Nejstarší rituální jeskyně v jihozápadní Asii

Nejstarší rituální jeskyně v jihozápadní Asii jeskyně Manot v izraelské Galileji byla objevena v roce 2008 a brzy se ukázalo, že se jedná o významnou archeologickou lokalitu. Kromě mnoha pozůstatků po dlouhodobém pobytu lidí v ní byla nalezena lebka moderního člověka nazvaná Manot 1, která byla datována do období 54 700 let před současností. Jednalo se tak o nejstarší nález moderního člověka mimo Afriku.

Nedávno se v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences objevila jeskyně ještě v jiné souvislosti. Zatímco stopy osídlení se vázaly hlavně na vstupní partie jeskyně, v jejím nitru objevili vědci na skalní stěně vytesaný reliéf želvího krunýře. Nalézá se v prostoře s vynikající akustikou a dost rozlehlé na to, aby se v ní mohlo shromáždit větší množství lidí. Na krápníkové výzdobě se navíc našly stopy popela svědčící o tom, že sem pravěcí lidé nosili pochodně k osvícení prostoru.

To všechno vedlo Omry Barzilaie z Univerzity v Haifě a Izraelského památkového úřadu, aby prohlásil prostoru za rituální shromaždiště. Provádění obětních rituálů zasadil do doby 35 000 let před současností, čímž by se jeskyně stala nejstarší rituální jeskyní v jihozápadní Asii a časově by zapadala například do období nejstarších skalních maleb ve Francii.
Více informací na https://www.sciencedaily.com/releases/2024/12/241209162441.htm

Odkdy užívají lidé drogy?

Časopis Scientific Reports uveřejnil v loňském listopadovém čísle článek Late pleistocene exploitation of Ephedra in a funerary context in Morocco o nálezu pravěkého pohřbu v jeskyni Grotte des Pigeons poblíž marockého města Taforalt. Vykopávky v letech 2005 až 2015 přinesly objev několika vzájemně se prolínajících pohřbů. Nejzajímavějším byl pohřeb sedícího muže starého 19–20 let z období 15 000 let před současností. Součástí hrobu byly četné úlomky kostí různých zvířat, kamenné artefakty a makrofosilní rostlinný materiál. Mezi semeny se podařilo identifikovat 404 zuhelnatělých zbytků sedmi druhů. Téměř z 90 % se jedná o zbytky žaludů (Quercus sp.) a borovice borové (Pinus pinaster). Dále vědci identifikovali několik semen divoké čočky (Vicia lens), růže šípkové (Rosaceae), semeno sekáče (Galium sp.) a fragmenty oddenku trávy Alfa (Macrochloa tenacissima).

Nejpozoruhodnějšími nálezy byla semena chvojníku, soustředěná v pohřební jámě.

Proč se zastavujeme zrovna u chvojníku? Jeho latinské jméno je Ephedra sp. a některým ze čtenářů už automaticky naskočilo spojení s efedrinem. Efedrin je využívaný jako stimulant a látka s mnoha prospěšnými i negativními účinky.

Obyvatelé Grotte des Pigeons chvojník využívali hojně, ať už jako palivo nebo jako léčivou potravinu. Jak ukázal výzkum jeskyně, její obyvatelé se dokázali úspěšně zotavit i z operací avulze zubů či trepanace lebky. Tým archeologa Jacoba Moralese je ovšem opatrný v závěrech, jestli si lidé uvědomovali léčivé účinky chvojníku a využívali ho záměrně. Spíše se kloní k závěru, že ne. Podobně si netroufá určit, zda byla semena chvojníku uložena do hrobu záměrně, či zda se tam dostala jinou cestou.

Celý článek je dostupný na https://www.nature.com/articles/s41598-024-77785-w

Měli australopitekové symbolické myšlení?

Nejprve se zastavme u pojmu manuport. Ten je definován jako přírodní objekt, který byl záměrně vytržen z původního prostředí a bez dalších úprav přemístěn. Mezi manuporty tak můžeme řadit některé artefakty jako fosilie, mušle či kameny nalezené různě v jeskyních. Mezi nejkontroverznější manuporty patří Makapansgatský oblázek, nalezený před sto lety v jedné z jeskyní v údolí Mokopane v Jižní Africe.

