně Atmos) bylo doplněny o měření batymetrie dna jezera. To provedli Český hydrometeorologický ústav spolu s Českou geologickou službou, za vydatné pomoci členů několika organizací ČSS. Zpracování dat se pak dominantní měrou ujal František Kuda z Geoniky.
Výprav do hypogenního krasu u řeky Sarandaporo se aktivně účastní přes 50 výzkumníků. Většina je z Česka, ale silnou buňku tvoří také početný rumunský subteam biologů spolu s Řeky, Albánci, Belgičany, Italy a jedním Izraelcem. Poslední expedice Neuron – Atmos (říjen 2024) se zúčastnili: Marek Audy, Vít Baldík, Martin Bartošek, Hana Belšíková, Richard Bouda, Filip Chalupka, Jiří Bruthans, Vojtěch Bruthans, Evžen Janoušek, Ondřej Jäger, Eva Kryštofová, Stanislav Lejska, Jakub Mareš, Petr Mikuš, Jiří Nečas, Stanislav Šlechta, Barbora Špinarová, Zdeněk Valíček, Božena Vrabcová.
Snad jediná nepublikovaná fotka jezera Neuron (foto J. Bruthans).
Každý objevitel má právo svůj objev pojmenovat. Všichni dobře víme, že je to důležité už při komunikaci mezi členy týmu na expedici: „Za Ježibabou zahněte doprava! Tam už nikdo nebyl.” Nad výběrem názvu lokality, o které předpokládáme, že bude světově významná, jsme se dlouho zamýšleli.
V minulosti jsme totiž názvy nevolili dobře. Třeba „Křišťálové oči” je pro cizince skvělý jazykolam. Prostý překlad do španělštiny spíše odkazuje na skleněné oči vycpaných zvířat, nikoliv na křišťálové krystaly omleté do oblázků.
„Tři naháči” se naopak překládají snadno a evokují otázku proč naháči? To zpětně vede k snadnému zapamatování názvu. Pro přemoralizované Peršany byl tento název ale příliš vulgární, a tak zůstalo u suchého označení „3N”. Dobrou volbou se ukázala mytologická jména, která získala nejedna lokalita v chorvatském Velebitu. Názvotvorba se ale vymkla na Kaninu i na Jakupici. Pro dvě jeskyně nazvané „Slovačka” se ujaly názvy „Čehi 2” a „Čeki”.
U jeskyně Atmos jsme přemýšleli. Ptali jsme se nejprve pastevců, jestli jícen propasti nemá již nějaké jméno. Jeskyni ale vůbec neznali a tak jsme vymýšleli a bouřili mozky. Název musí být nejlépe místní, jednoduchý, mezinárodně srozumitelný. Atmos příp. Avuli znamená pára, žádný „pekelný chřtán“ ani „dračí dech“. Přesto, zase vedle! „Je skvělé, že má Albánie jezero Neuron, ale propast i jezero na dně jsou zcela na albánském území a nikoliv v Řecku! Proč byl zvolen ten šovinistický řecký název?!” píše se na albánských sociálních sítích.
Autorskému kolektivu jedenácti Řeků naopak zřejmě vadí název Sulfur. Nedávno publikovali článek „Sulfuric acid speleogenesis in Greece” v Acta Carsologica 53/2–3, 127–144, Postojna 2024. V článku jsou mapy z neuvedených zdrojů a co je horší, tito autoři zcela přeházeli nebo přejmenovali názvy jeskyní v oblasti Kavasila a Vromoner. Naši řečtí partneři, kterých se osobně dotkla absence citací jejich díla, po zaslání výtky autorům obdrželi odpověď, že autoři nemohou číst vše. Podotýkám ještě, že popis jeskyně Sulfur na platformě Google maps měl v době publikování uvedeného článku 150 tisíc zobrazení. Tato řecká speleobuňka zřejmě nenahlédla ani do Google maps.