Jaspisový kámen dlouhý asi 8 cm, široký 7 cm a silný necelé 4 cm byl do jeskyně přenesený z 5 km vzdáleného naleziště. Kým? V jeskyni byly objeveny také kosti hominida Australopithecus africanus, který zde žil někdy před třemi miliony lety. Na oblázku je zajímavé nejen to, že ho někdo přenesl do jeskyně, ale také proč ho přenesl. V kameni se totiž nacházejí tři přirozeně vzniklé vrypy, které připomínají stylizovaný lidský obličej. To vedlo některé vědce k závěru, že to byl hlavní důvod, proč Australopitek oblázek sebral a odnesl. Nejstarší manuport by tak spadal do období před třemi miliony lety a u australopiteků by předpokládal symbolické myšlení. Ačkoliv to zní atraktivně, zůstává mnoho otazníků. Oblázek nalezl učitel místní školy Wilfred Eitzman a ten neudělal žádnou nálezovou dokumentaci. Není tak jasné, kde přesně v jeskyni ležel a jaká byla jeho prostorová dispozice vůči kostem australopiteka. Ostatně jisté není ani to, jestli australopitekové jeskyni vůbec navštívili. Nabízí se varianta, že do jeskyně zatáhli jejich kosti mrchožrouti.

Vařili si neandrtálci lepidlo?

Neandrtálci nepřestávají překvapovat. Ve Speleu č. 12 jsme psali o nejstarším květinovém pohřbu (jakkoliv se někteří vědci kloní k variantě, že se pyl z květin nedostal k hrobu cíleně, ale přirozenými procesy). Dnes se podíváme na jejich další dovednost. O neandrtálcích je známé, že používali lepidlo k připevňování kamenných hrotů na dřevěné násady. Předpokládalo se však, že k tomu používali přirozeně lepkavé materiály jako různé pryskyřice. Nemuselo tomu tak být. Při průzkumu jeskyně Vanguard, která je součástí gibraltarského území Gorham‘s Cave Complex, narazili výzkumníci na sál plný ohnišť starých 65 000 let. V nich objevili uhlíky z cistu ladanového (Cistus ladanifer), který se dnes využívá pro produkci lepkavé vonné pryskyřice zvané labdanum. Získává se vařením listů a větviček. Vysoký obsah zbytků cistu přivedl vědce na myšlenku, že ho mohli neandertálci využívat nejen jako topivo, ale hlavně pro výrobu lepidel. Experimentálně se jim podařilo pryskyřici při využití technologie dostupné i neandrtálcům získat.

Nejvýznamnější archeologické objevy roku 2024

Začátkem roku bylo zveřejněno mnoho žebříčků nejvýznamnějších archeologických objevů za rok 2024. Zpravodajský portál CNN uvádí, že k objevům dochází za nejrůznějších okolností. Stavební dělník objevil nahé mramorové božstvo skryté asi před 1600 lety, historik umění si všiml chybějícího obrazu na svých sociálních sítích, bagr vykopal záhadný starověký římský předmět, odborníci našli možná nejstarší vědecky zdokumentovanou rtěnku. Mezi nejvýznamnější patří i nález nejstarší známé jeskynní malby v Jižní Americe. Jedná se o malby v jeskyni Huaenul 1 ležící asi 1000 km jz. od Buenos Aires. Pod rozsáhlým abri zde archeologové našli 895 obrazů z doby před 8200 lety. Stejná jeskyně se dostala i mezi nejvýznamnější objevy podle serveru ScienceNews.

Jiný zpravodajský server, ArtNews, zvolil úplně jiné kandidáty. Do jeho výběru se dostal nález 2800 let staré pohřební mohyly na Sibiři, která napodobuje hroby národů euroasijských stepí, 6800 stará kostra v Německu, která nabízí nové pohledy do neolitu, starověký čínský hřbitov v provincii Chu-pej a také jeskyně Leang Karampuang, ve které byla nalezena nejstarší malba na světě.

Jeskyně leží na indonéském ostrově Sulawesi v oblasti Maros-Pangkep. Na jejím stropě objevili vědci malbu velikou asi 90 × 36 cm, na níž je červeným pigmentem namalované prase obklopené skupinou lidí. Několik dalších prasat bylo nelezeno nalezeno i jinde v jeskyni. Malby byly datovány do období před 51 000 lety, a jak již bylo řečeno, jedná se o zatím nejstarší objevenou jeskynní malbu na světě.