Zjistili jsme také, že Google maps funguje na principu sociální sítě. Je třeba periodicky kontrolovat i vlastní příspěvky na tuto platformu! Kdokoliv totiž může přejmenovat název místa, které tam primární autor vloží. To se letos stalo i s našimi hypogenními jeskyněmi u řeky Sarandaporo, které jsme na Google maps před lety vložili. Nějaký Albánec se rozhodl, že si zvýší sociální karmu a přejmenoval naše jeskyně (Sulfur cave a Shpella Breske) a dokonce i celou oblast Vromoner na „Neuron lake“. Zároveň jiní aktivní uživatelé zasypaly odkaz na jezero Neuron mnoha fotkami a videi vč. např. ukradené animace české televize. Pouze jeden z mnoha těchto obrázků je ale to správné jezero. Docílilo se tak dokonalého geografického zmatení! Gratuluji Google maps.
Z tohoto zmatení ovšem nyní bohužel vychází také geografové u albánské akademie věd.
Nadace Neuron úzce spolupracuje s redakcí National Geographic. 5. února uspořádali tiskovou konferenci a vydali tiskovou zprávu pro média. Na stole ležel ještě mokrý výtisk NG s jeskyní Atmos na titulu a obsáhlým článkem představujícím jezero Neuron. Tiskovka byla plánovaná na 13 hod., ale už dopoledne, cestou do Prahy nám volalo několik českých médií. Redaktoři si žádali informace, nejlépe nějaké peprné perličky, kterými by rádi doplnili zmíněnou zprávu. Již minutu po zahájení tiskovky začaly vyskakovat první články na zpravodajských serverech.
Kameraman Gino poskytl obrazové materiály České televizi, kde souběžně, z námi zaslaného mračna bodů, grafik ČT vytvořil pěknou animaci – průlet jeskyněmi Sulfur, Breška a Atmos. Ta byla odvysílána v hlavních zprávách na ČT1 a aktualitu nevynechala ani Nova.
Aniž bychom sami vyvinuli jakoukoliv aktivitu vůči médiím, následující sobotu jsme zažili další trému v živém vysílání HydePark Civilizace. Podržel nás skvělý moderátor Daniel Stach.
V tuto chvíli jsme si ještě užívali prchavé okamžiky slávy. Pak ale zprávu o objevu začala přebírat média v Albánii a na celém světě. Když mně můj bolivijský kamarád José poslal nahrávku reportáže rádia La Paz, zkusil jsem zadat heslo Jezero Neuron do vyhledávače – viz obrázky na titulu.
Předpokládali jsme, že brzy musí přijít i „druhá strana mince”. Na albánských sociálních sítích to vřelo. Lid tlačil na politiky dotazy, co s jezerem hodlají dělat. Jak už to bývá, objevily se i názory: „Jak je možné, že cizáci rozkrádají albánské přírodní bohatství? Jsou o tom albánské úřady dostatečně informovány? Mají tito čeští vědci vůbec povolení?”
Jak je ale uvedeno v úvodu článku. Objev jeskyně Atmos proběhl před dvěma lety. Že jde o největší termální jeskynní jezero jsme oznámili loni v dubnu na Speleofóru, albánským úředníkům jsme informaci i sborník předali na podzim. Podobně jako předsednictvo ČSS nepovažovaly ani ambasády v Praze a Bukurešti, ani univerzita v Tiraně, ani místní albánské úřady naše výsledky za významné.
Tlak médií pravděpodobně evokoval zájem albánského ministerstva životního prostředí a turismu, které nám zaslalo oficiální poděkování i nabídku užší spolupráce.
Část členů albánské horské služby se semkla do speleologické skupiny, které se na konci února podařilo sestoupit k jezeru Atmos. V krátké elektronické diskuzi jsme albánským kolegům nabídli kooperaci a také doporučili založení první albánské speleologické společnosti, která by mohla v budoucnu vstoupit do UIS. Věříme tedy, že brzy poznáme osobně nové albánské přátele.